Přistála jsem v Marrákeši s jedním batohem, tlukoucím srdcem a nulovým plánem. Uměla jsem sotva pár frází francouzsky, arabsky samozřejmě vůbec. První noc jsem strávila v hostelu, kde jsem poznala pár cestovatelů – většina z nich muži. Byli přátelští, ale v jejich pohledech jsem cítila něco víc. Něco, co jsem jako sólo cestovatelka nemohla ignorovat.

Přesto jsem ráno vyrazila sama. První cíl: pohoří Atlas. Na mapě to vypadalo jednoduše – chytím stop, pár hodin jízdy a pak nějaký trek. Jenže realita byla jiná. Na okraji města jsem stála s nataženým palcem, zatímco auta kolem mě projížděla a muži za volantem na mě různě mávali. Někteří slušně, jiní… no, jinak.

Po půlhodině mi zastavil dodávkový Peugeot. Dva starší muži, Arabové, bez angličtiny, ale s velkým úsměvem a gestem, že mě vezmou. Byla jsem nervózní. Sama se dvěma cizinci, v zemi, kterou neznám. Ale intuice neřvala, a tak jsem nastoupila.

Prvních dvacet minut jsme jeli v tichu. Pak začali hrát hudbu, gestem mi nabídli vodu. Usmívali se, ukazovali mi palce nahoru, a já si poprvé uvědomila, že tohle je naprosto běžný marocký přístup – štědrost bez postranních úmyslů. Vysadili mě ve vesnici pod horami, zamávali a odjeli. A já tam zůstala sama, s batůžkem a divným pocitem v břiše – směsí úlevy a nevíry, že to vyšlo.

Takových stopů bylo během mé cesty desítky. Jednou mě vzala rodina s pěti dětmi, jeli namačkaní v malém autě, ale přesto mi uvolnili místo a dali mi sušenky. Jindy mě vzal muž s velbloudem v kufru. Vážně. Říkal mu Mustafa a tvrdil, že ho veze na svatbu. Jeli jsme dvě hodiny a já poslouchala jeho směs francouzštiny, berberštiny a gest. Byla to nejpodivnější jízda v životě – a přitom nádherná.

Ne všechny zážitky byly příjemné. Jeden řidič na mě během jízdy sahal. Ne nijak brutálně, ale dost na to, abych mu po patnácti minutách řekla, že chci vystoupit. Srdce mi bušilo, ale podařilo se mi přesednout do dalšího auta – s ženou, která mě vzala rovnou do svého domu, nabídla mi čaj a ukázala fotky svých dětí.

Zažila jsem dny v poušti, kde mě místní nomádi učili péct chleba v horkém písku. Spala jsem na střeše ve Fezu, koupala se ve vodopádech u města Ouzoud a zamilovala si marocký čaj, který chutná jako cukrový mátový sen.

Nešlo jen o místa. Šlo o lidi. O to, že jsem musela důvěřovat. Cizím mužům, ženám, dětem, sobě. A že jsem poznala, jak hluboce v sobě máme zakořeněný strach – a jak je často neopodstatněný.

Vrátit se domů bylo těžší, než jsem čekala. Najednou mě ohlušilo ticho bytu, chyběl mi chaos marockých ulic a srdečný smích lidí, kteří nic nemají, a přesto se rozdávají. Přestala jsem se bát neznámého. Naučila jsem se říkat „ne“, ale taky „ano“ – věcem, které bych dřív zavrhla.

Dnes, když se mě někdo zeptá, jestli bych to udělala znovu, odpovídám bez přemýšlení: Ano. Protože teprve když se vzdáš kontroly, zjistíš, co všechno jsi schopná zvládnout. A někdy stačí jen nastoupit do auta úplně cizím lidem – a důvěřovat.

The post Stopem přes Maroko: Když jsem se rozhodla důvěřovat úplně cizím mužům appeared first on Top Stories.

Do Arménie jsem letěla v červenci. Sama. Přátelé kroutili hlavou – že je to nebezpečné, že je to daleko, že mám zůstat v Evropě. Ale já už byla unavená z Evropy. Z měst, hluku, lidí. Potřebovala jsem zmizet. Sama před sebou, před minulostí, před vztahem, který se rozpadal a bolel víc než cokoli jiného.

Arménie mi přišla ideální. Levná, divoká, opomíjená turisty. V Jerevanu jsem si půjčila auto a vydala se do oblasti Tavush, do národního parku Dilijan. Překvapilo mě, jak moc tady vše připomíná Kavkaz – lesy, mlhy, kláštery rozeseté po stráních, staré ženy prodávající vlašské ořechy u cesty.

První den v horách byl jako z pohádky. Vyšla jsem z vesnice Haghartsin a stoupala do kopců s výhledem na nekonečné lesy. Les byl tichý, čistý, skoro posvátný. Potkávala jsem jen pár pasáků, kteří mi s úsměvem mávli. Přespala jsem ve staré dřevěné boudě, kterou jsem objevila u stezky. V noci pršelo, ale ráno bylo nádherně. Slunce, vůně mokré trávy a čerstvý vzduch.

Druhý den jsem se rozhodla sejít z turistické cesty – byla jsem si jistá, že s mapou a GPS nemám šanci se ztratit. Po pár hodinách jsem si ale uvědomila, že jsem signál ztratila. A že přede mnou není žádná značka. A že se zatáhlo.

Bouře přišla jako lusknutím prstu. Prudký vítr, déšť, blesky. Udělalo se chladno. Snažila jsem se jít dolů, ale terén byl kluzký. Spadla jsem. V hlavě mi zablikalo: „Klid. Nepropadej panice.“ Ale panika už byla ve mně.

Sedla jsem si pod skálu, vytáhla nouzový spacák a snažila se schoulit do sebe. Třásla jsem se zimou, ale ještě víc strachem. Začala jsem přemýšlet o tom, co dělám. Proč jsem sem jela? Před čím vlastně utíkám? Před mužem, co mě nikdy doopravdy nepoznal? Před životem, co mi připadal cizí? V té chvíli jsem si přiznala věci, které jsem si v bezpečí domova nepřipustila.

Hory mě vysvlékly donaha – obrazně i skoro doslova. Ukázaly mi, jak malá jsem. A jak silná zároveň.

Ráno jsem se vzbudila úplně ztuhlá. Mlhou jsem slyšela zvonce. Nejdřív jsem si myslela, že halucinuju. Ale pak se mezi stromy vynořil muž – pastevec s ovcemi. Byl překvapený, ale ne vystrašený. Pomohl mi vstát, něco mi řekl arménsky, a mávl, ať jdu s ním.

Dovedl mě do osady, která nebyla na žádné mapě. Dvě kamenné chalupy, jeden pes, čaj na ohni. Starší žena mě přikryla dekou, dala mi suché ponožky, chleba a med. Seděla jsem tam a brečela. Ne zimou. Úlevou.

Zůstala jsem s nimi tři dny. Telefon stále bez signálu, ale bylo mi to jedno. Byla jsem v bezpečí. A měla jsem čas přemýšlet. O sobě. O tom, co opravdu chci. A poprvé po letech jsem se necítila ztracená.

Když mě našli záchranáři, nebyla jsem tou vystrašenou holkou, která se vydala hledat útěchu do cizí země. Byla jsem jiná. Hlubší. Klidnější.

Po návratu domů mi Arménie zůstala pod kůží. Nejen pro svou divokou krásu. Ale pro to, co mi dala: možnost se ztratit – a tím najít samu sebe.

The post Zaseklá v arménských horách: Jak jsem přežila bouři a našla samu sebe appeared first on Top Stories.

Historie hradu

Hrad Bítov byl původně dřevěný, ale postupem času byl přestavěn na kamenný hrad, který měl za úkol chránit strategicky důležitou oblast. Během staletí prošel mnoha stavebními úpravami a dnes je známý svou romantickou novogotickou podobou, kterou získal v 19. století.

Zdroj: znojmoregion.cz

Zemská energetická mřížka

Podle teorií o zemských energetických liniích, známých také jako ley lines, se jedná o neviditelné energetické proudy, které procházejí zemí a spojují významná historická a přírodní místa. Hrad Bítov se nachází na křižovatce dvou takovýchto linií, což by mohlo vysvětlovat, proč zde lidé často hlásí paranormální jevy.

Paranormální jevy

Mnoho návštěvníků i zaměstnanců hradu Bítov uvádí, že zde zažili nevysvětlitelné jevy. Patří mezi ně podivné zvuky, nečekané změny teploty a zjevení postav, které podle svědectví odpovídají historickým obyvatelům hradu.

Jednou z nejznámějších legend spojených s hradem je příběh o Bílé paní, která se má zjevovat v různých částech hradu. Někteří svědci tvrdí, že viděli její bledou postavu procházet chodbami, jiní slyšeli její tichý pláč v nočních hodinách. Další častou příhodou jsou nevysvětlitelné pohyby předmětů a náhlé výpadky elektrického proudu, které se zdají být soustředěny kolem konkrétních místností hradu.

Zdroj: znojmoregion.cz

Vysvětlení fenoménů

Zatímco skeptici tyto jevy často přisuzují psychologickým faktorům nebo přírodním příčinám, příznivci paranormálních teorií věří, že právě umístění na energetické křižovatce je klíčové. Podle nich tyto linie zesilují duchovní aktivity a činí z hradu Bítov jedno z nejvíce paranormálně aktivních míst v České republice.

Turistická atrakce

Ať už lidé věří na paranormální jevy či nikoli, hrad Bítov zůstává oblíbenou turistickou destinací. Návštěvníci sem proudí nejen kvůli krásné architektuře a fascinující historii, ale také kvůli možnosti zažít něco tajemného a nevysvětlitelného.

Hrad Bítov tak není jen krásným historickým místem, ale také střediskem záhad a legend, které přitahují zájemce o nadpřirozeno z celého světa. Ať už hledáte důkazy o existenci duchů, nebo jen chcete prozkoumat jeden z nejkrásnějších hradů v Česku, Bítov rozhodně stojí za návštěvu.

The post Hrad Bítov, místo paranormálních jevů appeared first on Top Stories.

Juliane Koepcke, dívka, které tehdy bylo 17 let, byla jediným přeživším z letadla, na jehož palubě se nacházelo 92 dalších cestujících a členů posádky. Její odvaha a vyrovnanost v těžkých okamžicích vedly k tomu, že přežila neuvěřitelné podmínky – bojuvala s nedostatkem jídla a vody a procházela hustou džunglí.

zdroj:pixabay.com

Přestože byla Juliane přinucena čelit mnoha výzvám, včetně útoku jaguára, její pevná vůle a znalosti získané od otce, který pracoval jako ornitolog v peruánském deštném pralese, jí pomohly přežít.  Po jedenácti dnech osamělosti narazila na tábor dřevorubců, kteří byli zděšeni, když ji spatřili. Jejich laskavost a péče jí poskytly potřebné zázemí, včetně stravy, vody a lékařské péče.

