Upřímně popsáno. Bohužel v České republice nečekaný standard. Jakmile je člověk potencionální kus, stejně se mu škodí a nejvíce ženským. Nejsmutnější je, že je to přijatý normál. Chorých, podlých a zákeřných lidí je tu nadměrně mnoho. Ale když se Čech povede, není nad našince.
Dost mě štve, že takto doslova zničené děti jsou z rodin alkoholiků. Já jsem „přežila“ něco podobného, možná ještě horšího v rodině kterou tvořila zdravotnictví sestra, skalní katolička s těžkou poruchou osobnosti a otec, který přežil koncentrát. Dětství bylo peklo, důležitý byl o rok mladší syn, za nějž jsem zodpovídala už ve 3 letech a vnučky dcer z 1.otcova manželství. Já byla za zrůdu, všechno jsem dělala naschvál, špatně, měla jsem přehnané nároky, nebyla jsem dost vděčný. Jednou přinesl táta štěně a já se na ně upnula a pár let jsem měla blízkou duši. Po dalších pár letech týrání že strany rodiny dospěla matka k poznání, že jí unikám a tak donutila tátu aby psa zabil. To bylo v době kdy proti mě poštvala už nemocného otce tak, že se na mě nemohl ani podívat. Když mi bylo 15 let otec zemřel. V 18 jsem se utrhla že řetězu. To bahno, kterým jsem si prošla, chlastu, sexu, jenom aby na mně byl někdo chvilku hodnej. A hádejte. Jsem20 let vdaná, 20 let se léčím na schizofrenii, mám 2 kočky a malý byt, pár přátel a uznání okolí. Je důležité být poctivý sám k sobě.
Hlavně nemějte děti.
Souhlas. Takto narušení lidé nemůžou mít děti i kdyby žili přesně podle bible.
Tak to by v Česku nemohl mít děti téměř nikdo.Co je v Česku alkoholiků náboženských fanatiku ,hrubých a zlích rodičů.Bohužel a úřady to téměř nezajímá.
A vy jste bůh nebo co jste za nadřazenou bytost? …
Ze kazdy, uplne kazdy ma svuj „strasny“ zivot, ktery tak nejak vytvorily podminky doby. Nekdo ma otce Nemce a rozhodne to v dobe komunismu neni zadna vyhra, nema slezinu, z toho prameni vyclenenost kvuli zdravornim omezenim takrka celozivotne, ma o mnoho let mladsiho sourozence, a proto musi byt po zbytek zivota velka a rozumna holka, vezme si prvniho kluka, ktery o ni projevi zajem a pak ma problem se rozvest, protože se to nenosi…. A pak je cloveku 57,cely zivot cetl B. McDonaldovou, protože to byl jediny clovek, ktery na tom byl hur nez ja a….ma to stastny konec, protože ted uz vim, že o svem zivote muzu rozhodovat sama a taky to delam a mam se uzasne
Je mi 62,schizofrenii zvládám už20 let
jaké si to uděláš takové to máš
To je naprostá blbost. Nevíte, o čem mluvíte.
To je samolibost narcis s nabubřelým egem
Netroufnu si přímo něco doporučit. Možná stát se věřící a mezi věřícími si najít přátele. A.
Nemáte tušení jak krutí dokážou být věřící. Matka žila přesně podle bible a její souvěrci pokud mě nezavrhli, tek ještě prilévali olej do ohně.
Myslím si, že je to problém více lidí a nechtějí si to přiznat. Psychiatrická léčba je pro blbce apd. zastaralý názory. Plně vás chápu a držím vám pěsti v životě
Mail na mne, pokud se bude chtít slečna-paní podělit o zkušenosti…
nikanika1zavinacseznam.cz
Kdybyste měla zájem si popovídat s někým, kdo Vás nebude soudit a rád vyslechne, tak tady kontakt:
Zkoudelkova(zavinac)seznam.cz
Nejste na svete jedina kdo ma problem. Mela byste se snazit sve jednani ovladat ne jenom pro nej hledat oduvodneni.
