181 komentářů

      1. Já si myslím, že jí vzal uplné krásné hákem a že se ji vymstilo to co sama vymyslela.
        Přesné na tyhle lidi jsem alergický a sám bych jim dal čočku. Nevim jak to máte Vy, ale já si myslím,že kďo je totálné nenažranej jsou ženský. A toto je krásnej příklad toho jak se dá ženská vzit elegantné hákem

      2. Rozhodně jsou peníze pro pozůstalé trestem. Všechny vztahy se zničí. Prostě rozdat všechno za života, nechat si věcné břemeno na byt nebo dům a být spravedlivý. Stejně na hrob chodit nikdo nebude……

    1. Souhlasim!!!
      Mam dceru a v nucku v pohode.
      Syn me nenavidi,protoze mu moje rodice a hlavne sestra,ktera ma za manzela Albance,jak jsem hrozna.
      Nesmim ani na jeho svatbu..8let se mnou nechce komunikovat,ale penize k Vanocum a narozeninam si bere i kdyz maj barak a pracuje v Nemecku..Jsem na nej svym zpusobem pysna.
      No nic..
      Sestra,,vymodlene dite o 10 let mladsi,, zlatokopka”udelala takove lze a stale dela,ze se stykame pouze s dcerou a vnuckou.
      Pritel na deti,ktere z nej jen tahaj penize. a drahe veci.
      Nepletu se mu do toho..
      Jen me mrzi,jak je to silene a absurdni.
      Byvala mu zahybala s fararem a po 3 letech ho rozvedla a donutila k svatbe..
      Deti stve pres soudy..
      Prominte ,ale nejhorsi vztahy jsou v rodine

      1. Hele, když někam něco píšeš, zkus bejt střízlivá. Ten paskvil, co jsi napsala, nemůže bejt srozumitelnelnej ani tomu faráři.

      2. Nerozumím řeči tvého kmene.Máte to paní Jitko nějaké pomotané.Vůbec nevím co jste tím chtěla říct.

      3. Článek je nesrozumitelný, jak to můžete odkliknout a pustit do světa? To je bída!

      4. V tomto vedru pomůže mokrý hadr na čelo, přestat bičovat okolí i sebe a bude pohoda. Pěkný den.

    2. Nicmene po domluve s pravnikem napadnu zavet..
      Ja nic nechci ale je tu dcera s vnuckou,ktere bude 17mesicu.
      Ve hre je roubenka (jedna z nejstarsich v Cechach a firma otce).

      1. No, me ted matka tezrekla, ze az pgodame barak, tak musim dat bratrovi půlku. Jenze on ma barak za 5 miluonu a ja pouze za milion. A to jestejeho barak opravujeme na vlastni naklady. Matce se to trosku mota. Nebydli v baraku, ale v penzionu s bratrem. Tak nevim, oni se o barak vubec nestaraji. Uvidime co se dadelat

      2. Někdo je zvyklý od malička jen brát. Výchova rodičů. U dědického řízení má pocit, že mu patří vše. Mám takto nenazraneho bratra.

    3. Také máme v rodině Jajinka bez morálních zábran a totálně deformovanym zebrickem hodnot. Je dokonce několikanásobně horší než zde popisovana sestra. Já mám dvě a ta mladší se opravdu vydařila. Ve skutečnosti si tím prodělala především svůj život. K nikomu nesmí nikomu nestojí ani za pohled natož pozdravení a to v rámci celého pribuzenstva. Inu kdo chce kam šup tam s ním. Má co chtěla a navíc ještě z ostudy kabát. Nikdo ji nelitujeme nikdo ji nemám rádi. Vlastně jsme ji úplně odepsali. My žijeme spokojeně pospolu ona je sama s mamonem, kdo z nás z toho vyšel lépe posuďte sami. Hezký den

    4. Takovou mám o 7 let mladší sestru, zapřela mi i rodinné fotografie. Vše co dělá je je jen z vypočítavosti.

    5. Přesně tohle jsem zažila já.Da se říci.ze mě sestra okradla a dedickemu řízení mě nikdo nepozval.Rodice odešli po sobě po roce.Vse si zanechala s3stra zlodějka.tim jsem ji nazvala.
      Měli rodiče na kontě přes 2 miliony.
      Když jsem mluvila s notarem.rekl mi. Ze měl jen 2000kc na k9nte.Podvod.

      1. Dědické řízení nemůže být ze zákona vypořádané bez pozůstalých.
        Pozvat vás musel notář státem přidělený , musela jste podepsat plnou moc ke zmocnění jednatele nebo se předem zříct svého zákonného podílu. Jinak nemohlo nabýt právní moci bez podpisu zúčastněných stran a můžete se proti tomu odvolat.

    6. Myslim,ze muj bratr je taky mamonar. Presne jako sestra toho pana. Ale me bohuzel takove pole nezustalo. :-). Nevadi.

      1. Je taky mám takto pole, ale je po rodičích, tak neprodám. A co udělají další generace, je na nich.

  1. Podobnýho mám bratra. Po smrti mámy vybílili s tetou byt, a vkladní knížku, kterou se mu nepodařilo vybra, přihlásil do dědického řízení po třech měsících…. Notářka přesně věděla o co jde… Šlo o usmolených 16 tisíc. Dvacet let jsem zmetka neviděl, krom pohřbu táty, tam nedědil nic, táta to po zkušenostech s ním, zařídil než odešel…

    1. JJ asi jsem taky takový zmetek, už od dětství musela mít má setra všechno lepší. Teď v dospělosti živí celou rodinu. A když si mé děti stěžovaly, na babičku, že jim nekoupila ani limonádu, zatímco vnoučatům od sestry ano, přerušil jsem s rodiči také veškerý kontakt. No a teď jsem u nich asi taky za šmejda.

    1. Při dědickém řízení se dělají odhady nemovitého majetku, takže pokud je článek pravdivý, pán musel nechat udělat odhad někým “známým”, aby záměrně podhodnotil cenu pozemku. U nás jsme nechávaly s mamkou a sestrou po smrti taťky dělat odhady na nemovitý majetek společně a společně jsme se pak rozhodly, jak s tím naložíme. To, že jsme byly zajedno a většina majetku po odečtení namčiny zákonné poloviny zůstala mamce a my se sestrou našly úžasně společnou řeč byla za několik let odměněna víc než velmi slušným gestem ze strany mamky, která se s námi podělila o zisk z prodeje kusu pozemku, který dědictvím získala ona. Předesílám že vím za jakou cenu mamka pozemky prodala, protože jsme se jednání o prodeji vždy účastnily všechny a bylo na mé maličkosti z developerů dostat co nejvíc. Největší radost jsem měla z toho, jak úžasnou rodinou jsme.
      A poslední poznámka, pokud se prodává nemovitá věc do pěti let od buď úmrtí, nebo od skončení dědického řízení, nejsem si teď jistá jak to bylo, ale do pěti let by se platily šílené daně.

      1. Ani ne, když bylo v rámci řízení odhadnuto jako pole, on poté v součinnosti s obcí nechat změnit v územním plánu na stavební pozemek, to je pak už jiná.

      2. Odhadní cena do dědického řízení,nemusí být po 4 letech stejná jako cena tržní…..

      3. Proč? Lze úplně klidně zdědit pozemek, který je veden jako “pole” a po třech letech od ukončeného řízení dojde ke změně územního plánu a lze ono pole vyjmout z půdního fondu a využít jako stavební parcely. Toto je naprosto absurdní nařčení. Sestra dostala co chtěla a pána jistě stálo nějaké usílí vyřídit všechny papíry. Nemusel vůbec dávat odhad známému, navíc co se pamatuji, tak notářka u nás zajistila nestranného odhadce.

      4. Cena pole – nic moc, ale pokud se podaří z toho udělat stavební parcelu, pak je to o něčem jiném, ale to vždy nemusí vyjít!

      5. Nemusel to dělat znamý odhadce.Pokud to bylo vedené jako orná půda,zahrada nebo ostatní plocha tak je cena směšná.Po vynětí a převodu na stavební parcelu cena rapidně stupá.Soudružka sestra holt byla nenažraná a naběhla si na vidle.

