Začalo to nenápadně. Po vysoké škole jsem nastoupila do práce, všechno bylo v pořádku. Jen jsem bývala často unavená. Víc než ostatní. Potřebovala jsem si po práci lehnout, o víkendech jsem spala i 14 hodin a stejně se budila jako po flámu. Ale říkala jsem si, že je to stres. Že se musím jen „přizpůsobit dospělému životu“.

Jenže pak se to zhoršilo. Začala jsem usínat v tramvaji, na záchodě v práci, jednou dokonce na poradě. Lidé si ze mě dělali legraci. Jenže mně to bylo spíš k pláči. Byla jsem neustále vyčerpaná, měla jsem zamlženou hlavu, motala se mi řeč, nedokázala jsem se soustředit. Bylo to jako být opilá – bez jediné kapky alkoholu.

Moji blízcí mi radili klasicky: víc se hýbej, jez zdravěji, najdi si koníček, běž na sluníčko. Jenže nic nepomáhalo. V práci jsem začala dělat chyby. Paměť mi selhávala. A tak jsem šla k lékaři.

Ten mě poslal na krevní testy – vše v pořádku. Psycholog? Podezření na depresi. Ale já nebyla smutná. Jen unavená. Chronicky. Po čase mě odeslali na neurologii. A tam se konečně, po několika měsících, něco hnulo.

„Máte idiopatickou hypersomnii,“ řekla lékařka. Nikdy jsem to slovo neslyšela. Znamená to, že moje tělo má narušený cyklus spánku a bdění. Že spím extrémně dlouho, ale ten spánek není regenerující. Mozek se nedokáže správně přepnout do hlubokých fází spánku – a tak si žádá stále víc a víc.

Začala jsem plakat. Ne proto, že by ta diagnóza byla děsivá. Ale protože jsem konečně měla důkaz, že to není moje vina. Že nejsem líná. Že nejsem rozbitá. Jen nemocná.

Nastala další fáze: léčba. Léky na podporu bdělosti, přísný režim, sledování spánkového rytmu, denní spánkové deníky. Nebylo to jednoduché. Ale aspoň jsem měla naději. Po několika měsících jsem dokázala fungovat bez odpoledního spánku. Pak jsem zvládla celý den. A po roce jsem si dokázala najít práci na poloviční úvazek.

Lidé mi dál říkali: „Ale vypadáš úplně normálně.“ A právě v tom je ta zrada. Hypersomnie není vidět. Ale ničí vám život. Od vztahů přes práci až po sebevědomí. Nevíte, kdo vlastně jste – jestli člověk, nebo jen unavený stín.

Dnes o tom mluvím nahlas. Protože vím, kolik lidí tohle prožívá. A jak málo se o tom ví. Kolik žen je považováno za líné, přecitlivělé nebo hysterické – přitom jen nedostávají správnou pomoc.

Jsem pořád unavená. Ale už ne sama. A hlavně – už se nestydím říct, že můj denní limit není nekonečný. Že potřebuju odpočinek. A že i nemoc, která není vidět, si zaslouží pochopení.

The post Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života appeared first on Top Stories.

Bylo mi třiatřicet a žila jsem ve zrychleném tempu. Práce, partner, dvě děti, hypotéka, domácnost. Všechno na mě. A já se přitom tvářila, že to zvládám. Dokonce jsem se tím chlubila. Byla jsem „ta silná“, „ta, co všechno stíhá“, „ta, co si nestěžuje“. A když se mě někdo zeptal, jak se mám, odpověď zněla vždy stejně: „V pohodě. Trochu únava, ale jinak super.“

Jenže to „v pohodě“ byla lež. V noci jsem nemohla spát, srdce mi bušilo jako o závod, občas jsem měla pocit, že se mi motá hlava nebo že se mi tělo vznáší. Doktoři nic nenašli. „Asi stres,“ řekli. Ale já to přehodila přes rameno a šla dál. Neměla jsem čas se hroutit.

Jedno ráno jsem vstala, rozespalá šla do kuchyně a najednou… nic. Žádný obraz. Jen tma. Otevřené oči, ale svět zmizel. Cítila jsem, že stojím, že dýchám, ale neviděla jsem vůbec nic. Byla jsem v šoku. Opatrně jsem se vrávoravě posadila a snažila se dýchat. Srdce mi tlouklo, hlava hučela. A já si myslela, že právě přichází konec.

Volala jsem partnerovi. Ten přijel okamžitě a odvezl mě na pohotovost. Tam mě vyšetřili, udělali CT hlavy, testy očí, vše. Výsledek? Nic. Žádné poškození, žádný infarkt, žádný nádor. Lékař se mnou mluvil klidně a pomalu. Pak se naklonil a řekl větu, která mi změnila život: „Vaše tělo už nemůže. A tak si vybralo způsob, jak vás donutit zastavit.“

Dočasná funkční slepota. Výraz, který jsem nikdy neslyšela. Oči jsou v pořádku. Jen mozek odmítá zpracovat vizuální podněty. A příčinou je psychický kolaps.

Vidění se mi vrátilo po několika hodinách. Nejprve v mlhavých obrysech, pak postupně ostře. Ale něco ve mně zůstalo změněné. Strach. Ale také obrovská úleva. Protože už jsem nemusela nic předstírat.

Zůstala jsem doma. Začala jsem chodit na terapii. A hlavně – mluvila jsem. S partnerem, s dětmi, s kamarádkami. O únavě. O bolesti. O tom, že už nechci být „ta silná“. Protože síla není o tom všechno zvládnout. Síla je o tom umět říct: Už nemůžu. Pomozte mi.

Změnila jsem práci. Přestala jsem honit ideály o perfektní domácnosti. A pochopila jsem, že když se nepostarám o sebe, nikdo jiný to za mě neudělá.

Dnes, s odstupem, vím, že to byla záchrana. Tělo mě varovalo dřív, než se stalo něco nevratného. Ne každá žena má to „štěstí“, že tělo za ni zatáhne záchrannou brzdu takto dramaticky. Mnohé prostě jednoho dne zkolabují. A společnost jim řekne: „To jsi přepískla.“

Jenže my ženy nežijeme přepychové životy. My běžíme maratony každý den. A pokud nezpomalíme, riskujeme, že tělo vypne za nás.

Mluvme o tom. Sdílejme to. A dovolme si být unavené, zlomené, slabé. Protože právě v těch chvílích můžeme začít znova. Bez masek. Skutečně.

The post Když tělo mluví: Příběh ženy, které stres způsobil dočasnou slepotu appeared first on Top Stories.

Muž, který utrpěl vážné poranění hlavy, strávil nějaký čas v kómatu. Když se konečně probudil, zjistil, že si z prostoru mezi životem a smrtí přinesl něco nového. Kvůli poškození mozku nyní prožívá prorocké vize a jasnovidecké zážitky, které jsou spuštěny pouhým dotykem.

To je ve stručnosti zápletka hororového románu „Mrtvá zóna“ amerického spisovatele Stephena Kinga z roku 1979. Případ 22letého britského studenta Roba Balla z roku 2009 však dokazuje, že realita někdy napodobuje fikci.

V březnu 2009 je Ball brutálně napaden na parkovišti ve městě Southend-on-Sea v jižní Anglii, což mu způsobí vážné poranění hlavy a ohrožuje jeho život. Následující dva týdny stráví v kómatu. Jakmile se začne zotavovat, uvědomuje si, že něco není v pořádku. Může těžké poranění hlavy skutečně vyvolat spontánní jasnozřivost?

Když se Rob Ball probudí po dvou týdnech v kómatu, téměř si nepamatuje svůj předchozí život. Musí se znovu učit mluvit, chodit i používat příbor.

zdroj:pixabay.com

Zatímco znovu získává základní dovednosti, začne věřit, že nyní dokáže i něco, co dříve neuměl – předvídat budoucnost. Tvrdí, že ve své hlavě slyší hlasy, které k němu promlouvají a poskytují mu konkrétní informace o lidech, které často ani nezná. Může být tato schopnost důsledkem trvalého poškození mozku a rozvoje duševní nemoci? Možná.

Nicméně je zarážející, že informace, které od těchto hlasů získává, se ukazují jako přesné. „Hlasy byly tak jasné, že jsem začal lidem říkat, co mi o nich v hlavě zaznělo, často šlo o úplně neznámé lidi na ulici,“ popisuje Ball. „Dostával jsem zprávy, které předpovídaly nemoci, lásku nebo smrt,“ dodává. Také úspěšně určil pohlaví sedmi nenarozených dětí a dokázal najít klíče, které ztratila jeho matka.

zdroj:pixabay.com

Záhadný mozek

Podle neurologů by hlasy, které Ball slyší, mohly pocházet z poškození mozku, které někdy vede k neschopnosti rozlišit vnitřní myšlenky od vnějších hlasů. To, co Ball vnímá jako hlasy, by mohly být jen jeho vlastní myšlenky. Ovšem vysvětlit, proč se tyto myšlenky následně ukazují jako přesné, je obtížnější.

Odborníci z britského rehabilitačního centra pro pacienty s úrazy hlavy přiznávají, že se s jasnozřivostí po mozkovém traumatu dosud nesetkali, ale někdy se u pacientů objevují nové dovednosti jiného druhu. Někteří pacienti objevují výtvarné či hudební talenty, jiní začínají mluvit s cizím přízvukem. Neurologové mají pro tyto jevy vysvětlení.

Mozkové signály se mohou v určitých případech přesměrovat přes jiné oblasti, aby se vyhnuly poškozeným částem. To může vést k tomu, že se u pacienta objeví nová schopnost.

Znamená to, že je lidský mozek schopen také jasnozřivosti, nebo je případ Roba Balla skutečně nevysvětlitelný?

The post Podivuhodnost po probuzení z kómatu : Pacient jako jasnovidec appeared first on Top Stories.

V roce 1866 neurolog Richard von Krafft-Ebing přiřadil jména dvou evropských aristokratů, markýze de Sade a Leopolda von Sacher-Masocha, k nestandardnímu sexuálnímu chování, které pozoroval u svých pacientů. Tito muži promítli své vnitřní touhy do literárních děl, čímž přispěli k vytvoření základů pro moderní sexuologii. Krafft-Ebingova kniha Psychopatia Sexualis přinesla světu pojmy sadismus a masochismus, popisující lidi, kteří nacházejí sexuální uspokojení v působení či přijímání bolesti. Tyto praktiky byly tehdy považovány za závažnou odchylku a vyžadovaly léčení.

Krafft-Ebingova práce ovlivnila sexuologii, psychiatrii a psychologii na desetiletí dopředu a položila základ pro vznik nových termínů, z nichž BDSM je dnes nejpoužívanější.

zdroj:pixabay.com

Sadomasochismus v umění a kultuře

Popkultura často zobrazuje sadomasochismus prostřednictvím symbolů jako jsou provazy, pouta, biče a řetězy. Ale kde se tyto praktiky skutečně vzaly? Sadomasochismus zahrnuje dobrovolnou směnu moci mezi partnery a propojení bolesti s rozkoší.

Například mezopotámská bohyně Inanna bičovala své následovníky během rituálů, aby je přivedla k sexuální extázi. Řecké umění také často zobrazovalo bičování, což naznačuje, že tyto praktiky byly běžné. V antické Spartě se mladí muži podrobovali bičování na oltáři bohyně Artemis, a ten, kdo vydržel nejdéle, získal respekt a čest. Podobné praktiky se objevovaly i u Etrusků, jak dokládá například „Hrobka bičování“ s freskami z 5. století př. n. l., které zobrazují bičování v kontextu náboženských rituálů.

V Indii mezi 4. a 6. stoletím mnich Vatsjájana ve své Kámasútře popsal, jaké části těla jsou ideální pro jemné údery, aby se zvýšil pocit rozkoše. Dokonce doporučil specifické techniky úderů a kousání, čímž ukázal, že praktiky spojené s bolestí byly součástí erotiky již před tisíci lety.

zdroj:pixabay.com

Středověk a změna vnímání

Ve 12. století se na evropských dvorech objevily příběhy o rytířích, jejichž láska a oddanost byly často spojeny s psychickou bolestí a touhou. Sebemrskačství bylo v pozdním středověku považováno za prostředek k očištění od hříchů, což vedlo k vzniku flagelantských hnutí, která praktikovala bičování jako duchovní očistu.

Markýz de Sade a Sacher-Masoch

Francouzský šlechtic markýz de Sade svými literárními díly a reálnými činy posunul sadomasochismus do popředí zájmu. Byl několikrát uvězněn za své sadistické praktiky a jeho knihy, jako 120 dnů Sodomy, se staly klasikou, byť často odsuzovanou. Jeho romány Justina a Julietta zkoumají rozdílné cesty dvou sester v drsné společnosti, přičemž autor nezvykle upřednostňuje neřest nad ctností.

Rovněž Leopold von Sacher-Masoch, inspirovaný svou fascinací silnými ženami, zanechal nesmazatelnou stopu v historii masochismu. Jeho román Venuše v kožichu popisuje vztah plný nadvlády a podřízení, který se vymyká běžným konvencím. Tento příběh se stal klíčovým textem pro pochopení masochismu.

Moderní doba a přijetí sadomasochismu

Ve 20. století, zejména s uvolněním společenských norem, se sadomasochismus stal součástí populární kultury. Ikony jako Bettie Page přinesly do mainstreamu symboliku BDSM, včetně erotického prádla a důtek. Dnešní společnost je vůči sexuálním preferencím mnohem otevřenější, a pokud jsou praktiky prováděny mezi dospělými s jejich souhlasem, jsou akceptovány jako legitimní součást lidské sexuality.

The post Historie bolesti a rozkoše: Sadomasochismus od starověku po současnost appeared first on Top Stories.

Na konci roku 2019 začala galaxie SDSS1335+0728, dříve nenápadná, zářit jasněji než kdykoli předtím. Aby astronomové zjistili důvod, sledovali změny galaxie pomocí dat z různých vesmírných a pozemních observatoří. Nová studie publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics naznačuje, že tyto změny jsou pravděpodobně důsledkem probuzení masivní černé díry v jádru galaxie.

„Představte si, že léta pozorujete vzdálenou galaxii, která se zdá být klidná a neaktivní,“ říká Paula Sánchez Sáez, astronomka z německé ESO a hlavní autorka studie. „Najednou se v jejím jádru začnou dít dramatické změny jasnosti, které jsou bezprecedentní.“ Právě to se stalo u jádra SDSS1335+0728, které je nyní klasifikováno jako „aktivní galaktické jádro“ (AGN) – jasná kompaktní oblast poháněná masivní černou dírou.

zdroj:pixabay.com

Náhlé zvýšení jasnosti galaxie mohou způsobit i jiné jevy, jako jsou výbuchy supernov nebo slapové rozrušení, kdy hvězda přijde příliš blízko k černé díře a je roztrhána na kusy. Tyto změny jasnosti však obvykle trvají jen několik desítek nebo maximálně několik stovek dní. To ale neplatí v případě galaxie SDSS1335+0728. Její jasnost se zvyšuje již více než čtyři roky od prvního pozorování jejího zjasnění. Pozorované změny jsou navíc v této galaxii, vzdálené 300 milionů světelných let, velmi odlišné od všech dosud zaznamenaných.

Porovnáním dat získaných před prosincem 2019 a po něm vědci zjistili, že SDSS1335+0728 nyní vyzařuje mnohem více světla v ultrafialové, optické a infračervené oblasti. V únoru 2024 galaxie také začala vyzařovat rentgenové záření. Podle vědců je nejpravděpodobnějším vysvětlením probuzení černé díry a „aktivace“ galaxie. Podle Loreny Hernández Garcíi z chilské univerzity ve Valparaísu jde o první případ aktivace masivní černé díry v reálném čase.

zdroj:pixabay.com

Aby vědci vyloučili další možné příčiny změn v galaxii, budou ji nadále pozorovat. Stále existuje možnost, že jsme svědky neobvykle pomalého slapového rozrušení, nebo dokonce zcela nového jevu. Pokud by se však skutečně jednalo o slapové rozrušení, bylo by nejdelší a nejslabší, jaké kdy bylo pozorováno, uvádějí vědci ve své zprávě.

The post V souhvězdí Panny se před zraky astronomů pravděpodobně probouzí obří černá díra appeared first on Top Stories.

The post Superschopnost nebo podvod? Chůze po žhavém. appeared first on Top Stories.

Výzkumníci se dotazovali na názory na různé typy tzv. sexbotů – od jednoduchých modelů bez inteligence po ty, které se chovají a vypadají jako lidé. Dotazník také zkoumal výhody a nevýhody těchto robotů, preferovaný vzhled a etické otázky jejich využívání. Tento výzkum, vedený Davidem Černým z Ústavu státu a práva AV ČR a lékařem Zlatkem Pastorem, je jediným svého druhu v České republice.

Rozsáhlý on-line dotazník obsahující 180 otázek byl vyplňován od června 2019 do května 2020 a zahrnoval odpovědi 1 375 Čechů, z nichž 48 procent byly ženy. Autoři poznamenali, že vzorek respondentů není reprezentativní, ale spíše odráží názory mladších lidí otevřených diskuzi o sexu s roboty. Detailní výsledky jsou dostupné ve veřejně přístupných souborech statistika a psychologa Daniela Dostála.

zdroj:pixabay.com

Pomáhat a sloužit

Podle výzkumu 89 procent respondentů souhlasilo, že sex s robotem by byl bezpečný. Více než tři čtvrtiny z nich se domnívají, že by se takový styk podobal masturbaci, nepovažovali by ho za nevěru a mohl by zpestřit sexuální život. Dále 71 a 72 procent respondentů věří, že by sex s roboty mohl pedofilům a zoofilům umožnit uspokojit jejich potřeby bez újmy na dětech či zvířatech.

Největším problémem je podle respondentů to, že by sex s roboty mohl vytvářet nerealistické představy o sexu a snižovat zájem o intimní vztahy s lidmi. S tímto tvrzením souhlasilo 91, respektive 86 procent respondentů. Nepřirozený styk s roboty vnímá 58 procent lidí, přičemž více žen než mužů se domnívá, že by takový sex mohl posílit představu partnera či partnerky jako pouhého objektu pro sexuální uspokojení.

zdroj:pixabay.com

Nejvíce dotazovaných souhlasilo s tím, že by bylo vhodné využívat sexboty pro zajištění kvalitního sexuálního života hendikepovaných lidí (94 procent) a jako alternativu k prostituci (89 procent). Dále 83 procent respondentů souhlasilo, že by roboti mohli uspokojit i nejtajnější sexuální fantazie.

Co se týče vzhledu sexbotů, respondenti preferují jejich adaptabilitu, tedy možnost nejen volit celkový vzhled, ale i měnit konkrétní části těla, jako je velikost poprsí či penisu. Dále 97 procent respondentů souhlasí s tím, že by roboti měli mít různé režimy chování, například vášnivý, mazlivý, submisivní či dominantní.

The post Sex s robotem většina oslovených Čechů nepovažuje za nevěru appeared first on Top Stories.

zdroj:pixabay.com

Z tohoto důvodu je také obtížné zlechtat sám sebe. Britský lékař Monty Lyman ve své knize The Remarkable Life of the Skin (2019) napsal, že jediný případ, kdy potkal někoho schopného sám sebe zlechtat, byl pacient s těžkou formou schizofrenie.

Profesorka Sarah-Jayne Blakemoreová a její tým z University College London zjistili, že když pohybujeme prsty nebo končetinami, mozeček (cerebellum) vytváří přesnou mentální projekci těchto pohybů. Tento „stínový signál“ pak vysílá do senzorických oblastí mozku, čímž tlumí odpovídající vjemy na kůži. Kůže tak může zůstat ve střehu pro důležitější dotyky, například od predátorů.

Biblický trest

Podle Bible Satan, když měl vybrat fyzické utrpení pro Joba, zvolil svrbění. Mnoho příčin svědění na kůži lze vysvětlit vnějšími faktory, ale ne všechny.

Protože na rozdíl od bolesti neexistuje žádná specifická oblast mozku věnovaná svědění, je jeho neurologické studium obtížné. Chronické svědění může být způsobeno mozkovými nádory, autoimunitními chorobami, užíváním drog nebo nedostatkem železa.

Svědění je silné kvůli své naléhavosti. Příkladem je 39letá žena z Massachusetts, která po prodělání pásového oparu trpěla silným svěděním na čele. Během spánku si místo rozškrábala až na mozek a musela být hospitalizována. I po zničení nervových zakončení svědění přetrvávalo.

Nakažlivé jako zívání

Až do roku 1987 bylo svědění považováno za slabší formu bolesti. Dnes víme, že jde o oddělený systém, s informacemi cestujícími do mozku po jiných drahách.

Lidé necítí bolest při sledování válečných filmů, ale mají tendenci se více škrábat při pohledu na roztoče nebo jiné škrábající se osoby. Toto sociálně nakažlivé svědění není zatím dobře vysvětleno.

zdroj:pixabay.com

Tento fenomén není jen záležitostí lidí. Doktor Čou-Feng Čchen z Washingtonské univerzity zjistil v roce 2017, že laboratorní myš umístěná vedle myši trpící svěděním má tendenci se více drbat. Pokud je však v mozku myši zablokována molekula GRP, myš přestává sociálně svědit, ale stále reaguje na svědící stimul, jako je histamin.

The post Proč je těžké zlechtat sám sebe? appeared first on Top Stories.

Sluchové vjemy však mají hluboký vliv na to, jak vnímáme samotnou chuť jídla.

Jídlo v letadle 

Když se řekne mdlé jídlo, mnohým z nás se vybaví pokrmy podávané v letadle. Špatnou pověst tohoto jídla nezpůsobuje jen jeho samotná chuť. Vysoká nadmořská výška ovlivňuje naše dutiny, čich a chuť, ale významnou roli hraje také okolní hluk.

V knihovně je hluk kolem 30 dB, při běžné konverzaci 60 dB, ale uvnitř letadla Airbus 747 dosahuje až 90 dB, což je úroveň hluku podobná sekačce na trávu či motorové pile. V takovém prostředí je schopnost vnímat chutě, zejména sladké a slané, značně narušena.

Proto některé letecké společnosti, jako British Airways, začaly experimentovat se zvýšením obsahu umami v pokrmech, protože tato chuť je méně ovlivněna okolním hlukem.

zdroj:pixabay.com

Význam sluchu při vnímání jídla

Lidské ucho je velmi citlivé a dokáže rozeznat například změny ve viskozitě tekutiny nebo změny teploty, což nám umožňuje se zavázanýma očima poznat, zda se nalévá studená nebo horká voda.

Jedním z předních pracovišť v této oblasti je Crossmodal Research Laboratory na Oxfordské univerzitě, kde působí profesor Charles Spence. Ten se k tomuto oboru dostal prostřednictvím studie, za kterou v roce 2008 společně s Maxem Zampinim obdržel IG Nobelovu cenu. Tato cena se uděluje za vědecký výzkum, který nejprve rozesměje, ale pak přinutí k zamyšlení.

Profesor Spence najal 200 dobrovolníků, kteří jedli bramborové chipsy, zatímco jim přehrával modifikované zvuky křupání. Některé zvuky byly hlasitější, jiné tlumenější.

„Zjistili jsme, že zvýšením vysokých frekvencí můžeme chipsy subjektivně učinit až o 15 % křupavější a čerstvější,“ uvedl profesor Spence. Zvuk, který při jídle slyšíme, tak skutečně ovlivňuje chuť, kterou vnímáme.

Zvuk a chuťové vnímání

Chytré využití zvuku při konzumaci jídla může ovlivnit jeho chuťové vlastnosti – úroveň sladkosti, trpkosti nebo kyselosti, jak je subjektivně vnímá strávník.

zdroj:pixabay.com

Ve studii z roku 2010 s 34 dobrovolníky tým profesora Spenceho zjistil, že účastníci konzistentně přiřazovali základní chutě ke specifickým hudebním nástrojům. Nízko položené žesťové tóny párovali s hořkou a umami chutí, zatímco sladkost a slanost přiřazovali k vyšším tónům. Vědci následně vytvořili sérii 40sekundových hudebních skladeb a přehráli je 20 dobrovolníkům během pojídání hořké čokolády.

Podle předpokladů, lidé poslouchající hudbu se sladkými konotacemi vnímali čokoládu jako sladší a naopak.

The post Neurogastronomie: sluch jako kuchař appeared first on Top Stories.

Fenomén nezdravého jídla

Každý z nás má omezený čas na práci, spánek, jídlo a zábavu. Kvůli těmto časovým tlakům často saháme po rychlém občerstvení, které nám šetří čas. Američtí odborníci upozorňují, že takové jídlo je vysoce návykové.

Výzkumníci používají termín „hyperchutné potraviny“ pro produkty obsahující přesně namíchanou kombinaci soli, tuku a cukru, které mají dominantní postavení na americkém trhu.

Co jsou hyperchutné potraviny (HPF)?

Hyperchutné potraviny (HPF) kombinují nezdravé tuky, jednoduché sacharidy a sůl ve specifickém množství, které vytváří intenzivní chuťový zážitek. Tyto potraviny manipulují mozkem tak, že konzumenti ignorují signály plnosti žaludku a jedí stále dál, což vede k vážným zdravotním problémům.

Tera Fazzinová, asistentka psychologie a ředitelka Centra pro výzkum závislostí na Univerzitě v Kansasu, zdůrazňuje, že tyto potraviny poskytují téměř orgasmický zážitek díky unikátní kombinaci živin. Malá změna v obsahu tuku, cukru nebo soli může znamenat, že potravina již nebude patřit mezi hyperchutné.

zdroj:pixabay.com

Studie o vlivu tabákových společností

Studie vedená Terou Fazzinovou s názvem „US tobacco companies selectively disseminated hyper-palatable foods into the US food system: Empirical evidence and current implications“ porovnávala potraviny od tabákových a netabákových firem. Zjistila, že produkty tabákových společností mají o 29 % vyšší pravděpodobnost, že budou spadat do kategorie „tučné a slané HPF“, a o 80 % vyšší pravděpodobnost, že budou „slané HPF obsahující uhlohydráty“.

Trvalý dopad

Navzdory prodeji potravinářských řetězců tabákovými společnostmi v polovině 2000. let, více než 57 % potravin na trhu stále obsahuje vysoké množství tuku a soli. Tato jídla se pevně zakotvila v běžné stravě a jejich přítomnost nezmizí. Další výzkum je nutný pro posouzení dlouhodobých dopadů na veřejné zdraví.

Nejasné záměry

Výzkumníci z Univerzity v Kansasu analyzovali data z veřejného úložiště interních dokumentů tabákového průmyslu a nutriční údaje z amerického Ministerstva zemědělství, aby zjistili, kolik potravin bylo účelně vytvořeno jako hyperchutné.

„Záměry tabákových společností nejsou jasné, ale existují náznaky, že se důsledně zapojovaly do vývoje a šíření hyperchutných potravin,“ říká Fazzinová. Výzkum vycházel i z dřívější práce Laury Schmidtové z Univerzity v San Francisku, která zjistila, že stejné společnosti vyvíjely a prodávaly slazené nápoje zaměřené na děti a etnické menšiny.

zdroj:pixabay.com

Marketing a jeho vliv

Děti jsou nejvíce ohroženy marketingem nezdravých potravin, což podporuje špatné stravovací návyky až do dospělosti. Podle zprávy agentury Compass zná 70 % tříletých dětí symbol McDonald’s, ale pouze polovina zná své vlastní příjmení.

Dietoložka Joanna Blythmanová varuje, že reklamy na nezdravé potraviny podkopávají snahy rodičů změnit stravovací návyky dětí. Reklama na Burger King nejenže zvýší pravděpodobnost, že si člověk koupí burger této značky, ale také zvýší pravděpodobnost koupě jakéhokoli burgeru.

Závěrem

Hyperchutné potraviny kombinují přísady, které vytvářejí neodolatelný zážitek a podporují nadměrnou konzumaci. Výzkumníci upozorňují, že takové kombinace se v přírodě nevyskytují a naše těla nejsou připravena je zvládnout, což vede k obezitě a dalším zdravotním problémům. Marketingové strategie potravinářských společností výrazně přispívají k těmto negativním trendům.

The post Velkoprodukce závislosti: Jak tabákové firmy ovlivňují potravinářský průmysl appeared first on Top Stories.

Warren G. Harding

Warren G. Harding, dvacátý devátý prezident Spojených států, sloužil v úřadu od roku 1921 až do své předčasné smrti v roce 1923. Jeho prezidentské období bylo poznamenáno několika skandály, včetně sexuálních afér a korupce v jeho administrativě. Obsah jeho dopisů s Carrie Fultonovou-Phillipsovou by mohl zvrátit jeho zvolení, kdyby byl veřejnosti znám.

Vztah s Fultonovou-Phillipsovou trval 15 let a zahrnoval nátlak na Hardinga, aby hlasoval ve prospěch Německa. Na hraně zákona se ocitl zejména v kauze Teapot Dome, kdy kryl úředníky zapojené do úplatkářství. Jeho ministr vnitra Albert Fall prodal práva na těžbu ropy soukromé společnosti výměnou za úplatky, za což nakonec strávil rok ve vězení. Harding sám unikl spravedlnosti jen díky své smrti v roce 1923.

Richard Nixon

Dne 9. srpna 1974 americké domácnosti sledovaly, jak prezident Richard Nixon oznamuje svou rezignaci v souvislosti s aférou Watergate. Nixon vědomě odposlouchával demokratické politiky během předvolební kampaně, což odhalili novináři. Proti němu se zvedla vlna nevole a byl zahájen proces impeachmentu. Nixon rezignoval sám a jeho nástupce mu udělil milost, čímž mu zabránil být stíhán.

zdroj:pixabay.com; Elvis Presley, Richard Nixon

Ronald Reagan

Ronald Reagan, třicátý devátý prezident Spojených států, je známý pro svůj boj proti Sovětskému svazu a ukončení studené války. Nicméně, v roce 1986 byl jeho úřad zapleten do skandálu Iran-Contra. Reaganova administrativa tajně prodávala zbraně Íránu a peníze z prodeje směřovaly k podpoře rebelů ve Střední Americe. Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že USA porušily mezinárodní právo. Reagan tvrdil, že o ničem nevěděl, což bylo kontroverzní.

Bill Clinton

Doutník. Slovo, které bude Billa Clintona provázet i po skončení jeho politické kariéry. Bulvární média často šíří příběh, ve kterém stážistka Bílého domu Monica Lewinsky kouří doutník a masturbuje. Prezident Clinton sedí vedle ní, rovněž s doutníkem, a také masturbuje. Palestinský předák Jásir Arafat zatím netrpělivě čeká na audienci. Pravdivost tohoto příběhu zůstává nejasná.