Ano je známo , že prostředí lidi ovlivňuje více , než si myslí . Nejdůležitější je mít své zázemí a také klid na spánek , pak se může stát toto. Záleží i kde člověk vyrůstá .
někdy je lepší se odstěhovat , změnit práci . Prostě ,Když se Ti to nelíbí ,tak to změň.
To se vám to mluví když máte dobré nervy a nic takového jste neprožila.
Pro mně si hrdinka přeji ti hodně štěstí do budoucna a Lásky kterou jsi jako dítě neměla a nepoznala.Když budeš někým milovaná věřím tomu že vše bude na dobré cestě. Držím ti moc moc palečky
Trochu mi to přijde jako jsem zlá bůbů já za to nemůžu.. určitě nejsi jediná na světě kdo to měl těžké.
Znam. Ano clovek se vedome muze ucit reagovat jinak ale…Nastesti jiz dnes existuje metoda RUS-ve zkratce vymazani negativni zkusennosti a tim i emoce, nasledne prijde i jina reakce
Tak toto mám doma úplně to vidím nevím co bude dál ,jsem podstatě v neřešitelné situaci kdy nám bylo něco doporučeno a někdo jiný rozhodl o opaku ,
Adélko, držím Vám palce. Ne vlastní vinou jste měla příšerný start do života od lidÍrán, kteří se Vám měli snažit dát to nejlepší a podpořit Vás. Dobří lidé jsou, když ne ve vlastní rodině, tak jinde. Je třeba myslet pozitivně. Teď jste již dospělá a jen na Vás záleží, jak si život uspořádáte. Věnujte se činnostem, které Vás baví, pečujte o sebe a zkuste si najít pozitivně laděné přátele a práci, která Vás bude bavit. Uvidíte, jak budete časem šťastná, že dokážete stát na vlastních nohou. A o to rychleji pustíte z hlavy myšlenky na nezodpovědné ubožáky, kteří nedokázáli vlastní dítě považovat za ten nejkrásnější dar a podle toho se chovat.
Vero, pokud jsi jeste nezletila, a mas doma OPRAVDU velke potize, tak se zkus stavit na OSPOD na urade, a zkus si nechat poradit moznosti. Protoze pokud zijes v necem podobnem, tak te to velmi poznamena, a pak treba Klokanek je mozne vysvobozeni. Samozrejme nemyslim ze kdyz se jen strhne v jinak normalni rodine jedna velka hadka, ale dlouhodoby teror nemusis snaset, a nejsi uplne bezbranna. Jen pozor, at pak v povidani nic neprezenes, toho bys mohla dost litovat. Pripadne je mozne se zkusit stavit treba za skolnim psychologem nebo tak neco, nechat se nasmerovat pediatrem… dnes uz se toto nastesti bere mnohem vic vazne. drzim palce, at udelas spravne rozhodnuti.
Je fajn si přečíst, že lze pozvolna hojit a napravovat důsledky z dětství. Přeju autorce vše dobré, také jsem si zažila a vlastně ještě zažívám dohojování vnitřního nastavení, vztahu k životu a lidem plynoucí z toho, co jsem zažívala doma jako dítě a puberťák.
Hodně se mi líbí, že autorka srovnává svoje záměry/chování a pohledy/názory z venčí.
Ráda bych vám všem, co tady píšete něco jako že „je v silách každého člověka svůj osud změnit“, abyste si uvědomili, že pokud jste něčím podobným neprošli, nedokážete si představit, jak je to těžké – být nechtěným dítětem je velmi těžký osud. Když na vás vaši nejbližší chtějí vidět hlavně to špatné (protože někde uvnitř cítí, že vám vlastně křivdí a potřebují to v sobě nějak omluvit), budete se s tím prát i v dospělosti – v dětství je téměř nemožné tomu čelit. Jediná možnost je, odejít hned v 18 z domova – většinou není co ztratit, ale je to tvrdé a málokdo to dokáže – člověk má tendenci pořád doufat, že jednou rodiče přece jen změní názor – bohužel nezmění – a následky takového rozhodnutí jsou celoživotní, ale je to snad jediná šance, jak se z takové šlamastyky dostat.