      6. Odhad proběhl. Bylo to pole. Co po 4 letech udělá změna územního plánu je věc druhá 😊

      7. Při odhadu jde o to, v jakém stavu pozemky jsou. Pokud jsou deklarovány jako pole, je jejich hodnota oceněna “bonitou” , která je dána jistými předpisy a časem se bonita nijak nemění. Cena je tak 10-50 Kč za metr. Při převodu na rekreační plochu (zahrádka a pod), naroste cena na 100-600 Kč za metr podle velikosti obce. Pokud je ale majitel převede na stavební parcelu, pak cena závratně stoupne a to podle velikosti obce, v jejímž katastru leží. Pokud je to v obci např. do 2000 obyvatel a široko-daleko není občanská vybavenost, moc si nepolepší. V katastru obce >100 000 se již dostane nad 1000,- za metr. V Praze to budou i desetitisíce za metr. Převod pozemku do jiné kategorie je ale zpoplatněn a tak sestra logicky nemá nárok.

      8. Brácha po smrti mámy nic nechtěl, neměli se rádi, takový docela divný gesto. Všeho se vzdal v můj prospěch. Docela mě tím nakrk.
        Nakonec jsem všechno sečet, náklady odečet a z toho co zbylo, mu dal polovičku. Chvíli se zdráhal (milióny to rozhodně nebyly) ale pak si aspoň se ženou koupili novou kuchyň. Nebudu přece parazitovat na bráchově blbosti.

      9. Je vidět, že v tom máte pěkný zmatek. Předmětem dědictví bylo pole, tedy orná půda. Stavební pozemky z ní udělal až pán až po nabytí vlastnictví. Bylo to jeho právo. Mohl na pozemku hospodařit, pronajmout ho nebo ho prodat. Zařídil na katastru rozdělení a pozemky prodal. Vtip je v tom, že cena orné půdy je výrazně nižší, než stavebních pozemků.

      10. Dědické řízení nemůže být ze zákona vypořádané bez pozůstalých.
        Pozvat vás musel notář státem přidělený , musela jste podepsat plnou moc ke zmocnění jednatele nebo se předem zříct svého zákonného podílu. Jinak nemohlo nabýt právní moci bez podpisu zúčastněných stran a můžete se proti tomu odvolat.

      1. Dědická daň v první skupině je už radu let zrušená, takže žádný odhad majetku netřeba. Nešiřte bludy.

      2. Nemusí, když umřel deda tak táta ani strejda nedostali nic, rodina jeho druhé ženy shrabla všechno a k dedickemu řízení nebyli ani přizváni

      3. Loni zemřel táta, odhad jsem dělala jen já na základě srovnávací metody podobných nemovitostí v okolí.
        Pokud cenu nemovitého majetku některý z dědiců při notářském řízení nenapadne a cena odpovídá poměrům, nikdo žádného odhadce nezve.
        Máme to zažito čerstvě. Řízení proběhlo v březnu letos.

      4. Ale odhad pro notáře dělá realitka. Jde o tržní cenu a pokud to v době úmrtí zůstavitele bylo pole, tak cena nic moc. Pokud se později změnil územní plán, je to o něčem jiném.

  2. Na každou svini se vaří voda a kdo pořád chce vše takhle dopadá protože má jen část kůry mozkové

  3. Já jsem po po svém tátovi dostal podíl z účtu asi 80 000. Dům si macecha nechala napsat na sebe a z věcí movitých jsem dostal jeden samorost a jednu vázičku . Pán v článku dopadl hůř, my se sestrou se máme stále rádi.

  4. To je mi líto,bohužel i já takovou nenažranou sestru mám, vím oč jde…hlavu vzhůru, lidi jsou různý, 3 roky měla přístup k mému invalidnimu důchodu (10500),ja dostával 700 týdne,kdybych nechodil na brigády, umořila by mě hlady…,ať to dobře dopadne 😉

    1. Mám také zkušenosti. Má sestra se dozvěděla první, že máma umřela, přijela do domu kde bydlí bratr a rodiče. Rodiče dům za život přepsal bratrovi. Přijela a tátovi oznámila, že máma umřela a ihned prý kde má máma peníze a prohrabala skříně…… Vzala tátu k sobě domů prý se o něj postará. Ani na pohřeb ho neprivezla, ale dala ho do nemocnice. Brala jeho důchod a nic pro něj neudělala. Táta v nemocnici umřel. 82. Je to 20 let a je to stále strašné. Vždy jen od rodičů brala a brala. Tu na uhlí tu na velké výdaje….

      1. Je to opravdu k pláči. Nejste v tom sama. Mám také 2 sestry, co předstíral mamince lásku, maminka je si našetřila na pohřeb, peníze sestra těsně po úmrtí vybrala a z druhou se podělila. Maminku jen v urněl strčil do hrobu. Je to už 10 let, pořád to bolí.

      2. A co jste dělala vy ? mohla jste to změnit , alespoň se postarat o otce

    2. Nechápu proč jste ji ten přístup k penězům nechával? Jestli jste chodil na brigády, nebyl jste “ležák” za kterého by musela vše vyřizovat.

      1. Je to k smichu… kdyz si vezmu ze me sestra se synovcem odrbali o podil ve firme ktera mela ucetni uzaverku majetku 30 mega. Ja se s tim srovnavam pomalu… a oni si drbou palice protoze zacinaji chapat ze bez prace to dal asi nepujde…

    3. A proč jste si to nechal ty tři roky líbit. Nebo za Vás platila takové drobnosti jako nájem, energie, jídlo atd?

      1. No moje sestra byla tak šikovná, že si notářsky nechala přepsat pole a restituce za života matky a tety darem. Já nedostala nic podotýkám sestru měla naše matka za svobodna.Možná kdysi by se mě to před roky se hodilo, zemřel mi syn , pak odešel partner, musela jsem vlastním přičiněním se že všeho vyhrabat, ale teď..??? Říkám si,, rubáš kapsy nemá,, štěstí je o něčem jiném…

  5. Kdo chce kam, pomozme mu tam…ale potom ať se nediví…pokud to tak bylo, karma zafungovala na 100% 👍

  6. To ji patří, ať se zadusí lakotou a nenažraností, ta bude mnět stále málo, boží mlýny stále melou, doufám že jste ji nic nedal jedině něco mezi dveřma. Franta

  7. Mám podobnou zkušenost se sestrou které jsem nechala auto po tatínkovi s tím že mi půl ceny zaplatí a tatínkovi důchody pro které jsem jezdila já do nemocnice vše jsem ji předala s důvěrou ale bohužel žádné peníze mi už nedala vše si nechala a ještě když jsem ji vezla poštu po otci tak mně zmlátila ze jsem musela k lékaři rodičů si vůbec nevážila a dnes je pro mně cizi člověk

  8. Stejně chamtivého sourozence mám. Nestačilo, že sestra mohla na rozdíl ode mne vystudovat (a to bych kladl na první místo). Dostala byt, spoření, potom ode mě i můj podíl na chalupě. Když jsem měl po mamince, o kterou jsem se pět let staral, dostat aspoň garsonku, nemohla to přenést přes srdce. Intrikami získala i to. A máme tady obálkovou metodu. Princip byl přesně stejný. Nestaral jsem se o to, ale podle svědectví jedné maminčiny kamarádky mělo být v obálkách asi 50 tis. Po maminčině smrti byly obálky vybílené. Pak odjela na dovolenou a pohřeb byl až za 14 dní. Dnes jsem díky jejím útokům bezdomovec a s univerzitními ambicemi se živím jako dělník na montážní lince. Ona se považuje za příklad slušnosti a jako zástupkyně ředitele velké školy vychovává děti.

      1. Myslím , že jste udělal vše moc dobře , vyhověl jste sestře a dal jí co chtěla .
        To , že jste prodal pole na obnovu majetku po rodičích také dobře .
        Přeji Vám aby jste měl klid a užil opraveného domu a prožil hezké chvíle ……
        Sestru nechte být , už nemá žádné šance získání dalšího majetku.
        Jste člověk , který zná pravé hodnoty a tak se i zachoval ….

  9. Ráda jsem si to přečetla, protože mi nečekaně zemřela sestra (na korač). Je mi z toho moc těžko. Máme dědické řízení a i já mám podobnou situaci, moc se obavám jak to dopadne. Ve hře je němovitost, i já cítim podobný problém ve vzduchu. Zatím co já mám oči pořád plné slz, moje druhá sestra se z toho bleskurychlé vzpamatovala a už kalkuluje. Už aby to bylo za námi.