Je však jisté, že Clintonův románek s Lewinsky vedl k vyvolání impeachmentu v roce 1998. Obžaloba ho vinila z křivé přísahy a maření spravedlnosti ve snaze utajit svou aféru s tehdy dvaadvacetiletou stážistkou.

Navzdory těmto vážným obviněním Senát Clintona neuznal vinným, což mu umožnilo dokončit druhé funkční období. Po provalení skandálu se objevilo několik žen, které prezidenta obvinily ze znásilnění – všechny případy však byly pro nedostatek důkazů zamítnuty.

zdroj:pixabay.com; Bill Clinton

Tito američtí prezidenti, ačkoliv byli jedněmi z nejmocnějších mužů na světě, často balancovali na hraně zákona a čelili obrovskému tlaku veřejnosti a médií.

The post Američtí prezidenti na hraně zákona appeared first on Top Stories.

Krysí samec a Coolidgeův efekt

Představte si, že vložíte krysího samce do klece se samicí. Prvně následuje zběsilá soulož, ale časem samec ztratí zájem. Pokud však nahradíte samičku jinou, samec opět ožije a pokusí se ji oplodnit. Tento proces lze opakovat až do jeho vyčerpání. Tento jev je znám jako Coolidgeův efekt a funguje i v lidském mozku. Muži stimulovaní novou partnerkou produkují kvalitnější sperma a ejakulují rychleji, i když je ta partnerka pouze virtuální.

zdroj:pixabay.com

Dopamin a sexuální motivace

Podobně jako krysy máme i my primitivní mechanismy, které řídí naše emoce, motivace a rozhodování. Dopamin, klíčový hormon odměn, se uvolňuje při prožití touhy či potěšení a můžeme na něm být závislí. Mechanismus odměn má za úkol přimět nás k přežití a reprodukci, což v moderním světě znamená vyhledávání nových zážitků, včetně sexuálních.

Internetová pornografie a dopamin

Internetová pornografie nabízí neomezené možnosti nových sexuálních zážitků, což přináší silnou dopaminovou odměnu. Neustálá stimulace novými podněty však může vést k desenzitizaci receptorů, což znamená, že pro stejnou úroveň vzrušení potřebujeme stále více podnětů. To může vést k přechodu na extrémnější formy pornografie.

zdroj:pixabay.com

Hormonální koktejl

Při sexuálním styku dochází k vyplavování nejen dopaminu, ale i opioidů, které zajišťují pocit euforie a uvolnění. Masturbace sice zvyšuje produkci dopaminu, ale neprodukuje dostatek oxytocinu, hormonu sounáležitosti a lásky, který se vyplavuje při partnerském sexu.

Pornografie a zdraví

Dlouhodobé a intenzivní sledování porna může vést k přetížení dopaminových receptorů, což může snižovat citlivost na sexuální podněty a vést k problémům v sexuálním životě. Některé studie ukazují, že konzumenti porna mají nižší reakce na erotické podněty než ti, kteří porno sledují jen občas.

Závěr

Ačkoliv odborníci se v otázce škodlivosti porna neshodují, je jasné, že přiměřené sledování porna by nemělo mít závažné negativní dopady na zdraví. Vždy je dobré zapojit selský rozum a uvědomit si, že nadměrné sledování může vést k problémům s dopaminovou regulací. Pornografie zůstává kontroverzním tématem, které si zaslouží další vědecký výzkum.

The post Je sledování erotiky prospěšné, nebo škodí zdraví? appeared first on Top Stories.

Historie hradu

Hrad Bítov byl původně dřevěný, ale postupem času byl přestavěn na kamenný hrad, který měl za úkol chránit strategicky důležitou oblast. Během staletí prošel mnoha stavebními úpravami a dnes je známý svou romantickou novogotickou podobou, kterou získal v 19. století.

Zdroj: znojmoregion.cz

Zemská energetická mřížka

Podle teorií o zemských energetických liniích, známých také jako ley lines, se jedná o neviditelné energetické proudy, které procházejí zemí a spojují významná historická a přírodní místa. Hrad Bítov se nachází na křižovatce dvou takovýchto linií, což by mohlo vysvětlovat, proč zde lidé často hlásí paranormální jevy.

Paranormální jevy

Mnoho návštěvníků i zaměstnanců hradu Bítov uvádí, že zde zažili nevysvětlitelné jevy. Patří mezi ně podivné zvuky, nečekané změny teploty a zjevení postav, které podle svědectví odpovídají historickým obyvatelům hradu.

Jednou z nejznámějších legend spojených s hradem je příběh o Bílé paní, která se má zjevovat v různých částech hradu. Někteří svědci tvrdí, že viděli její bledou postavu procházet chodbami, jiní slyšeli její tichý pláč v nočních hodinách. Další častou příhodou jsou nevysvětlitelné pohyby předmětů a náhlé výpadky elektrického proudu, které se zdají být soustředěny kolem konkrétních místností hradu.

Zdroj: znojmoregion.cz

Vysvětlení fenoménů

Zatímco skeptici tyto jevy často přisuzují psychologickým faktorům nebo přírodním příčinám, příznivci paranormálních teorií věří, že právě umístění na energetické křižovatce je klíčové. Podle nich tyto linie zesilují duchovní aktivity a činí z hradu Bítov jedno z nejvíce paranormálně aktivních míst v České republice.

Turistická atrakce

Ať už lidé věří na paranormální jevy či nikoli, hrad Bítov zůstává oblíbenou turistickou destinací. Návštěvníci sem proudí nejen kvůli krásné architektuře a fascinující historii, ale také kvůli možnosti zažít něco tajemného a nevysvětlitelného.

Hrad Bítov tak není jen krásným historickým místem, ale také střediskem záhad a legend, které přitahují zájemce o nadpřirozeno z celého světa. Ať už hledáte důkazy o existenci duchů, nebo jen chcete prozkoumat jeden z nejkrásnějších hradů v Česku, Bítov rozhodně stojí za návštěvu.

The post Hrad Bítov, místo paranormálních jevů appeared first on Top Stories.

Juliane Koepcke, dívka, které tehdy bylo 17 let, byla jediným přeživším z letadla, na jehož palubě se nacházelo 92 dalších cestujících a členů posádky. Její odvaha a vyrovnanost v těžkých okamžicích vedly k tomu, že přežila neuvěřitelné podmínky – bojuvala s nedostatkem jídla a vody a procházela hustou džunglí.

zdroj:pixabay.com

Přestože byla Juliane přinucena čelit mnoha výzvám, včetně útoku jaguára, její pevná vůle a znalosti získané od otce, který pracoval jako ornitolog v peruánském deštném pralese, jí pomohly přežít.  Po jedenácti dnech osamělosti narazila na tábor dřevorubců, kteří byli zděšeni, když ji spatřili. Jejich laskavost a péče jí poskytly potřebné zázemí, včetně stravy, vody a lékařské péče.

Dřevorubci byli ohromeni Julianinou neuvěřitelnou statečností a klidem, který si udržela i přes extrémní podmínky. Jejich pomoc umožnila Julianě překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky a přežít. Jejich setkání se stalo inspirací pro tyto lidi a jejich příběh slouží jako důkaz síly lidského ducha a odhodlání překonat obtíže, které se nám mohou jevit nepřekonatelné.

zdroj:pixabay.com

Po zachránění Juliane byla převezena do nemocnice v Pucallpě, kde se postupně zotavovala ze svých zranění. I když se fyzické rány brzy zhojily, psychické následky havárie na ni měly hluboký dopad a chvíli trvalo, než našla vnitřní klid.

Juliane našla útěchu v přírodě a zvířatech, ke kterým si vytvořila zvláštní vztah během svého pobytu v džungli. Toto spojení ji inspirovalo k studiu zoologie a nakonec se stala profesorkou specializující se na ekologii deštných pralesů. Pochopení a objevování přírody jí přinášelo velkou radost a začala aktivně pracovat na propagaci programů ochrany přírody v celém Peru.

Juliane si svůj příběh stále živě pamatuje a často ho přednáší na různých akcích po celém světě. Její inspirativní příběh o přežití byl mnohokrát vyprávěn a zaznamenán v dokumentech, knihách a dokonce i ve filmu s názvem „Wings Of Hope“, který mapuje nejen Juliin příběh, ale i příběhy dalších přeživších leteckých neštěstí po celém světě.

V roce 2006 byla založena nadace Juliane Koepcke jako pocta její odvaze a odhodlání během utrpení. Tato nadace podporuje programy ochrany přírody v celém Peru, s důrazem na udržitelný rozvoj a respektování místních komunit a jejich životního prostředí.

The post Dívka ve věku 17 let, která přežila pád z letadla appeared first on Top Stories.

Mayové přikládali krůtám mystické síly a považovali je za nositele božské energie a symboly hlubokého duchovního významu. Tito ptáci byli obklopeni rituály a ceremoniemi, které zdůrazňovaly jejich vznešené postavení v mayské společnosti.
Krůty, původně domestikované mayským lidem, sehrávaly klíčovou roli v náboženských obřadech, kde byly považovány za nedílnou součást. Jejich účast v těchto posvátných rituálech podtrhovala jejich význam jako symboly autority a prestiže v mayské kultuře.

zdroj:pixabay.com

Četné zobrazení krůt v mayské archeologii a ikonografii svědčí o jejich uctívaném postavení ve starověké mayské společnosti. Tyto ptáky lze nalézt na různých uměleckých dílech a nápisech, vždy jako obdivované bytosti s hlubokým symbolickým významem.

Ana Luisa Izquierdo y de la Cueva a María Elena Vega Villalobos zdůrazňují vliv krůt v mayské kultuře, upozorňují na jejich spojení s mimořádnými schopnostmi a jejich roli jako spojenců mezi lidskou a božskou sférou. Skrze interpretaci mayských artefaktů a textů vědci pokračují v odhalování hlubokého duchovního významu, který starověká mayská civilizace přikládala krůtám.

zdroj:pixabay.com

Výrazné vzory na jejich peří přispívaly k mystické pověsti krůt v mayské kultuře. Věřilo se, že tyto značky poskytují krůtám zvýšené vnímání, čímž se staly bytostmi schopnými pochopit okolní svět. Podobně jako uctívaný jaguár byli krůty pro Maye posvátnými bytostmi, jež nesly hluboký duchovní význam.

V mayské víře byly krůty považovány za posly bohů, jimž byly svěřeny zvláštní síly, které sahaly do sféry snů a temnoty. Interpretace odborníků, jako jsou Izquierdo a Vega, zdůrazňují, že krůty byly vnímány jako jedinci s mimořádnými schopnostmi, které mohly ovlivnit lidské zážitky v nočním světě.

The post Krůty – v minulosti byly uctívány jako posvátné bytosti appeared first on Top Stories.

Marjorie McCall se narodila v roce 1705 v Lurganu, v hrabství Armagh, v Severním Irsku. Byla manželkou Johna McCalla, lékaře, se kterým měla tři děti. Podle pověsti byla Marjorie krásnou ženou, kterou obdivovala celá komunita.

Příčina Marjoriina úmrtí
Dne 4. března 1705 onemocněla Marjorie McCall horečkou. Její manžel John jí poskytoval lékařskou péči, ale stav se zhoršoval. Nakonec upadla do kómatu a 5. března 1705 byla prohlášena za mrtvou. Následujícího dne byla pohřbena na hřbitově Shankill v Lurganu.
Podle legendy však John McCall pochyboval o tom, zda je Marjorie skutečně mrtvá. Slyšel příběhy o lidech, kteří byli omylem prohlášeni za mrtvé a přitom se později probudili. Proto dal hrobníkovi pokyn, aby do rakve umístil okénko, aby mohl zkontrolovat, zda v ní není známka života.

zdroj:pixabay.com

Marjoriino zmrtvýchvstání
Několik nocí po pohřbu Marjorie se na hřbitov Shankill vloupali dva muži, William Hare a William Burke, s úmyslem ukrást její tělo. Tito muži byli známí vykradači hrobů, kteří prodávali těla lékařským fakultám. Věděli, že Marjorie byla pohřbena s cennými šperky, a doufali, že i na jejich prodeji vydělají.

Když Hare a Burke otevřeli Marjoriinu rakvi, byli překvapeni, že je stále teplá a dýchá. Podle legendy se Marjorie probudila, jakmile byla vystavena čerstvému vzduchu. Vyděšení muži pak utekli a incident nahlásili úřadům.
Marjorie byla zachráněna a převezena zpět domů, kde se nakonec zotavila. Žila dalších osm let a příběh o jejím „vzkříšení“ se stal populární legendou v Severním Irsku.

Pravda versus fikce
I když je příběh o „vzkříšení“ Marjorie McCallové fascinující, je důležité ho kriticky zhodnotit a oddělit fakta od fikce. Existuje několik verzí příběhu a některé detaily mohly být časem zkresleny.

Například není žádný důkaz, že John McCall skutečně nechal do rakve Marjorie vložit okénko. Tento detail mohl být přidán, aby byl příběh dramatický. Stejně tak není možné s jistotou říci, zda byla Marjorie skutečně naživu, když byla její rakve otevřena. Mohla být v stavu, který se podobá klinické smrti.

zdroj:pixabay.com

Víme však, že vykrádání hrobů bylo v 19. století v Irsku běžné. Lékařské školy potřebovaly těla k výuce, ale nákup těl byl zakázán. To vedlo k obchodu s ukradenými těly a mnoho lidí se obávalo, že se po smrti stanou terčem vykradačů hrobů.

Příběh Marjorie McCall se stal populární legendou v Severním Irsku a nadále se předává z generace na generaci.

The post Žena byla pohřbena zaživa, strávila 11 dní uvězněná v rakvi! appeared first on Top Stories.

Někteří nemají zážitky ráje, ale pekla

Podle rozsáhlého mezinárodního průzkumu z roku 2008 z tisíce lidí, kteří přežili klinickou smrt, pouze 50 lidí uvádí nějaký zážitek a jen 6 z nich je schopno jej popsat.
Literatura a články o posmrtném životě obvykle opomíjejí, že existuje i mnoho negativních až děsivých NDE zážitků, kdy se lidé ocitnou v pekelných vizích plných strachu, beznaděje a bolesti.
Také nezmiňují, že NDE lze sledovat na elektroencefalogramu, který ukázal, že lidé s vážně poškozeným mozkem žádné NDE zážitky nemají, zatímco lidé bez vážného rizika úmrtí je mohou prožívat.

zdroj:pixabay.com

Zážitky lze vyvolat i uměle

NDE zážitky lze vyvolat i uměle, stimulací konkrétních mozkových oblastí. „U zrakové mozkové kůry lze vyvolat složité trojrozměrné události,“ říká americký neurolog Jonathan Stapleton.

Elektrické stimulace pravého temporálního laloku mohou vyvolat pocit pochopení všeho, splynutí s vesmírem, posuny v čase a dokonce i panoramatickou paměť, kdy jedinec vidí svůj život jako na dlani.

Vysvětlení pro každý zážitek

Legendární tunel a zářivé světlo jsou způsobeny přesvětlením sítnice, kdy kolaps svalů řídících šířku zorniček vede k jejich maximálnímu rozšíření a nedokrevnost zrakové kůry vytváří iluzi tunelu.
Pocit klidu a štěstí je způsoben velkými dávkami endorfinů, které zaplavují tělo při stresu a fyzické zátěži. Vyprávění o tom, jak lidé opouštějí své tělo a sledují oživovací pokusy zvenčí, lze vysvětlit tím, že vědomí vytváří mentální obraz okolního dění na základě slyšeného, podle britského psychologa Chrise French.

zdroj:pixabay.com

Problém vnější kontroly

Další zážitky, jako je pocit vnější kontroly nad vlastním tělem, jsou způsobeny neurologickou změnou způsobenou poruchou integrace signálů z několika senzorických systémů.
Porucha v oblasti mozkové kůry na hranici temenního a spánkového laloku, která je místem, kde se tyto informace slučují, může způsobit oddělení prožitku sebe sama od okolního prostoru. Tento fenomén může vyvolat například kolísání krevního průtoku, což je běžné jak při umírání, tak i během oživovacích procesů.
Tyto prožitky jsou natolik přesvědčivé, že je často považují za pravdivé i mnozí racionálně uvažující lékaři, kteří původně věřili, že se jedná pouze o reakci organismu.

Věda nabízí tedy vysvětlení pro mnohé zážitky, které jsou běžně považovány za nadpřirozené, a ukazuje, jak komplexní a někdy zavádějící může být naše vnímání v extrémních situacích.

The post Co se odehrává před smrtí? appeared first on Top Stories.

Tradiční používání neutrálních barev na dětském oblečení bylo odvozeno z praktických důvodů, zejména mezi matkami z dělnické třídy, které hledaly odolné a všestranné oděvy. V roce 1918 však článek publikovaný v časopise Ladies‘ Home Journal tento koncept narušil tím, že tvrdil, že růžová barva je vhodná pro chlapce, protože byla považována za robustnější, zatímco modrá byla považována za jemnější a vhodnější pro dívky. Toto odvrácení klasických barevných normativů bylo založeno na tehdejším společenském vnímání.

zdroj:pixabay.com

Je zajímavé, že tento trend přiřazování určitých barev k pohlavím nabyl na obrátkách na začátku 20. století, přičemž byl podporován obchody a obchodními publikacemi. Například obchodní publikace Earnshaw’s Infants‘ Department aktivně šířila přesvědčení, že růžová barva je vhodná pro chlapce a modrá pro dívky, s odkazem na vnímané vlastnosti každé barvy. V té době navrhovaly velké obchodní domy v městech jako Boston, Chicago a New York růžovou barvu pro chlapce.

Nicméně je důležité si uvědomit, že rozšíření používání růžové barvy u chlapců nebylo tak masivní ani přísně regulované jako dnešní moderní asociace barev a pohlaví. Tento trend byl sice přítomen, ale nebyl jednoznačně přijímán, což vytvářelo prostor pro variace ve výběru barev pro dětské oblečení.

V 40. letech 20. století však nastal významný posun ve stylu dětského oblečení, což znamenalo začátek oblečení specifického pro pohlaví, jak ho známe dnes. Tato éra, charakterizovaná tzv. „baby boomem“, viděla chlapce a dívky oblékané spíše jako zmenšené verze dospělých, namísto jednotného dětského oblečení. Růžová se stala synonymem pro dívky, zatímco modrá byla určena pro chlapce, což vytvořilo základ pro současné genderově specifické preference barev.

zdroj:pixabay.com

Avšak v polovině 60. a 70. let tento trend začal slábnout vlivem ženského osvobozeneckého hnutí. Příznivci tohoto hnutí tvrdili, že oblékání mladých dívek do příliš femininního nebo stereotypního oblečení může omezit jejich možnosti na dosažení úspěchu. V důsledku toho začali mnozí rodiče v tomto období upřednostňovat neutrální barvy a genderově neutrální módu pro své děti.

V 80. letech však genderově orientované oblečení pro děti zažilo oživení. K tomu přispěly především dva hlavní faktory. Za prvé, vynález prenatálního testování umožnil rodičům zjistit pohlaví svého dítěte ještě před narozením, což vedlo k většímu důrazu na výběr oblečení podle pohlaví. Kromě toho pokrok v technologii praní oděvů usnadnil čištění a bělení barevných oděvů bez poškození jejich odstínů, což zvýšilo popularitu živých a genderově specifických oděvních stylů.

The post Růžová barva pro chlapce a modrá pro děvčata? appeared first on Top Stories.

Černý delfín, oficiálně známý jako Federální věznice č. 6, se nachází v Sol-Iletsku v Orenburské oblasti v Rusku, nedaleko hranic s Kazachstánem. Jedná se o jedno z nejstarších vězeňských zařízení v zemi, založené kolem roku 1700. Zmínky o prvních odsouzených na doživotí a nucené práce pocházejí z roku 1745. Od 1. listopadu 2000 slouží jako domov pro zločince nejhrubšího kalibru: pedofilové, sérioví vrazi, kanibalové, maniaci a teroristé.

zdroj:pixabay.com

The post Nejdrsnější věznice: Black dolphin appeared first on Top Stories.

Genetika hraje roli, ale i informace zakódované v genech našich předků ovlivňují, jakou barvu očí máme. Navíc, vědci stále neznají všechny geny, které ovlivňují barvu očí, a tak není úplně jasné, jak přesně se vytváří různé odstíny barev. Obecně platí, že hnědá barva očí dominuje nad modrou a zelenou, což vysvětluje, proč většina lidí na světě má hnědé oči a modré oči jsou nejvzácnější.

Lidé s hnědými oči jsou často vnímáni jako veselí a šťastní. Jsou přirozeně hyperaktivní a mají tendenci být otevření a upřímní. Pravdu říkají do očí i v situacích, kdy to může bolet. Proto jsou často považováni za důvěryhodné osoby ve svém okolí.

zdroj:pixabay.com

Nositelé zelených očí jsou obvykle chápáni jako trpěliví a vyrovnaní jedinci. Sice je jich málo, ale jsou považováni za ochotné a spolehlivé. Přesto mohou být vnímáni jako tvrdí a nepříjemní k těm, které považují za nepřátele. Vztahy s lidmi s zelenýma očima mohou být plné žárlivosti a podezřívavosti.

Modroocí lidé jsou často spojováni s věrností, mírumilovností a bohatou fantazií. Jejich světlé oči přitahují pozornost, ale často se potýkají s depresemi a smutkem. I když se tváří, že je vše v pořádku, mohou být vnitřně zranitelní a také tvrdohlaví.

zdroj:pixabay.com

Nositelé šedých očí jsou často spojováni s inteligencí a bohatou představivostí. Avšak mohou mít sklony k perfekcionismu a puntičkářství. Lidé se šedýma očima jsou obvykle citliví a mají schopnost získat ostatní svým šarmem a porozuměním. Jsou upřímní, příjemní a chápaví, ale mohou být také melancholičtí a uzavření do sebe. I přesto, že mají svůj vlastní svět, jsou rozhodní, ať už se jedná o změny s radikálním základem či nikoliv. Tradičně se říká, že nositelé šedých očí jsou nevěrní.

Dětské oči

Po narození má většina bělošských dětí neutrální barvu očí, protože duhovka jejich očí obsahuje jen malé množství pigmentu – melaninu. To způsobuje, že barva očí u všech novorozenců vypadá téměř stejně. Postupně se však s expozicí slunečnímu záření začne v duhovce dítěte produkovat více melaninu, což mění odstín duhovky. Ve věku šesti měsíců je obvykle zřejmé, jakou barvu očí dítě bude mít, a v jednom roce obsahuje melanin přibližně 50 % dospělé úrovně. Většinou se barva očí ustálí kolem třetího roku věku. Poté zůstává stejná po zbytek života.

Změny barvy očí v dospělosti

U některých lidí může docházet k nepatrným změnám barvy očí v dospělosti, kdy může být barva očí světlejší nebo tmavší. U světlookých jedinců může být pozorována změna barvy očí v závislosti na tom, co nosí, protože barva duhovky je ovlivněna odrazem barev z jejich oblečení. Různé faktory, jako je stres, užívání léků, onemocnění nebo hormonální změny, mohou také ovlivnit barvu očí. Významnější změny mohou nastat v případě úrazů oka. Pokud si všimnete jakékoli změny barvy očí, je vhodné navštívit lékaře.

zdroj:pixabay.com

Šedý zákal (katarakta) může také vést ke změně barvy očí. Toto onemocnění postihuje oční čočku, která se zkalí, což může způsobit zamlžené vidění, citlivost na světlo, zkreslení obrazu a další problémy. Šedý zákal se dnes obvykle léčí ambulantní operací, při které se zkalená čočka rozpustí ultrazvukem a nahradí se umělou čočkou. Tyto operace jsou často prováděny pomocí femtosekundového laseru, což zajišťuje pacientům rychlou rekonvalescenci a vysokou účinnost. Tento typ léčby se také používá k odstranění většiny refrakčních vad.

The post Barva očí odhalí vaše nitro! appeared first on Top Stories.

Chřipka je neustále se měnícím virem, který se vyvíjí, aby překonal lidský imunitní systém a vakcíny. Každý rok se objevuje nový typ chřipkového viru. Během studie chřipkové epidemie v sezóně 2018/2019, kdy kolovaly typy H1N1 a H3N2, kanadští vědci zjistili, že první typ chřipky, se kterým se člověk setká, má významný vliv na jeho schopnost odolávat chřipce po celý život.

Zdroj:pixabay.com

Koncept prvního setkání s virem naznačuje, že naše imunitní odpověď a riziko nákazy během budoucích pandemií jsou výrazně ovlivněny viry, se kterými jsme se setkali v minulosti. Lidé narození například v roce 1970, kteří přišli do styku s chřipkovým virem typu A (H3N2), mají vyšší citlivost na virus H3N2 a odpovídající vakcínu. Naopak lidé narození v roce 1949, kteří se pravděpodobně setkali pouze s virem H1N1, mají vyšší reakci na tento typ viru. Tento jev je znám jako „imunologický otisk“ v odborné literatuře.

Vědci podporují svá tvrzení analýzou dat z minulých chřipkových epidemií. Mezi lety 2003 a 2006 byla obávaná ptačí chřipka, způsobená typem H5N1, která měla fatální následky zejména u lidí, jejichž první chřipkové infekce byly spojeny s virem H3N2, tedy z odlišné skupiny chřipkových virů.

Zdroj:pixabay.com

V roce 2009 propukla pandemie chřipky H1N1. Tento virus byl v určitém ohledu spojen s předchozími variantami viru H1N1, které cirkulovaly mezi lety 1918 a 1957 a poté opět od roku 1977 do 2009. Lidé, kteří se s tímto virem setkali před rokem 1957, projevovali vyšší míru odolnosti vůči pandemii. Naopak lidé ve věku 30 až 40 let, kteří v mládí přišli do styku s virem H3N2, byli více ohroženi.

Podobný vzorec byl pozorován i v letech 2013 až 2016, kdy se šířil virus H7N9. Většina obětí tohoto viru byla ve věku, kdy byla jejich první chřipková infekce spojena s virem H1N1, opět z jiné skupiny chřipkových virů.

Pro odborníky je důležité sledovat tyto vzorce, aby mohli odhadnout, kteří lidé budou nejvíce ohroženi při nadcházejících epidemiích chřipky, koronavirů a dalších virů, a poskytnout jim vhodné doporučení pro ochranu zdraví.

The post Může rok narození ovlivnit odolnost proti chřipce? appeared first on Top Stories.

Zambijská rezervace Chimfunshi je domovem pro mnoho šimpanzů a zároveň prostředím, kde britští a němečtí vědci zkoumají jejich chování v co nejpřirozenějších podmínkách. I když žijí ve volné přírodě, kde jsou bez omezení, šimpanzi si postupně zvykli na lidskou přítomnost a účast v různých experimentech.

zdroj:pixabay.com

Manon Schweinfurthová, pracující na University of St. Andrews, vytvořila pro šimpanzí tlupu zajímavou výzvu: otevřít kohoutek s ovocnou šťávou stisknutím knoflíku umístěného ve vzdálenosti tří metrů. Šimpanz tak nemohl mačkat knoflík a zároveň pít šťávu, byl nucen spoléhat na pomoc ostatních. Jak se vyvíjela spolupráce mezi jednotlivými členy tlupy? Bobby zcela překvapil svým chováním, neboť odmítl pomáhat druhým a zneužíval ostatní.

Bobby, využívající mladší samce jako „sluhy“, je nutil stisknout knoflík a uvolnit šťávu z kohoutku, zatímco sám to nikdy neudělal. V některých případech používal fyzickou sílu k nucení mladých jedinců, zatímco jindy se přetvařoval na „hodného“ a žádal o pomoc. Dokonce se mu podařilo získat šťávu více než stokrát, aniž by pomáhal někomu jinému.

zdroj:pixabay.com

Manon Schweinfurthová se zamýšlí nad tím, proč ostatní mladí samci Bobbyho tolerovali, a věří, že zneužívání považovali za součást hry. Machiavelistické chování Bobbyho, kdy jedni zneužívají ostatní k dosažení svých cílů, ukazuje, že takové strategie mohou mít hlubší evoluční kořeny.

Nicméně je třeba vyjádřit opatrnost, protože Bobby byl jediným členem tlupy, který se choval machiavelisticky. Je možné, že jde o výjimečný případ, který nelze zobecnit na celou populaci šimpanzů.

The post Šimpanz manipulátor – vědecké hypotézy vzaly za své appeared first on Top Stories.

Nemáme co hasit 

„Za celou svoji praxi jsem se s ničím podobným nesetkal,“ sdělil galwayský patolog Kieran McLoughin o prvním případu samovznícení v Irsku.

K případu došlo v Galway koncem roku 2010, kdy bylo objeveno ohořelé tělo šestasedmdesátiletého Michaela Flahertyho přímo v jeho bytě. Hasiči, povolaní k hašení požáru, vstoupili do domu a s hrůzou zjistili, že není co hasit. Flaherty ležel na zádech nedaleko krbu, přičemž hlava a končetiny zůstaly nedotčeny, ale z větší části těla zbyla pouze hromádka popela. Požár postihl pouze podlahu pod tělem a strop byl jen mírně poškozen dýmem. Vyšetřovatelé se pokusili prozkoumat každou možnou verzi, ale žádná nedávala smysl. Přestože ležel tělo směrem ke krbu, neexistovaly žádné indikace, že by oheň mohl být zapříčiněn otevřeným ohništěm. Na místě nebyly nalezeny žádné stopy alkoholu ani cigaret. Policisté nenašli žádné známky násilného vniknutí do domu a patolog konstatoval, že i když oběť trpěla cukrovkou a vysokým tlakem, smrt nenastala v důsledku srdeční zástavy nebo mozkové příhody. Musel tedy případ zařadit mezi případy samovznícení.

zdroj:pixabay.com

Kuřák?

John Irving Bentley, starý lékař a náruživý kuřák, byl nalezen mrtvý v koupelně v roce 1966 v Coudersportu v Pensylvánii. Jeho tělo hořelo tak silně, že do podlahy byla vypálena díra, zatímco z těla zbyla pouze noha od kolena k prstům. Jeho dýmka byla nalezena v jiné místnosti. Přivolaný policejní tým pátral po zdroji požáru, ale bezvýsledně.