Draha Adélko ani nevíte jak vám rozumím. Také i já měla a mam potíže z dětství ale v citové oblasti. Pokud se z toho všeho chcete dostát tak zaujměte stanovisko pěkného sobce a viverhela. Jedině tak se naučíte mít se rada o nedávat na názory CÍZÍCH tvoru. Od té doby co okolí říkám NASRAT jsem skutečně št’astna. Má to jediný háček nesmíte si pořídit dítě a také to chce jedinou dominantní charakterovou vlastnost a tou je SKROMNOST. Pokud mate takové pohnuté dětství tak jste nejspíš silná osobnost a tak při dodržovaní těchto zásad je téměř vyloučeno abyste měla „přátele“ a tím pádem i zbytečné PROBLEMY. Přeji spokojený, samostatný a klidný život a toto přací POTŘEBUJETE!!!
Veřim že jednou bude fajn. Nĕco takového sem zažila . Ale musela sem v sobě vĕřit, a nezajimat se
O nazor druhych. Ktery nejsou duležity. Držim palce a věřim že si užasna ženska
Autorčino popsané dětství jistě nebylo ani trochu ideální, na druhou stranu ale taky nebylo zas až tak katastrofické a mučivé, aby muselo automaticky skončit psychiatrickou diagnózou a doživotními následky (natož, aby něco takového „omlouvalo“). Jinými slovy, ano otec alkoholik je poměrně zásadní problém, ale chudé poměry, potíže s usínáním, typicky dětsky nestabilní kamarádky a vlastní omezenost jsou naprosto běžnou záležitostí, se kterou se v určité míře setká asi tak 90% lidstva (a kupodivu je povětšinou přežije bez následků).
Neškodilo by tudíž hodit to špatné za hlavu, přestat se pitvat v tom, co možná nebylo jak vystřižené z reklamy na dokonalost (ale týráním dětí se to, ruku na srdce, taky nazvat nedalo) a přestat ze své minulosti odvozovat úplně vše, od aktuální diagnózy, přes otravné vlastnosti až po momentální číslo bot a podprsenky. Žít se má tady a teď a ne furt čučet přes rameno místo dopředu (nebo alespoň sama sobě pod nohy). S takovým přístupem se nemůže autorka divit, že klopýtá, vrávorá a každou chvíli to do něčeho napasuje. Natož, že ji kvůli takovému chování nikdo nelituje a málokdo má chuť ji poznat a pochopit…
Myslim, ze byste si mela nastudovat, co vsechno pojem „tyrani“ obsahuje, protoze popsany pribeh je ilustrativni ukazkou hned nekolika typu tyrani.
Lepe je tematika asi zpracovana v anglictine, ale tohle muze pro orientaci stacit: https://www.nzip.cz/clanek/102-tyrani-deti
Mimochodem vase rady jsou jaksi hodne „impotentni“, protoze detstvi je neco jako „stahovani softwaru“, podle ktereho cely system posleze pracuje, aniz si je vedom toho, ze jeho „software“ je vadny. Casto cely zivot nestaci na vychytani viru, prepsani programu, doplneni mezer….
Pribeh je popsany syrove, misty nevybirave, ale hnev je potencialni energie pro zmenu, rozhodne nadejnejsi nez submisivni setrvavani v naucenem.
Zkuste psychoterapii a alternativní metody, např. kineziologii one brain, somatic experiencing, psych-K, ale třeba i kraniosakrální terapii. Vaše problémy souvisí s Vaším traumatizujícím dětstvím, ale je z toho cesta, jste svobodná bytost a máte právo na šťastný život. Hodně štěstí !
Přeji hodně štěstí, opravdové lásky. A duševní sílu.
Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že autorka se snaží házet vinu za své neúspěchy na rodiče. To, co popisuje, sice zní děsivě, ale na každém je, jak se svým životem naloží. Znám ženu, kterou týral manžel a ženu, která má dítě (asi 20leté dnes), které je ale dodnes závislé na její péči. Ani jedna se z toho nesložila. Mně ve škole říkali, že vypadám jako bazilišek. A víte, co? NENÍ TO PRAVDA! Jsem krásná a občas i chytrá 🙂 Takže podstatné je pustit do svého života Krista, vzít život do rukou a ukázat všem, že je mi fakt jedno, co si o mně myslí, protože podle slova božího jsem velmi dobré stvoření 🙂
Mě to připadá jakoby si připadala výjimečně : heč, koukněte, jak mě zničili život. A je mi to protivné. Moc se v sobě pitvá. V rukávu má do zásoby ještě další lítostivé pošušňáníčko , děkuji nechci. Někdy čtu příběhy lidí, co jsou na tom OPRAVDU špatně a nerochňají se v sobě, jdou dál, až se mi tají dech, že já bych to kolikrát nedala.
Rodiče s postiženými dětmi apod. Někdy se člověk diví, co všechno považují lidi za příkoří. Přitom je to proto, že se zabývají jen sami sebou. Nic jiného kolem nevidí.
Adélo, pokud se ke svému zveřejněnému článku dostanete, prosím, netrapte se některými komentáři. Kouzlo a prokletí anonymních diskusí je možnost několika generací se tu sejít a aniž by znali celý příběh a skutečnou osobu, která za ním je, soudit a porovnávat cizí příběh s jejich vlastním. „Když jsem si já prožil/a to, co jsem si prožil/a, nic jsem s tím neudělal/a a pořád jsem tu, nebudu poslouchat cizí fňukání a jasně dám najevo, co si o tom myslím, můj názor je ten správný“. Opatrujte se.
Komentáře jsou uzavřeny.
Protože je článek již staršího data, není tak možné přidat žádný další komentář.
doporučuji přečíst knihu moc přítomného okamžiku
Upřímně popsáno. Bohužel v České republice nečekaný standard. Jakmile je člověk potencionální kus, stejně se mu škodí a nejvíce ženským. Nejsmutnější je, že je to přijatý normál. Chorých, podlých a zákeřných lidí je tu nadměrně mnoho. Ale když se Čech povede, není nad našince.
Dost mě štve, že takto doslova zničené děti jsou z rodin alkoholiků. Já jsem „přežila“ něco podobného, možná ještě horšího v rodině kterou tvořila zdravotnictví sestra, skalní katolička s těžkou poruchou osobnosti a otec, který přežil koncentrát. Dětství bylo peklo, důležitý byl o rok mladší syn, za nějž jsem zodpovídala už ve 3 letech a vnučky dcer z 1.otcova manželství. Já byla za zrůdu, všechno jsem dělala naschvál, špatně, měla jsem přehnané nároky, nebyla jsem dost vděčný. Jednou přinesl táta štěně a já se na ně upnula a pár let jsem měla blízkou duši. Po dalších pár letech týrání že strany rodiny dospěla matka k poznání, že jí unikám a tak donutila tátu aby psa zabil. To bylo v době kdy proti mě poštvala už nemocného otce tak, že se na mě nemohl ani podívat. Když mi bylo 15 let otec zemřel. V 18 jsem se utrhla že řetězu. To bahno, kterým jsem si prošla, chlastu, sexu, jenom aby na mně byl někdo chvilku hodnej. A hádejte. Jsem20 let vdaná, 20 let se léčím na schizofrenii, mám 2 kočky a malý byt, pár přátel a uznání okolí. Je důležité být poctivý sám k sobě.
Hlavně nemějte děti.
Souhlas. Takto narušení lidé nemůžou mít děti i kdyby žili přesně podle bible.