    1. Co to je korač? To je zase nějaká nová nemoc?
      Já jen že nikde jsem o korači dosud ani neslyšel, tak jestli se mám bát, nebo je to v cajku?!?
      Pokud mohu doporučit, začněte taky kalkulovat a spekulovat, to někdy dělá divy 😉 😉 😉

  10. Povedená sestřička , ale bohužel takhle to chodí . Hamižnost při které jdou stranou rodinné vazby stranou je normální ale pro normální lidi nepochopitelná. Pan Jiří je mi sympatický , je nad věcí a tak to má být , přeji mu aby se mu vše dařilo a byl spokojený. Hausyrek.

  11. 7×8=56:2=28-3=25
    25 mio. ji ještě bleskem doplatíš, zmetku!!!
    Nebo pudu a udám Tě. Lidi z redakce ji to dosvědčí!!!

  12. To není nic neobvyklého. Když jde o majetek, nestačíte se některým lidem divit, čeho jsou nakonec všeho schopni. A někteří jsou hodně nenažraní, drzí a záludní. Obecně se tomu říká chamtivost, vyskytuje se i u těch nejbližších, bohužel. Takoví, když tzv. narazí, je to úplně v pořádku – dobře jim tak !

  13. Mám ještě oba rodiče ve věku 86 a 83 let a úplně stejné zažívám se svou sestrou, která již dlouho tvrdí, že se z nikým dělit nechce a to ani s nepominutelným dědicem. Nejdříve naslibovala, jak se o rodiče postará a že si je vezmě na svouj barák do přízemí, aby napsali svůj byt na jejich vnuka, syna od sestry. Až to bylo dokonáno, tak slibované prostory komerčně pronajala a pokud by rodiče neměli v darovací smlouvě doživotní věcné břemeno, skončili by na ulici. Navíc obdarovaný vnuk se o svůj majetek nestará a nehradí ani povinné náklady jako vlastník nemovitosti. Rodiče s obavy před exekucí to stále hzradí za něho a je to již okolo 130 tisíc bez úroku z prodlení. Když jsem se to dozvěděl a vytrkl ji její chování, přerušila se mnou veškeré styky a v okolí mě i se svým synem hrubě pomluvili. Ale snad není ještě všem dnům konec a nakonec se jí její chamtivost nevyplatí. A obdarovaný vnuk jen stále svým prarodičům předhazuje, že žijí moc dlouho a že mu tak vlastně brání v komerčním využití darovaného bytu. Je to něco tak strašného, že i když to jen píši, tak mám v oku slzu. Ať jsou rodiče jací chtějí, stále to jsou rodiče, kteří se o nás starali celou dobu, než jsme byli schopni se o sebe postarat sami. Já jim za to ze srdce děkuji.

      1. A proč by měl, mají byt ve kterém bydl cešlý život a jsou tam spokojeni.

  14. jakmile do čeho vstoupí peníze, je vše zničeno,
    zažil jsem to v životě několikrát a zažiji to ještě jednou, až přijdu o otce
    jen si ale všichni uvědomte, že do hrobu si peníze nevezmete a více jak jedno kuře stejně nesníte. Tak proč se honit jenom kvůli tomu, aby na mém kontě byly nějaké ty nuly a číslo před nimi. Stejně to pak zdědí potomci a budou se zase hádat o korunu místo toho aby si uvědomili, že přišli o někoho blízkého

  15. Mého bráchu,který žije v Kanadě zajímalo z nás 4 sourozenců,dědictví po otci nejdříve ze všech,Když pak zemřela mamka,o kterou jsem se po otcovbě smrti starala jako jediná,tak protože už po ní nebylo nic k dědění,tak nepřiletěl ani na její pohřeb.

  16. Unás to je stejne byli jsme tři sourozenci otec padl ve druhé světove valce po smrti matky vše vzala sestra po smrti sestry zase neteř to by nevadilo kdyby co bylo po otci proto že nikde nepracovala řivila se invalidního důhodu sestry vše co bylo po otci prodala i mé foto ze školy z padesatych let po rodičich jsem nedostal ani knoflik

  17. Největší svině jsou vždy v rodině. Moje sestra bydlela ve stejné vsi jako rodiče. Když stavěla barák, táta pomáhal, já jsem pomáhal, máme je i s dětmi živila. Pak když rodiče zestárli, odešli do domu s pečovatelskou službou a barák kde bydleli zdědil sestřin syn. Obratem ho prodal za 1,25 milionu a začaly se dít věci. Sestra přivezla rodičům v sobotu a v neděli oběd a odvezla si tátův celý důchod, druhé její dítě si koupilo za peníze našich rodičů barevnou televizi za 58 000 Kč.
    Já jsem to zjistil a sestru jsem z těch “loupeživých výprav” odstřihl. Táta byl ještě při smyslech a tak jsem mu vysvětlil, co se kolem děje a převedli jsme jejich úspory na zvláštní účet pod mým jménem. Pak táta umřel a sestra chtěla dědictví. Vůbec nechtěla slyšel, že máma pořád žije. Přesně to jsem předpokládal. Jenže peníze už nebyly. Máma žila ještě cca 2 roky a teprve po její smrti jsem dědictví rozdělil a každý dostal svůj kousek. Nebylo to moc – jen 110 000,- , ale aspoň něco. Kdyby se peněz zmocnila sestra, nezbylo by nikomu nic. Se sestrou se už nestýkáme, řekl jsem jí a jejímu příbuzenstvu, aby smazalo telefonní čísla na mě a kdyby je někdo kontaktoval, aby řekli, že mě nikdy neznali. A je mi teď dobře.
    Vím, že nejsem sám, znám několik lidí, kteří také se svými příbuznými se už nestýkají. Když je nejvíc třeba, pomohou úplně cizí lidé.

    1. Když manžel zemřel, přišlo dělení. Už mezi sebou se rvali co si kdo vezme. To jsem ovšem v tom čase nevěděla. Rozdělila jsem je polovinou, svého podílu jsem se zřekla v jejich prospěch. Poslední vyrovnání bylo o účtu na kterém byly slušné peníze. Rozdělení se táhla týdny nebyli schopné se dohodnout, a synova žena ta hydra
      na kterou syn dal a svoji rodinu kterých se pozůstalost týkala hodil přes palubu dopadla tak, že jsem ty hádky vzdala a dcera už to nechtěla řešit. Syn okradl svojí sestru, dodnes nikdo s nikým nemluví. Než takový syn, to radši žádný.

    2. Bohužel také smutná podobná zkušenost strýc mé mamce nasliboval hory doly aby se dědictví vzdala a nedal nám ani korunu, nyní se bude řešit dědictví po babičce a to snad už dopadne líp když ho má vyděláno.
      Ale tu křivdu mu nezapomenu a také si smažu celou jeho rodinu z mobilu a života, hamouna hamižnýho.

    3. Mě jenom není jasné jak si mohla odvážet otcův důchod,když se v pečovatelském domě musí platit!

      1. Platilo ze z účtu. Tam byly nějaké úspory a ještě byl důchod mámy. Nechávali si ho vyplácet na ruku. Měl jsem strach, aby je někdo neokrádal a když jsem si spočítal co jsem zaplatil z účtu a spočetl jsem hotové peníze, hodně tam chybělo. Podezříval jsem pošťačku, že jim ty peníze nedala. ale pošťačka se hájila, že peníze od ní převzala moje sestra, která tam byla na návštěvě. Tak jsem zavolal sestře, zda ty peníze má. Naštvaně odpověděla, že mi je přiveze, ať se jimi udávím, ale že už jim nikdy žádné jídlo neuvaří.
        Prostě hyena. Rodiče nepotřebovali jídlo jen v sobotu a v neděli, ale každý den nejméně 3x a vícekrát a když dva obědy stály 11 000,- kolik by u ní stálo to celoměsíční stravování? Musel jsem nakoupit dovoz jídla z firmy a hotová jídla a platil jsem 3 paní, které se tam střídaly, aby jim jídlo ohřály.
        Už 6 roků se se svou rodinou nestýkám a jsem spokojený.