Krb, ve kterém se netopilo

První zaznamenaný případ samovznícení se datuje ke 26. červnu 1613 v anglickém městě Christchurch, kde za bouře uhořeli tesař John Hitchen a jeho dítě ve spánku. Další příklad je z roku 1774, kdy Grace Potteová z Ipswiche byla nalezena mrtvá s hlavou položenou v krbu. V krbu se netopilo. Soudní vyšetřovatelé tehdy případ uzavřeli jako dopad ženina alkoholismu.

Případy samovznícení jsou vzácné a věda zůstává rozpolcená ohledně jejich vysvětlení. Šerif Ron Lockhart ze Sequoyah v Oklahomě konstatoval, že na světě je pouze kolem dvou set zaznamenaných případů. Jedním z těchto případů je i případ Dannyho Vanzandta, který byl nalezen mrtvý v roce 2013 se silně ohořelým tělem, ale bez stop požáru nebo zdroje ohně v domě. Navzdory tomu, že byl Danny náruživým kuřákem a alkoholikem, zůstává celá událost obestřena záhadou.

The post Může lidské tělo samo začít hořet? appeared first on Top Stories.

Hojer se svým sadistickým zločinným chováním podobal Mrázkovi. Hojer se narodil tři měsíce po popravě Mrázka. Někdo by snad mohl i spekulovat o jeho převtělení. Za oběť Hojerovi padlo pět žen na různých místech tehdejšího Československa, ačkoli kriminalisté mají podezření na další dvě neobjasněné vraždy.

Policie přišla na stopu Ladislava Hojera, vyučeného sklenáře s IQ 88, poté, co se veřejně rozpovídal o jedné ze svých vražd v hospodě. Hovořil o zavraždění jednapadesátileté ženy, jejíž nahé tělo s roztaženýma nohama bylo nalezeno lidmi v říjnu 1981 nedaleko můstku přes Motolský potok. Kriminalisté mohli vyšetřování brzy uzavřít, neboť se Hojer bez zdráhání přiznal k činu. Nicméně spis s jeho jménem na hřbetě se brzy začal plnit dalšími hrůznými činy, když Hojer postupně přiznával další vraždy. Projevoval náklonnost k Jiřímu Markovičovi, šéfovi pražské mordparty, kterému postupně přiznával a detailně popisoval své bestiální činy.

zdroj:aktualne.cz

Nejvíce brutální čin spáchal Ladislav Hojer v noci na sobotu 31. ledna 1981 v Brně. Přijel do města a bezcílně bloudil ulicemi, až tři hodiny po půlnoci potkal osmnáctiletou Ivanu M., která se vracela ze svého prvního plesu. Sledoval ji od chvíle, kdy vystoupila z noční tramvaje, a doběhl ji v temném parčíku, kde se ji pokusil znásilnit. Podařilo se mu to částečně, dívka se vehementně bránila. To však Hojerovi nestačilo a začal ji škrtit. Poté, co ji uškrtil, ji více než čtyřicetkrát bodl nožem. Následně ji znovu znásilnil a provedl sadistické útoky na její tělo, včetně odříznutí prsou a genitálií. Orgány si odnesl v igelitové tašce na nákupy, doma se pak nad nimi nějakou dobu ukájel a následně části těla uvařil a část z něj snědl. Taková nelidská brutalita překvapila i zkušené kriminalisty.

Kanibalismus a necivilizovaná brutalita byly charakteristikami Hojerovy povahy. Odborníci ho označili za primitivního psychopata s agresivními tendencemi, který neprojevoval žádný cit k obětem. Před soudem neprojevil žádnou lítost a byl odsouzen k trestu smrti. I přes jeho vzpírání se ho katovi podařilo popravit 7. srpna 1986.

The post Kanibal, brutální vrah, bestie: Hojer appeared first on Top Stories.

Octomilky nejsou jen obyčejným druhem hmyzu na přezrálém ovoci. V genetických laboratořích jsou nezbytné pro výzkum, díky nimž lze sledovat změny genomu a aplikovat poznatky na další organismy. Nové zjištění však nezkoumá dědičnost, ale reakci octomilek na smrt svých druhů.

zdroj:pixabay.com

Podle studie v časopise PLOS Biology, vědci z University of Michigan zjistili, že octomilky, které se setkaly s uhynulými jedinci, rychleji stárnou a umírají dříve. Chemické změny v mozku způsobují rychlejší vyčerpání tukových zásob. Ostatní se pak vyhýbají octomilkám, které mají kontakt s mrtvými, jako by na nich byl „pach smrti“.

Vědci původně zkoumali, jestli mušky dokážou vycítit nemoc u jiných mušek. Když část infikovali bakteriálním patogenem, zdraví jedinci v jejich blízkosti vykazovali podobné chování. Při pitvě mozkové tkáně vědci odhalili zvýšenou aktivitu v oblasti mozku zpracovávající smyslové vjemy a identifikovali neurony zodpovědné za reakci.

zdroj:pixabay.com

Specifické chování související se smrtí není v říši hmyzu výjimkou. Sociální druhy jako mravenci nebo včely odnášejí mrtvé členy své kolonie pryč z hnízda. U vyšších živočichů jako primáti nebo sloni jsou pozorovány zvláštní formy truchlení.

Podobné projevy vedou vědce k předpokladu, že i lidé mohou sdílet fyziologické reakce související se smrtí. Výzkumníci doufají, že porozumění mentálnímu zpracování smrti u jednodušších organismů, jako jsou octomilky, přispěje k léčbě posttraumatické stresové poruchy u válečných veteránů.

The post Octomilky cítí smrt appeared first on Top Stories.

Po objevu psa bylo použito radiokarbonové datování a analýza DNA k ověření jeho stáří, které potvrdilo, že je skutečně starý 18 000 let. Tento výzkum může vést k novým poznatkům o evoluci psů a jejich vazbách na moderní plemena. Skutečnost, že jeho pozůstatky byly tak dobře zachovány, nám umožňuje lépe porozumět interakcím mezi starověkými lidmi a psy.

zdroj:lidovky.cz

Tělo je v současné době uloženo ve zmraženém stavu ve výzkumném zařízení v Jakutsku v Rusku, kde vědci mohou pokračovat v jeho studiu a získávat další poznatky o jeho historii a genetice. Tento významný objev otevírá cestu k dalším studiím vztahů mezi prehistorickými a moderními psy.
Analýza pozůstatků tohoto tvora poskytuje vhled do života a chování starověkého psa. Vědci studovali zuby, kosti, srst a obsah žaludku štěněte, což jim umožnilo rekonstruovat jeho životní příběh.

Podle stavu zubů bylo určeno, že pes byl dospělého věku, když zemřel. Kosti vykazovaly známky pravidelné a vyvážené výživy po celý jeho život. Navíc, péče o srst naznačovala, že byl možná chován jako domácí mazlíček. Analýza také potvrdila, že šlo o samičku a pravděpodobně o křížence vlka a psa.

zdroj:pixabay.com

Obsah žaludku přinesl další poznatky o jeho životním stylu, zejména o tom, že jeho strava se skládala převážně ze sobího a koňského masa. Díky současné technologii jsou vědci lépe vybaveni k zkoumání vzorků jako je tento, což může odhalit tajemství chování zvířat z doby před staletími.

Co to znamená pro vědce a milovníky psů? Objev přináší nové poznatky o vývoji psů a naznačuje, že k jejich domestikaci došlo dříve, než se předpokládalo. Pro milovníky psů je tento objev fascinující, protože poskytuje další informace o jejich milovaných společnících.  Tento objev také otevírá dveře pro další studium genetiky psů a jejich spojení s moderními plemeny, což by mohlo pomoci v péči o naše chlupaté přátele.

The post Nejstarší pes -18 000 let zmrzlý pes appeared first on Top Stories.

zdroj:pixabay.com

Začátky brýlí sahají až do 13. století, kdy italský vynálezce Salvino D’Arati vytvořil první páry brýlí, které se skládaly z dvou lupů spojených pantem, který se opíral o nos. Tyto brýle byly umístěny do různých materiálů, jako byla kost, kov nebo kůže, a nebyly vybaveny žádnými obroučkami na uši.

zdroj:pixabay.com

S nástupem Gutenbergova tiskařského lisu v roce 1439 se zvýšila poptávka po brýlích, protože více lidí začalo číst a psát. Španělští výrobci přišli s inovativním řešením, které zahrnovalo použití stužek jako obrouček, zatímco němečtí výrobci vyráběli rámy z kůže a rohoviny. Tyto inovace přispěly k většímu komfortu při nošení brýlí.

Moderní brýle začaly nabírat svůj nynější vzhled v 18. století, kdy londýnský optik Edward Scarlett přidal postranice, které umožnily, aby brýle zůstaly pevně zastrčené za uši. Dalším zásadním vylepšením byly bifokální brýle, které představil Benjamin Franklin. Tento typ brýlí umožnil kombinovat dvě korekce do jednoho pohodlného páru.

zdroj:pixabay.com

Rozmanité styly brýlí se vyvinuly během času. Od kruhových rámečků, které získaly popularitu v 20. letech díky propagaci Hollywoodu a prodeji veřejnosti za dostupné ceny, po inovativní „browline“ rámečky, které nabízely flexibilitu a možnost přizpůsobit si vzhled brýlí dle preference nositele. Dokonce i letci měli svůj podíl na vývoji brýlí, kdy v 30. letech vznikly speciální sluneční brýle pro ochranu proti škodlivým slunečním paprskům, což později inspirovalo populární modely letectví.

Cat-eye brýle se poprvé objevily v 30. letech díky americké umělkyni Altině Schinasi, která se snažila vytvořit atraktivní brýle pro ženy. Jejich popularita však vzrostla v 50. letech, kdy se staly ikonickým stylem díky herečce Marilyn Monroe, která je nosila ve svých filmech.

The post Brýle – dnes jako módní doplněk. Jak ale vypadaly dřív? appeared first on Top Stories.

Vlivy prostředí na spánek
Spánek našich předků byl hluboce ovlivněn jejich přírodním prostředím. Bez moderních technologií, které nyní ovlivňují naše noci, se předci pravděpodobně řídili cykly slunce a měsíce. Když zapadlo slunce, signalizovalo to začátek noci a lidé se stáhli k odpočinku. Tato synchronizace s přirozenými světelnými cykly nejen reguluje spánek, ale také ovlivňuje aktivity během dne.

zdroj:pixabay.com

V oblastech s extrémními teplotními podmínkami si naši předci vyvinuli specifické adaptační strategie pro spánek. Během chladných nocí mohli sdílet teplo těla, což je chránilo před chladem a možnými nebezpečími. V teplejších oblastech se spánkové vzorce pravděpodobně přizpůsobovaly, aby se vyhnuly nejvyšším teplotám, s větší důrazem na odpočinek v chladnějších večerech a ráno.

Chybějící moderní pohodlí, jako je topení nebo klimatizace, znamenalo, že museli přizpůsobit svůj spánkový režim, aby přežili v různých prostředích. Jejich schopnost synchronizovat se s přírodním prostředím byla klíčová pro přežití a ovlivňovala nejen dobu spánku, ale také dobu aktivit, jako je lov a sběr.

Životní styl a společenské vlivy na spánek
Životní styl hrál klíčovou roli při formování spánkových vzorců našich předků. Kočovné skupiny měly pravděpodobně flexibilnější spánkové plány, protože musely migrovat za zdroji. Naopak zemědělské komunity mohly mít strukturovanější spánkové rutiny v souladu s potřebami zemědělství.

Chybějící umělé osvětlení znamenalo, že po západu slunce byly aktivity omezené. To mohlo vést k tomu, že se lidé více soustředili na nepřetržitý noční spánek, což se liší od segmentovaného spánku, který je pozorován u některých předindustriálních společností. S menším množstvím rušivých vlivů mohli naši předci zažít hlubší a nepřerušovanější spánek.

Spánek také ovlivňoval sociální struktury raných společností. Společné spaní pravděpodobně poskytovalo pocit bezpečí a podporovalo kolektivní obranu. Dynamika v rámci skupin mohla určovat délku a časování spánku jednotlivců.

Evoluční perspektivy a vlivy na spánek
Studium spánkových vzorců předků poskytuje vhled do evolučních adaptací. Segmentovaný spánek mohl nabídnout ochrannou výhodu, umožňující aktivitu během noci. Spánek hrál také roli v kognitivním vývoji, což pomohlo našim předkům přizpůsobit se složitým prostředím.

Přechod na zemědělský životní styl znamenal posun ve spánkových vzorcích. Tento přechod zdůrazňuje vztah mezi kulturním vývojem a spánkovými vzory.

zdroj:pixabay.com

Porovnání s moderním spánkem
Srovnání spánkových vzorců dřívějších lidí s našimi moderními návyky odhaluje podobnosti i rozdíly. Moderní technologie a způsob života mohou narušovat naše přirozené spánkové vzorce.

Navzdory těmto rozdílům se stále více uznává význam přizpůsobení našeho spánkového režimu našim biologickým hodinám. Návrat k přirozeným cyklům světla a tmy, udržování pravidelných spánkových rutin a individuální přístup k cirkadiánním rytmům může vést ke zlepšení kvality spánku.

The post Jak spali naši předci? Odhalení spánkového vzorce appeared first on Top Stories.

The post Jak dlouhý máme průměrně sex a jak často? appeared first on Top Stories.

Tráví svůj čas uzavření ve svých pokojích a často spí během dne. Jídlo jim rodina nechává před dveřmi a okna mají zatažená, aby zamezili vstupu světla. Tito lidé se s nikým nevídají i několik měsíců. Podle odborníků není hikikomori přímo diagnózou, ale představuje jev, který nezapadá do běžné definice zdraví.

zdroj:pixabay.com

Hikikomori, což znamená „ten, který se odtrhl“, byli poprvé identifikováni v Japonsku v roce 2006 psychologem Tamaki Saito. I když termín vznikl v Japonsku, podobní jedinci se vyskytují po celém světě, od Brazílie po Indii, a někteří z nich jsou i v České republice.

Odborníci nepovažují hikikomori přímo za poruchu, spíše za rezignaci na tradiční hodnotový systém. Tito lidé ztrácejí motivaci zapojit se do společnosti, což je typické pro mladé lidi. Fenomén hikikomori se vyvinul především v důsledku specifických rodinných vztahů v Japonsku, kde jsou vztahy mezi rodiči a dětmi často nezdravě závislé.

zdroj:pixabay.com

Naproti tomu, že izolace hikikomori může být vnímána jako zdravotní problém, někteří psychologové vidí i pozitiva. Tato doba osamění může vést k osobnímu růstu a hledání vlastních hodnot.

The post Raději doma než ve společnosti? Raději sami než s někým? Možná jste hikikomori. appeared first on Top Stories.

Globální studie ukazují, že ženy předčí muže v až 84 % činností, zatímco muži excelují především v rozvoji strategických dovedností a odborně-technických znalostech. I přesto, že ženy jsou vnímány jako vysoce kompetentní vůdkyně, některé stereotypy stále přetrvávají. Psychologické pozadí tvrzení, že ženy jsou lepší v multitaskingu, podporují studie zkoumající genderové rozdíly.

zdroj:pixabay.com

Vědecké týmy zjišťují, že více než 50 % lidí věří v genderové rozdíly v multitaskingu, přičemž až 80 % se domnívá, že v této dovednosti vynikají ženy. To může mít kořeny v evoluční výhodě spojené se skloubením výchovy dětí, práce v domácnosti a zaměstnání, kterou mají ženy. I když některé stereotypy mohou být zakořeněné v minulosti, ženy dnes prokazují vynikající vůdcovské schopnosti.

V roce 2015 provedli sociologové z Pew Research Center studii, která zkoumala klíčové vlastnosti, jež dělají z člověka dobrého vůdce. „Vlastnosti jako poctivost, inteligence, soucit a inovace byly na vrcholu hodnotícího žebříčku,“ zdůraznili výzkumníci. Při srovnání vlastností mezi muži a ženami dosáhly ženy ve většině kategorií vyššího hodnocení. Široká veřejnost vnímá ženy jako soucitnější, inovativnější a čestnější v porovnání s muži.

Nejzajímavější aspektem celé studie bylo zjištění, že ženy často zlehčují své zásluhy a podceňují vlastní sebehodnotu. Vědci z Pew Research Center podotkli, že s postupujícím věkem získávají ženy větší sebevědomí a aktivně usilují o vyšší pozice, naopak muži mají tendenci zlehčovat své úspěchy s přibývajícím věkem. „Muži ve věku do 25 let se často považují za na vrcholu svých schopností, což se liší od žen mladších 25 let, které mají sklon podceňovat své dovednosti.“ S postupujícím věkem se tato dynamika mění.

zdroj:pixabay.com

Statistiky z roku 2023, zveřejněné na stránkách Leftronic, naznačují, že ženy tvoří 29 % globálního vrcholového managementu, 31 % vedoucích funkcí v USA jsou obsazeny ženami a 33 firem z Fortune 500 má ženy ve funkci generálních ředitelek. Obor, kde ženy dominují, je oblast lidských zdrojů. Na začátku roku 2019 zastávaly manažerky lidských zdrojů až 79 % všech vedoucích pozic obsazených ženami, zatímco v oblasti lékařských služeb působilo ve vedoucích pozicích úžasných 72 % žen.
Ženy vůdkyně se často vyznačují transformačním přístupem, podporují druhé a lépe využívají emocionální inteligenci.

Výzkumy také ukazují, že ženy se lépe rozhodují ve stresu, což může být cenným přínosem pro vůdčí role. Vzhledem k tomu, že svět preferuje sebevědomí a sebedůvěru, muži by se mohli inspirovat schopností žen využívat měkké dovednosti, naslouchat a rozvíjet potenciál svých podřízených.

I přes tyto výjimečné schopnosti žen, statistiky ukazují, že jsou stále podceňovány ve vrcholovém managementu. Výzva spočívá nejen v odstraňování genderových stereotypů, ale i v tom, aby společnost opravdu ocenila a využila plný potenciál ženských vůdkyň.

The post Ženy vs. muži: Kde ženy překonávají své mužské protějšky? appeared first on Top Stories.

zdroj:pixabay.com

Evoluční bioložka Patricia Brennanová z Mount Holyoke College v Massachusetts však zdůrazňuje, že je minimálně zvláštní, aby lidské tělo věnovalo tolik energie něčemu, co nemá žádný zjevný praktický význam. Navzdory tomu, že ženský orgasmus může být delší a opakovaný, zdá se, že tato „zbytečnost“ není v průběhu evoluce snižována.

Některé vědecké studie naznačují, že ženský orgasmus mohl v minulosti sloužit jako spouštěč ovulace, podobně jako u některých zvířat. Těhotenské hormony oxytocin a prolaktin, které jsou spojeny s ženským orgasmem, mohly hrát roli při přípravě reprodukčního procesu na přijetí spermatu a umožnit oplodnění vajíčka.

zdroj:pixabay.com

Podle některých výzkumů mohl ženský orgasmus vytvářet příznivější podmínky pro početí, což zahrnuje zvýšené prokrvení vaginální tkáně, zvlhčení, okysličení a zvýšení teploty. Tyto změny připravují ženský reprodukční systém na příjem spermatu a zpomalují cestu spermií k vajíčku, což umožňuje dost času pro jejich aktivaci a rozpohybování.

Evoluční bioložka Kimberly Russell však navrhuje alternativní perspektivu, že ženský orgasmus nemusí být přímo spojen s reprodukcí, ale spíše sloužil jako sociální tmel. Sex mohl hrát klíčovou roli ve společenských vztazích, přičemž orgasmus ženy byl jakýmsi lepidlem, které podporovalo soudržnost skupiny. Ženy, které dosahovaly orgasmu, byly pravděpodobněji svolné k dalšímu sexu, což mohlo ovlivnit chování mužů a posilovat sociální pouta ve skupině.

The post Ženský orgasmus – k čemu je vlastně dobrý? appeared first on Top Stories.

Působení kofeinu začíná rychlým vstřebáváním této látky do lidského těla. Jeho maximální účinek se projevuje přibližně po dvou hodinách od konzumace, přičemž vyloučení z těla trvá obvykle okolo devíti hodin. Kofein je rozpustný ve vodě a tucích, což umožňuje jeho distribuci do všech tělesných tkání. Přestože se dospělým doporučuje konzumovat maximálně 400 mg kofeinu denně, nadměrná konzumace může způsobit nežádoucí účinky, jako jsou svalové třesy, bolesti hlavy a bušení srdce.

zdroj:pixabay.com

Při vysazení kofeinu se mohou objevit symptomy, včetně bolestí hlavy, únavy a vyčerpání. To je způsobeno tím, že tělo vyvinulo toleranci vůči kofeinu, což může vést k pocitu zvýšené únavy po jeho vysazení. Podobně jako u závislosti. Další nepříjemností může být i intenzivnější vnímání bolesti, protože adenosinové receptory, na něž kofein působí, ovlivňují i vnímání bolesti.

Snížení nebo úplné zamezení konzumace kofeinu může mít pozitivní vliv na kvalitu spánku, náladu a kardiovaskulární zdraví. Kofein omezuje produkci melatoninu, hormonu spánku, což může vést ke zkrácení spánkové doby. Také může být spojován se zvýšenou úzkostí a záchvaty paniky, a odstraněním kofeinu může dojít ke zlepšení nálady.

zdroj:pixabay.com

Vynechání kofeinu může také přinést výhody pro zuby a trávení. Kofein obsahuje sloučeniny způsobující zabarvení zubní skloviny, a proto jeho eliminací můžete zlepšit stav svého chrupu. Kromě toho může kofein ovlivňovat chutě a změny ve stravovacích návycích během detoxu jsou běžné.

Vzhledem k tomu, že kofein ovlivňuje svalovinu střev a způsobuje nutkání k defekaci, jeho vysazením může dojít k normalizaci stolice a snížení častého nutkání na toaletu.

Pokud zvažujete výrazné snížení či úplné vyřazení kofeinu, je doporučeno postupné snižování dávek, aby se minimalizovaly abstinenční příznaky. Celková detoxikace od kofeinu obvykle trvá dva až tři týdny, přičemž délka a intenzita příznaků mohou záviset na předchozím konzumaci, vašem zdravotním stavu a celkové kondici.

The post Skoncovat s pitím kávy? Jaké změny to může přinést? appeared first on Top Stories.

7. září 2011: Lokomotiv Jaroslavl – 44 obětí

V září před pěti lety označil prezident IIHF René Fasel tuto událost za nejtemnější den ve sportovní historii. Hokejový tým Lokomotiv Jaroslavl plánoval zahájit sezonu KHL v běloruském Minsku, ale jejich letadlo Jakovlev Jak-42D havarovalo krátce po startu. Celý tým, včetně českých hráčů Josefa Vašíčka, Jana Marka a Karla Rachůnka, a slovenského hráče Pavola Demitry, zahynuli. Jediným přeživším byl letový inženýr Alexandr Sizov.

27. dubna 1993: Fotbalová reprezentace Zambie – 30 obětí

Zambijští reprezentanti, kteří se na přelomu 80. a 90. let řadili mezi nejlepší v Africe, utrpěli tragickou ztrátu při cestě na kvalifikaci na mistrovství světa 1994 ve Spojených státech. Po mezipřistání na doplnění paliva v Gabonu se jejich letadlo DHC-5 Buffalo zřítilo do Atlantského oceánu. Zemřelo 18 fotbalistů, 7 členů realizačního týmu a 5 členů posádky.

Zdroj:pixabay.com

13. října 1972: Chilský ragbyový klub – Old Christians – 29 obětí

Špatné počasí způsobilo, že letadlo Fairchild FH-227D s chilským ragbyovým týmem, jeho přáteli a rodinnými příslušníky, nemohlo přelétnout Andy. Po neúspěšném pokusu o obletění pohoří narazilo do útesů. Po havárii zemřelo 18 lidí, zatímco 27 přeživších se snažilo přežít v tuhé andské zimě. Po 60 dnech v pustině se 11 dalších lidí zemřelo, až poslední dva ragbisté našli pomoc.

6. února 1958: Manchester United – 23 obětí

Anglický fotbalový tým Manchester United utrpěl tragickou ztrátu 6. února 1958, kdy jejich letadlo havarovalo při třetím pokusu o vzlet z Mnichova. Na palubě byli hráči, novináři, trenéři a podpůrný tým. Celkem 44 lidí, včetně 23 hráčů, nepřežilo tuto leteckou katastrofu.

Zdroj:pixabay.com

4. května 1949: AC Turín – 31 obětí

Fotbalový tým AC Turín, slavný na konci 40. let, utrpěl tragický osud 4. května 1949, kdy jejich letadlo narazilo do baziliky při pokusu o přistání v bouři nad Turínem. Na palubě zahynulo 31 lidí, z nichž 18 byli hráči. Klub tehdy dokázal dohrát sezonu s juniorským týmem.

8. listopadu 1948: Československá hokejová reprezentace – 8 obětí

Dne 8. listopadu 1948 ztratilo letadlo s československou hokejovou reprezentací v průlivu La Manche osm životů v důsledku administrativních komplikací. Havárie postihla hráče, jako byli Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Vilibald Šťovík, Zdeněk Švarc, Ladislav Troják a Karel Stibor.

The post Letecké katastrofy, které zasáhly svět sportu appeared first on Top Stories.

Kíčem k úspěšnému vyjednávání je schopnost respektovat odlišné pohledy a konflikty řešit bez osobního bránění. Upozorňuje na to, že lidé často berou odlišné názory osobně, což vede k emocionálním reakcím a výčitkám. Je důležité respektovat, že druhá strana může mít jiný pohled, aniž bychom s ním museli souhlasit.

Děti se stávají přirozenými vyjednavači díky své bezprostřednosti a odvaze, která jim umožňuje aktivně hájit své zájmy. Na rozdíl od dospělých, nemají výrazné inhibice a nebojí se vyjádřit svá přání a potřeby, což se odráží v jejich přirozeném vyjednávacím chování.

Zdroj:pixabay.com

Představme si situaci, kdy dítě žádá své rodiče o to, aby mu pořídili psa. Na začátku může rodič argumentovat tím, že domácnost nemá dostatek místa nebo času na péči o psa. Nicméně dítě, využívající své emocionální inteligence a schopnosti manipulace, začne prezentovat své přání s patřičnou vášní a citovým zaujetím.

Například může zdůraznit, že většina jeho vrstevníků již psy má a že by jim přítomnost psa přinesla radost a vzrušení. Může vyprávět příběhy o kamarádech, kteří se svými psy zažívají nezapomenutelné zážitky, čímž vytváří silné emocionální spojení s vlastním přáním.

Během této série argumentů a emocionální manipulace dítě dosáhne svého cíle, když nakonec předloží rodiči otázku, zda by mohlo alespoň prodloužit dobu, kterou může trávit hraním her. Tímto způsobem dítě nejenže úspěšně dosáhne vytvoření dojem, že s rodičem dosáhlo kompromisu.

Zdroj:pixabay.com

Tato situace ilustruje, jak děti využívají své přirozené dovednosti vyjednávání a schopnost emocionální manipulace k dosažení svých cílů. Zároveň může sloužit jako poučení pro dospělé, co se týče efektivního vyjednávání a zdůraznění důležitosti komunikace a emocionální inteligence při rozhodování.

The post Děti jako nejlepší vyjednavači appeared first on Top Stories.

Zdroj:pixabay.com

Nejmladší člen rodiny, malá Verunka, tvrdila, že v noci slyší tiché šepoty a že jí někdo hladí vlasy, i když je sama v pokoji. Zpočátku ji rodiče ujišťovali, že jsou to jenom noční můry, ale když začali i oni sami zažívat podivné věci, začali se obávat, že se v domě skutečně něco děje.

Rodina začala pátrat po historii domu a vesnice a zjistila, že před téměř sto lety se v domě odehrála tragédie. Místní pověsti hovořily o starém duchu člověka, jehož život byl nespravedlivě ukončen a který stále toužil po spravedlnosti.

S pomocí místního historika rodina objevila starý deník ukrytý pod podlahou, který odhalil tajemství ducha tohoto domu. Duch zemřelého muže, jenž byl v minulosti nespravedlivě obviněn z trestného činu, hledal pomoc k odhalení pravdy.

Zdroj:pixabay.com

Rodina se rozhodla pomoci duchovi získat klid a dostat spravedlnosti. Prozkoumali staré dokumenty a přesvědčili místní úřady, aby obnovily vyšetřování starého případu. Když se pravda konečně ukázala, duch našel svůj klid a domov se vrátil do normálního stavu.

The post Věříte? Nevěříte? appeared first on Top Stories.

Katedrála Notre-Dame v Paříži je ikonická stavba, která má bohatou historii a fascinující proces výstavby.

Architektonický styl katedrály je gotika, která se vyznačuje vysokými oblouky, klenbami a složitými detaily. Stavba Notre-Dame byla považována za vrchol gotické architektury a stala se symbolem francouzské historie a kultury.

Jeden z nejvýznamnějších prvků stavby Notre-Dame je její impozantní zvonice s dvanácti zvony, včetně velkého zvonu nazvaného Emmanuel. Katedrálu také zdobí rozsáhlá okna s vitrážemi, která vyprávějí biblické příběhy a světské motivy.

zdroj:pixabay.com

Architektura Notre-Dame je ohromující a jedinečná. Její impozantní věže, vynikající sochařská díla a rozmanitá okna z barevného skla přitahují pozornost návštěvníků z celého světa. Katedrála byla svědkem mnoha historických událostí a sloužila jako místo korunovace mnoha francouzských králů. Její kulturní a historický význam pro Francii je nepopiratelný.

V průběhu staletí prošla Notre-Dame různými změnami a renovacemi. Během francouzské revoluce byla katedrála těžce poškozena, avšak později byly provedeny rozsáhlé rekonstrukce a opravy, které obnovily její původní slávu.

Zdroj:pixabay.com

Nicméně, nejvíce destruktivním okamžikem v historii Notre-Dame byl požár, který vypukl 15. dubna 2019. Tento masivní požár způsobil těžké škody na střeše, zřítila se část klenby a ohrozila celou stavbu. Závady na střeše, které vznikly pravděpodobně při rekonstrukčních pracích, způsobily požár.
Tento požár vyvolal šok a smutek po celém světě a podnítil masivní globální úsilí o sběr finančních prostředků a plány na obnovu této historické a kulturní ikony. Od té doby probíhají intenzivní rekonstrukční práce s cílem obnovit Notre-Dame do jejího původního stavu a slávy. Tato výzva spojila lidi z různých koutů světa v úsilí zachránit toto architektonické dědictví pro budoucí generace.