Tak to by v Česku nemohl mít děti téměř nikdo.Co je v Česku alkoholiků náboženských fanatiku ,hrubých a zlích rodičů.Bohužel a úřady to téměř nezajímá.
A vy jste bůh nebo co jste za nadřazenou bytost? …
Ze kazdy, uplne kazdy ma svuj „strasny“ zivot, ktery tak nejak vytvorily podminky doby. Nekdo ma otce Nemce a rozhodne to v dobe komunismu neni zadna vyhra, nema slezinu, z toho prameni vyclenenost kvuli zdravornim omezenim takrka celozivotne, ma o mnoho let mladsiho sourozence, a proto musi byt po zbytek zivota velka a rozumna holka, vezme si prvniho kluka, ktery o ni projevi zajem a pak ma problem se rozvest, protože se to nenosi…. A pak je cloveku 57,cely zivot cetl B. McDonaldovou, protože to byl jediny clovek, ktery na tom byl hur nez ja a….ma to stastny konec, protože ted uz vim, že o svem zivote muzu rozhodovat sama a taky to delam a mam se uzasne
Je mi 62,schizofrenii zvládám už20 let
jaké si to uděláš takové to máš
To je naprostá blbost. Nevíte, o čem mluvíte.
To je samolibost narcis s nabubřelým egem
Netroufnu si přímo něco doporučit. Možná stát se věřící a mezi věřícími si najít přátele. A.
Nemáte tušení jak krutí dokážou být věřící. Matka žila přesně podle bible a její souvěrci pokud mě nezavrhli, tek ještě prilévali olej do ohně.
Myslím si, že je to problém více lidí a nechtějí si to přiznat. Psychiatrická léčba je pro blbce apd. zastaralý názory. Plně vás chápu a držím vám pěsti v životě
Mail na mne, pokud se bude chtít slečna-paní podělit o zkušenosti…
nikanika1zavinacseznam.cz
Kdybyste měla zájem si popovídat s někým, kdo Vás nebude soudit a rád vyslechne, tak tady kontakt:
Zkoudelkova(zavinac)seznam.cz
Nejste na svete jedina kdo ma problem. Mela byste se snazit sve jednani ovladat ne jenom pro nej hledat oduvodneni.
Ano je známo , že prostředí lidi ovlivňuje více , než si myslí . Nejdůležitější je mít své zázemí a také klid na spánek , pak se může stát toto. Záleží i kde člověk vyrůstá .
někdy je lepší se odstěhovat , změnit práci . Prostě ,Když se Ti to nelíbí ,tak to změň.
To se vám to mluví když máte dobré nervy a nic takového jste neprožila.
Pro mně si hrdinka přeji ti hodně štěstí do budoucna a Lásky kterou jsi jako dítě neměla a nepoznala.Když budeš někým milovaná věřím tomu že vše bude na dobré cestě. Držím ti moc moc palečky
Trochu mi to přijde jako jsem zlá bůbů já za to nemůžu.. určitě nejsi jediná na světě kdo to měl těžké.
Znam. Ano clovek se vedome muze ucit reagovat jinak ale…Nastesti jiz dnes existuje metoda RUS-ve zkratce vymazani negativni zkusennosti a tim i emoce, nasledne prijde i jina reakce
Tak toto mám doma úplně to vidím nevím co bude dál ,jsem podstatě v neřešitelné situaci kdy nám bylo něco doporučeno a někdo jiný rozhodl o opaku ,
Adélko, držím Vám palce. Ne vlastní vinou jste měla příšerný start do života od lidÍrán, kteří se Vám měli snažit dát to nejlepší a podpořit Vás. Dobří lidé jsou, když ne ve vlastní rodině, tak jinde. Je třeba myslet pozitivně. Teď jste již dospělá a jen na Vás záleží, jak si život uspořádáte. Věnujte se činnostem, které Vás baví, pečujte o sebe a zkuste si najít pozitivně laděné přátele a práci, která Vás bude bavit. Uvidíte, jak budete časem šťastná, že dokážete stát na vlastních nohou. A o to rychleji pustíte z hlavy myšlenky na nezodpovědné ubožáky, kteří nedokázáli vlastní dítě považovat za ten nejkrásnější dar a podle toho se chovat.