    4. Mám šest sourozenců,Po tatínkově smrti zemřela před několika lety maminka.Nečekala jsem,že by po ní bylo co dědit.Vždy žila skromně.Nakonec se zjistilo,že má stavební spoření a něco našetřeno.Hned jsme se dohodli a všichni podepsali plnou moc,aby nás zastupovala nejstarší sestra při dědickém řízení.Z peněz se doplatilo stavební spoření,pohřeb, ostatní služby spojené s nájmem a zastoupení advokátem.Zbylá částka se spravedlivě rozdělila mezi všechny sourozence,každý dostal asi 11 000,-.Pro někoho asi malé peníze,ale obdivovala jsem maminku,jak to mohla našetřit z invalidního důchodu.Protože žila v nájmu,museli jsme byt rychle vyklidit.Každý si vzal jen to,co mamince daroval a ostatní se rozdalo.Každoročně v létě se všichni sejdeme i když bydlíme v různých částech republiky.Tomuto setkání říkáme ,,Vzpomínka na rodiče”

  18. Také mám chamtivou nevlastní sestřičku, po smrti tatínka mi nedaly s matkou nic, ještě za života jí matka dala darem celý rodinný domek – za zákona by mi po smrti matky náležela 1/3 – takže mě prakticky vydědily, a pak mi při dědickém řízení dala pár obyčejných hodinek a nějakou bižuterii,kterou jsem jí vrátila, doufám, že si ten domek užije!!!

  19. Stejně dopadl i můj manžel, vše zdědily sestry. Matka se jim starala o děti, když byly malé a ony se jí odvděčily tím, když nemohla šouply jí do důchoďáku. Dům zdědil syn jedné z manželových sester. Tak ať si to užijí.
    Karma je zdarma.

  20. Od příbuzných raději dál.Když mi zemřeli rodiče tak jsem dopadl jak sedláci u Waterloo.Příbuzní vše rozkradli s tím že na mne nemají spojení.

  21. Velmi blízko se to dotýká problematiky, která je v současnosti upozaděná a nikdo to buď nevidí nebo nechce vidět.
    Strávil jsem dva roky, dvakrát denně, svátky, víkendy,…. zkrátka, oddělení následné péče blízké nemocnice se stalo mým druhým domovem. Obětoval jsem vše proto, aby měla moje babička poslední dny důstojné a nepocítila samotu. Za tu dobu, neuplynul jediný týden, abych nebyl svědkem stále stejné scény. Stařičký pán nebo paní, sotva stojí na nohou, leckdy je musejí podepírat. Jednotlivci nebo celé rodinné sešlosti. Skloněni nad parapetem, a papíry před nimi se jen hemží podpisy.
    Opodál stojí slušně oblečený notář a všemu přihlíží. Sestry ani lékaři si mnohdy ani této scény nestačí všimnout.
    Byl jsem tam tak často, že si mě pacienti pletli s personálem. Jedna paní potřebovala opravit pantofle, druhá přivézt kadeřníka… A stal se ze mě samaritán :-).
    Udělal jsem si tam přátele, kteří byly mnohdy o dvě generace starší než já a trávil dlouhé hodiny povídáním si s nimi. A co jsem se dozvídal, mi občas pěkně hnulo žlučí. Pokaždé to byl stejný scénář. Jakmile babička či dědeček podepsaly papíry, už za nimi téměř nikdo nechodil. A když jsem se jich zeptal na to, co to vlastně podepsali, tak buď shodně vůbec nevěděli, nebo říkali něco o tom, jak šikovné mají potomstvo, že za ně všechno zařizují a pomáhají jim. Jenom teď už nemají tolik času,ale jsou přece hodní, bla, bla bla
    No, tak asi takhle. Oddělení následné péče se ukázalo být největší fabrikou na bezdomovce. Málokdo se odtud vracel domů, protože žádné doma už neměli. Darovací smlouvy, přepisy,… a bylo to. Stali se z nich vězni jedné nemocniční chodby, než na ně za dlouhé měsíce přišla řada v některém domově seniorů.
    —-Jasně, v této zemí za poctivou výplatu pořídíte prd. Buď si můžete vzít hypotéku, leasing a spotřebitelák, nebo prostě čekáte, až něco zdědíte. Anebo, jak jsem měl možnost se přesvědčit, tomu dědictví jdete trochu naproti. Vždyť, koneckonců, ti staří lidé jsou přeci už v posledním tažení a takový majetek nepotřebují. Stačí jim zásoba plenek, křížovka a jedno teplé jídlo.—-
    Sarkasmus, pochopitelně. Poslední věty jsou jen zrcadlením mého rozčílení. Troufnul bych si napsat knížku o tom, co jsem měl za ty roky možnost vypozorovat. Jak dojemné to byly někdy scény a naopak, jak někteří lidé mrknutím oka ze sebe dokáží kvůli prokletému dukátu navíc udělat ze sebe hyeny. Pro dědictví? Pro luxusnější auto? Pro dům takový, jako mají “ti druzí”? A víte co je nejlepší? Stát jen přikyvuje. Pokud zrovna ten den není v lékařském zápisu z ranní vizity vysloveně psáno, že pacient je zmatený nebo že není při smyslech, takové “darovací smlouvy” jsou platné. V okolních zemích, bez podpisu lékaře, který musí dosvědčit, že pacient rozumí tomu, co podepsal a chápe důsledky, že skutečně si uvědomuje, že se zrovna chystá darovat svůj dům či byt, si nikdo ani neškrtne.
    A u nás hotovo. Dědeček či babička zaplňují na dlouhé měsíce nemocniční lůžko za peníze daňových poplatníků a na úkor pacienta, který s akutním stavem musí někam jinam.
    Chtělo by se mi věřit, že moje zkušenost je ojedinělá, ale čas ukázal, že je to ve skutečnosti ještě horší.
    Závěrem bych rád pogratuloval všem “dědicům”. Jak hezky se ten “jejich” majetek zhodnotil. Jak šikovně se povedlo prodat, co stařečci budovali.
    Škoda jen, že ti naši zasloužilí, milovaní prarodičové, na odděleních následné péče nečtou diskuze. Vzkázal bych jim asi jediné:
    “Užijte si to, co jste si za život vybudovali a použijte to v prvé řadě k tomu, abyste neumírali v osamělosti a s hořkou pachutí z pocitu křivdy, kterou vás obdarovali vlastní potomci. Klidně všechno rozfofrujte. To nejcennější, co můžete zanechat jsou děti, kteří se postarají o sebe i o vás. A to jedině z lásky.
    Jak je v tom ten “prokletý denár”, nemůže to dopadnout jinak, než že po vás zůstane další generace, která se naučila jen čekat s nataženou rukou.”
    Penězi si lze lidi jen koupit, získat si můžete jen láskou.

    1. Smutné čtení,ale pravdivé. Dnes jsou lidé pro peníze schopní udělat cokoliv .Nám zemřeli rodiče brzo ,bratr byl jestě svobodný,ale protože jsme byli vychovaní slušně ,tak i majetek po nich jsme si rozdělili bez hádek a hnusů co tady čtu. Bohužel manželovi od naší sestry se to zdálo málo a to zdědili dům a pole a jak to tak bývá do manželství nedonesl nic. Ale my se scházíme pořád a máme se rádi ,bohužel jen u bratra u sestry jsme nebyli 12 let. A na závěr dnes už asi měsíc leží švagr po mozkové mrtvici v nemocnici a to má 64 let…

      1. Není třeba to hrotit.Sestra dostala byt,svobodný bratr dostal byt a já 4 000.-Kčs.Jen jsem kvůli tomu na sourozence nezanevřel.Dostali to oni a pokud vím,tak se kvůli tomu nikdo nehádal.Vše,co mám,jsem získal,když jsem po rozvodu zůstal se dvěma dětmi,jimž je dnes 53 a 47 let.Druhé ženě jsem po rozvodu koupil byt v Teplicích,aby byla daleko.Se sestrou i bratrem jsem byl zadobře po celý život a na konci,když už kvůli nemocím nemohli,tak jsem jim ještě pomáhal.Třeba dojít na nákup apod.Nesmíte za vším hledat jen to špatné.Vaši sourozenci jen chtěli pro svoje děti mít co nejvíc a možná si ani neuvědomovali nemorálnost svého chování.I když spíše uvědomovali.