The post Katedrála Notre-Dame de Paris: jeden z nejvýznamnějších gotických chrámů na světě appeared first on Top Stories.

Loupež irských korunovačních klenotů (1907)
V červenci roku 1907 došlo k okradení irských korunovačních klenotů v Dublinském hradu, což vyvolalo v Irsku vlnu pobouření a národní ostudu. Pachatel zůstává dodnes neodhalený. Před událostí byl do hradu instalován nový trezor, kde byly uloženy tyto vzácné poklady, objevily se však komplikace. Zjistilo se, že sejf s klenoty byl příliš velký na to, aby prošel dveřmi trezoru, což způsobilo první potíže.

Klíče od sejfu měl ve své péči Vicars, avšak později se objevilo podezření, že i on mohl být zapleten do této loupeže. Událost zůstává obestřena otázkami – byla to práce zevnitř, nebo se pachatel dostal dovnitř hradu jinak? Všechny stopy vedou do slepých uliček a dodnes zůstává nejasné, kdo a jak tuto loupež provedl.

zdroj:pixabay.com

Přepadení poštovní dodávky (1962)
V srpnu roku 1962 došlo k neuvěřitelnému přepadení poštovní dodávky, kdy zloději ukradli obrovskou sumu peněz – 1,5 milionu dolarů. I přes intenzivní pátrání FBI a poštovních inspektorů zůstává tato loupež nevyřešená. Po mnoha letech se objevila teorie spojující tuto loupež s mafiánským gangem, ale i přes toto podezření zůstává osud ukradených peněz a pachatelů nejasný.

zdroj:pixabay.com

Únos letadla (1971)
Jedním z nejslavnějších případů zločinu se stal únos letadla v listopadu 1971 na trase Portland–Seattle. Tajemný muž, který přezval vládu nad letadlem, se vydával za člověka jménem Dan Cooper a požadoval výkupné 200 000 dolarů a padáky. Po převzetí výkupného dal letadlu rozkaz vzlétnout a zamířit do Mexico City. Když mu tento plán překazilo počasí, letadlo přistálo v Nevadě, kde únosce vyskočil s padákem a po dopadu zmizel. Tělo ani zbytek výkupného se nikdy nenašly. Případ zůstává jedním z největších záhad v historii kriminálního vyšetřování, a osud pachatele je stále neznámý.

The post Příběhy zlodějů: Záhady nevyřešených loupeží appeared first on Top Stories.

Obří sochy moai
Ostrovní sochy moai jsou monumentální kamenné sochy. Byly vytvořeny původními obyvateli Rapa Nui mezi lety 1250 a 1500 z pevných vulkanických skal pomocí kamenných nástrojů. Proces výroby byl náročný a vyžadoval detailní znalost sochařského řemesla. Těchto soch bylo vytvořeno přes 800. Některé sochy dosahují výšky až 10 metrů a váží desítky tun.

Zdroj:pixabay.com

Odborníci se stále snaží pochopit, jak byly tyto obří sochy přesouvány po ostrově, zejména do vzdálenějších oblastí. Existují teorie o používání dřevěných saní nebo kyvadlového principu.
Moai nebyly náhodně rozmístěny. Mnohé z nich byly postaveny na ahu, kamenných platformách, které sloužily k rituálním nebo náboženským účelům. Umístění soch bylo pravděpodobně spojeno s důležitými místy na ostrově.

Moai pravděpodobně reprezentují předky nebo významné postavy v rapanuiské kultuře. Jejich vztyčené postavení a výrazné rysy obličeje nesou hluboký kulturní význam.

Náhlý kolaps rapanuiské společnosti v 17. století byl spojen s úbytkem zdrojů a zneužíváním prostředků na výrobu soch. Mnohé sochy zůstaly nedokončeny nebo leží v různých stadiích výroby.

Zdroj:pixabay.com

Rongorongo písmo
Rongorongo je jedinečný systém písma spojený s Velikonočním ostrovem. Jeho původ, význam a rozluštění zůstávají nevyřešenými otázkami. Jedná se o systém, který se zaznamenává na dřevěných tabulkách a představuje obrazový zápis. Vědci se snaží rozluštit tajemství tohoto písma, které je považováno za jedno z nejzáhadnějších na světě.

Spojení mezi obřími sochami a písmem rongorongo přidává do záhadného rázu Velikonočního ostrova další vrstvu tajemství a fascinace. Odborníci nadále zkoumají tyto záhady, aby porozuměli historii a kultuře tohoto unikátního místa.

The post Velikonoční ostrov a jeho tajemství. appeared first on Top Stories.

V roce 1978 byl obviněn z napadení a nošení neregistrované střelné zbraně. Následně byl odsouzen a propuštěn až v roce 1983 po tříletém pobytu v psychiatrickém zařízení. Poté začal páchat ještě hrůznější činy.

V letech 1986 a 1987 unášel a mučil ženy ve svém domě v Philadelphii. Vytvořil jámu, kde držel své oběti, znásilňoval je, mučil a některé z nich dokonce zavraždil. Jeho hrůzné činy byly inspirací pro film Mlčení jehňátek.

zdroj:pixabay.com

Gary Heidnik prováděl brutální týrání a vraždění nevinných obětí ve svém domě v Philadelphii. Po unesení žen je věznil v jámě hluboké asi 120 centimetrů, kterou zakrýval dřevěnou deskou a těžkými váhami. Pro některé zajatkyně představovala tato jáma místo hrůzy, kde byly vystaveny nejtemnějším činům.

Heidnik znásilňoval své oběti, často jednotlivě nebo ve skupinách, a následně je brutálně bil a mučil. Jeho sadistické chování zahrnovalo využívání elektrického proudu k mučení, a dokonce i zabití. Mezi jeho oběťmi byla i 23letá Deborah Dudleyová, kterou popravil elektrickým proudem, když ležela v jámě naplněné vodou.

zdroj:pixabay.com

Heidnik byl nakonec zatčen v roce 1987 poté, co jedna z jeho obětí, Josefina Rivera, uprchla a informovala policii. V roce 1988 byl odsouzen na doživotí a odseděl si svůj trest ve věznici v Pensylvánii. Pokusil se o sebevraždu v roce 1999 a zemřel po podání smrtící injekce v červenci téhož roku.

The post Gary Heidnik a jeho “mlčení jehňátek” appeared first on Top Stories.

Mnoho z nás touží po tom rychle usnout večer, probudit se ráno svěží a spokojení. I když toto může být možné, nejedná se pro většinu lidí o běžný průběh spánku. Touha po tomto ideálu nás může stresovat, když si uvědomíme, že nám trvá usínání déle nebo se během noci probudíme a máme obavy, že budeme ráno unavení. Tím, že se na tuto situaci zaměříme a snažíme se ji změnit, se můžeme stávat nervóznějšími a napjatějšími, což brání relaxaci a uvolnění, které jsou potřebné k usnutí.

Probuzení během noci samo o sobě není obvykle problém. Nicméně vnímání tohoto stavu jako problematického může problém vyvtořit. Skutečným problémem není fakt, že někdo nespí určitou část noci nebo mu trvá déle usnout, ale naše vnímání tohoto jevu jako patologického, což nás vyvádí z klidu a pohody. To může vést k bludnému kruhu strachu z budoucích špatných nocí.

zdroj:pixabay.com

Prvním krokem, jak se tomuto cyklu vyhnout nebo z něj vystoupit, je uvědomit si, že různé délky usínání jsou normální. Stejně tak je normální, že v různých fázích našeho života potřebujeme různé množství spánku. Je zcela běžné, že v průběhu jedné noci spíme v cyklech s krátkými fázemi bdění. Tento musíme pochopit, abychom se nemuseli stresovat představou, že normální spánek je bez přerušení. Vytváření určitých večerních rituálů, vyhýbání se stimulujícím faktorům před spaním a vytváření relaxačního prostředí mohou přispět ke klidnému spánku.

Zdravý spánek je individuální záležitost, a každý z nás může nalézt vlastní cestu k jeho dosažení. Zkuste se vyvarovat stresu kolem spánku a nechte svůj přirozený spánkový cyklus plynout.

A jak můžeme zdravému spánku přeci jen trochu pomoci?

zdroj:pixabay.com

Můžeme si vytvořit večerní rituály, které postupně uklidňují tělo i mysl. Vyvarujeme se obrazovek a displejů před spaním, udržujme chladnější prostředí a vyhněme se jídlu a pití před spaním. Místo léků na spaní můžeme zvolit čaj z meduňky nebo malé množství teplého mléka a věnovat se před spaním relaxaci nebo čtení. Pravidelný spánek ve stejnou dobu, fyzická aktivita a odpočinek na čerstvém vzduchu mohou také pomoci zlepšit spánek. Pro lidi, kteří mají potíže se spánkem, může být užitečné naučit se relaxační techniky ve spolupráci s odborníkem zabývajícím se tímto tématem.

The post Spánek – co je ještě v pořádku a co už je problém? appeared first on Top Stories.

Přibližme si hluboké poznatky stoicismu, ponořme se do děl Marcuse Aurelia a Senecy a objevme, že stoicismus nabízí mnohem více než pouhé teoretické úvahy.

Hlavní postavy
Seneca a Marcus Aurelius sice nejsou zakladateli, ale patří mezi nejvýznamnější přispěvatele do filozofického hnutí.

Seneca – pragmatický filozof. Seneca přináší jedinečný pohled – filozof, jehož moudrost se rozkládá do každodenních praktických výzev. Nebyl pouhým teoretikem, ale pragmatikem, který spojoval filozofii s potřebami běžného života. Jeho eseje a dopisy jsou plné praktických rad týkajících se různých aspektů života, nabízející rady, jak čelit osudu, hospodařit s časem a aplikovat stoicismus v moderním světle. Seneca chtěl, aby jeho díla oslovila co nejširší obecenstvo, a proto je možné využít moderní technologie pro šíření jeho moudrých slov.

zdroj:pixabay.com

Marcus Aurelius – stoický císař. Vládnete jedním z nejmocnějších impérií v dějinách, Římskou říší; máte vše, co si lidská bytost může přát. A přesto zůstáváte pokorní a vedete život plný filozofického zkoumání. To byla realita pro Marca Aurelia. Navzdory nárokům své role byl oddaným stoickým praktikem, což se odráží v jeho spisech známých jako „Meditace“. Toto jedinečné dílo, psané spíše jako osobní deník než formální pojednání, nám poskytuje intimní pohled na jeho filozofické myšlení. Místo izolace od lidí, se svěřoval do svého deníku během svých cest a dobyvačných výprav.

zdroj:pixabay.com

Svět meditací
„Meditace“ je sbírka reflexí, které Aurelius psal během svého působení jako císař. Na rozdíl od většiny filozofických děl nebyly nikdy určeny k publikaci, ale sloužily jako jeho soukromý průvodce stoickým životem. Tento upřímný pohled do jeho myšlení nám umožňuje nahlédnout na stoicismus v jeho nejčistší podobě jako průvodce pro každodenní život.

Klíčová stoická témata v „Meditacích“
Marcus Aurelius zkoumá několik klíčových stoických témat, které rezonují s výzvami, jimž čelíme i dnes:

Omezení kontroly: Zaměření se pouze na to, co můžeme ovlivnit – na rozhodnutí, která činíme, a na naše reakce na vnější události. Tento jednoduchý, avšak silný koncept tvoří základní kámen odolnosti.
Amor Fati (láska k osudu): Přijetí a láska k vlastnímu osudu, bez ohledu na jeho obtíže, umožňuje vidět životní okolnosti jako příležitost ke růstu a učení.
Role rozumu: Důraz na používání racionality ke zvládání emocí a reakcí. Tento posun v myšlení je klíčový pro odolnost a umožňuje nám reagovat na životní výzvy klidně a jasně.

Stoické psaní deníku: Cesta k sebeuvědomění
Stoický deník je praxe reflexe a sebezdokonalování.
Tato praxe, inspirovaná zvykem Marcuse Aurelia zaznamenávat své myšlenky a zážitky, zahrnuje denní zaznamenávání myšlenek, reakcí a pozorování. Cílem je rozvíjet sebeuvědomění a hlubší porozumění své vlastní psychice. Skrze deníkové záznamy odhalíte vzorce ve svém chování a myšlenkových procesech. Identifikování momentů, kdy jste možná reagovali emocionálně namísto racionálně, vám pomůže aplikovat stoické principy pro odolnější rozhodování.

Denní rozjímání: Kultivace životních principů
Každodenní meditace zahrnuje vyhrazený čas pro přemýšlení o klíčových stoických principech. Například meditace o omezení kontroly vás povzbuzuje, abyste rozlišovali mezi tím, co je ve vaší moci a tím, co není. Tento přístup vás naučí přesměrovat vaši pozornost od vnějších událostí směrem k vašim vnitřním reakcím.

Stejně tak důraz na roli rozumu posiluje stoickou myšlenku používání racionality jako nástroje pro efektivní zvládání emocí. Denním přemýšlením o síle rozumu si vybudujete proaktivní a odolné myšlení, schopné čelit životním výzvám.

zdroj:pixabay.com

Představte si zlo: Příprava na nepřízeň osudu
Tento postup zahrnuje vizualizaci nejhorších scénářů, nikoli k vyvolání úzkosti, ale k připravení mysli na možnou nepřízeň osudu. Mentální příprava na obtížné situace vám umožní lépe se s nimi vypořádat, když nastanou. Tento cvičení slouží jako prevence proti emocionálním turbulentům, které často doprovázejí neočekávané těžkosti.

A na závěr…
Toto zkoumání stoicismu, prováděné na základě moudrosti Seneky a Marcuse Aurelia, ukazuje, že stoicismus není záležitostí minulosti, ale nadčasovou a praktickou filozofií, jež nabízí nástroje pro budování odolnosti. Poskytuje plán pro zlepšení sebeuvědomění, podporuje racionální myšlení a usiluje o změnu perspektivy. Stoicismus nás učí, že i v neustále se měnícím světě zůstává síla našich reakcí a vůle vyvíjet odolnost pevně v našich rukou.

The post Stoicismus: Vytváření odolného myšlení appeared first on Top Stories.

Vědecký průzkum nazvaný „První roky dítěte“, publikovaný v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, analyzoval mozkovou aktivitu 435 jednoletých dětí v rodinách s nízkými příjmy v čtyřech amerických metropolitních oblastech. Studie poskytla matkám s nízkými příjmy finanční příspěvky v různých výškách a sledovala vývoj mozku u jejich dětí.

zdroj:pixabay.com

Matky různého etnického původu a s nižším vzděláním obdržely buď 333 dolarů nebo 20 dolarů měsíčně. Tyto finanční dary mohly matky využít na libovolné potřeby pro své děti.

Výsledky studie ukázaly, že děti matek, které dostávaly vyšší finanční podporu, vykazovaly vyšší mozkovou aktivitu ve srovnání s dětmi, jejichž matky obdržely nižší finanční příspěvek.

Zatím není jasné, jak dlouho trvají změny v mozkové aktivitě a jak mohou ovlivnit kognitivní a behaviorální růst. Studie však naznačuje, že finanční podpora může hrát klíčovou roli v rozvoji dětského mozku.

zdroj:pixabay.com

Vědci nyní zkoumají, jakým způsobem finanční podpora ovlivňuje mozky dětí. Zda se tyto změny týkají snížení stresu u rodičů, lepšího stravování a dalších faktorů.

Andrew Bagshaw z Univerzity v Birminghamu v Británii zdůrazňuje, že potřebujeme hlubší porozumění vývoji mozku dětí a jak ho ovlivňují různé faktory. Použití elektroencefalografie (Sledování mozkové aktivity 435 jednoletých dětí v rodinách s nízkými příjmy ukázalo, že vyšší finanční podpora poskytovaná matkám může pozitivně ovlivnit aktivitu mozku u dětí v raném věku. EEG) umožňuje sledování mozku u velkého počtu dětí a může být klíčem k tomuto poznání.

The post Finanční situace matky má vliv na činnost dětského mozku appeared first on Top Stories.

Les, nacházející se u města Gryfino v Západním Pomořansku, hostí přibližně čtyři sta borovic, které mají kmeny zakřivené o 90 stupňů. Některé stromy jsou mírně ohnuté, zatímco jiné mají výraznější křivky. Tato oblast lesa se vyznačuje místy, kde stromy mají neobvyklé tvary, ale jen pár desítek metrů dál rostou stromy s přirozeným vzrůstem.

zdroj:polsko.travel

Původ této zvláštní podívané sahá do 30. let minulého století, kdy byly tyto borovice vysazeny. I po létech ale zůstává záhadou, co způsobilo, že její kmeny vykazují tak výrazné zakřivení. Několik teorií bylo již bylo vědci vysloveno. Jako například vliv kolísající gravitace nebo tíha sněhu, ale žádná z nich plně nevysvětluje tento jev.

Jedna z nejpravděpodobnějších teorií vysvětluje, že sami lesníci mohli manipulovat s rostlinami po jejich výsadbě, přičemž některé stromy byly záměrně ohnuté. Přesto zůstávají otázky ohledně motivace a výběru konkrétních stromů nezodpovědné. I přes toto vysvětlení zůstává les předmětem spekulací a vědci z různých koutů světa se snaží objasnit tuto záhadu, protože žádná z teorií pro ně není dostačující.

The post Pokroucené stromy v polském lese. appeared first on Top Stories.

Označován za jedno z nejtajemnějších míst v celé Evropě, si udržuje záhadnou atmosféru, která láká zvědavce. Ačkoliv byl v roce 2020 oficiálně uzavřen, nadšenci se stále scházejí kolem jeho zdí, fotí náhrobky skryté v houští a hledají tajemství tohoto místa.

zdroj:Pixabay.com

Prvním, kdo na hřbitově spočinul, byl jedenáctiletý František Janovský, pacient bohnické léčebny trpící vodnatěním mozku. Hřbitov, původně primárně pro pacienty nemocnice, v sobě nese historie lékařů, pracovníků léčebny i lidí s netradičním životním stylem.

V areálu hřbitova odpočívají nejen pacienti a lékaři, ale i italští vojáci, kteří zemřeli na tyfus během druhé světové války. Toto místo se stalo posledním odpočinkem nejen pro sebevrahy, blázny a vrahy, ale i pro ty, kteří byli považováni za podivíny za svého života. Pohřbívání sebevrahů a vrahů zde bylo důsledkem historických pohledů na tyto činy.

zdroj:Pixabay.com

Lidé pohřbení na bohnickém hřbitově často zůstávají zapomenuti, ať už kvůli odmítání příbuzných nebo absenci rodiny. Přesto se mezi milovníky záhad najdou i jedinci, kteří tajně na jejich hroby přinášejí květiny a svíčky. I po oficiálním ukončení pohřbívání v roce 1951, kdy byl zrušen i kostel, zůstává hřbitov místem podivných zvuků a záhadných událostí. Navzdory uzavření se odvážlivci snaží přeskočit zdi a nasát atmosféru tohoto tajemného místa.

The post Bohnický hřbitov plný záhad appeared first on Top Stories.

Hnilobný zápach ze znečištěné řeky obklopující hotel a mýty o sebevraždách či duchové dodávají tomuto místu ještě větší podivnou atmosféru. Toxická voda a blízkost nebezpečných vodopádů činí toto místo nebezpečným a zneklidňujícím.

Zdroj:global-entrepreneur.com

Historie hotelu sahá až do období Muisků, původních obyvatel Bogoty, kteří utrpěli tragický osud v důsledku španělského dobytí. Někteří se dokonce vrhali ze skály do vodopádů, věříce, že tím dosáhnou svobody. Hotel později sloužil jako sídlo a později jako dekadentní hotel, ale jeho sláva trvala pouze krátce.

S nástupem Velké hospodářské krize hotel upadl, hosté zmizeli a hotel se stal místem častých sebevražd. Jeho úpadek byl dovršen znečištěním řeky a strukturálním poškozením, což vedlo ke konečnému uzavření. I po jeho zavření se kolem hotelu šířily zvěsti o duchovních jevech a tragédiích.

Hotel si pomalu brala okolní příroda a místo se stalo rájem zvědavců a squaterů. Někteří tvrdili, že zde viděli různé stíny či slyšeli hovory v cizích jazycích. Pro turisty bylo opakovaně vydáno varování, aby se nezdržovali v okolí objektu, zvláště v noci, aby omylem nespadli z okraje skály.

Zdroj:sawanonlinebookstore.com

I když se nyní hotel změnil v muzeum, jeho minulost plná sebevražd a temných příběhů stále přitahuje zvědavé návštěvníky. Místo je možné navštívit jako Muzeum biodiverzity a kultury Tequendama, které otevírá dveře do podzemních ekosystémů a jeskyní. Nicméně, přes veškerou jeho historii a transformace, zůstává Hotel del Salto místem, které láká ztracené duše a přitahuje pozornost všech, kteří touží poznat jeho strhující, ač trochu děsivou, minulost.

The post Zapomenutá minulost Hotelu del Salto appeared first on Top Stories.

I když neexistují konkrétní důkazy potvrzující jeho užívání jako vězení, existuje mnoho nejasností a rozporů v jeho historii. Povědomí o tomto stromu jako vězeňském objektu pramení z chybných informací zveřejněných v novinovém článku.
První nepřesné představy, že by strom mohl sloužit jako vězení, lze vystopovat až do roku 1949, kdy umělec Vlase Zanalis vytvořil obraz, který zobrazoval vězeňský strom ve Wyndhamu. Tento obraz byl omylem identifikován jako ten z Derby v novinovém článku.

Stále však není jasné, kdo za tuto chybu nese odpovědnost – zda novinář, autor obrazu nebo někdo jiný. Nicméně od padesátých let 20. století se tato dezinformace opakovaným uváděním v článcích začala považovat za fakt, kterému mnozí slepě věří.
Strom se postupem času stal turistickou atrakcí, přestože jeho pochybná a pravděpodobně falešná historie přetrvává.

zdroj:pixabay.com

V článku z roku 1960 v Australian Women’s Weekly se poprvé objevily pochybnosti o pravdivosti historie tohoto místa, kde bylo zmíněno, že strom v Derby pravděpodobně nikdy nesloužil jako vězení.

Ačkoliv existují pochybnosti o historické pravdivosti tohoto místa, je strom stále oficiálně zapsán jako Vězeňský baobab v registru Státního památkového úřadu.
Doktorka Elizabeth Grant z University of Adelaide, autorka části o tomto tématu v knize Palgrave Handbook of Prison Tourism, odsuzuje tuto falešnou propagaci a zneužívání baobabu pro účely turistiky, neboť tím dochází k zamlžení skutečné historie tohoto místa.

V minulosti byl tento baobab považován za posvátný spolu s ostatními stromy v okolí Derby. Místní domorodci věřili, že strom uchovává nějakou entitu, že má svou vlastní duši. Konkrétně tento strom sloužil jako místo ukládání ostatků, což potvrzují nálezy antropologů v roce 1916, kdy byly nalezeny kosti předků objevené antropologem Herbertem Basedowem.

The post Mýtus, který láká mnoho návštěvníků: Legendární vězeňský strom appeared first on Top Stories.

Anomálie páteře se stala zdrojem jeho příjmu. Martin Emmerling se narodil v roce 1886 v Německu, v Norimberku. Přestože to vypadalo, že je zcela normální, lékaři u něj zjistili jednu neobvyklost. Jeho páteř byla zkroucená tak, že umožňovala otočit hlavu o 120 stupňů.
Avšak nic nebylo zadarmo, trénink byl bolestivý. Než dosáhl tohoto neobvyklého otočení, trvalo mu to několik let. A šel dokonce tak daleko, že si vykloubil několik obratlů, aby mohl hlavu otočit co nejdál. To mu však přinášelo nejen bolesti v krku, ale také v lopatkách.

Poté, co opustil Evropu, se v meziválečném období vydal do Spojených států, kde se rozhodl využít svou unikátní schopnost v rámci vystupování v sideshow. Tato forma zábavy se v té době stávala velmi populární, zahrnovala karnevalová a cirkusová vystoupení. Vystoupení zahrnovala podivné ukázky lidí se zvláštními schopnostmi nebo tělesnými anomáliemi. Martin, známý jako Soví muž, se zapojil do těchto podivínských vystoupení na Coney Islandu v New Yorku. Jeho show byla pečlivě promyšlená, a otočení hlavy bylo zpravidla závěrečným vrcholem představení.
Předvedl také cvičené kočky a psa, který uměl chodit po zadních nohách, kouřit doutník a držet deštník. Avšak největší ohromení vzbudilo jeho otočení hlavy a další neobvyklé ukázky, například vysazování vlastních kloubů.

zdroj:pixabay.com

Během svého života se dvakrát oženil. Jeho druhá manželka, která zůstala v USA, ho udala kvůli jeho sympatiím k nacistům. I přesto, že žil v USA, cítil se být víc Němcem a nesnášel americkou vlajku.
Když byl zatčen, právě stál na pódiu s otočenou hlavou směrem k publiku. Ačkoli ho policie zatýkala, údajně stihl ještě mrknout na překvapené diváky.

Jeho poslední vystoupení proběhlo v roce 1952 a dodnes jsou zachovány záběry ukazující jeho neobvyklou schopnost. O tři roky později zemřel náhle na infarkt.

Sideshow byly později ve 20. století zakázány kvůli své bizarnosti. Nicméně historie se opakuje a tyto show opět získávají popularitu a prezentují ještě bizarnější exponáty.

The post Soví muž: Jak svou zvláštní dovedností vydělal peníze, ale trpěl appeared first on Top Stories.

Bajkalské jezero
Nachází se v Sibiři, v Rusku a s hloubkou 1,642 metrů je Bajkalské jezero nejhlubším na světě. Toto jezero je jedním z nejstarších jezer na světě, s odhadovaným stářím přes 25 milionů let. Je také domovem pro mnoho endemických druhů, včetně něrpy bajkalské, sladkovodního tuleně, a omula bajkalského. Jezero je také velmi čisté a obsahuje více než 20% světových sladkovodních zásob.
Bajkalské jezero bylo svědkem mnoha historických událostí včetně průzkumných výprav v sibiřské oblasti a během druhé světové války bylo strategickým bodem. Jeho okolí bylo dříve centrem gulagu, kam byli vězni posíláni na nucené práce.

zdroj:pixabay.com

Viktoriino jezero
Leží východně od Afriky, v oblastech Ugandy, Tanzanie a Keni. Má maximální hloubku okolo 83 metrů. Viktoriino jezero, ačkoliv není nejhlubší, je největším jezerem na africkém kontinentu a druhým největším sladkovodním jezerem na světě. Je důležité pro místní rybolov a dopravu.
Viktoriino jezero bylo také důležitým místem průzkumu během koloniální éry a hrálo roli při objevování Nilu jako zdroje.

Tanganyika
Leží východně od Afriky, rozkládá se na území čtyř států: Burundi, Tanzanie, Zambie a Demokratická republika Kongo. S maximální hloubkou 1,470 metrů je druhým nejhlubším jezerem na světě. Tanganyika je největším africkým jezerem a je známé pro svoji bohatou faunu, včetně mnoha druhů cichlidových ryb, které se v něm vyskytují. Jezero je také důležitým zdrojem sladké vody pro místní obyvatele.
Během koloniální éry bylo Viktoriino jezero využíváno pro dopravu a obchod a bylo důležitým místem pro evropské průzkumné expedice.

zdroj:pixabay.com

Malawijské jezero
Nachází se v jihovýchodní Africe, na území Malawi, Mozambiku a Tanzanie. Dosahuje hloubky okolo 706 metrů. Malawijské jezero je známé pro svou bohatou biodiverzitu a mnoho druhů ryb, z nichž mnohé jsou endemické. Je také oblíbeným místem pro potápění a má krásné pláže.
Malawijské jezero bylo prostředím pro několik historických výprav a průzkumných misí.

Crater Lake (Krakatou)
Nachází se v Oregonu, USA, a je částí Národního parku Crater Lake. Dosahuje hloubky asi 594 metrů. Toto jezero se nachází v kráteru sopky a je známé svou intenzivní modrou barvou a čistotou vody. Uprostřed jezera je malý ostrůvek, který vznikl po sopečné erupci.
Crater Lake vzniklo po erupci sopky Mount Mazama a tato erupce byla velmi silná a zničující. Po této erupci vzniklo jezero v kráteru sopky, a stalo se tak jedním z nejčistších jezer na světě.

zdroj:britannica.com

Každé z těchto jezer má své jedinečné vlastnosti a historii, které je činí zajímavými a důležitými pro místní ekosystémy a kultury, byly svědky

různých dějů, které ovlivnily regiony, ve kterých se nachází.

The post Nejhlubší jezera světa. appeared first on Top Stories.

Hrad Bran (Drakova hora) – Rumunsko: Hrad Bran, nacházející se v Transylvánii, je proslulý jako domov Drákuly, legendárního upíra. Tento hrad byl postaven ve 14. století a sloužil jako opevnění na hranici mezi Sedmihradskem a Valašskem. Byl významným bodem v historické obraně regionu a dodnes přitahuje mnoho turistů svou gotickou architekturou a pohnutou historií.

zdroj:pixabay.com

Hrad Houska – Česká republika: Hrad Houska je považován za jedno z nejtajemnějších míst v České republice. Když byl postaven (ve 13. století), zdálo se, že tato stavba nemá žádný skutečný účel. Legenda praví, že byl postaven nad štolou do pekel, aby zamezil zlým silám vylézajícím ven. Existuje spousta příběhů o nadpřirozených jevech, které se zde vyskytují.

Hrad Château de Brézé – Francie: Tento hrad byl postaven v 11. století a sloužil jako obranná pevnost. Během historie byl pak využíván k různým účelům, včetně chovu holubů a vinného sklepa. Vypadá jako klasický evropský hrad, ale má jedinečné tajemství. Pod hradem se nachází obrovské podzemní komplexy, včetně sklepů a místností, které byly využívány po staletí jako úkryt v případě války nebo obléhání. Je to doslova druhý hrad pod zemí.

Hrad Boldt – USA: Hrad Boldt, nacházející se na Thousand Islands v New Yorku, je nesmírně tajemný. Byl postaven jako dar od Georga C. Boldta pro manželku Louise, ale zůstal nedokončený a téměř zpustlý po tragické smrti ženy. Stojí zde jako melancholická památka na nešťastnou lásku.