Vero, pokud jsi jeste nezletila, a mas doma OPRAVDU velke potize, tak se zkus stavit na OSPOD na urade, a zkus si nechat poradit moznosti. Protoze pokud zijes v necem podobnem, tak te to velmi poznamena, a pak treba Klokanek je mozne vysvobozeni. Samozrejme nemyslim ze kdyz se jen strhne v jinak normalni rodine jedna velka hadka, ale dlouhodoby teror nemusis snaset, a nejsi uplne bezbranna. Jen pozor, at pak v povidani nic neprezenes, toho bys mohla dost litovat. Pripadne je mozne se zkusit stavit treba za skolnim psychologem nebo tak neco, nechat se nasmerovat pediatrem… dnes uz se toto nastesti bere mnohem vic vazne. drzim palce, at udelas spravne rozhodnuti.
Je fajn si přečíst, že lze pozvolna hojit a napravovat důsledky z dětství. Přeju autorce vše dobré, také jsem si zažila a vlastně ještě zažívám dohojování vnitřního nastavení, vztahu k životu a lidem plynoucí z toho, co jsem zažívala doma jako dítě a puberťák.
Hodně se mi líbí, že autorka srovnává svoje záměry/chování a pohledy/názory z venčí.
Ráda bych vám všem, co tady píšete něco jako že „je v silách každého člověka svůj osud změnit“, abyste si uvědomili, že pokud jste něčím podobným neprošli, nedokážete si představit, jak je to těžké – být nechtěným dítětem je velmi těžký osud. Když na vás vaši nejbližší chtějí vidět hlavně to špatné (protože někde uvnitř cítí, že vám vlastně křivdí a potřebují to v sobě nějak omluvit), budete se s tím prát i v dospělosti – v dětství je téměř nemožné tomu čelit. Jediná možnost je, odejít hned v 18 z domova – většinou není co ztratit, ale je to tvrdé a málokdo to dokáže – člověk má tendenci pořád doufat, že jednou rodiče přece jen změní názor – bohužel nezmění – a následky takového rozhodnutí jsou celoživotní, ale je to snad jediná šance, jak se z takové šlamastyky dostat.
Draha Adélko ani nevíte jak vám rozumím. Také i já měla a mam potíže z dětství ale v citové oblasti. Pokud se z toho všeho chcete dostát tak zaujměte stanovisko pěkného sobce a viverhela. Jedině tak se naučíte mít se rada o nedávat na názory CÍZÍCH tvoru. Od té doby co okolí říkám NASRAT jsem skutečně št’astna. Má to jediný háček nesmíte si pořídit dítě a také to chce jedinou dominantní charakterovou vlastnost a tou je SKROMNOST. Pokud mate takové pohnuté dětství tak jste nejspíš silná osobnost a tak při dodržovaní těchto zásad je téměř vyloučeno abyste měla „přátele“ a tím pádem i zbytečné PROBLEMY. Přeji spokojený, samostatný a klidný život a toto přací POTŘEBUJETE!!!
Veřim že jednou bude fajn. Nĕco takového sem zažila . Ale musela sem v sobě vĕřit, a nezajimat se
O nazor druhych. Ktery nejsou duležity. Držim palce a věřim že si užasna ženska
Autorčino popsané dětství jistě nebylo ani trochu ideální, na druhou stranu ale taky nebylo zas až tak katastrofické a mučivé, aby muselo automaticky skončit psychiatrickou diagnózou a doživotními následky (natož, aby něco takového „omlouvalo“). Jinými slovy, ano otec alkoholik je poměrně zásadní problém, ale chudé poměry, potíže s usínáním, typicky dětsky nestabilní kamarádky a vlastní omezenost jsou naprosto běžnou záležitostí, se kterou se v určité míře setká asi tak 90% lidstva (a kupodivu je povětšinou přežije bez následků).