  22. Má sestra si vzala proti vůli rodičů psychopata parazita. Desítky let vyžírali mé rodiče:až zestárli, psychopat odstranil tabletami otce, který skončil jako ležák, pak se dal do matky. Sestra stála vždy při manželovi. Chtěl dědit nebo brát příspěvek přes sestru. Stálo mě to roky života, abych oba ochránil. Byl jsem obviňován na policii a musel se hájit před komisí, sestřiny děti i zbylá rodina věřila psychopatovi, doteď se starám o dementní matku, otec umřel, v nejhorším mne opustila partnerka. Sestru psychopat utýral a umřela, ale její děti jdou dál proti mně vedle svého otce, přestože jsem jim nikdy nic špatného neudělal. Nikdy jsem netušil, co vše může člověk vydržet. Zatím jsem vydržel, matku neopustil a myslím, že už se karta obrací.

  23. Když manžel zemřel, přišlo dělení. Už mezi sebou se rvali co si kdo vezme. To jsem ovšem v tom čase nevěděla. Rozdělila jsem je polovinou, svého podílu jsem se zřekla v jejich prospěch. Poslední vyrovnání bylo o účtu na kterém byly slušné peníze. Rozdělení se táhla týdny nebyli schopné se dohodnout, a synova žena ta hydra
    na kterou syn dal a svoji rodinu kterých se pozůstalost týkala hodil přes palubu dopadla tak, že jsem ty hádky vzdala a dcera už to nechtěla řešit. Syn okradl svojí sestru, dodnes nikdo s nikým nemluví. Než takový syn, to radši žádný.

  24. Sestra si vzala proti vůli rodičů psychopata co zničil svoji první ženu. Desítky let mé rodiče vyžírali. Když zestárli, postaral se psychopat o otce, který skončil jako ležák. Pak se pustil do matky, sestra vždy při něm. Chtěl dědit anebo brát přes sestru příspěvek na péči. Musel jsem rodiče několik let bránit, byl jsem osočován, byla na mne podána řada oznámení a musel jsem se hájit. Poštvali proti mně příbuzné. Nakonec psychopat sestru utýral a umřela, ale před dětmi přesvědčil své děti, že já jsem vinen. V nejhorším mne opustila partnerka. Před soudem jsem ale obstál a starám se dodnes o dementní matku. Boj s psychopatem je opravdu hrozný a sáhnete si na dno. Protože mám čisté svědomí, vše jsem zatím ustál. Snad se už karta obrací.

  25. Podobné u nás doma po prarodičích jsem jako vnuk dělal celkem 2x dodatečné řízení za každého z dědu a babiček kvůli pár metrům pozemku vždy po digitalizaci katastrů a bylo na to 18 dědiců poprvé se mínili všichni přetrhnout, když každý zjistil, že jeto na hlavu 500,- kč a notářské poplatky vyšší, všichni se toho vzdaly a to se opakovalo ještě 3 krát.
    Když se toto dokončilo máma začala zdravotně velmi špatně mě bylo 21 let, máma začala ohledně pohřbu a všeho, táta bouchl do stolu máma musela vytáhnout staré spořitelní knížky bratru a táta sečetl co se jim na stavby v té době dalo polovina osumdesátých roku a udělal si odhad domu a pozemku, udělal čáru k datu co vyhrabal ze šuplíku věci staré tedy 15 let.
    Porovnal co měl na stole mě řekl , ty tady bydlíš opravuješ se mnou dům a zahradu dostaneš to ihned přepsat, jednu knížku vzal, nevím kolik tam bylo, nechal ji vybrat mámou a rozdělil nějaké peníze do obálek, nevím kolik a každému bráchovi to osobně dovezl a řekl udělal jsem v majetku pořádek, tady máš peníze z podílu a na bratrovi v pozůstalosti nebudeš nic již vyžadovat,.
    Tímto to považuj za vyřízenou věc, jejich snachy protestovali, táta je hned usadil, aby se nepletli do rodinných věci, že každému pomohl postavit dům po odpoledních, sobotách a nedělích, aby držely pysk.
    táta se s mámou ještě pojistily zavětmi, což se ukázalo jako velmi účinný nástroj pro pokoj u dědického řízení u dědictví bráchové mlčely jako pěny snachy čekali venku nesměly dovnitř.
    Jelikož táta byl v důchodu zemědělec nechal si pouze pole a co dostal od otce nakonec v závěti převedl na mě, podle tradice kdo zůstal na hospodářství jako následovník hospodáře je zdědil.

  26. Kdysi rikal Schwarzenberg, ze nejaky jeho pribuzny nadsene vypravel o tom jak vychazi s bratrem, načeš jeho stryc odtušil:

    “A uz jste spolu dedili ?” 🙂

  27. To jsou příběhy jako přes kopírák. Stejně tak u nás. Před rokem otec zjistil, že je vážně nemocný a s matkou přepsali dům na bratra a nikomu neřekli ani slovo. Nejen že vynechali z důležitého rozhodnutí mne a sestru, ale nějak to “zapomněli” oznámit mně a mému manželovi, kteří v tom domě taky bydlíme v nájmu. Obě jsme tehdy byly v insolvenci, takže chápu, proč to přepsali na něj, není mi ale doteď jasné, proč to tutlali a taky netrvali na tom, aby zůstali zapsáni jako věcné břemeno a aby byla sepsána nějaká dohoda o budoucím vyrovnání s námi. Před vánocemi otec zemřel, v březnu z matky a bráchy vypadlo, jak se věci mají a před měsícem nám poslal doporučený dopis, kde po nás žádal o zaplacení nájmu za rok zpětně (s rodiči jsme měli dohodu o placení jen elektřiny, plynu, vody), což bylo vlastně za dobu, kdy jsme vůbec netušili, že dům změnil majitele anebo se máme do 30.6. vystěhovat. Naštěstí jsme si našli pěkný byt, za dva týdny se stěhujeme a budeme mít od hňupa pokoj. Co se stane s mámou a domem se necháme překvapit. Jen mě štve, že z domu, který rodiče stavěli už za našeho života, tedy ze společných rodinných peněz, nedostaneme jednou podíl ani já a sestra, ale že vydědili vlastně i naše děti.

  28. Hm,smutné čtení i já mám postřehy z naší rodiny.Matka a otec se o mne nestarali,měli mne hodně mladí 16 a 18 let a tak mne dostala do výchovy babička s dědou,měla jsem 4 roky.Bydleli jsme všichni v jednom okresním městě na Jižní Moravě a já jsem říkala babičce mami a dědovi tati. Rodiče nikdy nebyli zbaveni rodičovských práv,ale zájem o mne nebyl.Tak šly roky,první zemřela babička,pohřeb uhradil a zaplatil děda,pak po pár letech zemřel děda,účty se zmrazily a já zaplatila pohřeb ze svého,měl ho stejný jak babička,myslím tím výzdobu,rakev a hudbu i když všichni věděli,že má pohřeb u rakve jsem stála jen já a moje teta.Prarodiče měli poměrně slušný majetek družstevní byt,dům a nemalou částku na vkladních knížkách.Prarodiče neměli závěť a tak vše dědila jejich jediná dcera,moje ,,matka”. Mě to bylo celkem jedno,měla právo a tak dědila a navíc jsem jí to opravdu přála ,já měla už dávno svůj život,svůj družstevní byt ,který jsem si sama zaplatila a byla jsem OK.Ovšem má matka neuváženě dala plnou moc mému bratrovi na vyřízení celého dědictví,co vím tak jí z celého majetku poslal 200 tisíc a basta,ale ještě před tím mu darovala svůj byt v osobním vlastnictví s tím,že vyplatí svoje další dva bratry.Bylo to uděláno proto,abych já nic nedostala,kdyby náhodou zemřela,protože v té době se léčila s rakovinou a všichni si mysleli,hlavně nejmladší, nevlastní bratr,že nanejvíc rok života má.Takže nejmladší bratříček dal dalším dvou bratrům též po 200 tisících a nic víc a ti souhlasili,protože byli finančně na dně a tak vzali cokoliv.Naštěstí má ,,matka” doživotní právo na byt 3+1.rakovinu úspěšně překonala a svého nejmladšího syna už 14 let neviděla.Vlastně se zbavila jedním podpisem ,domu,bytu i financí po svých rodičích. A třešnička na dortu asi po 2 měsících po pohřbu prarodičů mi došel od matky dopis,že jí mám zaplatit pomník na hřbitově,protože jej dědila,pomník který si zaplatil děda pro sebe a babičku,protože měla notářkou nařízené,že mi má zaplatit pohřeb,ale to byl podle ní zase nápad mého bratra.Já platím hrobové místo a o místo posledního odpočinku prarodičů se starám,nikdo jiný tam nechodí.No a můj otec, ten má mnoho let přítelkyni a vše za života přepsal na druhé a ani konto nemá svoje i když je movitý důchodce.Jsem s ním v kontaktu telefonicky,na stará kolena si to přeje.Já sama jsem už babičkou v 60 letech jsem se vdala,mám skvělého muže, a je mi líto těch co si ničí vztahy pro majetek,já se na nikoho nezlobím,co mám s tím jsem spokojena.Jsem relativně zdravá,mám střechu nad hlavou,nahá nechodím a hlad nemívám-:))))Jsem bohatší než ti všichni,ale jinak…