Dřevorubci byli ohromeni Julianinou neuvěřitelnou statečností a klidem, který si udržela i přes extrémní podmínky. Jejich pomoc umožnila Julianě překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky a přežít. Jejich setkání se stalo inspirací pro tyto lidi a jejich příběh slouží jako důkaz síly lidského ducha a odhodlání překonat obtíže, které se nám mohou jevit nepřekonatelné.

zdroj:pixabay.com

Po zachránění Juliane byla převezena do nemocnice v Pucallpě, kde se postupně zotavovala ze svých zranění. I když se fyzické rány brzy zhojily, psychické následky havárie na ni měly hluboký dopad a chvíli trvalo, než našla vnitřní klid.

Juliane našla útěchu v přírodě a zvířatech, ke kterým si vytvořila zvláštní vztah během svého pobytu v džungli. Toto spojení ji inspirovalo k studiu zoologie a nakonec se stala profesorkou specializující se na ekologii deštných pralesů. Pochopení a objevování přírody jí přinášelo velkou radost a začala aktivně pracovat na propagaci programů ochrany přírody v celém Peru.

Juliane si svůj příběh stále živě pamatuje a často ho přednáší na různých akcích po celém světě. Její inspirativní příběh o přežití byl mnohokrát vyprávěn a zaznamenán v dokumentech, knihách a dokonce i ve filmu s názvem „Wings Of Hope“, který mapuje nejen Juliin příběh, ale i příběhy dalších přeživších leteckých neštěstí po celém světě.

V roce 2006 byla založena nadace Juliane Koepcke jako pocta její odvaze a odhodlání během utrpení. Tato nadace podporuje programy ochrany přírody v celém Peru, s důrazem na udržitelný rozvoj a respektování místních komunit a jejich životního prostředí.

The post Dívka ve věku 17 let, která přežila pád z letadla appeared first on Top Stories.

Katedrála Notre-Dame v Paříži je ikonická stavba, která má bohatou historii a fascinující proces výstavby.

Architektonický styl katedrály je gotika, která se vyznačuje vysokými oblouky, klenbami a složitými detaily. Stavba Notre-Dame byla považována za vrchol gotické architektury a stala se symbolem francouzské historie a kultury.

Jeden z nejvýznamnějších prvků stavby Notre-Dame je její impozantní zvonice s dvanácti zvony, včetně velkého zvonu nazvaného Emmanuel. Katedrálu také zdobí rozsáhlá okna s vitrážemi, která vyprávějí biblické příběhy a světské motivy.

zdroj:pixabay.com

Architektura Notre-Dame je ohromující a jedinečná. Její impozantní věže, vynikající sochařská díla a rozmanitá okna z barevného skla přitahují pozornost návštěvníků z celého světa. Katedrála byla svědkem mnoha historických událostí a sloužila jako místo korunovace mnoha francouzských králů. Její kulturní a historický význam pro Francii je nepopiratelný.

V průběhu staletí prošla Notre-Dame různými změnami a renovacemi. Během francouzské revoluce byla katedrála těžce poškozena, avšak později byly provedeny rozsáhlé rekonstrukce a opravy, které obnovily její původní slávu.

Zdroj:pixabay.com

Nicméně, nejvíce destruktivním okamžikem v historii Notre-Dame byl požár, který vypukl 15. dubna 2019. Tento masivní požár způsobil těžké škody na střeše, zřítila se část klenby a ohrozila celou stavbu. Závady na střeše, které vznikly pravděpodobně při rekonstrukčních pracích, způsobily požár.
Tento požár vyvolal šok a smutek po celém světě a podnítil masivní globální úsilí o sběr finančních prostředků a plány na obnovu této historické a kulturní ikony. Od té doby probíhají intenzivní rekonstrukční práce s cílem obnovit Notre-Dame do jejího původního stavu a slávy. Tato výzva spojila lidi z různých koutů světa v úsilí zachránit toto architektonické dědictví pro budoucí generace.

The post Katedrála Notre-Dame de Paris: jeden z nejvýznamnějších gotických chrámů na světě appeared first on Top Stories.

Obří sochy moai
Ostrovní sochy moai jsou monumentální kamenné sochy. Byly vytvořeny původními obyvateli Rapa Nui mezi lety 1250 a 1500 z pevných vulkanických skal pomocí kamenných nástrojů. Proces výroby byl náročný a vyžadoval detailní znalost sochařského řemesla. Těchto soch bylo vytvořeno přes 800. Některé sochy dosahují výšky až 10 metrů a váží desítky tun.

Zdroj:pixabay.com

Odborníci se stále snaží pochopit, jak byly tyto obří sochy přesouvány po ostrově, zejména do vzdálenějších oblastí. Existují teorie o používání dřevěných saní nebo kyvadlového principu.
Moai nebyly náhodně rozmístěny. Mnohé z nich byly postaveny na ahu, kamenných platformách, které sloužily k rituálním nebo náboženským účelům. Umístění soch bylo pravděpodobně spojeno s důležitými místy na ostrově.

Moai pravděpodobně reprezentují předky nebo významné postavy v rapanuiské kultuře. Jejich vztyčené postavení a výrazné rysy obličeje nesou hluboký kulturní význam.

Náhlý kolaps rapanuiské společnosti v 17. století byl spojen s úbytkem zdrojů a zneužíváním prostředků na výrobu soch. Mnohé sochy zůstaly nedokončeny nebo leží v různých stadiích výroby.

Zdroj:pixabay.com

Rongorongo písmo
Rongorongo je jedinečný systém písma spojený s Velikonočním ostrovem. Jeho původ, význam a rozluštění zůstávají nevyřešenými otázkami. Jedná se o systém, který se zaznamenává na dřevěných tabulkách a představuje obrazový zápis. Vědci se snaží rozluštit tajemství tohoto písma, které je považováno za jedno z nejzáhadnějších na světě.

Spojení mezi obřími sochami a písmem rongorongo přidává do záhadného rázu Velikonočního ostrova další vrstvu tajemství a fascinace. Odborníci nadále zkoumají tyto záhady, aby porozuměli historii a kultuře tohoto unikátního místa.

The post Velikonoční ostrov a jeho tajemství. appeared first on Top Stories.

Les, nacházející se u města Gryfino v Západním Pomořansku, hostí přibližně čtyři sta borovic, které mají kmeny zakřivené o 90 stupňů. Některé stromy jsou mírně ohnuté, zatímco jiné mají výraznější křivky. Tato oblast lesa se vyznačuje místy, kde stromy mají neobvyklé tvary, ale jen pár desítek metrů dál rostou stromy s přirozeným vzrůstem.

zdroj:polsko.travel

Původ této zvláštní podívané sahá do 30. let minulého století, kdy byly tyto borovice vysazeny. I po létech ale zůstává záhadou, co způsobilo, že její kmeny vykazují tak výrazné zakřivení. Několik teorií bylo již bylo vědci vysloveno. Jako například vliv kolísající gravitace nebo tíha sněhu, ale žádná z nich plně nevysvětluje tento jev.

Jedna z nejpravděpodobnějších teorií vysvětluje, že sami lesníci mohli manipulovat s rostlinami po jejich výsadbě, přičemž některé stromy byly záměrně ohnuté. Přesto zůstávají otázky ohledně motivace a výběru konkrétních stromů nezodpovědné. I přes toto vysvětlení zůstává les předmětem spekulací a vědci z různých koutů světa se snaží objasnit tuto záhadu, protože žádná z teorií pro ně není dostačující.

The post Pokroucené stromy v polském lese. appeared first on Top Stories.

Označován za jedno z nejtajemnějších míst v celé Evropě, si udržuje záhadnou atmosféru, která láká zvědavce. Ačkoliv byl v roce 2020 oficiálně uzavřen, nadšenci se stále scházejí kolem jeho zdí, fotí náhrobky skryté v houští a hledají tajemství tohoto místa.

zdroj:Pixabay.com

Prvním, kdo na hřbitově spočinul, byl jedenáctiletý František Janovský, pacient bohnické léčebny trpící vodnatěním mozku. Hřbitov, původně primárně pro pacienty nemocnice, v sobě nese historie lékařů, pracovníků léčebny i lidí s netradičním životním stylem.

V areálu hřbitova odpočívají nejen pacienti a lékaři, ale i italští vojáci, kteří zemřeli na tyfus během druhé světové války. Toto místo se stalo posledním odpočinkem nejen pro sebevrahy, blázny a vrahy, ale i pro ty, kteří byli považováni za podivíny za svého života. Pohřbívání sebevrahů a vrahů zde bylo důsledkem historických pohledů na tyto činy.

zdroj:Pixabay.com

Lidé pohřbení na bohnickém hřbitově často zůstávají zapomenuti, ať už kvůli odmítání příbuzných nebo absenci rodiny. Přesto se mezi milovníky záhad najdou i jedinci, kteří tajně na jejich hroby přinášejí květiny a svíčky. I po oficiálním ukončení pohřbívání v roce 1951, kdy byl zrušen i kostel, zůstává hřbitov místem podivných zvuků a záhadných událostí. Navzdory uzavření se odvážlivci snaží přeskočit zdi a nasát atmosféru tohoto tajemného místa.

The post Bohnický hřbitov plný záhad appeared first on Top Stories.

Hnilobný zápach ze znečištěné řeky obklopující hotel a mýty o sebevraždách či duchové dodávají tomuto místu ještě větší podivnou atmosféru. Toxická voda a blízkost nebezpečných vodopádů činí toto místo nebezpečným a zneklidňujícím.

Zdroj:global-entrepreneur.com

Historie hotelu sahá až do období Muisků, původních obyvatel Bogoty, kteří utrpěli tragický osud v důsledku španělského dobytí. Někteří se dokonce vrhali ze skály do vodopádů, věříce, že tím dosáhnou svobody. Hotel později sloužil jako sídlo a později jako dekadentní hotel, ale jeho sláva trvala pouze krátce.

S nástupem Velké hospodářské krize hotel upadl, hosté zmizeli a hotel se stal místem častých sebevražd. Jeho úpadek byl dovršen znečištěním řeky a strukturálním poškozením, což vedlo ke konečnému uzavření. I po jeho zavření se kolem hotelu šířily zvěsti o duchovních jevech a tragédiích.

Hotel si pomalu brala okolní příroda a místo se stalo rájem zvědavců a squaterů. Někteří tvrdili, že zde viděli různé stíny či slyšeli hovory v cizích jazycích. Pro turisty bylo opakovaně vydáno varování, aby se nezdržovali v okolí objektu, zvláště v noci, aby omylem nespadli z okraje skály.

Zdroj:sawanonlinebookstore.com

I když se nyní hotel změnil v muzeum, jeho minulost plná sebevražd a temných příběhů stále přitahuje zvědavé návštěvníky. Místo je možné navštívit jako Muzeum biodiverzity a kultury Tequendama, které otevírá dveře do podzemních ekosystémů a jeskyní. Nicméně, přes veškerou jeho historii a transformace, zůstává Hotel del Salto místem, které láká ztracené duše a přitahuje pozornost všech, kteří touží poznat jeho strhující, ač trochu děsivou, minulost.

The post Zapomenutá minulost Hotelu del Salto appeared first on Top Stories.