Hrad Mont Saint-Michel – Francie: Tento hrad se nachází na skalnatém ostrůvku v Normandii ve 13. století. Během přílivu je obklopen vodou. Místní legenda říká, že hrad byl postaven na místě, kde se zjevil archanděl Michael, a je spojen s různými mýty a legendami. Hrad byl v minulosti používán jako klášter a vojenská pevnost a hrál klíčovou roli v regionální historii.

Hrad Edinburgh – Skotsko: Hrad Edinburgh je ikonický hrad na skále nad městem Edinburghem. Jeho historie sahá až do 12. století, a byl svědkem mnoha důležitých historických událostí, včetně korunovace skotských králů. O hradu kolují pověsti o strašidelných jevech, jako je třeba slavný duch popraveného vojenského vězně.

zdroj:pixabay.com

Hrad Akershus – Norsko: Tento hrad v Oslu má bohatou historii a sloužil jako královský palác, vězení a vojenská pevnost. Jedna z nejznámějších legend je o strašidelném duchu, známém jako „Hráč na flétnu“, který prý hraje na flétnu jen v noci a předpovídá neštěstí.

Hrad Leap – Irsko: Hrad Leap, nacházející se v hrabství Cork, je spojen s mnoha legendami a příběhy o duchovních jevech. Jedna z nejznámějších je příběh o duchu jménem „Hrabě z Desmondu,“ který prý prochází hradem a přináší smůlu těm, kdo ho zahlédnou.

Hrad Ballygally – Severní Irsko: Tento hrad byl postaven v 17. století a má pověst jednoho z nejstrašidelnějších míst v Severním Irsku. Legendy hovoří o duchu Lady Isobella Shaw, která se zřejmě snaží dostat z pokoje č. 3, kde byla uvězněná.

Hrad Bodiam – Anglie: Hrad Bodiam, postavený v 14. století, je klasickým příkladem středověkého hradu s padacím mostem a hradbami. Existují spekulace o tajných podzemních chodbách a komnatách, pravda ale zůstává záhadou.

The post Nejtajemnější hrady světa a jejich tajemství. appeared first on Top Stories.

Vídeň

Vídeň je hlavním městem Rakouska a leží poblíž východní hranice s Českou republikou.
Je známá svou bohatou historií, uměním a kulturou. Můžete zde navštívit Hofburg (císařský palác), katedrálu svatého Štěpána, zahradní zámek Schönbrunn a Hofburgskou operu. Vychutnat si můžete vídeňskou kávu a Sachertorte, tradiční vídeňský dort.
Vídeň je jedním z kulturních a historických center Evropy. Má bohatou historii spojenou s Habsburskou monarchií. Kromě již zmíněných památek, můžete navštívit také umělecká muzea, jako je Albertina a Belvedere, kde jsou vystaveny důležité umělecké sbírky.

Salcburk

Salcburk se nachází relativně blízko hranic s Českou republikou v jihozápadní části Rakouska.
Je známý jako rodiště skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Můžete navštívit jeho rodný dům, stejně jako krásný Salcburský hrad a historické centrum města, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Město obklopují nádherné Alpy a je známé nejen díky Mozartovi, ale právě také díky svému historickému centru. Pevnost Hohensalzburg dominuje městu a nabízí nádherné výhledy. Můžete také procházet úzkými uličkami starého města a navštívit Salcburskou katedrálu.

Zdroj:pixabay.com

Hallstatt

Hallstatt leží v regionu Salzkammergut, nedaleko hranic s Českou republikou východně od Salcburku. Je to malebné městečko u jezera Hallstätter See, obklopené vysokými horami. Můžete zde obdivovat historické domy, navštívit solné doly a vydat se na pěší túry po okolních horách. Při procházce kolem jezera můžete obdivovat malebné domky vytesané do skal. Toto místo je oblíbeným cílem fotografů a milovníků přírody.

Štýrský Hradec

Neboli také Graz se nachází na jih od Vídně, blízko rakousko-slovinských hranic. Je druhým největším městem Rakouska a je známý svým historickým centrem s impozantním hradem, kostely a malebnými uličkami. Město má také bohatou kulturní scénu a moderní architekturu.
Kromě hradu a historického centra můžete navštívit Kunsthaus Graz, moderní muzeum umění, které je architektonickým skvostem. Graz je také známý svými trhy, kde si můžete vychutnat tradiční rakouské pokrmy.

Zdroj:pixabay.com

Innsbruck

Innsbruck leží v Tyrolsku, blízko rakousko-italských hranic na západě Rakouska. Innsbruck je krásné město v Alpách. V létě si můžete užívat horské túry a cyklistiku, zatímco v zimě je to skvělé místo nabízející nepřeberné množství možností pro lyžování a horské zimní sporty. Můžete navštívit Zlatou střechu (Goldenes Dachl), ikonickou památku města,  imperiální palác Hofburg a mnoho muzeí. Město je také bohaté na kulturu, ať už jde o tradiční tyrolskou hudbu nebo moderní umění.

Každé z těchto míst má svůj unikátní půvab a nabízí návštěvníkům rozmanité zážitky.

The post Rakouská města, která musíte vidět. appeared first on Top Stories.

Inkové byli původem z oblasti And v Jižní Americe, která zahrnuje dnešní Peru, Bolívii, Chile, Ekvádor a Kolumbii. Jejich říše, známá jako Tawantinsuyu, existovala ve 15. a 16. století.
Měli pokročilé znalosti o hygieně. Používali mýdlo vyrobené z rostlinných olejů a plánovali podzemní vodovody a kanalizaci ve svých městech, jako je Machu Picchu.

Inkové měli centralizovanou monarchii, kterou řídil panovník zvaný Sapa Inka. Jejich společnost byla rozdělena do provincií s územními vládci. Byla to silná byrokratická říše s pokročilým systémem záznamů a komunikace pomocí quipu, což byla sada uzlů na provázku.

Incká říše byla bohatá na zlato, které bylo důležitou součástí její kultury a rituálů. Zlato bylo používáno ve formě šperků, náboženských artefaktů a platidla.

Zdroj:pixabay.com

Měli své vlastní tradice a návyky ohledně manželství a lásky. Manželství bylo často aranžováno rodinou a mohlo sloužit k posílení sociálních vazeb. Polygamie byla dovolena pro bohatší třídy, ale běžní lidé měli obvykle monogamní manželství. Inkové si také cenili oddanosti a věrnosti ve vztazích.

Běžný život Inků

Zemědělství – Inkové byli zruční zemědělci. Pro pěstování plodin na svých terasovaných polích používali systém známý jako „andenské terasy“. Pěstovali brambory, kukuřici, fazole, quinou a další plodiny, které jim umožnily přežít v různých klimatických podmínkách.

Chasquis – Inkové měli efektivní systém komunikace nazývaný chasquis. Jednalo se o běžce, kteří běželi po sítích cest rychle a přesně předávali zprávy v podobě quipu nebo ústně. Tento systém umožňoval rychlou výměnu informací po celé říši.

Architektura – Inkové byli mistři v oblasti architektury. Jejich stavby, jako je Machu Picchu a Sacsayhuamán, jsou pozoruhodné pro svou precizní kamennou konstrukci a přesné spojování kamenů bez použití malty.

Náboženství – Náboženství hrálo důležitou roli v životě Inků. Uctívali mnoho božstev spojených s přírodou, jako je slunce (Inti), měsíc (Mama Killa) a hory. Prováděli rituály a oběti, aby si zajistili dobrou úrodu a štěstí.

Textilní umění – Inkové byli také známí pro své výrobky z textilu. Používali techniky tkaní a barvení vlny k vytváření krásných a kvalitních textilií. Tyto textilie byly důležité pro oblečení, ale také mohly sloužit jako platidla.

Zdroj:pixabay.com

Kalendář – Inkové měli vlastní kalendář, který jim pomáhal sledovat zemědělské cykly a rituální události. Používali jak solární, tak lunární kalendáře.

Právní systém – Měli rozvinutý právní systém a zákony, které upravovaly společenské chování a majetková práva. Tresty za porušení zákonů byly stanoveny podle závažnosti přestupku.

Inkové jsou fascinující civilizací s bohatou kulturou a historií. Tyto informace by vám měly poskytnout lepší představu o jejich životě a o tom, čím vším přispěli k úrovni dnešní civilizace.

The post Zajímavý život Inků appeared first on Top Stories.

Osvětim
Osvětim, místo známé také jako Auschwitz, je místem, které má velký historický význam, ale zároveň představuje velmi citlivé téma. Koncentrační a vyhlazovací tábory Osvětim-Birkenau byly během druhé světové války místem hrůzy a nesmírného lidského utrpení.
Osvětim se nachází v Polsku, poblíž města Oświęcim, a je to významné muzeum a památník holocaustu. Místo připomíná tragédii a je důležité pro zachování vzpomínek na oběti holocaustu a hrůzy, které se zde odehrály.
Pokud máte zájem o historii holocaustu a chcete se dozvědět více o této temné kapitole lidských dějin, můžete navštívit muzeum v Osvětimi-Birkenau. Je to místo ideální ke vzpomínání a reflexi nad hrůzou války a nacistického režimu. Je důležité přistupovat k návštěvě tohoto místa s respektem a citlivostí k historii a paměti obětí.

Zdroj:pixabay.com

Katovice

Katovice jsou významným městem v jižním Polsku, ačkoli neleží přímo u hranic s Českou republikou. Je to důležité hospodářské a kulturní centrum Slezska, které nabízí různé zajímavé aktivity a atrakce. Několik důležitých informací o Katovicích:

Kulturní akce: Katovice jsou známé svým bohatým kulturním životem. Město hostí mnoho koncertů, festivalů a kulturních akcí po celý rok.

Muzea a galerie: Katovice nabízejí několik muzeí a galerií. Mezi ně patří například Slezské muzeum, které vám poskytne pohled na historii a kulturu regionu.

Nákupní centra: Město má moderní nákupní centra, jako je Silesia City Center, kde můžete prozkoumávat obchody, restaurace a zábavu.

Přírodní krása: I když Katovice jsou především průmyslovým centrem, okolí města nabízí krásné přírodní scenérie. Můžete si udělat výlety do Beskyd nebo Těšínských Beskyd.

Historie a architektura: Město se může chlubit řadou historických čtvrtí a několika architektonickými památkami, které stojí za prohlídku, jako je katedrála sv. Petra a Pavla nebo šachovnicově uspořádané náměstí.

I když Katovice neleží přímo na hranicích s Českou republikou, jsou dobře dostupné pro české návštěvníky a nabízejí různé zajímavé aktivity a místa k prozkoumání.

Zdroj:pixabay.com

Nyské a Otmuchowské jezero

Nyské a Otmuchowské jezero jsou dvě krásná jezera, která leží poblíž hranic mezi Polskem a Českou republikou. Tato jezera jsou oblíbenými destinacemi pro rekreaci a outdoorové aktivity:
Nyské jezero (Nysa): Toto jezero leží na řece Nysa Kłodzka a je největším nádržním jezerem v Polsku. Nabízí mnoho možností pro vodní sporty, jako je plachtění, rybaření a koupání. Okolní krajina je také ideálním místem pro pěší turistiku a cyklistiku. Na břehu jezera najdete také kempy a rekreační zařízení.

Otmuchowské jezero (Otmuchów): Otmuchowské jezero se nachází nedaleko hranic s Českou republikou a je dalším krásným místem pro milovníky vodních aktivit. Je vhodné pro plavání, rybaření a vodní sporty. Kolem jezera vede cyklostezka a pěší stezky, což umožňuje prozkoumat okolní přírodu.

Obě tato jezera jsou ideální pro relaxaci a trávení času v přírodě, zejména v letních měsících. Jsou vzdálená přibližně hodinu jízdy od českých hranic a nabízejí krásné scenérie a možnosti pro aktivní dovolenou.

Krakov

Krakov (Krakow) je jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších měst v Polsku a určitě stojí za návštěvu. Krakov je bohatý na historii, kulturu a architekturu a nabízí řadu zajímavých atrakcí a aktivit:

Historické centrum: Středověké centrum Krakova, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, je plné malebných uliček, náměstí a historických budov. Náměstí Rynek Główny je jedním z největších středověkých náměstí v Evropě.

Zdroj:pixabay.com

Krakovský královský zámek (Wawel): Zámek Wawel je symbol Krakova a bývalé královské rezidence. Můžete si prohlédnout královské komnaty, katedrálu na Wawelu a obdivovat výhledy na Vltavu z hradního kopce.

Kazimír: Toto je historická čtvrť města, která byla kdysi samostatným židovským městem. Nabízí mnoho židovských památek, synagog a restaurací s tradiční židovskou kuchyní.

Muzea a galerie: Krakov je domovem mnoha muzeí a galerií. Například Muzeum národního památníku Auschwitz-Birkenau leží poblíž Krakova.

Trh s jídlem na Haly Targowe: Toto je oblíbené místo pro milovníky gastronomie. Můžete ochutnat tradiční polská jídla, jako je pierogi, kielbasa a plněné koblihy.

Krakov je také výchozím bodem pro návštěvu blízkého solného dolu Wieliczka a dalších zajímavých míst v okolí. Celkově je Krakov jedním z nejkrásnějších a nejhistoričtějších měst ve střední Evropě a nabízí širokou škálu zážitků pro návštěvníky.

The post Místa v Polsku poblíž hranic s ČR, které stojí za to navštívit. appeared first on Top Stories.

Historie
Historie půstu má kořeny v různých kulturách a náboženských tradicích. V antickém Řecku a Římě byl půst praktikován pro zdravotní a spirituální účely. V křesťanství se půst týká Velikonoc, kdy věřící omezují jídlo po dobu 40 dní před Velikonocemi. V islámu praktikují měsíční půst během Ramadánu.

zdroj:pixabay.com

Druhy půstu

Suchý půst: Během suchého půstu se nepřijímají potraviny ani tekutiny po určitou dobu. Je to extrémní forma půstu a měla by být prováděna s opatrností a pod dohledem zkušeného odborníka.

Částečný půst: Při částečném půstu se omezují určité potraviny nebo se jídlo konzumuje pouze v určitých dnech. Například, „den s omezenými kaloriemi“ je forma částečného půstu.

Přerušovaný půst: Přerušovaný půst zahrnuje střídání mezi obdobími stravování a obdobími půstu na denní bázi. Oblíbeným druhem je například 16/8 půst, kde se konzumuje jídlo během 8 hodin denně a zbytek 16 hodin se drží půst. Jsou ale i jiné varianty jako třeba 14/10, 18/6  a nebo nejméně razantní 12/12.

zdroj:pixabay.com

Zdravotní půst: Tento druh půstu se používá pro léčebné účely. Pod dohledem lékaře může být součástí léčebného postupu u některých onemocnění.

Spiritualní půst: Mnoho náboženství praktikuje půst jako způsob duchovního očištění a posílení spojení s vyšším bytím.

Vždy je důležité provádět jej s rozvahou a s ohledem na svůj zdravotní stav!

Zdravotní výzkum
V posledních letech probíhá stále více výzkumů zaměřených na zdravotní výhody a rizika spojená s půstem. To vede k novým poznatkům o tom, jak může půst ovlivnit naše tělo a zdraví.

Výhody:
Zdravotní – může pomoci snížit hladinu cukru a cholesterolu v krvi, podpořit hubnutí a zlepšit citlivost na inzulin.
Spirituální a psychické – může posílit sebeovládání, soustředění a spirituální růst.
Detoxikace – pomáhá tělu zbavit se toxinů.

Nebezpečí:
Dehydratace – suchý půst bez tekutin může vést k dehydrataci.
Nutriční nedostatky – dlouhodobý půst bez správného plánování může způsobit nedostatek živin.
Zhoršení zdravotního stavu – půst by neměl být prováděn lidmi s určitými zdravotními problémy.

Půst může být držen z různých důvodů, včetně zdravotních nebo může mít náboženský význam. Záleží na individuálních preferencích a potřebách, který druh půstu si člověk vybere. Je však důležité provádět jej s rozvahou a s ohledem na svůj zdravotní stav, nejlépe pod dozorem odborníka.

The post Půst: Dobrý pomocník, zlý pán appeared first on Top Stories.

Kočičí zajímavosti

Schopnost dopadnout na všechny čtyři nohy: Schopnost, které se také říká „právo na katapult“. Kočky mají flexibilní páteř a vysoký počet obratlů, což jim umožňuje rychle změnit polohu těla ve vzduchu a přistát na všech čtyřech nohách. To jim pomáhá minimalizovat zranění při pádu.

Noční lovci: Kočky jsou přirozenými nočními lovci. Mají výborný noční zrak a sluch, což jim pomáhá v lovu za šera a v noci.

Střídání spánku a bdění: Mají krátký cyklus spánku a bdění. Můžou spát až 16-20 hodin denně, což jim pomáhá šetřit energii pro lov a hraní.

zdroj:pixabay.com

Čistotnost: Jsou to velmi čistotná zvířata. Čistí si srst jazykem až 4 hodiny denně, což jim pomáhá udržovat srst čistou a regulovat teplotu těla.

Nezávislost: Jsou známé svou nezávislostí a samostatností. I když mají blízký vztah se svými lidmi, rády si zachovávají svou svobodu.

„Kočičí kamarádi“: Mohou být také velmi oddanými společníky a pomáhat lidem snižovat stres a úzkost. Kočičí terapie se stává stále populárnější.

Různá plemena: Existuje více než 70 různých plemen koček s různými charakteristikami srsti, velikostí a chování.

Zajímavosti konkrétních plemen

Sphynx: Jsou známé svou bezsrstou kůží a výraznými ušima. Jejich tělo je hřejivé na dotek a potřebují více péče o kůži kvůli absenci srsti. Jsou velmi společenské a rády se tisknou k teplým místům nebo ke svým majitelům, aby si udržely teplotu těla.

zdroj:pixabay.com

Siamská kočka: Jsou známé pro svou výraznou barvu srsti a jasné modré oči. Jsou velmi hlasité a komunikativní. Mají silnou osobnost a mohou být velmi oddané svým majitelům.

Ragdoll: Jsou známé pro svou klidnou a uvolněnou povahu. Jsou velké, mají polodlouhou srst a jsou oblíbené pro svou schopnost uvolnit svalstvo, když jsou drženy v náruči, což připomíná hadrovou panenku a proto vzniklo jméno „Ragdoll“.

Bengálská kočka: Mají divoký vzhled s pruhovanou srstí podobnou levhartovi. Jsou velmi aktivní a energické a mohou si s oblibou hrát s vodou. Toto plemeno má původ v křížení divokých koček s domácími.

Mainská mývalí: Toto je jedno z největších plemen koček na světě. Mají dlouhou srst a výrazné ocasy. Jsou přátelské a inteligentní a mohou mít ke svým lidem velmi silné pouto.

zdroj:pixabay.com

Perská kočka: Jsou známé pro svou krásnou dlouhou srst a plochý obličej. Jsou klidnější a méně aktivní než některá jiná plemena a vyžadují pravidelnou péči o srst.

Toto jsou jen některé příklady, každé plemeno má své vlastní jedinečné vlastnosti a charakteristiku. Pokud plánujete pořizovat kočku, je dobré si udělat přehled, abyste našli plemeno, které bude odpovídat vašemu životnímu stylu a preferencím.

Pověry a mýty

Kočky mají často pověst léčitelských bytostí a nadpřirozených schopností, což je zpravidla spíše součástí pověrčivosti a mýtů než vědecky prokázané reality.
Někteří lidé věří, že kočky mají schopnost léčit nemocné nebo pomáhat při emocionálních problémech. Mýtus o „kočičí terapii“ může být spojen s jejich klidným a uklidňujícím chováním, což může lidem pomoci snížit stres.
Také jsou často spojovány se schopností vnímat neobvyklé jevy nebo mít „šestý smysl“. To může zahrnovat schopnost cítit blížící se zemětřesení nebo reagovat na naším okem neviditelné podněty.

zdroj:pixabay.com

Je důležité poznamenat, že tyto atributy jsou spíše založeny na pověrách a mýtech než na vědeckých důkazech. Kočky jsou skvělými společníky a mohou mít pozitivní vliv na duševní a emocionální zdraví svých majitelů, ale nemají opravdové nadpřirozené schopnosti.

The post Kočičí život opředený zajímavostmi appeared first on Top Stories.

Historie saunování
Sauna je tradiční finská praxe, která sahá daleko do historie. Slovo „sauna“ pochází z finského jazyka a znamená místnost vyhrazenou pro saunování. První sauny byly vybudovány v podobě jam v zemi, kde bylo ohřevné palivo umístěno, a kam se vstupovalo po dřevěných schodech. Tato tradiční metoda se v průběhu času vyvíjela a modernizovala do podoby, kterou známe dnes.

zdroj:pixabay.com

Jak to funguje?
Sauna je místnost, kde se udržuje vysoká teplota, obvykle kolem 70-100 °C, a relativně nízká vlhkost. Tato teplota způsobuje pocení, což má několik prospěšných účinků na tělo:

• Očista těla: Pocení v sauně pomáhá odplavit toxiny z těla a otevírá póry.
• Zlepšení cirkulace: Vysoká teplota rozšiřuje cévy a zlepšuje krevní oběh.
• Uvolnění svalů: Sauna pomáhá uvolnit napětí v svalstvu a může zmírnit bolesti svalů.
• Zlepšení dýchání: Suchý horký vzduch může pomoci uvolnit dýchací cesty a zmírnit příznaky alergií.

V určitých situacích může mít ale saunování i škodlivé účinky:

• Dehydratace: Kvůli pocení může dojít k dehydrataci, proto je důležité pít dostatek vody.
• Nadměrné saunování: Dlouhodobé nebo příliš časté saunování může způsobit problémy s kůží nebo kardiovaskulárním systémem.
• Nesnášenlivost tepla: Někteří lidé nedokáží snášet vysoké teploty a cítí se nepříjemně.

zdroj:pixabay.com

Druhy saunování a praktiky

Infrasauna: V tomto případě se používá infračervené záření místo tradičního ohřevu vzduchu. Tato forma sauny může být považována za jemnější, protože infračervené teplo proniká hlouběji do těla a teplota vzduchu je nižší. Infrasauny jsou často považovány za příjemnější pro lidi s nízkou tolerancí vysokých teplot.

Baňa neboli Ruská sauna: Tato tradiční varianta používá parní ohřev a může mít velmi vysokou vlhkost. Saunování často zahrnuje bičování větvičkami břízy, což pomáhá zlepšit krevní oběh a otevřít póry.

Ledová sauna: Teplota je zde i více než 130 stupňů pod nulou. V kryosauně je jen suchý mráz, takže nestudí.

Aromaterapeutická sauna: Přidávání vonných olejů nebo bylin do sauny může zvýšit relaxační účinky saunování. Každý vonný olej může mít specifické účinky na tělo a mysl.

zdroj:pixabay.com

Saunování v iglú: Některé sauny jsou postaveny ve tvaru iglú a mají speciální design, který umožňuje rovnoměrné rozložení tepla. Tato iglú sauny mají unikátní atmosféru a estetiku.

Zvuková terapie v sauně: Některé sauny nabízejí zvukovou terapii nebo hudbu, která pomáhá uvolnit mysl a zvýšit relaxaci během saunování.

Saunování ve vířivce: Některé moderní sauny mají integrované vířivky nebo jacuzzi, což umožňuje saunování a relaxaci ve stejném prostoru.

Výběr z těchto speciálních saun a praktik závisí na osobních preferencích a zdravotním stavu. Je důležité si uvědomit, že každá saunovací metoda má své vlastní výhody a nevýhody, a je vhodné konzultovat s odborníkem, pokud máte jakékoli zdravotní omezení či obavy.

The post Vše o saunování appeared first on Top Stories.

Brfxxccxxmnpcccclllmmnprxvclmnckssqlbb11116
Toto je jedno z nejznámějších „podivných“ jmen. Jeho nositel, švédský chlapec, byl pojmenován takto jeho rodiči jako protest proti švédským zákonům o jménech. Bohužel pro ně, švédské úřady tento protest nepřijaly a jméno bylo později změněno na „Albin.“

Talula Does The Hula From Hawaii
Toto jméno nesl školák na Novém Zélandu, dokud se nedostal do soudního řízení. Soudci se zdálo, že jméno by mohlo způsobit dítěti nepříjemnosti, a tak bylo povoleno změnit ho na něco méně podivného.

Batman Bin Suparman
Jistě jste slyšeli o superhrdinovi Batmanovi, ale co takhle Batman Bin Suparman? Toto jméno patří mladému muži z Singapuru a stalo se internetovým hitem díky svému neobvyklému spojení dvou slavných postav.

Cheeseburger
Jméno „Cheeseburger“ se objevilo v USA, kdy se rodiče s láskou k fastfoodu rozhodli pojmenovat své dítě tímto nezvyklým způsobem.

zdroj:pixabay.com

Facebookson
V Brazílii se narodil chlapec s jménem „Facebookson“ po tom, co jeho matka projevila vděk za to, jak sociální síť Facebook spojila lidi.

Lemonjello a Orangejello
Toto je příklad dvojčat narozených v USA, jejichž jména byla odvozena od příchutí zmrzliny (Lemon Jello a Orange Jello).

La-a
Toto jméno se vyslovuje jako „Ladasha“ a vzniklo kombinací slova „La“ (znamenající „the“ v některých dialektech) a tradičního jména „Dasha.“

Moon Unit Zappa
Dcera rockového hudebníka Franka Zappy, který byl známý svou excentricitou, dostala jméno „Moon Unit,“ což je zřejmě odkaz na koncepty a názvy, které byly v té době populární.

Gandalf
Jméno „Gandalf“ získalo větší popularitu díky knižní a filmové sérii „Pán prstenů,“ ale existují lidé, kteří své děti takto pojmenovali dlouho před tím, než se stalo tak známým.

zdroj:pixabay.com

Audio Science Clayton
Toto jméno patří synovi herečky Shannyn Sossamon. Je to příklad jména, které se inspiruje vědeckými a technickými termíny.

Pilot Inspektor Riesgraf-Lee
Toto neobvyklé jméno náleží synovi herce Jasona Lee. Herce prý inspirovala skladba „He’s Simple, He’s Dumb, He’s the Pilot“ od skupiny Grandaddy.

Tato jména jsou jen několik příkladů neobvyklých jmen, která existují po celém světě. Každé z nich nese svůj vlastní příběh o tom, proč bylo zvoleno, a někdy jsou výrazem kreativity, vtipu nebo dokonce protestu. Jméno je částí naší identity a jsou často silně spojena s kulturou a tradicemi určitého místa, a proto se mohou v jednotlivých zemích lišit způsoby, jakými jsou tvořena a chápána.

The post Nejpodivnější jména z celého světa appeared first on Top Stories.

David Berkowitz; zdroj:nytimes.com

Davidovo dětství
Berkowitz měl komplikované dětství. Byl adoptován pasivním a laskavým manželským párem, který mu dal jméno David Richard Falco. V mládí trpěl emocionálním traumatem způsobeným vědomím svého adoptovaného původu. Toto traumatu později bylo připisováno jeho následné kriminální činnosti.

Jeho životní cesta
Po dosažení dospělosti se Berkowitz zapojil do armády Spojených států, kde sloužil v Koreji. Po návratu do civilního života však začaly v jeho životě vystupovat temné a násilné tendence. V roce 1976 začal páchání sériových vražd v New Yorku.

Sériové vraždy
Berkowitz byl od května 1976 do července 1977 odpovědný za sérii vražd a střelb v New Yorku. Jeho cílem byly zejména mladé páry, které odpočívaly v autech. Jeho kruté činy a nevyzpytatelný charakter způsobily paniku a strach v celém městě. Vyhýbal se dlouhou dobu policii díky několika falešným stopám a vysloužil si přezdívku „Samův syn.“

zdroj:pixabay.com

Zatčení a vězení
Berkowitz byl zatčen v srpnu 1977 poté, co byl identifikován na základě jeho auta. Při výslechu přiznal své zločiny a tvrdil, že jej vedly hlasité hlasy psa jeho souseda, které mu říkaly, aby zabíjel. Byl odsouzen k doživotnímu vězení za každou z vražd, kterých se dopustil.

Pozdější život
Berkowitz se ve vězení věnuje náboženským aktivitám a tvrdí, že se stal křesťanem. Omluvil se za své zločiny a tvrdí, že je nyní jiný člověk. Jeho příběh zůstává jedním z nejznámějších příkladů sériového vraha v americké historii.

David Berkowitz zůstává ve vězení a jeho příběh je stále zkoumán psychology a kriminalistickou komunitou. Jeho případ upoutal pozornost kvůli svému zvrácenému charakteru a psychologickým aspektům.

Příběh o Davidu Berkowitzovi a jeho temné cestě životem zanechali nevymazatelnou stopu v historii kriminalistiky.

The post David Berkowitz: Příběh života a zločiny appeared first on Top Stories.

Příchod paddleboardingu do České republiky přicházel s rostoucím zájmem o outdoorové aktivity a touhou po aktivním trávení času na vodě. Paddleboarding, s jeho jednoduchostí a možností využití na různých typech vodních ploch, získal rychle na popularitě. Kluby, školy a obchody specializující se na tuto aktivitu začaly vznikat, podporujíce růst paddleboardové komunity.

Dnes je paddleboarding nedílnou součástí volnočasových aktivit i v České republice. Lidé ho praktikují pro zábavu, cvičení a relaxaci na vodě. Tento sport nabízí mnoho různých zážitků, od klidného veslování po adrenalinové surfování na paddleboardu. S překrásnými českými řekami, jezery a rybníky na dosah ruky se paddleboarding stal oblíbeným způsobem, jak prozkoumávat krásy české přírody z jiné perspektivy.

zdroj:pixabay.com

Původ paddleboardingu
Paddleboarding má staré kořeny a první historické záznamy o jeho použití pocházejí z Havajských ostrovů. Tam byl tento sport původně známý jako „Hoe he’e nalu,“ což znamená „veslování na vlnách“ v havajštině. Havajská kultura měla velký vliv na rozvoj paddleboardingu.

Globalizace sportu
Paddleboarding se postupně rozšířil do různých částí světa, když se lidé začali zajímat o tuto aktivitu. V 20. století se paddleboarding stal sportem, který mohl být provozován na různých vodních plochách, od oceánských vln po klidná jezera.

zdroj:pixabay.com

Příchod do České republiky
Paddleboarding se začal objevovat v České republice v průběhu 21. století. Jeho popularita stoupala s nástupem outdoorových aktivit a touhou lidí trávit více času venku. Paddleboarding nabízí různorodou zábavu na vodě.