  29. Držim autorovi článku palce aby tu svoji sestru poslal někam, protože ona právně žádný nárok již nemá.

  30. No,je to zcela svi…ke chování.. Ale ne vždy to tak bývá.. Vloni nám zemřel otec mé ženy a došlo k dědickému řízení… Má žena má ještě bratra,ale mají jen společnou matku,otec měl z předchozího vztahu ještě syna. Tento syn však ještě za jeho života zemřel a tak na jeho místo postoupili jeho dvě dcery. Předmětem dědictví byl byt . Bratr mé ženy byl za života obdarován chatou a byt měla zdědit má žena,s tím,že její maminka tam dožije. Byli jsme mile překvapeni,že děti zemřelého syna otce se vzdali svého podílu ve prospěch maminky a podobně tak udělala má žena… Ne všichni lidé jsou špatní….

  31. Dobře jí tak neměla být sobec a počkat na dědické řízení. To ukázala, jak si rodičů vážila.
    Přeju Vám, aby jste si to ve zdraví užil.

  32. Jak se říká, kdo chce moc,nemá nic. Největší rozepře jsou mezi sourozenci a bubákem je chamtivost. Fandím autorovi.

  33. Mně okradla vlastní matka. Otec brzy zemřel, já jako mladá jsem se zřekla dědictví po něm na matčin nátlak . Tehdy mi vůbec nedošlo, co jsem udělala za chybu. Pak to šlo rychle, vyhazov z bytu, ubytovna .
    Matka Dědictví po svých rodičích údajně nechtěla, tak se nabalila sestřenka a bratranec, oba byty po společných prarodičích. Vždy je chválila, jak jsou šikovní, jak se umí postarat. Já byla “povl”, který nic nemá.
    Dnes jsem za vodou, několikanásobným stěhováním jsem získala pěkný byt,
    S matkou a bratrem, který byl od mala protěžován se nestýkám.
    Je to už spoustu let. Jako zadostiučinění souhrou mnoha okolností sestřenice i bratranec o zděděné byty přišli. Já i mé děti máme zajištěno opět souhrou více náhod kvalitní bydlení. A jim zbyla jen závist.

  34. Kdybych měla vyprávět co dělá moje sestra a to maminka ještě žije, tak byste nevěřili…

  35. Nedávno mi zemřela mamka.Moje dvě starší sestry po smrti mamky vybrali účet a řekli mi že si ty peníze zasloužili a že mi neřeknou kolik si nechali..(výpisy z účtu přede mnou schovali že prý mamka chtěla veškeré dokumenty před smrtí vyhodit ha ha..)zaslouží si je neboť se o mamku starali a já ne(oni bydlí od mamky pár ulic a já sedmdesát km) údajně jí vše kupovali ale od mamky vím že si obě nechali vždycky vše zaplatit do koruny(donesli jí nákup za máminy peníze a odvezli jí k lékaři-cestu jim vždy zaplatila).
    Ještě nebyla zpopelněna a už věděli za kolik korun se bude prodávat její byt.Ještě jsme nebyly u notáře a začali si rozebýrat věci z bytu a jediné co mi nabídli byly moje fotky s mou rodinou v rámečku.A mou částku za pohřeb chtěli zaplatit okamžitě a já to trouba udělala bez notáře,ale mám vše k doložení.Teď se obávám jak vše u notáře vůbec dopadne..Až se vše vyřeší,budu jedináčkem a budu mít od nich klid.Jen jim do budoucna přeji “karma je zdarma”sestřičky a doufám že vám ty peníze nepřinesou štěstí (kdyby vás viděli oba naši rodiče,dostali by jste pěkně po hubě…Hyjeny hnusný!!

    1. jAK MOHLY TY DVĚ SESTRY PO SMRTI MATKY VYBRAT PENÍZE Z JEJÍHO ÚČTU?
      tO PRÝ NEJDE, KDYŽ NĚKDO ZEMŘE, JDE TO UŽ DO DĚDICKÉHO ŘÍZENÍ, ASPOŇ TAK MI TO NOT Á,ŘKA ŘÍKALA, KDYŽ JSEM TAM BYLA KVŮLI SEPSÁNÍ SVOJÍ ZÁVĚTI.
      Co se týká rodinných vztahů, nejsem žádná optimistka. Tady každý jenom naříká, jenže ono by to chtělo slyšet z víc stran, aby si člověk mohl udělat obrázek.
      Já jsem přišla na to, že ani žádná závěť po mé smrti klid v rodině nezajistí, takže nic, a – děj se vůle Boží…jak si to při dělení udělají, takové to budu mít, včetně dalších vztahů.
      Už jsem si s tím přestala lámat hlavu.

      1. Musí se to stihnout vybrat dřív, než se banka dozví, že maminka umřela. Ono to notáři chvíli trvá.

    2. Notář zjišťuje stav na účtu ke dni úmrtí a ta částka jde do dědického řízení, takže nic zatajit nemůžou. A že vybraly peníze u účtu, z toho můžou mít dost velký problém. Notář po mě chtěl i fakturu za pohřeb, náklady se dají zahrnout do dědického řízení.

  36. Mám mladší sestru, která má dvě zdravé děti, tento dar já nedostala, starám se o dva těžce nemocné syny. Když zemřela matka, tak mě volala, že ať jí nechám půl pozemku zahrady , že mě to prý stejně není k ničemu a bydlím daleko a já hloupá souhlasila. Když byl nemocný táta, tak ho přesvědčila(byla jsem svědkem)že mu bude chodit do spořitelny pro peníze, aby se nemusel namáhat. Když jsem to otci řekla, že mu vlastně už ty peníze nepatří rozčílil se a hnal mě do spořitelny, abych to vrátila zpět. Bylo už pozdě. Navíc se přihlásila se natrvalo k němu do bytu, že se o něho bude starat, přitom vlastní chalupu. Tak získala i byt, když jim na úřadě tam plakala, že nemá kde bydlet (byt byl státní). Přesto jí ho přepsali na ni. Po smrti otce ho výhodně prodala a mě ctvrnkla osmdesát tisíc z bytu který měl cenu dvou miliónů. Má “dar” jak každého využít ve vlastní prospěch, nešetří ani vlastní děti. Je to hyena.

  37. Po dlouhých letech jsem dostala dopis od notářky kvůli dědickému řízení
    po mém otci,kterého jsem nikdy neviděla.Viděla jsem poprvé svou mladší sestru..Notářka mě hledala 2 roky.Otec nám zanechal něco peněz a každá jsme dostala stejnou polovinu.Sestra mne hned po řízení požádala o vyplacení poloviny peněz- prý za pohřeb a ostatní poplatky.Samozřejmě jsem jí to odmítla-bylo jí vyplaceno ještě pohřebné a hlavně já jsem vůbec na pohřbu nebyla a dodneška nevím,kde má táta hrob.Už se mnou nechtěla vůbec komunikovat a stále mi vyčítala,že jsem jí dlužná peníze za pohřeb – 18000,- kč.Dokud jí je nedám,tak se mnou nepromluví.Notářka mě ujistila,že jí nic nedlužím a nemám jí nic dávat.Od táty dostala než umřel peníze na pohřeb(asi 30 000,- kč).Vůbec nevím jak žije a kde bydlí.
    Od té doby uplynulo 30 let a já vůbec netuším co s ní je.Neschází mě….