Hannelore a její manžel Gerhard sdíleli lásku k horolezectví a v roce 1979 se rozhodli podniknout ambiciózní výpravu na Mount Everest. Tato cesta však nejenže jim přinesla slávu, ale také zlomila soudržnost jejich manželství.
Jejich výstup na Everest skončil tragédií. Hannelore zemřela. Její mumifikované tělo stalo varováním pro další horolezce, kteří se pokoušeli zdolat tuto neúprosnou horu.

Pouze nejschopnější horolezci se odváží čelit nebezpečím a extrémním podmínkám, které přináší výstup na vrchol Everestu. Hannelore a Gerhard Schmatz byli mezi těmi zkušenými. Předtím, než se vydali na Everest, zdolali několik nejvyšších hor světa, včetně osmitisícovek.

Po návratu z výstupu na osmou nejvyšší horu světa, Manásalu, v roce 1973, si stanovili nový cíl – zdolat nejvyšší horu světa, Mount Everest. Začali se připravovat aby získali povolení k výstupu.
Aby umocnili své šance na úspěch, zvyšovali své schopnosti přizpůsobovat se vysokohorským podmínkám tím, že zdolávali další vysokohorské vrcholy. Jejich odhodlání bylo odměněno, když v roce 1977 získali povolení k výstupu na Mount Everest od nepálské vlády.
Hannelore byla nadšená a začala pečlivě připravovat logistiku tříměsíční expedice, která zahrnovala náročnou přepravu horolezeckého vybavení z Evropy do Nepálu.

S manželem sestavili tým dalších zkušených horolezců z různých zemí, přičemž Hannelore byla jedinou ženou v týmu. V červenci 1979 byla výprava připravena vyrazit na svou výpravu na Mount Everest spolu s pěti šerpy.

Zdroj:pixabay.com

Po náročném výstupu dorazila skupina 24. září 1979 do posledního výškového tábora v Jižním sedle hory. Nicméně špatné počasí a vánice je donutily sestoupit zpět do třetího výškového tábora.
Když se rozhodli znovu vystoupit, rozdělili se na dvě skupiny. Hannelore a její skupina byly v jedné, zatímco Gerhard a jeho skupina se jako první vydali směrem k vrcholu hory.

Po několika dnech dorazila Gerhardova skupina zpět do Jižního sedla a rozhodla se pokračovat v cestě k vrcholu. Naopak Hannelore a její skupina byly stále na cestě do posledního výškového tábora. A tak zatímco manželova skupina dosáhla vrcholu úspěšně, Hannelore se zdržela ve třetím výškovém táboře, neschopná vyrovnat se s tím, že ji manžel předběhl.

Tak Hannelore, společně s jedním horolezcem a dvěma šerpy, zahájila výstup z Jižního sedla směrem k vrcholu. Avšak počasí se rychle zhoršovalo a Hannelore se rozhodla zřídit bivakovací tábor v extrémní výšce 8500 metrů, v oblasti známé jako „zóna smrti“. Tato oblast byla extrémně nebezpečná a šerpové je varovali, ale Hannelore a její společníci byli již na pokraji svých sil.
Ray Genet zemřel na podchlazení a otřesená Hannelore se dala na sestup spolu se šerpy. Bohužel bylo už pozdě, a Hannelore se již nemohla vrátit. Zemřela několik desítek metrů od bezpečí. Její poslední slova byla: „Vodu, vodu.“
Opřená o svůj batoh, zemřela na místě. Po její tragické smrti ve věku devětatřiceti let napsal její manžel Gerhard: „Náš tým se vrátil domů. Ale já sám, bez mé milované Hannelore.“
Tělo Hannelore Schmatz zůstalo na místě, kde naposledy stála, oblečené v horolezeckém vybavení, s otevřenýma očima a vlajícími vlasy. Tělo se v extrémních podmínkách vysokohorského prostředí mumifikovalo a stalo se varováním pro další horolezce, kteří míjeli toto místo na své cestě k vrcholu Everestu.

Zdroj:pixabay.com

V roce 1984 byla podniknuta snaha odstranit její tělo, avšak oba horolezci zapojení do záchranné operace přišli o život. Nakonec ji hora sama vzala, když poryv větru shodil její tělo přes okraj Kangshung Face, kde navždy zmizelo.

Díky jejímu osudu se stala Hannelore nejen symbolickou postavou v historii horolezectví, ale také varováním před nebezpečím a výzvami, které přináší dobytí nejvyšší hory světa, Mount Everest.

The post Hannelore Schmatz a její touha po vrcholu appeared first on Top Stories.

I když neexistují konkrétní důkazy potvrzující jeho užívání jako vězení, existuje mnoho nejasností a rozporů v jeho historii. Povědomí o tomto stromu jako vězeňském objektu pramení z chybných informací zveřejněných v novinovém článku.
První nepřesné představy, že by strom mohl sloužit jako vězení, lze vystopovat až do roku 1949, kdy umělec Vlase Zanalis vytvořil obraz, který zobrazoval vězeňský strom ve Wyndhamu. Tento obraz byl omylem identifikován jako ten z Derby v novinovém článku.

Stále však není jasné, kdo za tuto chybu nese odpovědnost – zda novinář, autor obrazu nebo někdo jiný. Nicméně od padesátých let 20. století se tato dezinformace opakovaným uváděním v článcích začala považovat za fakt, kterému mnozí slepě věří.
Strom se postupem času stal turistickou atrakcí, přestože jeho pochybná a pravděpodobně falešná historie přetrvává.

zdroj:pixabay.com

V článku z roku 1960 v Australian Women’s Weekly se poprvé objevily pochybnosti o pravdivosti historie tohoto místa, kde bylo zmíněno, že strom v Derby pravděpodobně nikdy nesloužil jako vězení.

Ačkoliv existují pochybnosti o historické pravdivosti tohoto místa, je strom stále oficiálně zapsán jako Vězeňský baobab v registru Státního památkového úřadu.
Doktorka Elizabeth Grant z University of Adelaide, autorka části o tomto tématu v knize Palgrave Handbook of Prison Tourism, odsuzuje tuto falešnou propagaci a zneužívání baobabu pro účely turistiky, neboť tím dochází k zamlžení skutečné historie tohoto místa.

V minulosti byl tento baobab považován za posvátný spolu s ostatními stromy v okolí Derby. Místní domorodci věřili, že strom uchovává nějakou entitu, že má svou vlastní duši. Konkrétně tento strom sloužil jako místo ukládání ostatků, což potvrzují nálezy antropologů v roce 1916, kdy byly nalezeny kosti předků objevené antropologem Herbertem Basedowem.

The post Mýtus, který láká mnoho návštěvníků: Legendární vězeňský strom appeared first on Top Stories.

Bajkalské jezero
Nachází se v Sibiři, v Rusku a s hloubkou 1,642 metrů je Bajkalské jezero nejhlubším na světě. Toto jezero je jedním z nejstarších jezer na světě, s odhadovaným stářím přes 25 milionů let. Je také domovem pro mnoho endemických druhů, včetně něrpy bajkalské, sladkovodního tuleně, a omula bajkalského. Jezero je také velmi čisté a obsahuje více než 20% světových sladkovodních zásob.
Bajkalské jezero bylo svědkem mnoha historických událostí včetně průzkumných výprav v sibiřské oblasti a během druhé světové války bylo strategickým bodem. Jeho okolí bylo dříve centrem gulagu, kam byli vězni posíláni na nucené práce.

zdroj:pixabay.com

Viktoriino jezero
Leží východně od Afriky, v oblastech Ugandy, Tanzanie a Keni. Má maximální hloubku okolo 83 metrů. Viktoriino jezero, ačkoliv není nejhlubší, je největším jezerem na africkém kontinentu a druhým největším sladkovodním jezerem na světě. Je důležité pro místní rybolov a dopravu.
Viktoriino jezero bylo také důležitým místem průzkumu během koloniální éry a hrálo roli při objevování Nilu jako zdroje.

Tanganyika
Leží východně od Afriky, rozkládá se na území čtyř států: Burundi, Tanzanie, Zambie a Demokratická republika Kongo. S maximální hloubkou 1,470 metrů je druhým nejhlubším jezerem na světě. Tanganyika je největším africkým jezerem a je známé pro svoji bohatou faunu, včetně mnoha druhů cichlidových ryb, které se v něm vyskytují. Jezero je také důležitým zdrojem sladké vody pro místní obyvatele.
Během koloniální éry bylo Viktoriino jezero využíváno pro dopravu a obchod a bylo důležitým místem pro evropské průzkumné expedice.

zdroj:pixabay.com

Malawijské jezero
Nachází se v jihovýchodní Africe, na území Malawi, Mozambiku a Tanzanie. Dosahuje hloubky okolo 706 metrů. Malawijské jezero je známé pro svou bohatou biodiverzitu a mnoho druhů ryb, z nichž mnohé jsou endemické. Je také oblíbeným místem pro potápění a má krásné pláže.
Malawijské jezero bylo prostředím pro několik historických výprav a průzkumných misí.

Crater Lake (Krakatou)
Nachází se v Oregonu, USA, a je částí Národního parku Crater Lake. Dosahuje hloubky asi 594 metrů. Toto jezero se nachází v kráteru sopky a je známé svou intenzivní modrou barvou a čistotou vody. Uprostřed jezera je malý ostrůvek, který vznikl po sopečné erupci.
Crater Lake vzniklo po erupci sopky Mount Mazama a tato erupce byla velmi silná a zničující. Po této erupci vzniklo jezero v kráteru sopky, a stalo se tak jedním z nejčistších jezer na světě.

zdroj:britannica.com

Každé z těchto jezer má své jedinečné vlastnosti a historii, které je činí zajímavými a důležitými pro místní ekosystémy a kultury, byly svědky

různých dějů, které ovlivnily regiony, ve kterých se nachází.

The post Nejhlubší jezera světa. appeared first on Top Stories.

Hrad Bran (Drakova hora) – Rumunsko: Hrad Bran, nacházející se v Transylvánii, je proslulý jako domov Drákuly, legendárního upíra. Tento hrad byl postaven ve 14. století a sloužil jako opevnění na hranici mezi Sedmihradskem a Valašskem. Byl významným bodem v historické obraně regionu a dodnes přitahuje mnoho turistů svou gotickou architekturou a pohnutou historií.

zdroj:pixabay.com

Hrad Houska – Česká republika: Hrad Houska je považován za jedno z nejtajemnějších míst v České republice. Když byl postaven (ve 13. století), zdálo se, že tato stavba nemá žádný skutečný účel. Legenda praví, že byl postaven nad štolou do pekel, aby zamezil zlým silám vylézajícím ven. Existuje spousta příběhů o nadpřirozených jevech, které se zde vyskytují.

Hrad Château de Brézé – Francie: Tento hrad byl postaven v 11. století a sloužil jako obranná pevnost. Během historie byl pak využíván k různým účelům, včetně chovu holubů a vinného sklepa. Vypadá jako klasický evropský hrad, ale má jedinečné tajemství. Pod hradem se nachází obrovské podzemní komplexy, včetně sklepů a místností, které byly využívány po staletí jako úkryt v případě války nebo obléhání. Je to doslova druhý hrad pod zemí.