Neškodilo by tudíž hodit to špatné za hlavu, přestat se pitvat v tom, co možná nebylo jak vystřižené z reklamy na dokonalost (ale týráním dětí se to, ruku na srdce, taky nazvat nedalo) a přestat ze své minulosti odvozovat úplně vše, od aktuální diagnózy, přes otravné vlastnosti až po momentální číslo bot a podprsenky. Žít se má tady a teď a ne furt čučet přes rameno místo dopředu (nebo alespoň sama sobě pod nohy). S takovým přístupem se nemůže autorka divit, že klopýtá, vrávorá a každou chvíli to do něčeho napasuje. Natož, že ji kvůli takovému chování nikdo nelituje a málokdo má chuť ji poznat a pochopit…
Myslim, ze byste si mela nastudovat, co vsechno pojem „tyrani“ obsahuje, protoze popsany pribeh je ilustrativni ukazkou hned nekolika typu tyrani.
Lepe je tematika asi zpracovana v anglictine, ale tohle muze pro orientaci stacit: https://www.nzip.cz/clanek/102-tyrani-deti
Mimochodem vase rady jsou jaksi hodne „impotentni“, protoze detstvi je neco jako „stahovani softwaru“, podle ktereho cely system posleze pracuje, aniz si je vedom toho, ze jeho „software“ je vadny. Casto cely zivot nestaci na vychytani viru, prepsani programu, doplneni mezer….
Pribeh je popsany syrove, misty nevybirave, ale hnev je potencialni energie pro zmenu, rozhodne nadejnejsi nez submisivni setrvavani v naucenem.
Zkuste psychoterapii a alternativní metody, např. kineziologii one brain, somatic experiencing, psych-K, ale třeba i kraniosakrální terapii. Vaše problémy souvisí s Vaším traumatizujícím dětstvím, ale je z toho cesta, jste svobodná bytost a máte právo na šťastný život. Hodně štěstí !
Přeji hodně štěstí, opravdové lásky. A duševní sílu.
Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že autorka se snaží házet vinu za své neúspěchy na rodiče. To, co popisuje, sice zní děsivě, ale na každém je, jak se svým životem naloží. Znám ženu, kterou týral manžel a ženu, která má dítě (asi 20leté dnes), které je ale dodnes závislé na její péči. Ani jedna se z toho nesložila. Mně ve škole říkali, že vypadám jako bazilišek. A víte, co? NENÍ TO PRAVDA! Jsem krásná a občas i chytrá 🙂 Takže podstatné je pustit do svého života Krista, vzít život do rukou a ukázat všem, že je mi fakt jedno, co si o mně myslí, protože podle slova božího jsem velmi dobré stvoření 🙂
Mě to připadá jakoby si připadala výjimečně : heč, koukněte, jak mě zničili život. A je mi to protivné. Moc se v sobě pitvá. V rukávu má do zásoby ještě další lítostivé pošušňáníčko , děkuji nechci. Někdy čtu příběhy lidí, co jsou na tom OPRAVDU špatně a nerochňají se v sobě, jdou dál, až se mi tají dech, že já bych to kolikrát nedala.
Rodiče s postiženými dětmi apod. Někdy se člověk diví, co všechno považují lidi za příkoří. Přitom je to proto, že se zabývají jen sami sebou. Nic jiného kolem nevidí.
Adélo, pokud se ke svému zveřejněnému článku dostanete, prosím, netrapte se některými komentáři. Kouzlo a prokletí anonymních diskusí je možnost několika generací se tu sejít a aniž by znali celý příběh a skutečnou osobu, která za ním je, soudit a porovnávat cizí příběh s jejich vlastním. „Když jsem si já prožil/a to, co jsem si prožil/a, nic jsem s tím neudělal/a a pořád jsem tu, nebudu poslouchat cizí fňukání a jasně dám najevo, co si o tom myslím, můj názor je ten správný“. Opatrujte se.