  38. Je to k smichu… kdyz si vezmu ze me sestra se synovcem odrbali o podil ve firme ktera mela ucetni uzaverku majetku 30 mega. Ja se s tim srovnavam pomalu… a oni si drbou palice protoze zacinaji chapat ze bez prace to dal asi nepujde…

  39. vždycky jsem záviděla všem,že mají sourozence a velké rodiny….dneska už vím,že to není štěstí,ale spíš pohroma…mít takové sourozence,tak radši budu jedináček…..
    peníze štěstí ještě nikomu nepřinesly…..

  40. Pravý charakter lidí se pozná při dědictví… za života dotyčného neměli zájem, ale jak se jedná o dědictví, tak i kdyby žili na druhém konci světa, ten čas na dědictví si udělají.

  41. čím jsem starší, tím víc každému radím: svůj majetek ROZFOFRUJTE SAMI a UŽIJTE SI HO! potencionální dědicové nemusí dědit nic; jsou-li svéprávní, ať se ve svém životě zajistí a zařídí sami.
    za sebe si nestěžuji; stejně by to nepomohlo. 😀

  42. Mám dobrého přítele, který se po předcích drží zásady: PO PŘÍZNI – ŘÍZNI. Po létech mu dávám za pravdu

  43. Opravdu největší neřádi jsou v rodině. Zažila jsem a stále ještě prožívám
    neuvěřitelné ze strany rodiny mého zemřelého muže. Bratr a jeho žena nenažranci a stále mají málo, o matku se švagr nestaral léta, jen bral, teď jí oblbuje a ona dává a dává. A já, co jsem pro ní udělala, vše zapomenuto. Prostě hnus a špína.

    =

  44. Jelikož s rodiči je to už nahnuté, jsou nesamostatní, vyžadují denní péči a otec se mi přiznal, že mám ještě staršího nevlastního bratra, o němž jsem v životě neslyšel, navíc mě vůbec nezajímá, zařídili jsme to s rodiči tak, že mi převedli své veškeré finance, zrušili si účty, jejich důchody chodí na účet, k němuž mám přístup jen já, jejich platby řeším já, převedli na mě chalupu, svůj byt s výhradou dožití a zánovní téměř nepoužívanou Toyotu (otec už musel díky zdravotní neschopnosti vrátit ŘP), dále otec v závěti toho bratra vydědil. Nyní už není co dědit, pokud by v rámci neodvratného dědického řízení přeci jen onen bratr se chtěl soudit, ze zákona má nárok na desetinu, jenže desetina z nuly je stále nula.

  45. To by se mi nemohlo stát asi i proto, že bych nikdy nedokázal mít na svědomí zničení polí a zastavění nějakými baráky. Ani, kdybych na tom vydělal milardu.
    Je vidět, že ten pán k tomu místu nijak moc vřelý vztah neměl.

  46. já to mám stejně. Jen sestra okradla hlavně mámu. Ta přepsala zbytek na mě, takže další svinstvo už nebude a byt v Praze jen stoupá na hodnotě. Kdo chce kam, pomožme mu tam

  47. Na tom co se pánovi přihodilo není nic divného a téměř v každé rodině, kde zustanou nejméně dva dědici je to to samé. Jednomu z nich se nakonec zda, ze dělení bylo nespravedlivé a ten druhý dostal málo. Abychom tomu předešli, manžel po bratrovi nechal sestře dědictví celé, nic nechtěl, aby podělila své 3 dospělé deti. Nemovitosti časem stouply na ceně na dvoj ať trojnásobek. A jak to dopadlo? Nakonec s námi nikdo z nich z nějakých duvodu nemluví. Vztahy jsou víc než na bodů mrazu. Přišli jsme tím o příbuzné a teprve dědictví ukázalo, jak jsou rodinné vztahy pevné. Dostali úplně všechno a zřejmě i to bylo málo. My nelitujeme ani peněz z dědictví které pro nás nebyly nezbytné, ale ani mizerných rodinných vztahu, které se už nikdy nedají spravit. Dědictví, které vám spadne do klína není vždy výhra ale o svých příbuzných se dozvíte hodně.

  48. Také jsem měl takovou sestru – potvoru. Skoro celý život mě okrádala, až mě bylo 65 let tak jí to řekl a přestal se s ní stýkat.

  49. Ono, jak jde o prachy, tak se ukáže pravej charakter lidí..! A pokud je to v rodině, o to pak smutnější..
    Mám naštěstí úžasný sourozence, nikdy jsme netrpěli stihomamem a nic si nezávidíme 🙂

  50. Za všechno může bába Tutovka. Co vám ještě chybí ke Štěstí ? Milióón !
    Neznám nikoho, kdo by měl Milion a byl Šťastnější. Štěstí je o něčem úplně jiném.
    A nenažranost je jenom vlastnost. Něco jako vypálený cejch na boku krávy, aby to všichni viděli, že tato je nenažraná ! Když si uvědomím, kolik takto deformovaných (zblblých) lidí propadlo sázení (Hazardu) ?

  51. Jak se říká karma je zdarma a každý dostane co si zaslouží. Věřím v Boha a mám své zkušenosti že zlo se vždy potrestá samo a nemusíme dělat nic. Pánovi ty peníze přeji je vidět že své rodiče měl opravdu rád a taky mu zřejmě i pomohli z nebe protože se nemoi dívat na nespravedlnost. Věřte v Boha duchové předzvěsti upozorňuji.

    1. Pane to nemyslíte vážně že každý dostane co si zaslouží ja natakové věci nevěřím zvlaště ne na karmu nebo boží mlyny to se unas tyka jen a jenom chudáku co nic neznamenaj.

  52. Kdo se postará o staré nemocné rodiče do jejich smrti, ten by měl dostat všechno. Je to velmi těžké .

    1. Tak to s Vámi nesouhlasím! Mám jednoho souroznce. O rodiče se starám výhradně já, ale jasně jsem rodičům řekla, že víc jako “svoji” polovinu dědictví si nikdy nevezmu, byť by to napsali do závěti. Dlouho to nemohli pochopit, ale nakonec se s tím smířili. Jsme obě děti svých rodičů!!!!

  53. Mám šest sourozenců. Před několika lety zemřela maminka.Protože bydlíme v různých částech republiky,dali jsme plnou moc nejstarší sestře,aby nás zastupovala při dědickém řízení.Maminka bydlela v nájmu, měla něco našetřeno a stavební spoření.Z části peněz se zaplatil právník,pohřeb,služby spojené s nájmem a doplatil se zbytek na stavebním spoření.Ostatní se spravedlivě rozdělilo mezi všechny sourozence.Každoročně se v létě scházíme,někdy i s dětmi a vnoučaty.Pohoštění máme rozdělené,někdo usmaží řízky,někdo udělá bramborový salát,jiný upeče kremrole a věnečky,další se stará o pití atd.Nejstarší sestra upeče koblihy s domácí jablečnou zavařeninou.posypané tvarohem a polité smetanou-podle receptu maminky.Říkáme tomuto setkání sourozenců ,,Vzpomínka na rodiče” a vzpomínáme na všechny lotroviny,co jsme v dětství prováděli.Je mi smutno,když si čtu vaše komentáře.

    1. Tak to s Vámi plně souhlasím, byť se o rodiče starám jen já. Ale obě jsme dětimsvých rodičů.

  54. Něco mám taky k tomuto tématu,největší rozbroje dělá dědictví,možná už vím proč můj nebohý tatínek nenapsal závěť,teď mi to dochází. Můj bratr mi vyplácel dědictví. Byli jsme domluvení pouze slovem.Pak přišla Corona,on na tom byl jako OSVČ velmi špatně a já jako inv.duchodce mu nechala vše jelikož jsem mu chtěla pomoci,jeho postoj se ke mně však nezměnil,což mne mrzí nejvíce.