Hrad Boldt – USA: Hrad Boldt, nacházející se na Thousand Islands v New Yorku, je nesmírně tajemný. Byl postaven jako dar od Georga C. Boldta pro manželku Louise, ale zůstal nedokončený a téměř zpustlý po tragické smrti ženy. Stojí zde jako melancholická památka na nešťastnou lásku.

Hrad Mont Saint-Michel – Francie: Tento hrad se nachází na skalnatém ostrůvku v Normandii ve 13. století. Během přílivu je obklopen vodou. Místní legenda říká, že hrad byl postaven na místě, kde se zjevil archanděl Michael, a je spojen s různými mýty a legendami. Hrad byl v minulosti používán jako klášter a vojenská pevnost a hrál klíčovou roli v regionální historii.

Hrad Edinburgh – Skotsko: Hrad Edinburgh je ikonický hrad na skále nad městem Edinburghem. Jeho historie sahá až do 12. století, a byl svědkem mnoha důležitých historických událostí, včetně korunovace skotských králů. O hradu kolují pověsti o strašidelných jevech, jako je třeba slavný duch popraveného vojenského vězně.

zdroj:pixabay.com

Hrad Akershus – Norsko: Tento hrad v Oslu má bohatou historii a sloužil jako královský palác, vězení a vojenská pevnost. Jedna z nejznámějších legend je o strašidelném duchu, známém jako „Hráč na flétnu“, který prý hraje na flétnu jen v noci a předpovídá neštěstí.

Hrad Leap – Irsko: Hrad Leap, nacházející se v hrabství Cork, je spojen s mnoha legendami a příběhy o duchovních jevech. Jedna z nejznámějších je příběh o duchu jménem „Hrabě z Desmondu,“ který prý prochází hradem a přináší smůlu těm, kdo ho zahlédnou.

Hrad Ballygally – Severní Irsko: Tento hrad byl postaven v 17. století a má pověst jednoho z nejstrašidelnějších míst v Severním Irsku. Legendy hovoří o duchu Lady Isobella Shaw, která se zřejmě snaží dostat z pokoje č. 3, kde byla uvězněná.

Hrad Bodiam – Anglie: Hrad Bodiam, postavený v 14. století, je klasickým příkladem středověkého hradu s padacím mostem a hradbami. Existují spekulace o tajných podzemních chodbách a komnatách, pravda ale zůstává záhadou.

The post Nejtajemnější hrady světa a jejich tajemství. appeared first on Top Stories.

Vídeň

Vídeň je hlavním městem Rakouska a leží poblíž východní hranice s Českou republikou.
Je známá svou bohatou historií, uměním a kulturou. Můžete zde navštívit Hofburg (císařský palác), katedrálu svatého Štěpána, zahradní zámek Schönbrunn a Hofburgskou operu. Vychutnat si můžete vídeňskou kávu a Sachertorte, tradiční vídeňský dort.
Vídeň je jedním z kulturních a historických center Evropy. Má bohatou historii spojenou s Habsburskou monarchií. Kromě již zmíněných památek, můžete navštívit také umělecká muzea, jako je Albertina a Belvedere, kde jsou vystaveny důležité umělecké sbírky.

Salcburk

Salcburk se nachází relativně blízko hranic s Českou republikou v jihozápadní části Rakouska.
Je známý jako rodiště skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Můžete navštívit jeho rodný dům, stejně jako krásný Salcburský hrad a historické centrum města, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Město obklopují nádherné Alpy a je známé nejen díky Mozartovi, ale právě také díky svému historickému centru. Pevnost Hohensalzburg dominuje městu a nabízí nádherné výhledy. Můžete také procházet úzkými uličkami starého města a navštívit Salcburskou katedrálu.

Zdroj:pixabay.com

Hallstatt

Hallstatt leží v regionu Salzkammergut, nedaleko hranic s Českou republikou východně od Salcburku. Je to malebné městečko u jezera Hallstätter See, obklopené vysokými horami. Můžete zde obdivovat historické domy, navštívit solné doly a vydat se na pěší túry po okolních horách. Při procházce kolem jezera můžete obdivovat malebné domky vytesané do skal. Toto místo je oblíbeným cílem fotografů a milovníků přírody.

Štýrský Hradec

Neboli také Graz se nachází na jih od Vídně, blízko rakousko-slovinských hranic. Je druhým největším městem Rakouska a je známý svým historickým centrem s impozantním hradem, kostely a malebnými uličkami. Město má také bohatou kulturní scénu a moderní architekturu.
Kromě hradu a historického centra můžete navštívit Kunsthaus Graz, moderní muzeum umění, které je architektonickým skvostem. Graz je také známý svými trhy, kde si můžete vychutnat tradiční rakouské pokrmy.

Zdroj:pixabay.com

Innsbruck

Innsbruck leží v Tyrolsku, blízko rakousko-italských hranic na západě Rakouska. Innsbruck je krásné město v Alpách. V létě si můžete užívat horské túry a cyklistiku, zatímco v zimě je to skvělé místo nabízející nepřeberné množství možností pro lyžování a horské zimní sporty. Můžete navštívit Zlatou střechu (Goldenes Dachl), ikonickou památku města,  imperiální palác Hofburg a mnoho muzeí. Město je také bohaté na kulturu, ať už jde o tradiční tyrolskou hudbu nebo moderní umění.

Každé z těchto míst má svůj unikátní půvab a nabízí návštěvníkům rozmanité zážitky.

The post Rakouská města, která musíte vidět. appeared first on Top Stories.

Osvětim
Osvětim, místo známé také jako Auschwitz, je místem, které má velký historický význam, ale zároveň představuje velmi citlivé téma. Koncentrační a vyhlazovací tábory Osvětim-Birkenau byly během druhé světové války místem hrůzy a nesmírného lidského utrpení.
Osvětim se nachází v Polsku, poblíž města Oświęcim, a je to významné muzeum a památník holocaustu. Místo připomíná tragédii a je důležité pro zachování vzpomínek na oběti holocaustu a hrůzy, které se zde odehrály.
Pokud máte zájem o historii holocaustu a chcete se dozvědět více o této temné kapitole lidských dějin, můžete navštívit muzeum v Osvětimi-Birkenau. Je to místo ideální ke vzpomínání a reflexi nad hrůzou války a nacistického režimu. Je důležité přistupovat k návštěvě tohoto místa s respektem a citlivostí k historii a paměti obětí.

Zdroj:pixabay.com

Katovice

Katovice jsou významným městem v jižním Polsku, ačkoli neleží přímo u hranic s Českou republikou. Je to důležité hospodářské a kulturní centrum Slezska, které nabízí různé zajímavé aktivity a atrakce. Několik důležitých informací o Katovicích:

Kulturní akce: Katovice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Město hostí mnoho koncertů, festivalů a kulturních akcí po celý rok.

Muzea a galerie: Katovice nabízejí několik muzeí a galerií. Mezi ně patří například Slezské muzeum, které vám poskytne pohled na historii a kulturu regionu.

Nákupní centra: Město má moderní nákupní centra, jako je Silesia City Center, kde můžete prozkoumávat obchody, restaurace a zábavu.

Přírodní krása: I když Katovice jsou především průmyslovým centrem, okolí města nabízí krásné přírodní scenérie. Můžete si udělat výlety do Beskyd nebo Těšínských Beskyd.

Historie a architektura: Město se může chlubit řadou historických čtvrtí a několika architektonickými památkami, které stojí za prohlídku, jako je katedrála sv. Petra a Pavla nebo šachovnicově uspořádané náměstí.

I když Katovice neleží přímo na hranicích s Českou republikou, jsou dobře dostupné pro české návštěvníky a nabízejí různé zajímavé aktivity a místa k prozkoumání.

Zdroj:pixabay.com

Nyské a Otmuchowské jezero

Nyské a Otmuchowské jezero jsou dvě krásná jezera, která leží poblíž hranic mezi Polskem a Českou republikou. Tato jezera jsou oblíbenými destinacemi pro rekreaci a outdoorové aktivity:
Nyské jezero (Nysa): Toto jezero leží na řece Nysa Kłodzka a je největším nádržním jezerem v Polsku. Nabízí mnoho možností pro vodní sporty, jako je plachtění, rybaření a koupání. Okolní krajina je také ideálním místem pro pěší turistiku a cyklistiku. Na břehu jezera najdete také kempy a rekreační zařízení.

Otmuchowské jezero (Otmuchów): Otmuchowské jezero se nachází nedaleko hranic s Českou republikou a je dalším krásným místem pro milovníky vodních aktivit. Je vhodné pro plavání, rybaření a vodní sporty. Kolem jezera vede cyklostezka a pěší stezky, což umožňuje prozkoumat okolní přírodu.

Obě tato jezera jsou ideální pro relaxaci a trávení času v přírodě, zejména v letních měsících. Jsou vzdálená přibližně hodinu jízdy od českých hranic a nabízejí krásné scenérie a možnosti pro aktivní dovolenou.

Krakov

Krakov (Krakow) je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších měst v Polsku a určitě stojí za návštěvu. Krakov je bohatý na historii, kulturu a architekturu a nabízí řadu zajímavých atrakcí a aktivit:

Historické centrum: Středověké centrum Krakova, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, je plné malebných uliček, náměstí a historických budov. Náměstí Rynek Główny je jedním z největších středověkých náměstí v Evropě.

Zdroj:pixabay.com

Krakovský královský zámek (Wawel): Zámek Wawel je symbol Krakova a bývalé královské rezidence. Můžete si prohlédnout královské komnaty, katedrálu na Wawelu a obdivovat výhledy na Vltavu z hradního kopce.

Kazimír: Toto je historická čtvrť města, která byla kdysi samostatným židovským městem. Nabízí mnoho židovských památek, synagog a restaurací s tradiční židovskou kuchyní.

Muzea a galerie: Krakov je domovem mnoha muzeí a galerií. Například Muzeum národního památníku Auschwitz-Birkenau leží poblíž Krakova.

Trh s jídlem na Haly Targowe: Toto je oblíbené místo pro milovníky gastronomie. Můžete ochutnat tradiční polská jídla, jako je pierogi, kielbasa a plněné koblihy.

Krakov je také výchozím bodem pro návštěvu blízkého solného dolu Wieliczka a dalších zajímavých míst v okolí. Celkově je Krakov jedním z nejkrásnějších a nejhistoričtějších měst ve střední Evropě a nabízí širokou škálu zážitků pro návštěvníky.

The post Místa v Polsku poblíž hranic s ČR, které stojí za to navštívit. appeared first on Top Stories.

Příchod paddleboardingu do České republiky přicházel s rostoucím zájmem o outdoorové aktivity a touhou po aktivním trávení času na vodě. Paddleboarding, s jeho jednoduchostí a možností využití na různých typech vodních ploch, získal rychle na popularitě. Kluby, školy a obchody specializující se na tuto aktivitu začaly vznikat, podporujíce růst paddleboardové komunity.