Růst komunity
Postupně vznikaly paddleboardové kluby, školy a obchody se specializací na tuto aktivitu. Lidé začali nakupovat paddleboardy a objevovali krásu českých řek, jezer a rybníků z jiného úhlu.

Variabilita sportu
SUP nabízí mnoho různých způsobů využití, od klidného veslování na jezeře, adrenalinového surfování na vlnách, až po  cvičení jógy na prkně. Tato variabilita přispěla k jeho růstu v popularitě.

zdroj:pixabay.com

Dnes je paddleboarding pevnou součástí outdoorové a vodní kultury v České republice. Lidé ho provozují nejen pro rekreační účely, ale také jako sportovní trénink a relaxaci na vodě. Tento sport si získal stálou pozici mezi aktivitami, které Češi rádi provozují ve svém volném čase.

The post Historie paddleboradingu a jeho příchod do České republiky appeared first on Top Stories.

Tato tradice má hluboké kořeny v historii Bulharska a pravoslavné církve. Je spojena s oslavou svatého Theodora, patrona koňských jezdců a vojáků. Křížek na čele symbolizuje víru a ochranu. Věří se, že tímto způsobem se lidé chrání před nemocemi a špatnou energií. Také je to způsob, jak oslavit svatého Theodora. Oslavy Todorovdenu obvykle zahrnují návštěvy kostelů, modlitby a procesí. Věřící si na čelo kreslí křížek, obvykle pomocí popela nebo speciálního kosmetického přípravku. Během Todorovdenu se také podávají tradiční pokrmy, jako jsou pečená masa a různé druhy pečiva.

Rituály a zvyky

Návštěva kostela – Oslavy Todorovdenu obvykle začínají návštěvou kostela, kde se koná bohoslužba a modlitby.

zdroj:pixabay.com

Křížení na čele – Hlavním rituálem spojeným s touto tradicí je křížení na čele. Křížek bývá obvykle vytvořen z popela nebo speciálního kosmetického přípravku a věřící si ho nakreslí na čelo. Tento křížek symbolizuje víru a ochranu.

Procesí – V některých komunitách může být součástí oslav procesí, kdy věřící společně prochází ulicemi s ikonami svatého Theodora a provádějí modlitby.

Tradiční jídla – Během oslav Todorovdenu se podávají tradiční pokrmy jako jsou pečená masa, různé druhy pečiva a sladkosti. Tyto pokrmy jsou spojeny s oslavou svátku.

Symbolika koně – Protože svatý Theodor byl patronem koňských jezdců a vojáků, může být součástí rituálu také symbolika koně nebo obrázky koní.

Moderní interpretace tradice

Náboženský význam
Pro mnoho lidí zůstává tato tradice důležitou součástí jejich náboženského života. Křížek na čele stále symbolizuje víru a ochranu, a může být nošen s vírou v ochranu před zlými silami.

Kulturní spojení
Tato tradice má také kulturní význam a může být vnímána jako způsob oslavování kulturní identity a dědictví Bulharska.

zdroj:pixabay.com

Estetický význam
Pro některé lidi může být nošení kříže na čele spíše estetickým projevem než hlubokým náboženským rituálem. K vytvoření křížku na čele mohou používat různé dekorativní prvky nebo kosmetické produkty.

Oslavy svátku
Oslavy Todorovdenu mohou i dnes zahrnovat návštěvy kostela a podávání tradičních jídel, a to jak z náboženských, tak kulturních důvodů.

Osobní interpretace
Moderní interpretace této tradice může být velmi osobní a závisí na tom, co to pro konkrétní osobu znamená. Někteří lidé mohou tento rituál dodržovat s větším důrazem na víru a spiritualitu, zatímco jiní ho mohou vnímat spíše jako kulturní tradici.

Je důležité poznamenat, že v moderním světě může být tradiční rituál interpretován různými způsoby a může se stát součástí individuálního náboženského, kulturního nebo osobního významu pro každého jednotlivce.

The post Tradice bulharských žen s křížky na čele: Historie a moderní interpretace appeared first on Top Stories.

Historie
Nudistické pláže mají svůj původ v různých částech světa, ale jejich historie je často spojena s touhou po svobodném tělesném projevu a přirozenosti. První známé nudistické pláže se objevily na začátku 20. století v Evropě a Severní Americe.

Filozofie nudismu
Nudismus, také nazývaný naturismus, je filozofií, která zdůrazňuje spojení s přírodou a přijetí lidského těla takového, jaké je. Lidé, kteří sympatizovali s touto filozofií, začali vyhledávat místa, kde by se mohli volně osvobodit od oblečení a žít alespoň chvíli bez zábran.

zdroj:pixabay.com

První nudistické pláže
První oficiální nudistická pláž byla otevřena roku 1903 v Německu poblíž ostrova Sylt. Další pláže následovaly v Evropě, zejména ve Francii, Španělsku a Chorvatsku. V Severní Americe byla první nudistická pláž založena v roce 1929 na Fire Island v New Yorku.

Legalizace a regulace
Během 20. století byly nudistické pláže často vystaveny různým zákonům a regulacím. Některé země legalizovaly nudismus na určitých veřejných plážích, zatímco jinde byly této aktivitě zavřeny dveře. V některých případech se nudisté spojovali do organizací a bojovali za svá práva na volný projev těla.

zdroj:pixabay.com

Popularizace
V průběhu času se nudistické pláže staly populárními destinacemi pro lidi, kteří chtěli relaxovat a splynout s přírodou. Tyto pláže často nabízejí speciální zázemí, jako jsou sprchy, stany, nebo kluby, kde se nudisté mohou setkávat a sdílet své zájmy.

Současný stav
V současné době existují nudistické pláže po celém světě, včetně Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a dalších zemí. Mnohé z nich jsou oficiálně označeny a regulovány, zatímco jiné jsou neoficiální a vznikly spontánně na opuštěných plážích.

Vznik nudistických pláží je spojen s touhou lidí po svobodném projevu těla a přirozenosti. Jejich historie zahrnuje boj za práva a akceptaci této filozofie ve společnosti. Nudistické pláže jsou dnes oblíbenými místy pro ty, kteří chtějí užívat pláže a moře bez oděvu a zábran.

The post Kde se vzaly nudistické pláže? appeared first on Top Stories.

Watergate Skandál (1970)

Watergate skandál začal jako konspirační teorie, kdy novináři z Washington Post tvrdili, že prezident Richard Nixon a jeho administrativa byli zapojeni do nelegálních politických praktik. Konkrétně se jednalo o to, že členové Nixonovy administrativy prováděli tajné odposlouchávání kanceláří Demokratické strany umístěných ve Watergate komplexu ve Washingtonu, D.C.

Pravda byla odhalena poté, co novináři a vyšetřovatelé odhalili důkazy, včetně nahrávek a interních dokumentů, které spojovaly Nixonovu administrativu s tímto nelegálním počínáním. To vedlo k rezignaci prezidenta Nixona v roce 1974, což byl historický okamžik v americké politice.

Operace Northwoods (1960)

Operace Northwoods byla tajná plánovaná operace prováděná americkou vládou a vojenskými zpravodajskými službami v 60. letech. Plán obsahoval falešné teroristické útoky na americké občany a vojenské cíle, které měly být atribuovány kubánskému režimu. Cílem bylo vytvořit záminku pro vojenskou intervenci v Kubě.

Operace Northwoods nebyla nikdy neuskutečněna, ale dokumenty, které ji popsaly, byly později zveřejněny a potvrdily existenci tohoto plánu. Zveřejnění dokumentů vyvolalo rozruch a některé otázky ohledně americké zahraniční politiky.

zdroj:pixabay.com

Operace Paperclip (1940-1950)

Operace Paperclip byla tajná operace prováděná americkou vládou po druhé světové válce. Cílem této operace bylo získat nacistické vědce a inženýry, kteří měli hodnotné znalosti a schopnosti. Americká vláda je přijala a využila jejich dovednosti v rámci vědeckých projektů, zejména v oblasti raketového výzkumu a vývoje.

Operace Paperclip byla později odhalena a způsobila kontroverze ohledně etiky přijímání bývalých nacistických vědců. Někteří argumentovali, že to byla nezbytná akce pro získání vědeckých znalostí, zatímco jiní to považovali za neetické.

COINTELPRO (1950-1970)

COINTELPRO byla tajná operace prováděná FBI s cílem infiltrace a oslabení politických a občanských hnutí v USA, zejména hnutí za občanská práva a aktivisty za rasovou rovnoprávnost. Tato operace zahrnovala tajné sledování, manipulaci, a dokonce i falešné dopisy a dezinformace.

Operace COINTELPRO byla odhalena v roce 1970 poté, co některé dokumenty unikly do veřejného prostoru. Toto odhalení vedlo k odsouzení FBI za její tajné praktiky a k reformám v amerických zpravodajských službách.

Tuskegee Experiments (1932-1972)

Tuskegee Experiments byly tajné medicínské experimenty prováděné americkou vládou na Afroameričanech v oblasti Tuskegee, Alabama. Účastníci byli infikováni syfilisem a vláda neposkytla žádnou léčbu, aby mohla studovat přirozený průběh nemoci.

zdroj:pixabay.com

Tato kontroverzní studie byla prováděna po dobu čtyřiceti let, až do jejího odhalení v 1972. Po zveřejnění byly experimenty označeny za eticky nepřijatelné a vedly k změnám v etických směrnicích pro výzkum na lidských subjektech v USA.

Tyto příklady ukazují, že i když jsou konspirační teorie často brány s rezervou, některé z nich se ukázaly být pravdivé nebo měly pravdivý základ. Je důležité, aby se konspirační teorie zkoumaly s kritickým myšlením, ale neměly by být automaticky považovány za fikci.

The post Konspirační teorie, které se ukázaly být pravdivé appeared first on Top Stories.

Starověk a středověk (starověký Egypt a Řím)

Náznaky čarodějnictví lze nalézt v různých kulturách a obdobích. Ve starověkém Egyptě a Římě byli známí léčitelé, kteří se zabývali bylinnou medicínou, astrologií a prorockými schopnostmi. Tyto dovednosti byly spojovány s duchovními praktikami, ačkoli ne vždy negativně.

Středověké pronásledování

Během středověku se postupně začala formovat negativní představa o čarodějnictví. Náboženské autority ho začaly spojovat s démony a kacířstvím. V období inkvizice byli mnozí označeni za čaroděje a čarodějnice, což vedlo k pronásledování a mučení. Jeho vrchol dosáhl tzv. Velký lov na čarodějnice v 16. a 17. století, který způsobil tisíce poprav.

zdroj:pixabay.com

Renesance a osvícenství

Renesance přinesla zvýšený zájem o okultní praktiky, alchymii a mystiku. To bylo podpořeno osvícenským myšlením a odklonem od dogmatických náboženských pohledů. Někteří vědci a filozofové se začali zabývat studiem magie a esoterických oblastí.

19. a 20. století

V 19. století nabralo čarodějnictví nový směr díky rostoucímu zájmu o spiritismus, okultismus a novopohanské hnutí. Ale i nadále bylo odsuzováno některými vrstvami společnosti. 20. století přineslo novou éru zájmu o moderní čarodějnictví. Nové směry se snaží obnovit staré pohanské tradice a spojit je s moderní spiritualitou.

zdroj:pixabay.com

Současnost

Dnešní pohled na čarodějnictví je mnohem odlišnější než byl v minulosti. Mnoho lidí věnuje čarodějnictví jako duchovní cestě, praktikující rituály, meditace a kouzla. Moderní čarodějnictví zahrnuje různé proudy, od tradičního Wicca až po nově vznikající formy alternativní spirituality.

Celkově vzato, dějiny čarodějnictví jsou plné proměn a kulturního vývoje. Od strachů středověku k současnému pluralitnímu pohledu na spiritualitu, čarodějnictví zůstává zajímavým a mnohotvárným fenoménem lidského myšlení a víry.

The post Dějiny čarodějnictví: od dob dávných k modernímu pohledu appeared first on Top Stories.

1.Alabamský zákon o syrových rybách v autobusech: Tento zákon zakazoval konzumaci syrových ryb v autobusech. Zákon byl zřejmě přijat kvůli možným zápachům a nepříjemnostem způsobeným tímto jídlem.

2.Zákaz lovení ryb dynamitem v Idahu: V Idahu bylo kdysi zakázáno lovit ryby pomocí dynamitu. Tento zákon mohl být reakcí na nebezpečné a nepochopitelné metody lovu ryb, které mohly ohrožovat nejen ryby, ale i lidi a životní prostředí.

3.Zákaz polibků více než 75 sekund v Iowě: V Iowě byl zákon, který zakazoval polibky, které by trvaly déle než 75 sekund. Tento zákon byl pravděpodobně vytvořen v duchu morálky a dobrého chování, avšak jeho provedení a prokazatelnost byli zřejmě dost obtížné.

4.Zákaz lovu lososů na koni v Washingtonu: Tento zákon zakazoval lov lososů na koni v některých částech Washingtonu. Byl to patrně pokus o regulaci rybolovu a ochranu přírodních zdrojů.

5.Zákaz holení koček bez povolení v Minnesotě: V Minnesotě bylo zakázáno holit kočky bez povolení. Důvodem mohl být zájem o pohodu a zdraví koček.

zdroj:pixabay.com

6.Zákaz svlékání na návěsech na Floridě: V Delandu na Floridě byl v platnosti zákon, který zakazoval svlékat se na návěsu vozidla. Tento zákaz může být spojen s veřejným pořádkem a úctou k ostatním.

7.Zákaz vytahování ryb z kapes a tašek na Indianě: V Indianě bylo zakázáno vytahovat ryby z kapes a tašek. I když se to může zdát podivné, může to mít souvislost s pravidly rybolovu a ochranou rybích populací.

8.Zákaz medvědům krást krabice s pizzou v Alabamě: Na Alabamském univerzitním kampusu byl zákon, který zakazoval medvědům krást krabice s pizzou. Tento zákon byl pravděpodobně vytvořen pro zábavu, aniž by se očekávalo, že by byl reálně vynucován

9.Zákaz pojídání živých ryb v Nevadě: V Nevadě bylo zakázáno pojídání živých ryb. To mohlo být zavedeno s ohledem na životní podmínky ryb a ochranu zvířat.

zdroj:pixabay.com

10.Zákaz lovu krabů, želv a žab ve veřejných budovách v Louisianě: V Louisianě bylo zakázáno lovit kraby, želvy a žáby ve veřejných budovách. Tento zákon mohl vzniknout jako reakce na narušení veřejného pořádku a ochranu stavebních struktur.

Tyto zákony jsou jen některými z mnoha kuriózních a zvláštních zákonů, které byly v minulosti přijaty v různých amerických státech. Jejich historie a původ mohou být různorodé, často s kulturními nebo historickými kořeny.

The post Kuriozity mezi americkými zákony appeared first on Top Stories.

Základní informace

Velikost a rozsah: Povodeň zasáhla oblast řeky Jang-c’-ťiang a přilehlé území. V důsledku dlouhotrvajících dešťů došlo k protržení hrází a záplavám, které postihly obrovskou plochu.
Ztráty na životech: Přesné číslo obětí je stále obtížné určit, ale odhaduje se, že v důsledku povodní zahynulo až milion lidí. Povodeň způsobila rozsáhlý hladomor a epidemiemi, což dále zvýšilo počet úmrtí.
Ekonomické dopady: Povodeň způsobila obrovské ekonomické ztráty. Zničeny byly zemědělské pozemky, infrastruktura a města. Celkové ekonomické dopady byly značné a ovlivnily čínskou ekonomiku na dlouhou dobu.
Ochranná opatření: Před povodní bylo provedeno několik pokusů o posílení hrází a ochranných opatření, ale povodně byly natolik silné, že tato opatření selhala.

zdroj:pixabay.com

Čína se po Velké čínské povodni postupně vzpamatovala a podnikla různé kroky k obnově postižených oblastí a prevenci budoucích povodní. Následující body vám poskytnou přehled o tom, jak se Čína s touto situací vyrovnávala:

Ochrana proti povodním: Povodně ukázaly potřebu vytvořit lepší ochranné systémy. Po povodni se Čína soustředila na stavbu nových a posílení stávajících hrází, zvýšení kapacity přehrad a zlepšení protipovodňových opatření.
Zemědělská obnova: Ztráty v zemědělství byly obrovské kvůli zničeným pozemkům a úrodám. Čína investovala do obnovy zemědělského sektoru, poskytovala zemědělcům podporu a snažila se o zvýšení výrobních kapacit.
Infrastrukturní rozvoj: Čína investovala do obnovy infrastruktury, která byla po povodni zničena. To zahrnovalo opravy cest, mostů a dalších dopravních spojení.

zdroj:pixabay.com

Zlepšení hygieny a zdravotní péče: Po povodni byly v oblastech, které postihla, časté nemoci a epidemie. Čína se zaměřila na zlepšení hygienických podmínek a zajištění zdravotní péče, aby minimalizovala zdravotní rizika.
Vědecký a technologický vývoj: Čína se poučila z povodní a začala lépe využívat vědecké a technologické znalosti k predikci a prevenci povodní. Byly zavedeny moderní metody sledování počasí a hydrologických podmínek.

Přestože měla Velká čínská povodeň devastující dopady, Čína se postupně z této situace zotavila. Zkušenosti z této povodně ji motivovaly k investicím do infrastruktury, výzkumu a ochrany před povodněmi, což pomohlo minimalizovat riziko budoucích podobných katastrof.

The post Velká čínská povodeň appeared first on Top Stories.

Jeden z nejvíce jedovatých druhů je Inland Taipan (Oxyuranus microlepidotus), který je považován za nejjedovatějšího hada na světě. Jeho jed obsahuje kombinaci neurotoxinů, která může způsobit smrt člověka během několika hodin. Naštěstí je tento had plachý a často se snaží vyhnout střetu s lidmi.

zdroj:pixabay.com

Mezi jedovatými pavouky vyniká Snovačka Hasseltova (Latrodectus hasseltii), jejíž kousnutí může způsobit bolest, křeče a dokonce i smrtelné následky, zejména u malých dětí a starších osob.

zdroj:pixabay.com

Austrálie je také domovem Čtyřhranky Fleckerovy (Chironex fleckeri), medúzy, která je považována za jednoho z nejjedovatějších živočichů v oceánu. Její žahavé buňky mohou způsobit závažné popáleniny a dokonce i smrt.

Místní obyvatelé Austrálie jsou si vědomi přítomnosti jedovatých zvířat a snaží se přijímat taková opatření, aby se zvířatům vyhnuli. Naučili se rozpoznávat nebezpečná zvířata, respektovat jejich prostor a zachovávat opatrnost v přírodním prostředí.
Jsou velmi opatrní. Zvířata mohou být přítomna ve skrytých místech, jako jsou boty, věci na zemi nebo v trávě. Lidé si tedy často kontrolují obuv, zavřené předměty nebo nábytek před použitím.

zdroj:pixabay.com

V některých oblastech jsou také k dispozici informační tabule a vzdělávací programy, které místní i návštěvníky informují o nebezpečí a o tom, jak se chovat v případě setkání s jedovatým zvířetem. Samozřejmě, že i přes tato opatření jsou nehody stále možné, ale vědomosti a respekt k přírodě hrají klíčovou roli v minimalizaci rizika.

Přestože tyto druhy představují reálné riziko, je důležité myslet na to, že většina australské fauny je neškodná a tvoří důležitou součást ekosystému. Austrálie nás tak může přitahovat svou neuvěřitelnou rozmanitostí, která je zároveň výzvou pro vědce a ochranáře, kteří se snaží chránit tuto jedinečnou přírodu.

The post Neuvěřitelná biodiverzita Austrálie: Domov nejjedovatějších zvířat světa appeared first on Top Stories.

Velryba modrá (Balaenoptera musculus): Tato ohromná ryba je považována za největšího žijícího tvora na Zemi. Dosahuje délky až kolem 30 metrů a může vážit až 200 tun. Její srdce je tak velké jako malý automobil, a i když je to obří tvor, živí se převážně malými korýši.

zdroj:pixabay.com

Žralok velrybí (Rhincodon typus): Tento mírumilovný žralok je dalším z obrovských tvorů. Dosahuje délky až kolem 18 metrů a může vážit až 34 tun. Živí se planktonem a malými rybami, a k tomu využívá svou ohromnou tlamu, která mu umožňuje filtraci potravy.

Ryba sliznatá (Regalecus glesne): Tato ryba se vyznačuje svým dlouhým a štíhlým tělem, které může dosahovat délky až kolem 11 metrů. Žije v hlubokých vodách a má zajímavý způsob pohybu, při kterém se pohybuje jako had.

Talířovka obrovská (Cyanea capillata): Ze zvonu, který je velký průměrně přes 2 metry vyrůstá 8 chomáčů, z nichž každý má asi 150 extrémně lepkavých chapadel. Člověku střetnutí s ní působí bolest a zčervenání kůže. Za normálních okolností není pro zdravého člověka smrtící, ale může vést k srdeční zástavě u citlivých a ohrožených jedinců.

Manta obrovská (Manta birostris): Tato elegantní ryba (rejnok) má rozpětí ploutví až kolem 7 metrů. Její hlavní potravou jsou plankton a malé ryby, jež nasává do svých útrob.

zdroj:pixabay.com

Měsíčník svítivý (Mola mola): Tato zvláštní ryba má kulaté tělo, může dosahovat délky až kolem 3 metrů a vážit až 2 tuny. Je jednou z největších kostnatých ryb na světě. Živí se převážně medúzami.

Studium těchto tvorů nám pomáhá lépe porozumět tajemstvím hlubin oceánů a biodiverzitě, kterou skrývají.

The post Velikáni vodního světa: Fakta o největších rybách oceánu appeared first on Top Stories.

Vedeni odhodlaností a touhou překonat přírodní síly se této epická expedice a hlavně výzvy chopili Novozélanďan Edmund Hillary a šerpský horolezec Tenzing Norgay. Jejich spolupráce, fyzická zdatnost a statečnost měly zásadní význam pro historii horolezectví. Oba se na náročnou cestu připravovali, zkoumali cesty, trénovali fyzickou zdatnost a odolnost a sháněli potřebné vybavení.

Dne 29. května 1953 konečně dosáhli vrcholu. Větrné a mrazivé podmínky, nedostatek kyslíku a náročná terén byly jen některé z výzev, kterým museli čelit. Jejich výstup byl doprovázen nesmírnou dávkou odhodlání, vzájemné podpory a respektu k horám.

zdroj:pixabay.com; ilustrační obrázek

„Bylo 11:30 a my jsme stáli na vrcholu Everestu! Podali jsme si s Tenzingem ruce a poté mě objal,“ vzpomínal pak sám Hillary. Nějakou dobu nechtěl ani jeden z nich prozradit, kdo tam byl dřív. Po dosažení vrcholu napsal Hillary: „Můj první pocit byl hrdost, že jsme se stali prvními lidmi, kteří kdy stáli na tomto místě, následoval pocit skromnosti a úcty k horám, k prostředí, k výkonu.“

Tento úspěch byl milníkem pro horolezectví. A také důkazem, že lidská vůle může překonat zdánlivě nepřekonatelné výzvy. Hillary a Norgay se stali ikonami a inspirací pro nespočet dalších dobyvatelů hor.

zdroj:pixabay.com

Takto byl napsán zářný okamžik, kdy první člověk stanul na vrcholu Mount Everestu. Jejich úspěch zůstává nesmazatelným kamenem v historii a symbolem lidské odvahy a odhodlání.

The post První zdolání nejvyšší hory světa appeared first on Top Stories.

Jedním z nejstrašlivějších scénářů je zásah bleskem do domu nebo jiné budovy. To může vést k rozsáhlým požárům, které ohrožují nejen životy lidí uvnitř, ale také sousedící oblasti. Dokonce i moderní požární ochrana nemusí vždy stačit na zvládnutí takovýchto infernálních situací.

Dalším hrozivým dopadem jsou zranění a smrtelné následky pro lidi a zvířata zasažené bleskem. Přímý zásah bleskem do člověka může vést k těžkým popáleninám, poškození orgánů nebo dokonce smrti. Zvířata jsou také vystavena podobným rizikům, což může způsobit jejich ztrátu  a v důsledku pak i ekonomické dopady na farmy a chovy.

zdroj:pixabay.com

V neposlední řadě mohou blesky narušit kritickou infrastrukturu, jako jsou energetické sítě, telekomunikační systémy a další důležité služby. To může mít za následek výpadky elektřiny, což může ovlivnit životy mnoha lidí, zejména v moderním digitálním světě.

Bouřka v Texasu (2021): Blesky způsobily požár v naftovém poli v Texasu, který trval několik dní. Kromě finanční ztráty byly vypáleny tisíce barelů ropy.

Blesk v římském Pantheonu (2015): V roce 2015 byl bleskem zasažen antický chrám Pantheon v Římě, který způsobil poškození jedné z vnitřních soch.

zdroj:pixabay.com

Smrtelný zásah na golfovém hřišti (2019): Blesk zasáhl golfové hřiště v USA a zabil jednoho hráče, zatímco další hráč byl vážně zraněn.

Více než 300 sobů zabitých bleskem v Norsku (2016): V Norsku byla bleskem zasažena skupina více než 300 sobů během letní pastvy. Tento incident připomíná, že i zvířata jsou náchylná k následkům bouřek.

Niagarské vodopády (2015): Blesky mohou zasáhnout i impozantní přírodní úkazy. V roce 2015 byly několikrát zasaženy Niagarské vodopády, což přivedlo některé turisty k obavám o bezpečnost.

Následky blesků jsou jasným důkazem síly přírody a zranitelnosti lidského života a majetku vůči tomuto jevu. I když se můžeme snažit minimalizovat rizika a ochránit se, příroda stále drží trumfy, které nemáme plně pod kontrolou.

The post Hrozivé následky zásahu bleskem appeared first on Top Stories.

Lori a George Schappell
Lori a George Schappell se narodili 18. října 1961 v Readingu v Pensylvánii, USA. Byli známí také jako „The Schappell Twins“ nebo „The Tocci Twins“. Jejich fyzické spojení bylo na boku, a sdíleli játra. Oba jejich hrudníky a srdce jsou oddělené.
Od samotného narození prošli mnoha lékařskými zákroky. V dětství podstoupili několik operací, které měly za cíl zlepšit jejich pohyb a pohodlí. Díky jejich odhodlání a pevné vůli se však naučili spolupracovat a zvládat všechny běžné denní úkoly společně.
Lori a George měli společné zájmy, včetně hudby. Zpívali a hráli na hudební nástroje. Vystupovali na různých událostech a dokonce vydali své album. Jejich hudební kariéra jim pomohla získat uznání a pozornost veřejnosti.
Bohužel, Lori a George Schappell zemřeli 4. července 2021 ve věku 59 let. I přes zdravotní výzvy, kterým čelili, byli známí svou radostí a pozitivním přístupem k životu.

Abby a Brittany Hensel
Abby a Brittany Hensel se narodily 7. března 1990 v Minnesotě, USA. Jejich příběh se stal známým díky dokumentárním pořadům a televizním reportážím. Tyto sestry sdílejí tělo od pasu dolů a mají každá vlastní hlavu a každá z nich je osobnost.
Jedním z úžasných aspektů jejich příběhu je jejich schopnost spolupracovat a koordinovat pohyb. Dokázaly se naučit řídit auto, psát, hrát na hudební nástroje a plno dalších činností. I přes své fyzické spojení si udržovaly svou individuálnost a osobní preference.
Abby a Brittany se rozhodly žít co nejvíce normální život a chodit na běžnou střední školu, později i na vysokou školu.
Tato dvě siamská dvojčata jsou symbolem odhodlání, spolupráce a síly. A také toho, že lidská vůle a touha po samostatnosti mohou překonat mnoho překážek.

Abby a Brittany Hensel; zdroj:newsbreak.com

Ronnie a Donnie Galyon
Ronnie a Donnie Galyon byli nejstarší žijící siamská dvojčata, narodili se v roce 1951. Sdíleli břišní stěnu, ačkoli byli zbytkem těla odděleni. I přes mnoho zdravotních komplikací a obtíží byli známí svou láskou k životu. Bohužel v roce 2020 zemřeli ve věku 68 let.

The post Nejstarší žijící siamská dvojčata a jejich příběhy appeared first on Top Stories.

Co je zimní spánek a které druhy medvědů ho praktikují?
Zimní spánek, také nazýván hibernace, je stav značného snížení aktivity a metabolismu, který některá zvířata prožívají v zimních měsících. Medvědi jsou jedním z těch, kteří praktikují tuto strategii přežití. Mezi druhy medvědů, kteří procházejí zimním spánkem, patří medvěd hnědý, medvěd grizzly, medvěd polární a medvěd černý.

zdroj: pixabay.com

Proces zimního spánku u medvědů
Předtím, než medvědi vstoupí do zimního spánku, se na něj připravují několik týdnů, případně i měsíců. Během tohoto období konzumují velké množství potravy, aby nashromáždili dostatečné rezervy tuku, které jim slouží jako energetické zásoby během spánku. Když přichází zimní období a teploty klesají, medvědi hledají vhodné úkryty, kde budou chráněni před nepříznivými povětrnostními podmínkami.

Když už jsou medvědi uvnitř svého úkrytu, jejich tělo prochází fascinujícími změnami. Srdce bije mnohem pomaleji, dech se zpomaluje a tělesná teplota klesá na úroveň okolního prostředí. Dochází k výraznému snížení metabolismu, a tím pádem i ke snížení spotřeby energie. Díky tomu mohou medvědi přežít dlouhou dobu bez potravy.

Probuzení medvěda během zimního spánku
Probudit medvěda během zimního spánku může mít vážné následky. Když je medvěd náhle vyrušen nebo probuzen, jeho tělo se musí rychle přizpůsobit novým podmínkám. To znamená, že se musí začít opět zahřívat a obnovovat svou činnost, což spotřebovává cennou energii.

Pokud je medvěd několikrát probuzen během zimního spánku, může to negativně ovlivnit jeho zdravotní stav a velkou měrou snížit šance na přežití. Některé studie ukazují, že opakované vyrušení může mít za následek nedostatečné zásobení tukem, což by mohlo způsobit jeho oslabení nebo dokonce smrt.

zdroj: pixabay.com

Důležitost chránit medvědy během zimního spánku
Vzhledem k důležitosti zimního spánku je pro medvědy klíčové, aby byly chráněny před neopatrnými zásahy lidí. Turisté, návštěvníci přírodních rezervací a myslivci by měli dodržovat přísná pravidla a vyvarovat se vyrušování medvědů v jejich úkrytech.