    Simi
    Fb-Elpi Andelská

  55. Ty jo to se mi taky stalo. Umřela babička mojí ženy a ona s její sestrou byly jediné dědičky. Během řízení se přišlo na to, že měla celkem důstojný obnos peněz na zahraničních účtech a takový menší pozemek v Rakousku s chatou kam jezdily na dovolenou. Sestra mojí ženy chtěla peníze, protože byla stejně “nenažraná” jako paní tady ze článku a tak se dohodli, že moje žena dostane tento pozemek a její sestra si vezme peníze. Co se ale nestalo! Půl roku po tom, co skončilo dědické řízení se ozval bohatý šejk, který měl zájem pozemek odkoupit, protože se pod ním nacházela zlatá žíla a ropný vrt! Nabídl nám velmi štědrý obnos, krásný dům na Baelárech a podíl v jeho zlatnické firmě! Odteď už nikdo z rodiny nemusíme pracovat a žijeme z plodech práce blízkovýchodního zlatníka a lítáme všichni v helikoptérách. Abych zabil nudu, tak procházím vymyšlené příběhy a přidávám pod ně MŮJ SKUTEČNÝ příběh, který je opravdu skutečný. Mimochodem jsme tam našli i vodítko kde se nachází jantarová komnata!

    1. Pohádku nám napsal : Jan Pohádka. Dej si mokrý hadr na hlavu, ať se z toho blouznění probereš ! Už jen mimozemšťani v tom tvém blábolu chybějí.

  56. Můj manžel má starší sestru taky tak neskutečně chamtivou. Ta odírá rodiče ještě za života, protože matka v sobě nemá špetku soudnosti a ze všech dětí upřednostňuje jen tu nejstarší. Hnus. Děsím se, čeho bude schopna po jejich smrti.

  57. Pipka má smůlu, uzavřeli dědickou dohodu, její blbost, že si cenu neověřila a záměrně v omyl evidentně uvedena nebyla. Kvůli tomu dědické řízení obnovit nelze.

  58. A jí si myslím, že to byl stejný ubožák jako jeho sestra, pozemky a pole se neprodávají na stavební parcely.Je vidět jak jsou Češi nevzdělaný a triviální národ.

  59. Když umřel tatínek, tak jsme se s bráchou vzdali dědictví ve prospěch maminky, která vše zařizovala. Když umřela maminka, brácha vybral ze svého účtu peníze, které si k němu maminka uložila na pohřeb a z toho jsme vše platili. Po mamince zůstala nesplacená půjčka, kterou si vzala pro mě a tehdy ještě kuponovka, která měla být bráchova. Notářce jsme to tak řekli, že můj je dluh a jeho knížka, vyvedla nás z omylu, prý nelze, aby jeden zdědil dluh a druhý peníze, i když jsme tak domluvení. Brácha se tedy vzdal v můj prospěch, abych to mohla vše dovyřizovat sama, já mu pak knížku dala a vše bylo jak mělo být. Nechápu, že můžou mít lidi žaludek na to, aby obrali vlastní sourozence.

  60. Likvidace polí a jejich přeměna na stavební parcely? Vidím to ve svém okolí a vůbec se mi to nelíbí. Zemědělská půda by se neměla takhle ničit. O solárních polích nemluvě. Vždyť lze stavět i mimo pole, na nevyužitých pozemcích v blízkém okolí obcí. Také lze odkoupit a rekonstruhovat starší nemovitosti.

  61. Díky socialistický vládě a uměle znehodnocený koruně je každá nemovitost a pozemek velké hodnoty a pokud k tomu není i vysoká hotovost tak většina lidí nemá na vyplacení ostatních a nebo se tak zadluží že většina lidí o majetek na dluh při tak vysokých cenách…a dlouhé doběsplácení stejně o vše přijde….protože ta pravá krize teprve přijde…..tak hurá do banky a nadělat šílený dluhy…..už na vás čekají…..a to je jejich záměr……věřte nevěřte…..

    1. To je cílem vládnoucí třídy tohoto systému rozdělit a znesvářit všechny ostatní vrstvy obyvatel. Postavit proti sobě i příbuzné. A hlavně všechny zadlužit až po uši. Znesvářená a zadlužená lidská společnost je tím zaměstnaná a nesleduje počínání a zlodějiny vládnoucí třídy.

  62. Že bych takovou sestru snad ani nechtěl mít. Pocházím ze třech sourozenců, všechno kluci, já jsem nejmladší, ale vycházíme spolu suprově – dar z nebes. A dědické řízení máme taktéž za sebou. Přeji Vám aby to všechno dobře dopadlo.

  63. Moje sestra vykradla všechny cennosti z bytu naší maminky ještě v den jejího nástupu do domova seniorů.Maminka žije dodnes v domově,byt prázdný,sestra nadmíru spokojená.

  64. V článku zřejmě záměrně chybí informace o tom, zda ten pán požádal o změnu využití zděděného pozemku z pouhé “orné” půdy na stavební parcely. V momentu, kdy šlo o ornou půdu, měl pozemek jinou hodnotu, než když se změnil na stavební parcely. Jinými slovy, nemusí to být tak, že “jen tak náhodou” zjistil, že pozemky mají vyšší hodnotu. Ta sestra možná jen nekalkulovala dopředu s myšlenou, že se mohou na ty stavební parcely změnit a nabýt na hodnotě, nemluvě o tom, že vlivem inflace ceny obecně rostou. Zahradničení a pěstování vlastní zeleniny, kdy člověk dělá smyslupnou práci a zábavu, má vyšší hodnotu, než ty miliony za stavební parcely. Hloupí jsou možná oba dva, protože mají pomatené životní hodnoty: vyměnit pole za peníze.

  65. Mne zase okradl vlastni otec, kdyz mama zemrela prisel s tim jestli se se sestrou vzdame dedictvi, souhlasil jsem ani jsem nechtel brat rodicum tedy uz jen tatovi pulku, resp. ctvrtinu co by mi nalezela, jejich penez… Rikal jsem si co stejnak to pak zdedim doufam ze tata bude jeste zit dlouho a vnoucata to pak podedi byt a finance… njn Ale vubec mi v tu tezkou chvili nedoslo ze se muze taky ozenit a taky ze za par let se ozenil a ja vlastne prisel o svuj pravoplatny podil na byte co ted patri vypocitavy ukrajince taky se muze stat sposta veci muze ho ted prodat / prepsat… Clovek by se NIKDY nemel vzdavat dedictvi (tedy pokud nema dedit dluhy)… Ale ono kdyz clovek citi bolest neuvazuje normalne to je na jeho okoli aby tyhle veci pohlidalo a poradilo

  66. Moje zkušenost, nejvíc do našeho vztahu se sestrou zasáhl švagr. On nic nechtěl a pak když jsem si řekla o jednu věc kterou chtěli rodiče abych měla já, tak to bylo řevu. A to jak dokázal sestru zmanipulovat, jsem do dneška nepochopila. Nebavila se se mnou na jeho příkaz skoro 20 let, teď už je to lepší, nenavštěvujeme se ale když se potkáme, můžeme se spolu normálně bavit. Co mně nejvíc mrzí, že ji ten despota celou dobu ponižoval a naši rodiče o tom věděli a hlavně tatínka to hodně trápilo. Bohužel, zemřeli oba brzy po sobě, po povodni v roce 97 nejprve tatínek a maminka 9 měsíců po něm v roce 98. Ztratily jsme kvůli jednomu ………. 20 let života který už nikdy nedoženeme.

  67. Majetek po rodičích patří stejným dílem všem potomkům.Nespoléhejte na šlechetnost nebo morálnost při dělení bez jasných pravidel.Nezáleží na tom,zda je jeden z dědiců bohatší než druhý. Oběma stejně!! Potom nedochází ke sporům. Zásada je nikdy nedělat rozdíly mezi dětmi.Pravda,že se najdou chrapouni,kteří si přivstanou a vybílí byt po rodičích.Ale věřte,že je osud dostihne.Štěstí jim takové chování nepřinese.

  68. Jestli je příběh pravda nebo není je jedno, ale ilustruje dnešní dobu. Z pole uděláme parcely na domečky, peníze nesmrdí. Jídlo si dovezeme ze zahraničí, kde přeplatíme domorodce a ti za chvilku chcípnou hlady. Taky jsme měli pozemky na Hané z dědictví, spekulanti je od nás chtěli stále koupit, tak jsme je prodali místnímu zemědělci, který tam hospodaří.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.