Dnes je paddleboarding nedílnou součástí volnočasových aktivit i v České republice. Lidé ho praktikují pro zábavu, cvičení a relaxaci na vodě. Tento sport nabízí mnoho různých zážitků, od klidného veslování po adrenalinové surfování na paddleboardu. S překrásnými českými řekami, jezery a rybníky na dosah ruky se paddleboarding stal oblíbeným způsobem, jak prozkoumávat krásy české přírody z jiné perspektivy.

zdroj:pixabay.com

Původ paddleboardingu
Paddleboarding má staré kořeny a první historické záznamy o jeho použití pocházejí z Havajských ostrovů. Tam byl tento sport původně známý jako „Hoe he’e nalu,“ což znamená „veslování na vlnách“ v havajštině. Havajská kultura měla velký vliv na rozvoj paddleboardingu.

Globalizace sportu
Paddleboarding se postupně rozšířil do různých částí světa, když se lidé začali zajímat o tuto aktivitu. V 20. století se paddleboarding stal sportem, který mohl být provozován na různých vodních plochách, od oceánských vln po klidná jezera.

zdroj:pixabay.com

Příchod do České republiky
Paddleboarding se začal objevovat v České republice v průběhu 21. století. Jeho popularita stoupala s nástupem outdoorových aktivit a touhou lidí trávit více času venku. Paddleboarding nabízí různorodou zábavu na vodě.

Růst komunity
Postupně vznikaly paddleboardové kluby, školy a obchody se specializací na tuto aktivitu. Lidé začali nakupovat paddleboardy a objevovali krásu českých řek, jezer a rybníků z jiného úhlu.

Variabilita sportu
SUP nabízí mnoho různých způsobů využití, od klidného veslování na jezeře, adrenalinového surfování na vlnách, až po  cvičení jógy na prkně. Tato variabilita přispěla k jeho růstu v popularitě.

zdroj:pixabay.com

Dnes je paddleboarding pevnou součástí outdoorové a vodní kultury v České republice. Lidé ho provozují nejen pro rekreační účely, ale také jako sportovní trénink a relaxaci na vodě. Tento sport si získal stálou pozici mezi aktivitami, které Češi rádi provozují ve svém volném čase.

The post Historie paddleboradingu a jeho příchod do České republiky appeared first on Top Stories.

Základní informace

Velikost a rozsah: Povodeň zasáhla oblast řeky Jang-c’-ťiang a přilehlé území. V důsledku dlouhotrvajících dešťů došlo k protržení hrází a záplavám, které postihly obrovskou plochu.
Ztráty na životech: Přesné číslo obětí je stále obtížné určit, ale odhaduje se, že v důsledku povodní zahynulo až milion lidí. Povodeň způsobila rozsáhlý hladomor a epidemiemi, což dále zvýšilo počet úmrtí.
Ekonomické dopady: Povodeň způsobila obrovské ekonomické ztráty. Zničeny byly zemědělské pozemky, infrastruktura a města. Celkové ekonomické dopady byly značné a ovlivnily čínskou ekonomiku na dlouhou dobu.
Ochranná opatření: Před povodní bylo provedeno několik pokusů o posílení hrází a ochranných opatření, ale povodně byly natolik silné, že tato opatření selhala.

zdroj:pixabay.com

Čína se po Velké čínské povodni postupně vzpamatovala a podnikla různé kroky k obnově postižených oblastí a prevenci budoucích povodní. Následující body vám poskytnou přehled o tom, jak se Čína s touto situací vyrovnávala:

Ochrana proti povodním: Povodně ukázaly potřebu vytvořit lepší ochranné systémy. Po povodni se Čína soustředila na stavbu nových a posílení stávajících hrází, zvýšení kapacity přehrad a zlepšení protipovodňových opatření.
Zemědělská obnova: Ztráty v zemědělství byly obrovské kvůli zničeným pozemkům a úrodám. Čína investovala do obnovy zemědělského sektoru, poskytovala zemědělcům podporu a snažila se o zvýšení výrobních kapacit.
Infrastrukturní rozvoj: Čína investovala do obnovy infrastruktury, která byla po povodni zničena. To zahrnovalo opravy cest, mostů a dalších dopravních spojení.

zdroj:pixabay.com

Zlepšení hygieny a zdravotní péče: Po povodni byly v oblastech, které postihla, časté nemoci a epidemie. Čína se zaměřila na zlepšení hygienických podmínek a zajištění zdravotní péče, aby minimalizovala zdravotní rizika.
Vědecký a technologický vývoj: Čína se poučila z povodní a začala lépe využívat vědecké a technologické znalosti k predikci a prevenci povodní. Byly zavedeny moderní metody sledování počasí a hydrologických podmínek.

Přestože měla Velká čínská povodeň devastující dopady, Čína se postupně z této situace zotavila. Zkušenosti z této povodně ji motivovaly k investicím do infrastruktury, výzkumu a ochrany před povodněmi, což pomohlo minimalizovat riziko budoucích podobných katastrof.

The post Velká čínská povodeň appeared first on Top Stories.

Jeden z nejvíce jedovatých druhů je Inland Taipan (Oxyuranus microlepidotus), který je považován za nejjedovatějšího hada na světě. Jeho jed obsahuje kombinaci neurotoxinů, která může způsobit smrt člověka během několika hodin. Naštěstí je tento had plachý a často se snaží vyhnout střetu s lidmi.

zdroj:pixabay.com

Mezi jedovatými pavouky vyniká Snovačka Hasseltova (Latrodectus hasseltii), jejíž kousnutí může způsobit bolest, křeče a dokonce i smrtelné následky, zejména u malých dětí a starších osob.

zdroj:pixabay.com

Austrálie je také domovem Čtyřhranky Fleckerovy (Chironex fleckeri), medúzy, která je považována za jednoho z nejjedovatějších živočichů v oceánu. Její žahavé buňky mohou způsobit závažné popáleniny a dokonce i smrt.

Místní obyvatelé Austrálie jsou si vědomi přítomnosti jedovatých zvířat a snaží se přijímat taková opatření, aby se zvířatům vyhnuli. Naučili se rozpoznávat nebezpečná zvířata, respektovat jejich prostor a zachovávat opatrnost v přírodním prostředí.
Jsou velmi opatrní. Zvířata mohou být přítomna ve skrytých místech, jako jsou boty, věci na zemi nebo v trávě. Lidé si tedy často kontrolují obuv, zavřené předměty nebo nábytek před použitím.

zdroj:pixabay.com

V některých oblastech jsou také k dispozici informační tabule a vzdělávací programy, které místní i návštěvníky informují o nebezpečí a o tom, jak se chovat v případě setkání s jedovatým zvířetem. Samozřejmě, že i přes tato opatření jsou nehody stále možné, ale vědomosti a respekt k přírodě hrají klíčovou roli v minimalizaci rizika.

Přestože tyto druhy představují reálné riziko, je důležité myslet na to, že většina australské fauny je neškodná a tvoří důležitou součást ekosystému. Austrálie nás tak může přitahovat svou neuvěřitelnou rozmanitostí, která je zároveň výzvou pro vědce a ochranáře, kteří se snaží chránit tuto jedinečnou přírodu.

The post Neuvěřitelná biodiverzita Austrálie: Domov nejjedovatějších zvířat světa appeared first on Top Stories.

Vedeni odhodlaností a touhou překonat přírodní síly se této epická expedice a hlavně výzvy chopili Novozélanďan Edmund Hillary a šerpský horolezec Tenzing Norgay. Jejich spolupráce, fyzická zdatnost a statečnost měly zásadní význam pro historii horolezectví. Oba se na náročnou cestu připravovali, zkoumali cesty, trénovali fyzickou zdatnost a odolnost a sháněli potřebné vybavení.

Dne 29. května 1953 konečně dosáhli vrcholu. Větrné a mrazivé podmínky, nedostatek kyslíku a náročná terén byly jen některé z výzev, kterým museli čelit. Jejich výstup byl doprovázen nesmírnou dávkou odhodlání, vzájemné podpory a respektu k horám.

zdroj:pixabay.com; ilustrační obrázek

„Bylo 11:30 a my jsme stáli na vrcholu Everestu! Podali jsme si s Tenzingem ruce a poté mě objal,“ vzpomínal pak sám Hillary. Nějakou dobu nechtěl ani jeden z nich prozradit, kdo tam byl dřív. Po dosažení vrcholu napsal Hillary: „Můj první pocit byl hrdost, že jsme se stali prvními lidmi, kteří kdy stáli na tomto místě, následoval pocit skromnosti a úcty k horám, k prostředí, k výkonu.“

Tento úspěch byl milníkem pro horolezectví. A také důkazem, že lidská vůle může překonat zdánlivě nepřekonatelné výzvy. Hillary a Norgay se stali ikonami a inspirací pro nespočet dalších dobyvatelů hor.

zdroj:pixabay.com

Takto byl napsán zářný okamžik, kdy první člověk stanul na vrcholu Mount Everestu. Jejich úspěch zůstává nesmazatelným kamenem v historii a symbolem lidské odvahy a odhodlání.

The post První zdolání nejvyšší hory světa appeared first on Top Stories.

zdroj:pixabay.com

Avšak osudného dne 24. srpna roku 79 n. l. se jeho příběh zásadně změnil. Výbuch sopky Vesuv zcela zasypal město pod vrstvami popela a lávy, což mělo za následek jeho rychlou a nečekanou zkázu.
V průběhu staletí byly Pompeje zapomenuty, až byly náhodně objeveny v 18. století. Archeologické vykopávky odhalily značné množství artefaktů, staveb a těl lidí, která byla zachycena v okamžiku výbuchu. Tento nález nám dovolil nahlédnout do života starověkých Římanů, jejichž každodenní činnosti byly zaznamenány a zachovány v neuvěřitelném detailu. Od domovů a chrámů po umělecká díla a veřejné lázně – všechno bylo zachyceno, jako by Pompeje zaspaly v čase.

zdroj:pixabay.com

Pompeje v sobě nesou tajemství a ukázky historie, které stále čekají na objevení. Přestože mnoho otázek zůstává bez odpovědí – jaký byl život v této prosperující římské kolonii, co se dělo s jejími obyvateli v den katastrofy – přítomnost a atmosféra města nás vtahuje do minulosti, kde můžeme jemně tušit, jak se žilo před tisíci lety.

Dnešní Pompeje jsou turistickým magnetem a připomínkou lidské zranitelnosti. Zdi a ulice hovoří tichým hlasem minulosti, který nám připomíná, jak nevyzpytatelná může být příroda a jak mohou být náhlé a zničující její zásahy. Toto ztracené město nás však také učí vážit si kulturního dědictví a památek, které nám historie zanechala.

zdroj:pixabay.com

Pompeje zůstávají jedním z nejmystičtějších míst na světě, která nám umožňují vzácný náhled do starověkého světa a zároveň nám připomínají křehkost lidské existence. Jejich objevení nás spojuje s minulostí a nabádá nás k úctě k historii a k přírodě, která může zasáhnout kdykoliv a podkopat i ty nejpevnější lidské základy.