Zimní spánek medvědů je ohromujícím přírodním jevem, který nám poskytuje jedinečný pohled na přizpůsobivost a odolnost těchto ohromných savců.

The post Co se děje s medvědem během zimního spánku a co se stane, když ho probudíme? appeared first on Top Stories.

Kdo je nejmenší žena na světě?
Nejmenší ženou na světě je s výškou pouhých 62,8 centimetrů a váhou kolem 5 kilogramů Jyoti Amge, mladá Indka narozená v prosinci 1993. Jyoti Amge trpí poruchou známou jako achondroplazie, což je genetická porucha ovlivňující růst kostí.

zdroj: kids.guinnessworldrecords.com

Výjimečný životní příběh
Od svého narození musela Jyoti, z důvodu unikátnosti její postavy, čelit různým výzvám a předsudkům. Přestože byla vždy obklopena láskyplnou rodinou, často se setkávala s pohledy a komentáři okolí, které jí neustále připomínaly její odlišnost. Jyoti se kvůli tomu ale nehroutila a rozhodla se tyto negativní postoje překonat a stát se tak vzorem pro ostatní.

Vzácná kariéra a veřejný vliv
Jyoti Amge se stala celebritou nejen ve svém domovském státě Maháráštra, ale také v celé Indii a ve světě. Její charizma, inteligence a vtip ji přivedli na televizní obrazovky a do světa modelingového průmyslu. Díky svému vlivu se stala hlasem zvyšujícím povědomí o problémech, s nimiž se potýkají lidé s genetickými poruchami, a bojuje za jejich práva a respekt.

zdroj: twitter.com

Inspirace pro ostatní
Jyoti Amge se stala vzorem pro mnohé, kteří čelí životním výzvám. Její odhodlání a pozitivní postoj jsou pro ostatní zdrojem inspirace a síly, aby se nenechali ovlivnit předsudky a společenskými normami. Svým příkladem dokazuje, že velikost neovlivňuje sílu a nebrání v dosažení vytyčených cílů.

Její životní příběh nás učí důležitosti tolerance, akceptace a úcty ke všem lidem, ať už jsou jakékoli postavy či výšky. Její odvaha a snaha o pozitivní změny přinášejí inspiraci lidem po celém světě.

The post Nejmenší žena na světě: Příběh a inspirace appeared first on Top Stories.

Založení a vzestup
Chrám lidu byl založen v roce 1955 Jimem Jonesem, charismatickým kazatelem, jehož řečnické dovednosti byly známé. Chrám, původně založený v Indianě a následně přestěhovaný do Guyany, přitahoval různorodé lidi, včetně jednotlivců hledajících sociální spravedlnost, rasovou rovnost či pocit sounáležitosti. Jonesovo víra a  přesvědčení rezonovalo u většiny z nich.

Jim Jones byl kazatel s politickým a náboženským vlivem. Jeho komunita získala podporu zejména mezi afroamerickými a sociálně znevýhodněnými skupinami v USA. Jones byl schopný vystupovat jako mluvčí chudých a perzekuovaných, což mu zajistilo širokou základnu následovníků.

Jim Jones; Zdroj: dokumentarni.net

Tragická událost
V průběhu času však Jonesova moc nad komunitou rostla tak, až se Jonestown stal uzavřenou a izolovanou sektou. Členové byli podrobeni manipulaci, fyzickému a psychickému násilí a žili pod neustálým dohledem. Jim Jones byl považován za někoho, kdo je blízký bohu, a jeho slovo bylo nezpochybnitelné.

V roce 1978, poté co několik novinářů a bývalých členů začalo odhalovat tajemství Jonestownu a jeho nezákonné praktiky, byla komunita vystavena tlaku ze strany médií a vlády. V obavách z pádu Jonestownu a možného zatčení byl Jones pod takovým tlakem, že se rozhodl připravit svoji sektu k nezvratnému kroku

V listopadu 1978 došlo k neuvěřitelnému aktu masové sebevraždy. Jim Jones a jeho stoupenci přistoupili k rituálům oddanosti, kdy měli účastníci „bohoslužeb“ vypít smrtelný nápoj.

Masakr v Jonestownu; Zdroj: express.24sata.hr

Událost v Jonestownu byla hrůznou ukázkou manipulace, zneužívání moci a fanatismu. Tato tragédie vyvolala širokou diskusi o náboženských sektách, jejich vlivu na lidi a potřebě sledovat a zkoumat podobné extrémistické organizace.
Jonestown stále slouží jako varování před nebezpečím slepého následování charismatických vůdců a manipulace s touhou po lepším světě. Učí nás, že je důležité zkoumat a kriticky přemýšlet o vlivu, který náboženské nebo ideologické skupiny mají na naše životy a rozhodování.

The post Jonestown. Sekta, která přesvědčila 900 lidí k sebevraždě. appeared first on Top Stories.

Vrozené poruchy a genetika
Jedním z hlavních důvodů, proč se někteří lidé rodí s ocasem, jsou vrozené poruchy a genetické odchylky. Vědci odhalili, že některé vzácné nemoci mohou způsobit vývoj ocasu v embryonálním stádiu. Například Sakrokokcygeální teratom je závažná porucha, která může vést k nádorovému růstu, včetně tkání podobných ocasu. Dalšími důvody mohou být chyby během tvorby nervů nebo neobvyklé rozložení těla v embryonální fázi.

Evoluční pozůstatky
Vrozený ocas u některých lidí připomíná, že jsme jako druh prošli dlouhým vývojem. Vědci věří, že ocas je pozůstatek z doby, kdy naši předkové měli ocas podobně jako některá ze zvířat. Jedná se o dobu, kdy žili na stromech a ocas jim pomáhal při rovnováze a pohybu. Postupem evoluce se ocas ztratil, ale u některých jedinců se mohou díky genetickým faktorům pozůstatky z minulosti znovu projevit.

Kulturní perspektivy
V různých kulturách a tradicích se vyskytují příběhy a pověsti o lidech s ocasy. Tyto příběhy mají často kořeny v legendách, které sloužily k vysvětlení neobvyklých jevů. V některých kulturách jsou ocasy považovány za znamení moudrosti, nadpřirozených schopností nebo výjimečnosti. Kulturní perspektivy mohou hrát klíčovou roli v tom, jak jsou osoby s touto fyzickou odchylkou vnímány a akceptovány ve společnosti.

Zdroj: Pixabay.com

Výzkum a medicínské možnosti
Moderní medicína se neustále vyvíjí a poskytuje nové perspektivy na vrozené odchylky. Díky pokrokům ve výzkumu genetiky a lékařství se můžeme dozvědět více o příčinách a možnostech léčby různých poruch, včetně těch, které se mohou projevovat jako ocas. Rozšířený lékařský výzkum a informovanost mohou pomoci těmto jedincům získat potřebnou podporu a lékařskou péči.

Vnímání vrozeného ocasu u lidské populace v sobě kombinuje vědecký výzkum, evoluční historii a kulturní pohledy. Většinou je tato odchylka spojována s vrozenými poruchami nebo zdravotními komplikacemi. Přístup k tématu by měl být respektující a založený na vědeckých poznatcích, abychom mohli lépe porozumět tomuto unikátnímu aspektu lidského těla a jeho kulturnímu významu.

The post Vědecké vysvětlení a kulturní pohled: Proč se někteří lidé rodí s ocasem jako zvířata? appeared first on Top Stories.

Struktura sněhových vloček
Většina sněhových vloček má krystalickou strukturu, což znamená, že jejich atomy jsou pravidelně uspořádány v krystalové mřížce. Jedná se o ledovou mřížku skládající se z molekul H2O. V závislosti na teplotě a vlhkosti v atmosféře se tvoří různé typy krystalů, což vede ke vzniku různých tvarů sněhových vloček.

Vliv teploty a vlhkosti
Teplota a vlhkost hrají klíčovou roli při utváření sněhových vloček. Vločky se tvoří ve vyšších vrstvách atmosféry, kde jsou teploty pod bodem mrazu. Když se vločky dostanou do kontaktu s vlhkostí a kondenzovanými částicemi v atmosféře, začnou růst. Růst krystalů může být ovlivněn rychlostí a podmínkami, kterými vločka prochází při svém pádu k zemi.

zdroj: Pixabay.com

Náhodný proces tvorby
Tvorba sněhových vloček je náhodným a chaotickým procesem. Různé sněhové vločky procházejí různými atmosférickými podmínkami a cestami, což vede k tvorbě mnoha různých krystalových struktur. Existuje také několik fází tvorby sněhových vloček, a každá z nich může přispět ke vzniku odlišných tvarů.

Vliv okolních podmínek
Okolní podmínky mohou mít také vliv na tvorbu sněhových vloček. Například vítr může ovlivnit jejich tvar. A to ve chvíli, kdy je sněhová vločka vystavena jeho síle a směru. Různé podmínky na povrchu země mohou také ovlivnit, jak sněhové vločky interagují s okolními částicemi a molekulami.

zdroj: Pixabay.com

Sněhové vločky nám připomínají nádhernou a složitou krásu přírody. Jejich jedinečnost je důkazem toho, že i v jednoduchých krystalech může být obsažena nekonečná rozmanitost. Tento fascinující jev nás stále inspiruje k dalšímu zkoumání a výzkumu. Až budete příště pozorovat padající vločky, pamatujte, že každá z nich je malým uměleckým dílem, které vytváří matka příroda sama.

zdroj: Pixabay.com

The post Jak je možné, že žádné dvě vločky nejsou stejné? appeared first on Top Stories.

Rozhodnutí Bruce Campbella žít v letadle bylo skutečně motivováno touhou po svobodě a jednoduchosti. Chtěl se vymanit z omezení a nároků moderního života a najít alternativní způsob života, který by mu umožnil být soběstačný a blíže přírodě. Letadlo Boeing 727 se jevil jako ideální volba díky své robustní konstrukci a dostatečnému vnitřnímu prostoru.

Bruce Campbell žil v letadle Boeing 727 po dobu 20 let a během tohoto období se naučil být soběstačný a přizpůsobit se životu v tomto netradičním prostředí. Jeho život v letadle byl založen na zásadě minimalismu, jednoduchosti a udržitelnosti.

Snažil se minimalizovat svou závislost na vnějších zdrojích a spoléhat se na vlastní schopnosti a zdroje. Vytvořil si systém na získávání pitné vody a řešil odpadní vody. Využíval sluneční energii a větrání pro svou elektřinu a klimatizaci. Campbell se naučil, jak efektivně využívat zdroje okolní přírody a přežít bez běžných městských komodit.

zdroj:cbsnews.com
Campbell vykládá věci ze svého auta zaparkovaného pod pravým křídlem.

Díky svým dovednostem a kreativitě byl schopen udržet letadlo v dobrém stavu. Pravidelně prováděl údržbu a opravy, aby zajistil jeho funkčnost. V jeho letadle bylo vybavení omezené, ale dostatečné pro základní potřeby. Kromě ložnice, koupelny a kuchyně měl také prostor pro svou knihovnu a pracovnu, kde se věnoval svým zájmům a četbě. Campbell si vytvořil prostředí, které mu umožňovalo žít jednoduše a soustředit se na věci, které pro něj byly důležité.

V průběhu let se Bruce Campbell stal známým jako „Muž, který žije v letadle“. Jeho netradiční životní styl a schopnost žít jednoduše a soběstačně inspirovala mnoho lidí po celém světě. Stal se ikonou minimalismu a alternativního životního stylu, který zdůrazňuje důležitost udržitelnosti, svobody a jednoduchosti v každodenním životě.

Tento muž dokázal, že život v omezeném prostoru letadla může být naplněný a plný svobody. Jeho příběh je inspirací pro ty, kteří hledají alternativní způsoby života a chtějí se vymanit z konvenčních a materiálně zaměřených paradigmat.

zdroj:cbsnews.com
Bruce Campbell

Bruce věří, že každé staré letadlo by mělo být „upcyklováno“ jako to jeho. Udělal z vnitřku letadla pohodlný životní prostor na kterém neustále pracuje. V letadle žije šest měsíců v roce. Zbytek času tráví v Japonsku, kde také zařizuje nákup starého trupu, aby si vytvořil druhý domov z letadla.

Příběh Bruce Campbella nám připomíná, že životní štěstí a pohoda nejsou závislé na hromadění materiálního bohatství, ale na našem vnitřním stavu, svobodě a schopnosti najít radost a smysl v jednoduchosti. Je povzbuzením k zamyšlení nad svými prioritami a způsoby, jak vést plnohodnotný a autentický život.

The post Muž, který žil v letadle appeared first on Top Stories.

Historie a vzhled Manchineelu
Manchineel je malý a stále zelený strom, který dorůstá do výšky až 15 metrů. Má tmavě zelené, lesklé listy a malé, žluté květy. Jeho plody se podobají jablečným, ale jsou nebezpečně jedovaté. Již staletí lidé znají jeho toxické vlastnosti a oblasti, kde roste, jsou řádně označeny, aby varovaly návštěvníky před nebezpečím.

Extrémní jedovatost
Téměř všechny části  stromu Manchineelu obsahují silný toxin známý jako fytochemický irritant. Dotyk s listy nebo plody může způsobit těžké podráždění kůže, včetně popálenin a vředů. Při vdechnutí kouře z hořícího dřeva Manchineelu může dojít k podráždění dýchacích cest a způsobit závažné komplikace. Strom je často označován červenými značkami nebo cedulemi, aby lidé byli upozorněni na nebezpečí.

Historie
Právě kvůli své toxicitě byl Manchineel v minulosti využíván k různým účelům. Například indiáni v Karibiku používali jed z tohoto stromu k otrávení šípů, které používali při lovu. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy byl Manchineel využíván k mučení a popravám. Od tohoto využití už bylo ale téměř opuštěno.

zdroj:Pixabay.com

Nebezpečí pro živočichy
Manchineel není nebezpečný pouze pro lidi, ale i pro zvířata. Například koně, kteří se příliš blízko dostanou k listům nebo plodům, mohou potkat vážné zdravotní komplikace a dokonce i úmrtí. V přírodě mají však zvířata tendenci se vyhýbat Manchineelu a udržovat si dostatečnou vzdálenost.

Opatření a varování
Kvůli extrémní jedovatosti Manchineelu jsou v oblastech, kde roste, viditelně umístěny varovné cedule a červené značky. Je důležité dodržovat tato upozornění a nedotýkat se ani nepodceňovat rizika spojená s tímto stromem. Místní obyvatelé a turisté by měli být dobře informováni o Manchineelu a respektovat ho.

Ochrana Manchineelu
I když je Manchineel nebezpečný pro lidi, je důležité chránit tento strom jako součást přírodního prostředí. Mnoho místních organizací a ochranářských skupin se snaží zvýšit povědomí o Manchineelu a vzdělávat lidi o jeho nebezpečí. Zároveň se snaží chránit prostředí, ve kterém Manchineel roste, a minimalizovat lidskou interakci s tímto stromem.

Lékařské použití
Navzdory svým toxickým vlastnostem se některé složky Manchineelu studují pro svůj potenciál v lékařství. Některé látky izolované z tohoto stromu byly zkoumány pro své antimikrobiální a protirakovinné vlastnosti. Nicméně je důležité poznamenat, že jakákoli lékařská aplikace vyžaduje pečlivé zpracování a kontrolu, aby se minimalizovaly rizika spojená s otravou.

zdroj:Pixabay.com

Manchineel je fascinující, ale nebezpečný strom, který si zaslouží naši úctu a opatrnost. Jeho extrémní jedovatost představuje vážné riziko pro zdraví lidí i zvířat. Místní obyvatelé i návštěvníci by se měli řídit varovnými značkami a informacemi týkajícími se Manchineelu a vyvarovat se jakékoli interakce s ním. Jeho jedovatost je nebezpečná pro všechny, kteří se s ním dostanou do kontaktu. Měli bychom si být vědomi jeho přítomnosti v oblastech tropických a subtropických regionů a dbát opatrnosti, abychom se vyhnuli nežádoucím zdravotním komplikacím. Příroda je krásná, ale může být také nebezpečná, a proto bychom měli mít respekt k jejím silám.

The post Manchineel: Strom smrti appeared first on Top Stories.

Dne 24. července 1915 se na přístavišti řeky Chicago shromáždilo více než 2 500 lidí – pasažéři a posádka, kteří se chystali vydat na výletní plavbu parníku S.S. Eastland. Tento parník byl známý svou nestabilitou a obavy z jeho bezpečnosti byly již vcelku rozšířené. Tyto obavy se bohužel brzy ukázaly jako opodstatněné.

Ještě v přístavu na řece Chicago River se loď po nalodění tisíců cestujících v 7.28 hodin ráno kvůli nestabilitě převrátila na bok a zůstala na bahnitém dně v hloubce šesti metrů. Pouhých šest metrů od břehu. Lidé na palubě byli zasaženi panikou a dezorientací, což ztížilo jejich únik. Záchranáři a okolní svědkové se snažili co nejrychleji pomoci, ale tragicky zemřelo více než 800 lidí, převážně žen a dětí.

zdroj:Pixabay.com

Příčiny potopení S.S. Eastland byly důkladně vyšetřeny. Ukázalo se, že loď měla nedostatečné balastní systémy a nedostatečnou stabilitu, což bylo důsledkem nepřiměřených přestaveb a nedostatečného dodržování bezpečnostních předpisů. Tato tragédie vyvolala vlnu veřejného pohoršení a vedla k  radikálním změnám v lodní dopravě. Značně přispěla ke zlepšení bezpečnostních opatření. Byly zavedeny přísnější zásady týkající se stability lodí a kapacity pasažérů. Důraz byl kladen na dodržování předpisů a zajištění dostatečných záchranných prostředků. S.S. Eastland se tak stala příkladem tragických důsledků nedbalosti a nedostatečného dohledu nad bezpečností lodí.

Památníky a vzpomínkové akce jsou důležitým aspektem uchování pamětí o této nyní už skoro zapomenuté tragédii.
Každá ztráta lidských životů na moři je totiž důležitá a zaslouží si naši pozornost. Ať už jsou to velké lodi jako Titanic, nebo méně známé události jako potopení S.S. Eastland. Každá u těchto tragédií nás učí o bezpečnosti na moři a potřebě respektovat přírodu a její síly.

The post S.S. Eastland: Zapomenutá tragédie na řece Chicago appeared first on Top Stories.

Erik Müller se narodil v malém městečku v severním Německu a od samého počátku bylo zřejmé, že je jiný než ostatní děti. Již v raném věku projevoval neobyčejné nadání pro matematiku a fyziku. Jeho rodiče byli ohromeni jeho schopnostmi a rozhodli se jej podporovat ve všech směrech.

V rámci školního prostředí bylo Erikovo nadání brzy rozpoznáno a byl přijat do zvláštního programu pro nadané studenty. Jeho učitelé byli udiveni jeho rychlostí a schopností přijímat a aplikovat složité koncepty. Erik byl neustále motivován ke studiu a rozvoji svých schopností.

V pouhých osmi letech Erik již dosáhl výsledků, kterých nedosáhnou mnozí dospělí. Ve věku šesti let řešil obtížné matematické rovnice. Byl pozván na prestižní mezinárodní matematickou soutěž pro mladé talenty, kde porazil i děti staršího věku a získal první místo.

zdroj:Pixabay.com

Jeho nadání však není omezeno jen na matematiku. Erik je také talentovaný v oblasti jazyků a hudebního projevu. Je také nadaným klavíristou. Dokáže snadno porozumět a aplikovat principy kvantové fyziky a teorie relativity, které jsou pro většinu lidí nepochopitelné.

Co se týče jazyků, Erik je polyglot a mluví plynně anglicky, francouzsky a španělsky. Dokáže komunikovat s rodilými mluvčími naprosto bez problémů. Jeho schopnost rychle se učit nové jazyky je značně pozoruhodná.
V oblasti hudby je Erik také mimořádně talentovaný. Je virtuózním klavíristou a často vystupuje na veřejných koncertech. Jeho technika a cit pro hudbu jsou vyspělé a profesionální.

zdroj:Pixabay.com

Svou neuvěřitelnou inteligencí a talentem si Erik vysloužil pozornost sponzorů a institucí zaměřených na vzdělání nadaných dětí. Několik univerzit a výzkumných center projevilo zájem o Erika a jeho nadání. Byla mu nabídnuta stipendia a možnosti dalšího rozvoje.

Erikova rodina je hrdá na jeho úspěchy, ale zároveň se snaží udržet jeho dětství co nejnormálnější. Erik má stále čas na hraní se svými vrstevníky a účastní se běžných školních aktivit. Rodiče se snaží podporovat jeho zájmy a zároveň mu poskytovat vyvážený životní styl.

Bude zajímavé sledovat, jak se Erik bude dále rozvíjet a jaké výzvy a úspěchy ho v budoucnu čekají. Jeho příběh je pozoruhodný a vypadá to, že se z něj stane významná osobnost v oblasti vědy, technologie nebo umění.

The post Nejchytřejší dítě Německa: Příběh malého génia appeared first on Top Stories.

Mezi nejznámější jasnovidce patří Nostradamus a Edgar Cayce. Nostradamus, žijící ve 16. století, se proslavil svými básněmi obsahujícími tajemné verše, které mnozí vykládají jako předpovědi historických událostí. Edgar Cayce, americký mystik z 20. století, se specializoval na transové médium a poskytoval rady a informace týkající se zdraví a životních otázek. Tyto jasnovidce následuje jak zvědavost, tak skepse, jejich předpovědi totiž zůstávají sporné a nejednoznačné.

Navzdory kontroverzím existují i případy, kdy se některé předpovědi jasnovidců mohou zdánlivě shodovat s pozdějšími událostmi. Tyto prorocké úspěchy vedly některé lidi k přesvědčení, že jasnovidci mají skutečnou schopnost vidět do budoucnosti.

Proroctví, která se zdánlivě shodují s pozdějšími událostmi

Nostradamus a Velký požár Londýna: Nostradamus údajně předpověděl Velký požár Londýna v roce 1666. V jednom ze svých veršů uvádí: „Krev spravedlivých bude požadována v Londýně spáleného ohněm v roce 66.“ Katastrofální požár v Londýně se skutečně v roce 1666 udál.

zdroj:Pixabay.com

Edgar Cayce a objev Atlantidy: Edgar Cayce údajně poskytl informace o ztracené civilizaci Atlantidy a jejím zániku. Mnoho z jeho popisů o Atlantidě, jako například přítomnost pokročilé technologie, se shoduje s moderními spekulacemi a výzkumy týkajícími se této legendární civilizace.

Baba Vanga a útoky na New York: Baba Vanga, bulharská jasnovidka, údajně předpověděla útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001. Existují zprávy, že před katastrofou varovala slovy “Američtí bratři po útoku železných ptáků spadnou. Vlci budou výt v křoví a bude tryskat nevinná krev.“

zdroj:Pixabay.com

Žádná vědecká studie neprokázala existenci jasnovidnosti jako skutečného fenoménu. Vědci ve všech případech zdůrazňují, že předpovědi jasnovidců jsou pravděpodobně výsledkem náhody, obecných informací, dedukce a intuice, spíše než opravdového pohledu do budoucnosti.

The post Nejznámější jasnovidci a jejich proroctví appeared first on Top Stories.

Historie
První zprávy o Lochnesské příšerě se datují až do 6. století, kdy irský misionář údajně narazil na monstrum, které napadlo lidi v jezeře. Od té doby bylo nahlášeno mnoho případů, kdy svědci tvrdí, že viděli neobvyklého tvora, který připomíná obrovského hada nebo dinosaura.

zdroj:Pixabay.com

Důkazy
Navzdory mnoha svědectvím, fotografím a videozáznamům, jež zachycují Lochnesskou příšeru, neexistuje žádný definitivní důkaz o existenci této bytosti. Většina fotografií a videí je buď nejasná, nebo se ukázalo, že se jedná o podvrhy. Vědecké expedice prováděné s cílem nalézt příšeru nebyly zatím nikdy schopny poskytnout přesvědčivé důkazy.

Vysvětlení
Existuje několik teorií, které se snaží vysvětlit záhadu jménem Nessie. Jedna z nich je, že pozorování jsou způsobena chybným vnímáním běžných jezerních živočichů, jako jsou hejna ryb nebo velcí vodní ptáci. Další teorie se zaměřuje na optické klamy a iluze, které mohou vytvářet zdánlivě neobvyklé tvary na hladině jezera.

zdroj:Pixabay.com, jezero Loch Ness

Kontroverze
Lochnesská příšera se stala předmětem mnoha diskusí a sporů mezi vědci, skeptiky a zastánci kryptozoologie. Zastánci věří, že existuje neodhalený druh, který se skrývá v hloubce jezera, zatímco skeptici argumentují nedostatkem jasných důkazů a poukazují na neúplnost vědeckých podkladů a materiálních důkazů, jako jsou tělesné pozůstatky, DNA, fosilie nebo další vědecké nálezy. Navíc se objevují otázky ohledně toho, zda je jezero Loch Ness dostatečně velké a bohaté na potravu, aby udrželo populaci takového velkého tvora.

I přes tyto kontroverze zůstává Nessie velmi populární a vzbuzuje zájem turistů a nadšenců z celého světa. Každý rok se do oblasti sjíždí tisíce lidí, doufajících, že budou mít tu čest s legendárním tvorem.

Bez ohledu na to, zda je Nessie skutečná nebo pouhý mýtus, přináší tato záhada do našeho světa trochu kouzla a tajemství.

The post Lochnesská příšera: Mýtus a skutečnost appeared first on Top Stories.

Průběh katastrofy

Srážka nastala na letišti Los Rodeos na ostrově Tenerife. Hlavním důvodem této tragédie bylo několik nepříznivých okolností. Jedním z hlavních zdrojů problémů hustý opar, který omezil viditelnost na minimální úroveň. Dalším klíčovým faktorem bylo nedorozumění mezi piloty a řídicím střediskem, které vyústilo v chybnou interpretaci pokynů a následně ke kolizi.

Konkrétně došlo ke srážce dvou letadel – Boeing 747 společnosti KLM a Pan Am. KLM letěl ve směru odletu, zatímco Pan Am byl na dráze připraven ke startu. KLM byl v té chvíli ve fázi vzletu, ale v důsledku špatné viditelnosti a komunikačních problémů došlo ke kolizi. KLM narazil svým spodkem do horní části Pan Am a obě letadla byla značně poškozena.

zdroj:Pixabay.com

Následky a změny

Srážka dvou Boeingů 747 na Tenerife byla nejtragičtější katastrofou v historii letectví. Celkem 583 lidí zemřelo. Tato událost měla výrazný dopad na bezpečnostní opatření a postupy v letectví.

Po této katastrofě bylo provedeno důkladné vyšetřování, které odhalilo řadu nedostatků. Byla zdůrazněna důležitost komunikace mezi posádkami letadel a řídicím střediskem. V důsledku této tragédie došlo k výraznému zlepšení komunikačních protokolů a standardů, aby se minimalizovalo riziko chybné interpretace a nedorozumění.

Došlo také ke zlepšení tréninku pilotů a zvýšení důrazu na týmovou spolupráci a situační povědomí. Byly zavedeny nové přístupy ke školení a posuzování pilotů tak, aby se zvýšila jejich schopnost reagovat na nečekané situace.

Dalším důležitým důsledkem této tragédie bylo zdůraznění významu bezpečnosti na letištích. Letiště se zaměřila na zlepšení infrastruktury, včetně lepších navigačních systémů, rozšíření přistávacích drah a lepšího osvětlení, aby se minimalizovalo riziko srážek a zvýšila se viditelnost při nepříznivých povětrnostních podmínkách.

zdroj:Pixabay.com

Tato tragická událost také vedla k důkladnému přezkoumání bezpečnostních postupů a předpisů v letectví. Byly provedeny změny v oblasti řízení letového provozu, standardizace komunikačních protokolů, zlepšení sledování letadel a zvýšení dohledu a kontroly.

Srážka dvou Boeingů 747 na ostrově Tenerife zanechala trvalý otisk v historii letectví a přispěla k výraznému zlepšení bezpečnostních opatření a procedur. Bylo nutné se z této tragédie poučit a pokračovat v neustálém zlepšování bezpečnosti a ochrany životů v letectví, aby letectví zůstalo bezpečným a spolehlivým způsobem přepravy pro všechny cestující.

The post Nejtragičtější srážka v historii letectví: Katastrofa dvou Boeingů 747 na ostrově Tenerife appeared first on Top Stories.

Existují různé perspektivy času, ať už filozofické, vědecké nebo náboženské. Ve vědeckém smyslu je čas vnímán jako dimenze, ve které se události odehrávají. Z hlediska fyziky je čas propojen s prostorem v rámci čtyřrozměrného prostoročasu, který popisuje relativitu a gravitaci. Z těchto vědeckých perspektiv vyplývá, že čas je součástí samotného vesmíru.

Z hlediska vědy se čas vyvíjí podle různých faktorů, jako je relativní rychlost, hmotnost a gravitační pole. Albert Einstein přišel s teorií relativity, která ukazuje, že čas není absolutní a konstantní, ale závisí na různých podmínkách. To naznačuje, že čas je spíše „řízen“ samotnými fyzikálními zákony a podmínkami vesmíru.

Další perspektivou je náboženský pohled. V mnoha náboženstvích je čas vnímán jako součást božského plánu a řízení. V těchto vírách se často předpokládá, že Bůh nebo jiná bytost má moc nad časem a řídí ho podle své vůle. Z hlediska náboženské víry je čas nadřazený koncept, který je mimo lidskou kontrolu.

Existuje také psychologický aspekt času, který je subjektivní a spojený s naším vnímáním. Každý z nás má různé pocity a čas vnímá jinak – někdy se zdá, že letí a jindy se zdá, že se vleče. Naše vnímání času je ovlivněno mnoha faktory.  Na toto téma bylo uskutečněno několik výzkumů. Zjištěno bylo, že vnímání času může být ovlivněno faktory jako emocionální stav, zábava nebo naopak nudná činnost, a dokonce i kultura, ve které žijeme. Subjektivní vnímání času je individuální a proměnlivé.

zdroj:Pixabay.com

Přestože čas může být vnímán subjektivně a jeho vnímání je ovlivněno různými faktory, existují určité základní mechanismy, které ho regulují. Jedním z těchto mechanismů je vytvoření umělého měřítka času, které používáme pro organizaci našich každodenních aktivit. Tento systém měření času se vyvinul v průběhu dějin a zahrnuje jednotky jako vteřina, minuta, hodina, den, týden, měsíc a rok. Tyto jednotky nám umožňují synchronizovat naše činnosti a efektivněji komunikovat s ostatními.