The post Pompeje – tajemství starověkého světa appeared first on Top Stories.

Co je zimní spánek a které druhy medvědů ho praktikují?
Zimní spánek, také nazýván hibernace, je stav značného snížení aktivity a metabolismu, který některá zvířata prožívají v zimních měsících. Medvědi jsou jedním z těch, kteří praktikují tuto strategii přežití. Mezi druhy medvědů, kteří procházejí zimním spánkem, patří medvěd hnědý, medvěd grizzly, medvěd polární a medvěd černý.

zdroj: pixabay.com

Proces zimního spánku u medvědů
Předtím, než medvědi vstoupí do zimního spánku, se na něj připravují několik týdnů, případně i měsíců. Během tohoto období konzumují velké množství potravy, aby nashromáždili dostatečné rezervy tuku, které jim slouží jako energetické zásoby během spánku. Když přichází zimní období a teploty klesají, medvědi hledají vhodné úkryty, kde budou chráněni před nepříznivými povětrnostními podmínkami.

Když už jsou medvědi uvnitř svého úkrytu, jejich tělo prochází fascinujícími změnami. Srdce bije mnohem pomaleji, dech se zpomaluje a tělesná teplota klesá na úroveň okolního prostředí. Dochází k výraznému snížení metabolismu, a tím pádem i ke snížení spotřeby energie. Díky tomu mohou medvědi přežít dlouhou dobu bez potravy.

Probuzení medvěda během zimního spánku
Probudit medvěda během zimního spánku může mít vážné následky. Když je medvěd náhle vyrušen nebo probuzen, jeho tělo se musí rychle přizpůsobit novým podmínkám. To znamená, že se musí začít opět zahřívat a obnovovat svou činnost, což spotřebovává cennou energii.

Pokud je medvěd několikrát probuzen během zimního spánku, může to negativně ovlivnit jeho zdravotní stav a velkou měrou snížit šance na přežití. Některé studie ukazují, že opakované vyrušení může mít za následek nedostatečné zásobení tukem, což by mohlo způsobit jeho oslabení nebo dokonce smrt.

zdroj: pixabay.com

Důležitost chránit medvědy během zimního spánku
Vzhledem k důležitosti zimního spánku je pro medvědy klíčové, aby byly chráněny před neopatrnými zásahy lidí. Turisté, návštěvníci přírodních rezervací a myslivci by měli dodržovat přísná pravidla a vyvarovat se vyrušování medvědů v jejich úkrytech.

Zimní spánek medvědů je ohromujícím přírodním jevem, který nám poskytuje jedinečný pohled na přizpůsobivost a odolnost těchto ohromných savců.

The post Co se děje s medvědem během zimního spánku a co se stane, když ho probudíme? appeared first on Top Stories.

Historie a vzhled Manchineelu
Manchineel je malý a stále zelený strom, který dorůstá do výšky až 15 metrů. Má tmavě zelené, lesklé listy a malé, žluté květy. Jeho plody se podobají jablečným, ale jsou nebezpečně jedovaté. Již staletí lidé znají jeho toxické vlastnosti a oblasti, kde roste, jsou řádně označeny, aby varovaly návštěvníky před nebezpečím.

Extrémní jedovatost
Téměř všechny části  stromu Manchineelu obsahují silný toxin známý jako fytochemický irritant. Dotyk s listy nebo plody může způsobit těžké podráždění kůže, včetně popálenin a vředů. Při vdechnutí kouře z hořícího dřeva Manchineelu může dojít k podráždění dýchacích cest a způsobit závažné komplikace. Strom je často označován červenými značkami nebo cedulemi, aby lidé byli upozorněni na nebezpečí.

Historie
Právě kvůli své toxicitě byl Manchineel v minulosti využíván k různým účelům. Například indiáni v Karibiku používali jed z tohoto stromu k otrávení šípů, které používali při lovu. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy byl Manchineel využíván k mučení a popravám. Od tohoto využití už bylo ale téměř opuštěno.

zdroj:Pixabay.com

Nebezpečí pro živočichy
Manchineel není nebezpečný pouze pro lidi, ale i pro zvířata. Například koně, kteří se příliš blízko dostanou k listům nebo plodům, mohou potkat vážné zdravotní komplikace a dokonce i úmrtí. V přírodě mají však zvířata tendenci se vyhýbat Manchineelu a udržovat si dostatečnou vzdálenost.

Opatření a varování
Kvůli extrémní jedovatosti Manchineelu jsou v oblastech, kde roste, viditelně umístěny varovné cedule a červené značky. Je důležité dodržovat tato upozornění a nedotýkat se ani nepodceňovat rizika spojená s tímto stromem. Místní obyvatelé a turisté by měli být dobře informováni o Manchineelu a respektovat ho.

Ochrana Manchineelu
I když je Manchineel nebezpečný pro lidi, je důležité chránit tento strom jako součást přírodního prostředí. Mnoho místních organizací a ochranářských skupin se snaží zvýšit povědomí o Manchineelu a vzdělávat lidi o jeho nebezpečí. Zároveň se snaží chránit prostředí, ve kterém Manchineel roste, a minimalizovat lidskou interakci s tímto stromem.

Lékařské použití
Navzdory svým toxickým vlastnostem se některé složky Manchineelu studují pro svůj potenciál v lékařství. Některé látky izolované z tohoto stromu byly zkoumány pro své antimikrobiální a protirakovinné vlastnosti. Nicméně je důležité poznamenat, že jakákoli lékařská aplikace vyžaduje pečlivé zpracování a kontrolu, aby se minimalizovaly rizika spojená s otravou.

zdroj:Pixabay.com

Manchineel je fascinující, ale nebezpečný strom, který si zaslouží naši úctu a opatrnost. Jeho extrémní jedovatost představuje vážné riziko pro zdraví lidí i zvířat. Místní obyvatelé i návštěvníci by se měli řídit varovnými značkami a informacemi týkajícími se Manchineelu a vyvarovat se jakékoli interakce s ním. Jeho jedovatost je nebezpečná pro všechny, kteří se s ním dostanou do kontaktu. Měli bychom si být vědomi jeho přítomnosti v oblastech tropických a subtropických regionů a dbát opatrnosti, abychom se vyhnuli nežádoucím zdravotním komplikacím. Příroda je krásná, ale může být také nebezpečná, a proto bychom měli mít respekt k jejím silám.

The post Manchineel: Strom smrti appeared first on Top Stories.

Dne 24. července 1915 se na přístavišti řeky Chicago shromáždilo více než 2 500 lidí – pasažéři a posádka, kteří se chystali vydat na výletní plavbu parníku S.S. Eastland. Tento parník byl známý svou nestabilitou a obavy z jeho bezpečnosti byly již vcelku rozšířené. Tyto obavy se bohužel brzy ukázaly jako opodstatněné.

Ještě v přístavu na řece Chicago River se loď po nalodění tisíců cestujících v 7.28 hodin ráno kvůli nestabilitě převrátila na bok a zůstala na bahnitém dně v hloubce šesti metrů. Pouhých šest metrů od břehu. Lidé na palubě byli zasaženi panikou a dezorientací, což ztížilo jejich únik. Záchranáři a okolní svědkové se snažili co nejrychleji pomoci, ale tragicky zemřelo více než 800 lidí, převážně žen a dětí.

zdroj:Pixabay.com

Příčiny potopení S.S. Eastland byly důkladně vyšetřeny. Ukázalo se, že loď měla nedostatečné balastní systémy a nedostatečnou stabilitu, což bylo důsledkem nepřiměřených přestaveb a nedostatečného dodržování bezpečnostních předpisů. Tato tragédie vyvolala vlnu veřejného pohoršení a vedla k  radikálním změnám v lodní dopravě. Značně přispěla ke zlepšení bezpečnostních opatření. Byly zavedeny přísnější zásady týkající se stability lodí a kapacity pasažérů. Důraz byl kladen na dodržování předpisů a zajištění dostatečných záchranných prostředků. S.S. Eastland se tak stala příkladem tragických důsledků nedbalosti a nedostatečného dohledu nad bezpečností lodí.

Památníky a vzpomínkové akce jsou důležitým aspektem uchování pamětí o této nyní už skoro zapomenuté tragédii.
Každá ztráta lidských životů na moři je totiž důležitá a zaslouží si naši pozornost. Ať už jsou to velké lodi jako Titanic, nebo méně známé události jako potopení S.S. Eastland. Každá u těchto tragédií nás učí o bezpečnosti na moři a potřebě respektovat přírodu a její síly.

The post S.S. Eastland: Zapomenutá tragédie na řece Chicago appeared first on Top Stories.

Historie
První zprávy o Lochnesské příšerě se datují až do 6. století, kdy irský misionář údajně narazil na monstrum, které napadlo lidi v jezeře. Od té doby bylo nahlášeno mnoho případů, kdy svědci tvrdí, že viděli neobvyklého tvora, který připomíná obrovského hada nebo dinosaura.

zdroj:Pixabay.com

Důkazy
Navzdory mnoha svědectvím, fotografím a videozáznamům, jež zachycují Lochnesskou příšeru, neexistuje žádný definitivní důkaz o existenci této bytosti. Většina fotografií a videí je buď nejasná, nebo se ukázalo, že se jedná o podvrhy. Vědecké expedice prováděné s cílem nalézt příšeru nebyly zatím nikdy schopny poskytnout přesvědčivé důkazy.

Vysvětlení
Existuje několik teorií, které se snaží vysvětlit záhadu jménem Nessie. Jedna z nich je, že pozorování jsou způsobena chybným vnímáním běžných jezerních živočichů, jako jsou hejna ryb nebo velcí vodní ptáci. Další teorie se zaměřuje na optické klamy a iluze, které mohou vytvářet zdánlivě neobvyklé tvary na hladině jezera.

zdroj:Pixabay.com, jezero Loch Ness

Kontroverze
Lochnesská příšera se stala předmětem mnoha diskusí a sporů mezi vědci, skeptiky a zastánci kryptozoologie. Zastánci věří, že existuje neodhalený druh, který se skrývá v hloubce jezera, zatímco skeptici argumentují nedostatkem jasných důkazů a poukazují na neúplnost vědeckých podkladů a materiálních důkazů, jako jsou tělesné pozůstatky, DNA, fosilie nebo další vědecké nálezy. Navíc se objevují otázky ohledně toho, zda je jezero Loch Ness dostatečně velké a bohaté na potravu, aby udrželo populaci takového velkého tvora.

I přes tyto kontroverze zůstává Nessie velmi populární a vzbuzuje zájem turistů a nadšenců z celého světa. Každý rok se do oblasti sjíždí tisíce lidí, doufajících, že budou mít tu čest s legendárním tvorem.

Bez ohledu na to, zda je Nessie skutečná nebo pouhý mýtus, přináší tato záhada do našeho světa trochu kouzla a tajemství.

The post Lochnesská příšera: Mýtus a skutečnost appeared first on Top Stories.

Průběh katastrofy

Srážka nastala na letišti Los Rodeos na ostrově Tenerife. Hlavním důvodem této tragédie bylo několik nepříznivých okolností. Jedním z hlavních zdrojů problémů hustý opar, který omezil viditelnost na minimální úroveň. Dalším klíčovým faktorem bylo nedorozumění mezi piloty a řídicím střediskem, které vyústilo v chybnou interpretaci pokynů a následně ke kolizi.

Konkrétně došlo ke srážce dvou letadel – Boeing 747 společnosti KLM a Pan Am. KLM letěl ve směru odletu, zatímco Pan Am byl na dráze připraven ke startu. KLM byl v té chvíli ve fázi vzletu, ale v důsledku špatné viditelnosti a komunikačních problémů došlo ke kolizi. KLM narazil svým spodkem do horní části Pan Am a obě letadla byla značně poškozena.

zdroj:Pixabay.com

Následky a změny

Srážka dvou Boeingů 747 na Tenerife byla nejtragičtější katastrofou v historii letectví. Celkem 583 lidí zemřelo. Tato událost měla výrazný dopad na bezpečnostní opatření a postupy v letectví.

Po této katastrofě bylo provedeno důkladné vyšetřování, které odhalilo řadu nedostatků. Byla zdůrazněna důležitost komunikace mezi posádkami letadel a řídicím střediskem. V důsledku této tragédie došlo k výraznému zlepšení komunikačních protokolů a standardů, aby se minimalizovalo riziko chybné interpretace a nedorozumění.

Došlo také ke zlepšení tréninku pilotů a zvýšení důrazu na týmovou spolupráci a situační povědomí. Byly zavedeny nové přístupy ke školení a posuzování pilotů tak, aby se zvýšila jejich schopnost reagovat na nečekané situace.

Dalším důležitým důsledkem této tragédie bylo zdůraznění významu bezpečnosti na letištích. Letiště se zaměřila na zlepšení infrastruktury, včetně lepších navigačních systémů, rozšíření přistávacích drah a lepšího osvětlení, aby se minimalizovalo riziko srážek a zvýšila se viditelnost při nepříznivých povětrnostních podmínkách.

zdroj:Pixabay.com

Tato tragická událost také vedla k důkladnému přezkoumání bezpečnostních postupů a předpisů v letectví. Byly provedeny změny v oblasti řízení letového provozu, standardizace komunikačních protokolů, zlepšení sledování letadel a zvýšení dohledu a kontroly.

Srážka dvou Boeingů 747 na ostrově Tenerife zanechala trvalý otisk v historii letectví a přispěla k výraznému zlepšení bezpečnostních opatření a procedur. Bylo nutné se z této tragédie poučit a pokračovat v neustálém zlepšování bezpečnosti a ochrany životů v letectví, aby letectví zůstalo bezpečným a spolehlivým způsobem přepravy pro všechny cestující.

The post Nejtragičtější srážka v historii letectví: Katastrofa dvou Boeingů 747 na ostrově Tenerife appeared first on Top Stories.

Joe Simpson

Joe Simpson je britský horolezec a spisovatel, který prošel mnoha náročnými výstupy v Alpách. V roce 1985 se vydal na nebezpečný výstup na Siula Grande, jeden z nejvyšších vrcholů And, ležící v Peru. Během sestupu se však zřítil ze svahu a zlomil si nohu. Jeho partner Simon Yates ho pokusil zachránit, ale nakonec byl nucen ho ponechat uvězněného na skalní stěně a sám se vrátit do základního tábora. Simpson se však nakonec  po třech dnech samoty a hladu dokázal dostat zpět do základního tábora, i když zcela vyčerpaný a s mnoha zraněními.

zdroj:Pixabay.com

Anna Bågenholm

Anna Bågenholm je norská lékařka, která se stala jednou z nejznámějších přeživších horolezeckých nehod v historii. V roce 1999 se během lyžařského výletu v Alpách zřítila do ledového vodopádu a uvízla hlavou dolů pod hladinou. Její tělo bylo v extrémním mrazu po více než hodinu, než byla nakonec zachráněna. I když prodělala mnoho zranění a musela se dlouho rehabilitovat, nakonec se zotavila a vrátila se k práci lékařky.

Aron Ralston

Aron Ralston je americký horolezec a dobrodruh, který se v roce 2003 dostal do velmi kritické situace během horolezeckého výstupu na Blue John Canyon v Utahu. Během sestupu mu totiž uvízla ruka mezi skalami a zůstal tak uvězněn bez možnosti pohybu. Bez naděje na pomoc se Ralston rozhodl, že si sám amputuje zápěstí, aby se mohl osvobodit. Použil svůj multitool na to, aby si odřízl zápěstí, čímž si nakonec zachránil život.. Tento incident inspiroval film 127 hodin.

zdroj:Pixabay.com

Stephen Balliet

Stephen Balliet byl americký horolezec, který se zřítil z hor v Rakousku v roce 1998. Jeho pád byl zhruba 90 metrů dlouhý a skončil na ledovci. Byl těžce zraněn, ale dokázal se dostat k horské chatě, odkud byl převezen do nemocnice. Přežil díky rychlému a efektivnímu záchranářskému týmu.

Pády v horách jsou nevyzpytatelné a mohou být fatální. V horách je velmi důležité dodržovat bezpečnostní pravidla a nezanedbávat žádná varování.

The post Horolezci, kteří přežili děsivé pády appeared first on Top Stories.

První zmínka o záhadách v Bermudském trojúhelníku se objevila již v roce 1950, kdy novinář E.V.W. Jones poprvé použil tuto přezdívku v jednom z článků. Největší mediální pozornost však přišla v 70. letech, kdy se o této oblasti začalo mluvit jako o „hřbitovu lodí“.

V Bermudském trojúhelníku prý došlo k nevysvětlitelným ztrátám a katastrofám, a to jak u lodí, tak i u letadel. Některé z nejznámějších událostí zahrnují například ztrátu letadla Flight 19, které zmizelo v roce 1945 během rutinního cvičení amerického námořnictva, nebo nevysvětlitelnou ztrátu lodi USS Cyclops v roce 1918.

zdroj:Pixabay.com

Teorie

Existuje mnoho teorií a spekulací, které se snaží vysvětlit, co se v Bermudském trojúhelníku může dít. Někteří vědci tvrdí, že zde dochází k velké magnetické anomálii, která může ovlivňovat funkci kompasů a dalších navigačních systémů. Další spekulace se týkají přírodních vlivů, jako jsou silné proudy, vysoké vlny a bouře, které mohou být velmi nebezpečné pro plavbu lodí a letadel.
Některé teorie zahrnují extraterestriální život, portály do jiných dimenzí, nebo dokonce vliv bájné Atlantidy. Nicméně většina těchto teorií nemá vědecký základ a jsou spíše založené na fantazii nebo spekulaci.

Jak to tedy opravdu je?

V současné době se většina vědců shoduje na tom, že v Bermudském trojúhelníku se nestalo nic tak neobvyklého, že by to nešlo vysvětlit vědeckými prostředky. Většina „záhadných“ událostí v této oblasti lze vysvětlit klimatickými podmínkami a lidskými chybami.

Mnoho ztrát a katastrof, o nichž se mluví v souvislosti s Bermudským trojúhelníkem, bylo vysvětleno jako lidské chyby nebo technické problémy. Například ztráta letadla Flight 19 byla pravděpodobně způsobena chybnými navigačními instrukcemi, které vedly letadlo na špatnou cestu.

zdroj:Pixabay.com

Další vědecké vysvětlení se týkají přírodních vlivů, které jsou v této oblasti běžné. Vysoké vlny, silné proudy a bouře mohou být velmi nebezpečné pro plavbu lodí i lety letadel. Kromě toho může vysoká koncentrace metanu v moři způsobit, že loď se rychle potopí bez varování.

Vědci také zjistili, že magnetické anomálie v této oblasti jsou mnohem méně významné, než se dříve myslelo, a že tyto anomálie nejsou dostatečně silné na to, aby ovlivnily navigace lodí a letadel.

I když se většina záhad kolem Bermudského trojúhelníku zdá být vysvětlená, stále existuje mnoho lidí, kteří věří v nadpřirozené a záhadné jevy v této oblasti. Ať už je to kvůli nedostatku informací nebo kvůli fantazii, stále zůstává záhadou, proč se kolem Bermudského trojúhelníku tolik spekulací a mýtů vytváří.

The post Záhady Bermudského trojúhelníku appeared first on Top Stories.

Mnoho cizinců si cení české historie, architektury a kulturních památek. Praha je obzvláště populární mezi turisty, protože nabízí mnoho památek, jako například Karlův most, Pražský hrad a Staroměstské náměstí. Zároveň jsou však cizinci často překvapeni tím, jak velký rozdíl existuje mezi centrem města a okrajovými oblastmi, kde jsou často vidět staré panelové domy a rozpadající se továrny.

Co se týče české kuchyně, někteří cizinci ji považují za chutnou a zajímavou. Například klasické pokrmy jako svíčková na smetaně a knedlíky, české pivo nebo trdelník jsou velmi oblíbené. Nicméně, pro některé cizince může být tato kuchyně příliš těžká a mastná, což pro ně může znamenat určité zdravotní riziko.

zdroj:Pixabay.com

Dalším prvkem, který cizinci zaznamenávají, je česká mentalita a styl života. Někteří cizinci si stěžují na to, že Češi jsou příliš uzavření a neústupní, zatímco jiní si naopak všímají jejich nezávislosti a odhodlání. Pro mnoho cizinců může být také těžké porozumět českému jazyku, který je považován za obtížný a složitý. Zároveň také vnímají určité negativní aspekty české společnosti, jako jsou například vyšší náklady na bydlení, problémy s korupcí a nedostatečná integrace cizinců do společnosti. Zvláště pro cizince z neevropských zemí mohou být problémy s diskriminací a rasismem velmi výrazné.

V posledních letech se ale Česká republika stává stále populárnějším cílem zejména pro lidi z jiných zemí Evropské unie. V současné době tvoří cizinci z EU největší skupinu přistěhovalců v ČR, následovanou cizinci z Ukrajiny, Ruska a Vietnamu.
Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2019 je obecně vnímání EU v České republice poměrně pozitivní. Většina českých občanů se domnívá, že jejich země má prospěch z členství v EU, a většina z nich také podporuje svobodný pohyb osob v rámci EU. Zároveň existují i negativní názory na EU, zejména ohledně otázek imigrace a bezpečnosti.

zdroj:Pixabay.com

Pro cizince může být také výzvou získat zaměstnání v České republice. Zvláště pro ty, kteří neumí česky, může být obtížné najít práci v oblastech mimo turistický ruch nebo IT sektor. Na druhou stranu, pro cizince, kteří mají kvalifikaci v oblastech jako je medicína, technika, věda nebo finance, může být Česká republika přitažlivou destinací.

Co se týká názorů cizinců na Českou republiku, záleží hodně na individuálních preferencích a zkušenostech každého jedince, jak bude vnímat tuto zemi a její obyvatele. Nicméně, v posledních letech se situace zlepšuje a Česká republika se stává stále přitažlivějším místem, a to díky rostoucímu hospodářskému růstu, modernizaci infrastruktury a zlepšování podmínek pro práci a život v zemi.

Pokud bychom se podívali na názory samotných cizinců, kteří v České republice žijí, lze zaznamenat různé zkušenosti. Někteří cizinci vyzdvihují přátelskost a otevřenost českých lidí, kteří se snaží jim pomoci a přijmout je jako součást společnosti. Oceňují také krásu a historii měst, kvalitu života a relativně nízkou cenu životních nákladů v porovnání s jinými západoevropskými zeměmi.
Na druhé straně pro ně mohou být frustrující byrokratické procedury, jazyková bariéra, kulturní rozdíly a ne zcela transparentní a přívětivý postoj úřadů k cizincům. Někteří také uvádějí, že v české společnosti existují určité předsudky a stereotypy vůči nim, zejména v souvislosti s rasismem a xenofobií.

zdroj:Pixabay.com

Vzhledem k tomu, že Česká republika se stává stále více kosmopolitní zemí, je důležité, aby se čeští občané snažili porozumět a respektovat různorodost a kulturní rozdíly mezi jednotlivými národnostmi. Tímto způsobem mohou cizinci snáze přijímat a respektovat zdejší kulturu a zvyklosti. V současné době se také Česká republika snaží zlepšovat své podmínky pro cizince, včetně zjednodušení procesu získání víza a zlepšení integrace do společnosti. Například v roce 2021 byl přijat nový zákon o integraci cizinců, který má za cíl usnadnit cizincům život v České republice a zlepšit jejich integraci do společnosti.

The post Jak je ČR vnímána cizinci? appeared first on Top Stories.

Přesto existují sopky, které jsou považovány za nejaktivnější a nejnebezpečnější. Zde jsou některé z nich.

Popocatépetl, Mexiko

Popocatépetl se nachází v Mexiku, poblíž města Puebla. Tato sopka je aktivní od dob předkolumbovských civilizací a má širokou historii erupcí. V posledních letech byla aktivita sopky výrazná a erupce jsou poměrně časté. Popocatépetl se nachází poblíž velkých měst, jako je Ciudad de Mexico. Erupce mohou mít velký dopad na tuto oblast.

Popocatepetl, zdroj:Pixabay.com

Vesuv, Itálie

Vesuv se nachází poblíž Neapole v Itálii a je aktivní sopkou, která měla velký dopad na lidskou historii. Erupce sopky způsobily zánik měst Pompeje a Herculaneum v roce 79 n. l. Vesuv je stále aktivní a i když byla poslední erupce v roce 1944, odborníci se obávají, že další erupce mohou přijít kdykoliv.

Stromboli, Itálie

Stromboli je aktivní sopka, která se nachází na stejnojmenném ostrově v Tyrrhenském moři v Itálii. Tato sopka je známá svými pravidelnými erupcemi, které jsou často doprovázeny výbuchy a proudy lávy. Stromboli se nachází v turisticky oblíbené oblasti a i když jsou erupce obvykle menší, mohou představovat nebezpečí pro návštěvníky.

Kilauea, Havaj

Kilauea se nachází na Havaji a erupce jsou poměrně časté. V posledních letech však Kilauea zažila velkou erupci v roce 2018. Zničila mnoho domů a způsobila evakuaci tisíců lidí. Kilauea má také unikátní lávové jevy, jako jsou lávové fontány a lávové jezírka, což přitahuje turisty z celého světa.

Kilauea, zdroj:Pixabay.com

Eyjafjallajökull, Island

Eyjafjallajökull je sopka, která se nachází na Islandu a byla známá po celém světě po erupci v roce 2010. Erupce způsobila mnoho problémů v Evropě kvůli výraznému množství sopečného popela, který způsobil zrušení letů a uzavření mnoha letišť. Eyjafjallajökull je stále aktivní sopkou a odborníci se obávají, že další erupce mohou přijít kdykoliv.

Merapi, Indonésie

Merapi se nachází na ostrově Jáva v Indonésii a je jednou z nejaktivnějších sopek v této oblasti. Tato sopka má velký význam pro místní obyvatele a je považována za svatou sopku. Merapi má v posledních desetiletích často erupce a v roce 2010 erupce způsobila evakuaci tisíců lidí a způsobila mnoho škod.

Mount Etna, Itálie

Mount Etna se nachází na Sicílii v Itálii a je jednou z nejaktivnějších sopek v Evropě. Tato sopka má unikátní geologické charakteristiky, včetně lávových proudů a sopečných výbuchů. Erupce Mount Etna jsou poměrně časté a mohou mít vliv na blízké oblasti.

Etna, zdroj:Pixabay.com

Mauna Loa, Havaj

Mauna Loa se nachází na Havaji a je jednou z největších sopek na světě. Tato sopka je stále aktivní a erupce jsou poměrně časté. Mauna Loa má také vliv na klima v oblasti a je sledována geology a vědci z celého světa.

To je pouze několik málo sopek z těch aktivních na celém světě. Erupce jsou přirozeným jevem, mohou mít ale velký dopad na životy a majetek lidí. Proto je důležité sledovat jejich aktivity a chránit se před nebezpečím.

The post Nejaktivnější sopky na zemi appeared first on Top Stories.

Většina odborníků se shoduje na tom, že pyramidy v Egyptě sloužily jako hrobky pro faraony a jejich rodiny. Tyto hrobky byly navrženy tak, aby faraonovi umožnily pokojné a bezpečné cestování do posmrtného života, což byl důležitý aspekt víry v té době. Faraoni byli většinou pohřbeni s mnoha bohatstvími a darovanými předměty, aby jim pomohli v posmrtném životě.
Nicméně existují i jiné teorie o tom, jak byly pyramidy v Egyptě používány. Někteří badatelé se domnívají, že pyramidy sloužily jako energetické centrum nebo jako observatoře pro sledování hvězd. Tyto teorie jsou však méně uznávané a většina odborníků se stále drží teorie o hrobkách.

Co se týče spojitosti s pyramidami v Belgii, jedná se o méně známé pyramidy, které byly postaveny v 19. století. Tyto pyramidy se nacházejí v obci Walem, nedaleko města Lutych. Stavbu těchto pyramid inicioval guvernér belgické provincie, který se inspiroval egyptskými pyramidami. Tyto stavby nejsou však tak velké a monumentální jako egyptské pyramidy.

Pyramidy v Belgii jsou zřejmě používány jako hrobky pro členy rodiny belgického šlechtice, který je nechal postavit. Tyto stavby však nemají žádnou spojitost s egyptskými pyramidami, kromě inspirace pro jejich vzhled.

zdroj:Pixabay.com

Pyramidy jako energetická centra

Teorie o pyramidách jako energetických centrech se týká především velkých pyramid v Egyptě, zejména pyramidy v Gíze. Podle této teorie byly pyramidy navrženy tak, aby fungovaly jako obrovské energetické generátory, které byly schopny shromažďovat a zesilovat kosmickou energii, která proudila skrze zemský povrch.
Podle této teorie byly pyramidy navrženy tak, aby odpovídaly přesně měřítku Země, což znamená, že velikost a proporce pyramid byly vypočítány na základě geometrických vztahů Země, včetně rozměrů a polohy Země vůči Slunci a ostatním planetám v našem slunečním systému.

zdroj:Pixabay.com

V pyramidách se shromažďovala kosmická energie, která vstupovala do pyramidy skrze vrchol a proudila směrem dolů, kde byla absorbována pyramidou a rozdělována do okolí. Tuto energii lze využít k léčení, meditaci a zvyšování vědomí.
Existuje mnoho způsobů, jak měřit energii, která se shromažďuje v pyramidách, včetně teploty, elektrického náboje a magnetických polí. Výzkumníci v minulosti používali tyto metody k měření energie v pyramidách a byli schopni zaznamenat významné změny.

Nicméně většina vědců se stále drží teorie, že pyramidy byly stavěny jako hrobky pro faraony a jejich rodiny, a že nebyly určeny jako energetická centra. Mnoho lidí však stále věří v teorii o pyramidách jako energetických centrech a používají je jako nástroj pro meditaci a léčení.

The post Sloužily pyramidy skutečně pouze jako hrobka? appeared first on Top Stories.

The post Je kosatka tak milá, jak vypadá? appeared first on Top Stories.

Pro ty, kteří věří v ley lines, je koncept docela jednoduchý. Ley lines jsou linie, které se křižují po celé zeměkouli, které jsou poseté monumenty a přírodními krajinnými prvky a nesou s sebou tok nadpřirozené energie. Podél těchto linií, v místech, kde se protínají, jsou kapsy koncentrované energie, které mohou určití jedinci využít.

Proč jsou k tomuto tvrzení někteří lidé skeptičtí?

Watkins podpořil existenci svých ley lines poukazováním na to, že mnoho památek po celém světě může být zdánlivě spojeno přímkou. Například od jižního cípu Irska až po Isreal vede přímka, která spojuje sedm různých krajinných prvků nesoucích jméno „Michael“ nebo nějakou jeho formu.

Tajuplnost ley lines se prohlubuje, když se odhalujeme, co spojují. Podél ley lines leží Velké pyramidy v Gíze, Chichen Itza a Stonehenge, všechny divy světa, které dodnes archeology překvapují. Možná by jejich přítomnost na ley liniích, poblíž takzvaných energetických kapes, mohla vysvětlit jejich počátky, které odporovaly zákonům tehdejší architektury.

Mapa zobrazující St. Michaels Ley Line

zdroj:commons.wikimedia.org

Ačkoli jsou čáry příležitostně geograficky přesné, existence těchto linií byla zpochybňována téměř od chvíle, kdy Watkins provedl své pozorování. Badatel Paul Devereux tvrdil, že je tento koncept falešný a že neexistují žádné podložené důkazy o jeho existenci. A že zmínka o nich v okultní knize je jediným důvodem, proč lidé v tuto teorii věří.

Devereux také tvrdil, že ley lines se mohly shodou okolností překrývat s důležitými památkami. Čáry, které Watkins nakreslil na svou mapu, by se daly snadno vysvětlit jako náhodné zarovnání, tvrdil. Jeff Belanger, autor knihy Paranormal Encounters: A Look at the Evidence, která pojednává o nadpřirozeném významu ley lines, souhlasil. Poukázal na to, že skutečnost, že tento koncept lze použít k popisu čáry libovolné délky nebo umístění, snižuje jeho platnost, a tvrdil, že není dostatečně konkrétní a průkazná k použití.

Mnoho lidí si pro vyvrácení teorie už nakreslilo své vlastní čáry, aby dokázalo, jak náhodné mohou být. Spojují vše – od pizzerie přes kina až po kostely na mapách.

Bez ohledu na jejich důvěryhodnost koncept ley lines uchvacoval fanoušky nadpřirozena a sci-fi už léta. Často se objevují jako vysvětlení pro paranormální události nebo jako vysvětlení pro fantastické památky ve sci-fi filmech nebo románech.

The post Linie plné nadpřirozena údajně spojují vesmír prostřednictvím monumentů a krajinných prvků appeared first on Top Stories.