Jedním z nejpoužívanějších a nejpřesnějších způsobů měření času jsou atomové hodiny. Atomové hodiny využívají přesný počet oscilací atomového jádra nebo elektronů k přesnému měření času. Tyto hodiny jsou základem pro koordinovaný světový čas (UTC), který je používán pro synchronizaci časových zón a globální komunikaci.

Hlavní atomové hodiny se nacházejí v několika vybraných laboratořích a institucích po celém světě. Mezi nejznámější patří:

Mezinárodní úřad pro míry a váhy (BIPM) – Nachází se ve francouzském Sèvres poblíž Paříže a je hlavní autoritou pro definici a udržování časového standardu. BIPM spravuje primární cesiové atomové hodiny a také koordinuje mezinárodní časovou škálu UTC (Koordinovaný světový čas).

National Institute of Standards and Technology (NIST) – Je to americký vědecký a výzkumný ústav se sídlem v Boulderu, Colorado. NIST je známý svými atomovými hodinami založenými na cesiu a hliníku, které jsou považovány za nejpřesnější na světě.

Physikalisch-Technische Bundesanstalt (PTB) – Je to německý federální úřad pro fyziku a metrologii se sídlem v Braunschweigu. PTB je zodpovědný za udržování časového standardu v Německu a provozuje několik atomových hodin.

National Physical Laboratory (NPL) – Nachází se ve Velké Británii poblíž Londýna. NPL provádí výzkum v oblasti metrologie a udržuje časový standard pro Spojené království. Má také své atomové hodiny.

Atomové hodiny jsou pečlivě hlídané a udržované. Pravidelně se kalibrují a synchronizují s ostatními hodinami po celém světě, aby se zajišťovala přesnost a jednotnost času.

zdroj:Pixabay.com

Ačkoli je umělé měření času důležité pro naši organizaci a koordinaci, stále zůstává otázkou, zda je čas jen lidskou konstrukcí nebo objektivním fenoménem nezávislým na lidské existenci.

Čas je složitý fenomén, který je součástí samotného vesmíru. Je řízen fyzikálními zákony a podmínkami vesmíru, a zároveň může být vnímán subjektivně a ovlivňován různými faktory. Bez ohledu na to, zda je čas jen lidskou konstrukcí nebo objektivním aspektem vesmíru, je nepochybně jedním z nejdůležitějších a nejvíc fascinujících aspektů našeho života. Ovlivňuje naše plánování, naše každodenní rutiny a naše vnímání událostí. Bez časového rámce bychom se ztratili v chaosu a nedokázali bychom efektivně komunikovat a koordinovat se s ostatními.

Existují okamžiky, kdy se zdá, že čas letí nebo se vleče, a to závisí na našem emocionálním stavu a zážitcích, kterým čelíme. V těchto chvílích může být prospěšné najít rovnováhu a věnovat pozornost přítomnému okamžiku.

Čas je dar. Je na nás, jak ho využíváme a jak se s ním vyrovnáváme. Můžeme se snažit efektivně využívat čas, plánovat a dosahovat svých cílů, ale zároveň si také uvědomovat důležitost přítomného okamžiku a radovat se z každého jedinečného okamžiku, který nám čas nabízí.

The post Kdo a odkud řídí čas? appeared first on Top Stories.

Historie
Pivo má v České republice dlouhou historii, která sahá až do středověku. Pivovarnictví se stalo nedílnou součástí české kultury a tradice. Češi se mohou pyšnit pestrou paletou různých druhů piv, které se vyrábějí po celé zemi. Pivní kultura je pevně zakotvena v životě Čechů a mnozí z nich se stávají vášnivými znalci piva.

Konzumace
Podle statistik patří Češi mezi největší pivní konzumenty na světě. Průměrný Čech vypije kolem 180 litrů piva ročně, což je značně vysoké číslo. Češi mají rádi společnost a často se scházejí s přáteli nebo rodinou právě v hospodách a restauracích, kde si dobré pivo dokáží vychutnat. Jejich schopnost vypít několik piv za večer se stala součástí místní kultury.

Pivní tradice
Česká republika má bohatou tradici v pivovarnictví. Existuje mnoho malých, rodinných pivovarů, které se zaměřují na kvalitu a ruční výrobu piva. Češi si váží tradičních receptur a dodržování postupů při vaření piva. Spousta z nich si také rádi vypěstují vlastní chmel či ječmen a sami si vytvoří domácí pivo. Tato vášeň a pečlivost při výrobě piva ukazuje, že Češi mají skutečný cit pro výrobu a konzumaci piva.

zdroj:Pixbay.com

Ocenění
Česká republika je také známá pořádáním různých pivních festivalů a soutěží. Mezi nejznámější patří Pivní festival v Plzni, který je každoročně navštěvován tisíci lidmi z celého světa. Dále existují různé soutěže v hodnocení kvality piv, kde se ocenění udělují pivovarům za jejich excelentní výrobky.

Turismus
Díky svému pivnímu dědictví se Česká republika stala turistickou atrakcí pro milovníky piva. Zahraniční návštěvníci často přijíždějí do země, aby ochutnali české pivo přímo v místech jeho vzniku. Pivní turismus nabízí možnost navštívit tradiční pivovary, ochutnat různé druhy piva a poznat pivní historii a řemeslo.

Stereotyp versus realita
I když Češi mají skutečně bohatou pivní tradici a vášeň pro pivo, je důležité si uvědomit, že ne všichni Češi jsou nadšení pivní konzumenti. Stejně jako v jiných zemích existují mezi lidmi různé preference a zájmy. Je pravda, že Češi mají vysokou spotřebu piva na osobu, ale to neznamená, že jsou všichni experti a konzumenti piva. Je třeba rozlišovat mezi obecným zájmem o pivo a skutečnými odborníky.

Závěrem
Češi mají bezesporu silný vztah k pivu a pivní kultura je nedílnou součástí jejich života. S jejich bohatou tradicí v pivovarnictví, vášní pro kvalitu a chuť piva, a také díky pořádání pivních festivalů, se Česká republika stala světově uznávanou pivní zemí. Ne všichni Češi jsou ale experti v pití piva a stereotypy by neměly být brány jako absolutní pravda. Pivo je především o radosti, společnosti a objevování nových chutí a zážitků. Ať už jste vášnivým milovníkem piva nebo jen občasným konzumentem, důležité je užít si pivo s mírou a s respektem k jeho tradici a řemeslu.

zdroj:Pixbay.com

Takže jak moc jsou Češi dobří v pití piva?
Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Češi mají bezesporu bohatou pivní kulturu a tradici, která se projevuje ve vysoké spotřebě piva na osobu, vášni pro kvalitu a chuť piva, a také ve světové reputaci pivních festivalů a soutěží. Nicméně, není možné generalizovat a tvrdit, že všichni Češi jsou experti v pití piva.

Každý jednotlivec má své preference, chuťové vjemy a zájmy. Někteří Češi se opravdu o pivo, jeho výrobu a degustaci zajímají, zatímco jiní si ho prostě jen rádi vychutnají ve společnosti přátel. Je to o osobním vkusu a zážitku, který si každý člověk vytváří sám. Pivo je jednou z mnoha forem kulturního a sociálního vyjádření, která spojuje lidi a přináší radost a relaxaci.

Ať už si vyberete jakoukoliv stránku pivní kultury, buďte si jisti, že Češi mají co nabídnout. Ať už jste vášnivým znalcem, nadšeným amatérem nebo jen občasným konzumentem, pivo zůstává nedílnou součástí českého života a kultury.

The post Jací jsou Češi v pití piva? appeared first on Top Stories.

Madeleine McCann byla dcerou britských rodičů Kate a Gerryho McCannových. Rodina se spolu s přáteli vydala na dovolenou do Portugalska a ubytovala se v apartmánu v komplexu Ocean Club v Praia da Luz. Večer 3. května 2007 se Kate a Gerry McCannovi rozhodli jít s přáteli na večeři do nedaleké restaurace. Madeleine a její dva bratři zůstali v apartmánu.

Když se rodiče vrátili z večeře, zjistili, že Madeleine zmizela. Byla vyhlášena celosvětová pátrací akce, která se zaměřila na Praiu da Luz a okolí. Pátrání bylo velmi rozsáhlé a zapojily se stovky lidí, včetně místních obyvatel, policie, hasičů, dobrovolníků i soukromých detektivů.

zdroj:g.cz
Kate a Gerry McCannovi

I přesto, že se pátrání zaměřilo na spoustu podezřelých a byly provedeny mnohé vyšetřovací praktiky, zůstává případ Madeleine McCannové dodnes nevyřešen. V roce 2013 bylo oficiálně vyšetřování případu ukončeno portugalskou policií odložen, což znamená, že se bude dále vyšetřovat pouze v případě, že se objeví nové důkazy.

I přesto však pátrání neustává a na případ Madeleine McCannové se stále zaměřuje pozornost světové veřejnosti. Rodiče dívky se i po letech snaží najít dceru a spolupracují s organizacemi, které pomáhají rodinám, které prožily podobné situace.

Nejznámější únos malého dítěte – případ Madeleine McCannové – zůstává dodnes tajemstvím a případ inspiroval mnoho knih, filmů a dokumentů, které se snaží objasnit, co se stalo s malou Madeleine.

zdroj:bbc.com
Madeleine McCann

V průběhu let se objevila řada spekulací a teorií o tom, co se s Madeleine mohlo stát. Někteří se domnívají, že dívka byla unesena a prodána do otroctví, zatímco jiní věří, že byla zavražděna a tělo bylo skryto. Kromě toho existuje i řada teorií o tom, že Madeleine byla obětí sexuálního zneužívání.

Rodiče Madeleine McCannové byli často kritizováni za to, že ponechali své děti samotné v apartmánu, i když jen na krátkou dobu.

Většina únosů dětí má šťastný konec a děti jsou nakonec nalezeny. I když je případ Madeleine McCannové nevyřešen, stále existuje naděje, že se jednoho dne objeví nové důkazy a případ bude uzavřen.

The post Případ Madeleine McCann appeared first on Top Stories.

Sny slepého člověka

Existují různé úrovně zrakového postižení, a proto se také liší to, jaké mají sny. Někteří lidé, kteří se slepí narodili, nikdy neviděli barvy, a proto si je neumějí představit ani ve snech. Jiní mohou mít částečné zrakové postižení a mohou vidět některé barvy nebo světlo. V takovém případě mohou mít výjimečně i barevné sny, i když jinak barevné než jak je všichni známe.

Sny jsou obvykle tvořeny kombinací vnějších podnětů a vnitřních vzpomínek a pocitů. I když se člověk narodil slepý, stále může mít sny, které se zakládají na jeho dalších smyslech, jako jsou sluch, hmat a chuť. Takže i když si slepý člověk nemůže představit barevný svět ve svém bdělém stavu, může mít však sny, kde se objevují různé barvy.

zdroj:Pixabay.com

Druhou možností jsou sny založené na jeho paměti. Pokud si slepý člověk pamatuje nějakou barvu, může ji zahrnout do svých snů. To se může stát například v případě, že měl dříve v životě přístup ke kresbám, obrázkům, nebo ho někdo jiný popsal určitou barvu a ta se mu vtiskla do paměti.

Nicméně, pokud se člověk narodil slepý a neměl žádný zdroj informací o barvách, bude pro něj velmi těžké si je vůbec představit, a proto je pravděpodobné, že se v jeho snech žádné barvy neobjeví. Stejně tak, pokud se člověk narodil slepý, nejspíše nebude mít výrazné vizuální sny a jeho sny budou založené na jeho ostatních smyslech.

Lidé, kteří se narodili slepí a nemohou představit barvy ve svém bdělém stavu, mají určitý potenciál, že si je budou umět představovat ve svých snech na základě spojení s jinými smysly a zážitky.

Výskyt barev v snech se může lišit od osoby k osobě. I u lidí s normálním zrakem se mohou sny lišit v intenzitě barev, přesnosti nebo výskytu barev vůbec. Stejně tak může být i u lidí s omezeným zrakem. Každý člověk má jedinečnou schopnost snít a také různé zkušenosti a paměť, které mohou ovlivnit výskyt barev v snech.

Sny hluchého člověka

Podobně jako u slepých lidí, není zcela jisté, zda mají hluší lidé pouze tiché sny. Vše záleží na tom, zda měli někdy v životě sluch a zda si vůbec dokážou představit zvuky.

U hluchých lidí, kteří se narodili s hluchotou nebo ztratili sluch již v raném věku, je velmi pravděpodobné, že si nebudou umět dokázat zvuky představit. To znamená, že by ve svých snech nemuseli slyšet zvuky a mohli by mít takzvaně „tiché sny“. Nicméně, pokud byli hluší až po tom, co se naučili mluvit a vnímat co slyší, mohou si zvuky stále pamatovat a být schopni si je představit.

zdroj:Pixabay.com

Je také možné, že hluší lidé využijí jiné smysly, jako jsou například zrak a hmat, při tvorbě svých snů. Pokud si nedokážou představit zvuky, mohou se v jejich snech objevit vizuální zážitky, jako jsou barevné obrazy, nebo zážitky pocitové, například z doteků.

To, zda hluchý člověk má či nemá tiché sny, závisí na mnoha faktorech, jako jsou věk, předchozí zkušenosti slyšení, individuální schopnosti a zážitky.

The post Jsou sny slepých černobílé? A sny hluchých tiché? appeared first on Top Stories.

Joe Simpson

Joe Simpson je britský horolezec a spisovatel, který prošel mnoha náročnými výstupy v Alpách. V roce 1985 se vydal na nebezpečný výstup na Siula Grande, jeden z nejvyšších vrcholů And, ležící v Peru. Během sestupu se však zřítil ze svahu a zlomil si nohu. Jeho partner Simon Yates ho pokusil zachránit, ale nakonec byl nucen ho ponechat uvězněného na skalní stěně a sám se vrátit do základního tábora. Simpson se však nakonec  po třech dnech samoty a hladu dokázal dostat zpět do základního tábora, i když zcela vyčerpaný a s mnoha zraněními.

zdroj:Pixabay.com

Anna Bågenholm

Anna Bågenholm je norská lékařka, která se stala jednou z nejznámějších přeživších horolezeckých nehod v historii. V roce 1999 se během lyžařského výletu v Alpách zřítila do ledového vodopádu a uvízla hlavou dolů pod hladinou. Její tělo bylo v extrémním mrazu po více než hodinu, než byla nakonec zachráněna. I když prodělala mnoho zranění a musela se dlouho rehabilitovat, nakonec se zotavila a vrátila se k práci lékařky.

Aron Ralston

Aron Ralston je americký horolezec a dobrodruh, který se v roce 2003 dostal do velmi kritické situace během horolezeckého výstupu na Blue John Canyon v Utahu. Během sestupu mu totiž uvízla ruka mezi skalami a zůstal tak uvězněn bez možnosti pohybu. Bez naděje na pomoc se Ralston rozhodl, že si sám amputuje zápěstí, aby se mohl osvobodit. Použil svůj multitool na to, aby si odřízl zápěstí, čímž si nakonec zachránil život.. Tento incident inspiroval film 127 hodin.

zdroj:Pixabay.com

Stephen Balliet

Stephen Balliet byl americký horolezec, který se zřítil z hor v Rakousku v roce 1998. Jeho pád byl zhruba 90 metrů dlouhý a skončil na ledovci. Byl těžce zraněn, ale dokázal se dostat k horské chatě, odkud byl převezen do nemocnice. Přežil díky rychlému a efektivnímu záchranářskému týmu.

Pády v horách jsou nevyzpytatelné a mohou být fatální. V horách je velmi důležité dodržovat bezpečnostní pravidla a nezanedbávat žádná varování.

The post Horolezci, kteří přežili děsivé pády appeared first on Top Stories.

Angus Barbieri byl skotský muž narozený v roce 1939. V roce 1965, kdy mu bylo 26 let, vážil 207 kilogramů a trpěl obezitou. Pokusil se několikrát zhubnout, ale neúspěšně. Nakonec se rozhodl pro radikální krok – držet půst po dobu několika měsíců.
Barbieri byl pod dohledem lékaře, směl pít pouze vodu a i tu jen v omezeném množství. Po 382 dnech se mu podařilo zhubnout 125 kilogramů a jeho váha klesla na 82 kilogramů. Tento úspěch se stal nejdelším dokumentovaným půstem v historii.

zdroj:Pixabay.com

Jak je možné, že Barbieri přežil tak dlouhé období bez jídla? Lékaři tvrdí, že jeho tělo se přizpůsobilo a začalo využívat tuky jako zdroj energie. Byl pod dohledem lékaře, což znamenalo, že pokud by se objevily nějaké zdravotní problémy, mohly být rychle vyřešeny.

Přestože byl Barbieri považován za úspěšného, držení půstu po tak dlouhou dobu může být velmi nebezpečné. Pokud si lidé nejsou jisti, zda je pro ně půst vhodný, měli by se poradit s lékařem. Existují také různé druhy půstu, jako je například intermitentní půst, který je považován za bezpečnější a může mít pozitivní účinky na zdraví.

Předpokládá se, že půst má řadu pozitivních účinků na lidské tělo. Patří sem snížení hladiny krevního cukru, snížení krevního tlaku, zlepšení hladiny cholesterolu a zvýšení citlivosti na inzulín. Některé studie také ukazují, že může mít pozitivní vliv na funkci mozku a zlepšit stav při některých chronických onemocněních. Přestože jsou tyto účinky potenciálně přínosné, držení půstu po delší dobu může být velmi nebezpečné. Pokud se tělo nedostane dostatečného množství živin a tekutin, může dojít k dehydrataci, selhání orgánů a dokonce k smrti.

Dalším nebezpečím je, že držení půstu může vést k poruchám příjmu potravy, jako je například anorexie. Pokud se člověk stane závislým na půstu a neustále se snaží zhubnout, může to mít vážné následky na jeho zdraví a pohodu.

zdroj:Pixabay.com

Vzhledem k těmto rizikům je důležité, aby lidé  půst konzultovali s lékařem před jeho zahájením. Lékař by měl posoudit zdravotní stav jednotlivce a předepsat vhodný typ půstu a délku trvání. Také by měl být připraven na případné zdravotní komplikace, které by mohly nastat.

V současné době se půst stává stále populárnějším trendem mezi zdravotně uvědomělými jednotlivci, kteří hledají nové způsoby, jak zlepšit své zdraví a pohodu.

Příběh Anguse Barbieriho nás může inspirovat k zamyšlení nad tím, co jsme schopni dosáhnout, když jsme ochotni se obětovat a posunout své hranice. Je ale důležité si uvědomit, že každý jsme jiný a co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Pokud se rozhodneme držet půst, měli bychom být opatrní a vždy mít na paměti své zdraví a pohodu

The post Půst a jeho účinky appeared first on Top Stories.

Většina lidí má v očích stejné množství čípků každého typu, což znamená, že vidí stejné barvy. Ale u některých lidí se může stát, že mají v očích více nebo méně čípků jednoho typu než ostatní lidé. To může vést k tomu, že budou vnímat určité barvy jinak.

Například, pokud má někdo víc čípků citlivých na modrou, může mít tendenci vidět zelenou jako modrou, protože pro něj bude modrá výraznější než pro ostatní. Podobně, pokud má někdo více čípků citlivých na červenou, může mít tendenci vidět žlutou jako červenou.

zdroj:Pixabay.com

I když se někdo může mít pocit, že vidí barvy jinak než ostatní, nelze to zcela dokázat. Existuje totiž jistá míra subjektivity při popisu, jak vidíme barvy. Když například řekneme, že něco je modré, v podstatě jen popisujeme, jak to barvou vnímáme my sami, ale není zaručeno, že to vnímají ostatní lidé stejně.
Navíc, barvy nejsou jen otázkou zrakového vnímání, ale jsou také otázkou jazyka a kultury. Různé kultury mají různé názvy pro barvy. Některé kultury nemají pro určité barvy slova vůbec, přestože to v jiných kulturách považujeme za samozřejmé.

Existují  různé testy na zjištění vad zraku, jako je například test Ishihary. Tento test používá obrázky, na kterých jsou barevné tečky uspořádány tak, aby tvořily číslice nebo písmena. Tyto obrázky jsou navrženy tak, aby byly viditelné pouze lidmi s určitými kombinacemi čípků. Pokud někdo vidí na obrázku jinou číslici nebo písmeno než ostatní, může to znamenat, že má nějakou vadu zraku.
Další možností, jak zjistit, zda každý vidí barvy stejně, je požádat lidi, aby popisovali barvy. To se používá v některých psychologických studiích, kdy se zkoumá, jak lidé popisují barvy v závislosti na jazykové a kulturní příslušnosti.

zdroj:Pixabay.com

V jedné studii se například porovnávala slova používaná pro popis barvy modré v angličtině a v jazyce jazykové skupiny Himba v Namibii. V angličtině se používají slova „light blue“ a „dark blue“, zatímco v himba se používají dvě různá slova pro odstíny modré, které jsou pro ně důležité při rozlišování odstínů v krajině, ve které žijí.
Další studie zkoumala, jak popisují barvy lidé, kteří se narodili se zrakovým postižením a nikdy barvy neviděli. Zjistilo se, že tito lidé popisují barvy podobně jako ostatní lidé, což naznačuje, že popis barev není zcela závislý na zrakovém vnímání, ale také na sociálních asociacích.

Existuje určitá subjektivita v popisu barev a vzhledem k tomu, že barvy jsou také ovlivněny jazykem a kulturou, může být obtížné určit, zda lidé skutečně vnímají barvy jinak. Vědci se ale neustále snaží zjistit více o zrakovém vnímání a o tom, jak mozek zpracovává barvy, takže se může stát, že se jednoho dne dozvíme více.

The post Je možné, že každý člověk vnímá barvy jinak? appeared first on Top Stories.

Tento muž se jmenoval John a byl to velmi inteligentní a vzdělaný člověk, který měl dlouhodobý zájem o téma života po smrti. Studoval různé náboženské a filozofické texty, navštěvoval semináře a debaty na téma spirituality a dokonce i psal články a knihy na toto téma.

I přes veškeré jeho studium a nabyté vědomosti, se stále cítil nedostatečně připraven na to, aby mohl zodpovědět otázku o životě po smrti. Začal se tedy zajímat o možnost, jak se o tomto tématu dozvědět více z vlastní zkušenosti.

zdroj:Pixabay.com

Po dlouhém zvažování a přemýšlení došel John k závěru, že jediným způsobem, jak se dozvědět více o životě po smrti, je sám zemřít a prožít zážitek z druhého břehu. Rozhodl se tedy, že se zabije a zjistí, zda existuje něco, co se dá nazvat životem po smrti.
John ale na zhodnocení tohoto rozhodnutí nebyl sám. Měl dlouholetou partnerku, která se ho snažila od tak radikálního kroku odradit, ale on byl pevně rozhodnutý. Připravil si detailní plán, jak se zabít, aby se mu podařilo prožít nějaký zážitek z druhého světa.

V den, kdy se měl zabít, se rozloučil se svou partnerkou a odešel do lesa, kde plánoval spáchat sebevraždu. Vzal si s sebou několik důležitých osobních věcí a dopis pro svou partnerku, ve kterém jí vysvětloval své rozhodnutí a prosil ji o pochopení. John se bodl nožem do srdce a zemřel na místě. Jeho partnerku to ranilo, ale věděla, že  Johnova smrt byla jeho vlastní volbou a respektovala jeho rozhodnutí. Jiní se domnívali, že Johnovo rozhodnutí bylo přehnané a nezodpovědné.

Bez ohledu na to, jaký názor na tuto situaci máte, je důležité si uvědomit, že život je velmi cenný dar a že existují jiné způsoby, jak se dozvědět více o tom, co se děje po smrti. Mnoho lidí věří, že existují různé formy spirituality a že lze dosáhnout zážitků z druhého břehu prostřednictvím meditace, modlitby nebo jiných způsobů duchovního hledání.

zdroj:Pixabay.com

Kromě toho existují i příběhy o lidech, kteří se dostali do klinické smrti a poté se vrátili k životu, přičemž tvrdili, že zažili nějakou formu života po smrti. Tyto zážitky však zůstávají velmi subjektivní a je obtížné je vědecky ověřit.

Johnovo rozhodnutí ukazuje, jak silná může být touha po prozření a poznání záhadného a neznámého. Život po smrti ale zůstává otázkou nevyřešenou a zřejmě nevyřešitelnou.

Ve světle Johnova případu bychom se měli zamyslet nad tím, jakým způsobem můžeme získat odpovědi na otázky, které jsou pro nás důležité. Měli bychom také hledat podporu a pomoc, když se ocitneme v těžkých situacích, a neztrácet víru v to, že se dá najít řešení.

The post Existuje život po smrti? appeared first on Top Stories.

První zmínka o záhadách v Bermudském trojúhelníku se objevila již v roce 1950, kdy novinář E.V.W. Jones poprvé použil tuto přezdívku v jednom z článků. Největší mediální pozornost však přišla v 70. letech, kdy se o této oblasti začalo mluvit jako o „hřbitovu lodí“.

V Bermudském trojúhelníku prý došlo k nevysvětlitelným ztrátám a katastrofám, a to jak u lodí, tak i u letadel. Některé z nejznámějších událostí zahrnují například ztrátu letadla Flight 19, které zmizelo v roce 1945 během rutinního cvičení amerického námořnictva, nebo nevysvětlitelnou ztrátu lodi USS Cyclops v roce 1918.

zdroj:Pixabay.com

Teorie

Existuje mnoho teorií a spekulací, které se snaží vysvětlit, co se v Bermudském trojúhelníku může dít. Někteří vědci tvrdí, že zde dochází k velké magnetické anomálii, která může ovlivňovat funkci kompasů a dalších navigačních systémů. Další spekulace se týkají přírodních vlivů, jako jsou silné proudy, vysoké vlny a bouře, které mohou být velmi nebezpečné pro plavbu lodí a letadel.
Některé teorie zahrnují extraterestriální život, portály do jiných dimenzí, nebo dokonce vliv bájné Atlantidy. Nicméně většina těchto teorií nemá vědecký základ a jsou spíše založené na fantazii nebo spekulaci.

Jak to tedy opravdu je?

V současné době se většina vědců shoduje na tom, že v Bermudském trojúhelníku se nestalo nic tak neobvyklého, že by to nešlo vysvětlit vědeckými prostředky. Většina „záhadných“ událostí v této oblasti lze vysvětlit klimatickými podmínkami a lidskými chybami.

Mnoho ztrát a katastrof, o nichž se mluví v souvislosti s Bermudským trojúhelníkem, bylo vysvětleno jako lidské chyby nebo technické problémy. Například ztráta letadla Flight 19 byla pravděpodobně způsobena chybnými navigačními instrukcemi, které vedly letadlo na špatnou cestu.

zdroj:Pixabay.com

Další vědecké vysvětlení se týkají přírodních vlivů, které jsou v této oblasti běžné. Vysoké vlny, silné proudy a bouře mohou být velmi nebezpečné pro plavbu lodí i lety letadel. Kromě toho může vysoká koncentrace metanu v moři způsobit, že loď se rychle potopí bez varování.

Vědci také zjistili, že magnetické anomálie v této oblasti jsou mnohem méně významné, než se dříve myslelo, a že tyto anomálie nejsou dostatečně silné na to, aby ovlivnily navigace lodí a letadel.

I když se většina záhad kolem Bermudského trojúhelníku zdá být vysvětlená, stále existuje mnoho lidí, kteří věří v nadpřirozené a záhadné jevy v této oblasti. Ať už je to kvůli nedostatku informací nebo kvůli fantazii, stále zůstává záhadou, proč se kolem Bermudského trojúhelníku tolik spekulací a mýtů vytváří.

The post Záhady Bermudského trojúhelníku appeared first on Top Stories.

Existuje mnoho různých metod a technik, které se používají pro určení psychologického profilu člověka. Některé z nejčastěji používaných metod jsou následující:

Dotazníky a testy osobnosti
Tyto metody se obvykle skládají z otázek, které poskytují informace o různých aspektech osobnosti. Dotazníky a testy osobnosti jsou obvykle standardizované, což znamená, že jsou navrženy tak, aby byly aplikovatelné na velký počet lidí.

zdroj:Pixabay.com

Intervence a rozhovory
Tato metoda je založena na rozhovoru s jednotlivcem, během kterého jsou položeny otázky, které mají za cíl získat informace o jeho osobnosti a chování. Intervence a rozhovory jsou obvykle strukturované, aby umožnily srovnání výsledků získaných od různých lidí.

Analýza chování
Tato metoda je založena na pozorování a analýze chování jednotlivce v určitých situacích. Analyzují se například výkonnost v práci nebo sociální interakce. Tento typ analýzy je často používán v oblasti průmyslové psychologie a personalistiky.

Analýza historie života
Tento typ analýzy se zaměřuje na prozkoumání životního příběhu jednotlivce. Pomocí této metody je možné získat informace o životních událostech, vztazích a zkušenostech, které mohou být významné pro pochopení osobnosti a chování jednotlivce.

zdroj:Pixabay.com

Je důležité poznamenat, že proces určování psychologického profilu není absolutní a může být ovlivněn mnoha faktory. Například osobnost může být ovlivněna kulturními faktory, vztahy a zkušenostmi, což znamená, že výsledky mohou být různorodé. Proto je důležité použít více metod a technik, aby se získaly co nejpřesnější a komplexní výsledky.

Dalším faktorem, který může ovlivnit výsledky, je subjektivita psychologa nebo odborníka, který metodu aplikuje. Každý odborník má své vlastní názory a přístupy k výzkumu, což může vést k rozdílným výsledkům. Proto je důležité získat názory více odborníků a získat tak co nejkomplexnější pohled na jednotlivce.

Určení psychologického profilu člověka může být užitečné pro mnoho různých oblastí, jako je například výběr vhodného zaměstnance nebo zlepšení pracovního prostředí. V průmyslové psychologii se používá pro výběr zaměstnanců a hodnocení výkonnosti. V oblasti kriminalistiky může být použit pro identifikaci podezřelých osob v kriminálních případech.

The post Jak se vytváří a k čemu slouží psychologický profil? appeared first on Top Stories.

Přesto existují sopky, které jsou považovány za nejaktivnější a nejnebezpečnější. Zde jsou některé z nich.

Popocatépetl, Mexiko

Popocatépetl se nachází v Mexiku, poblíž města Puebla. Tato sopka je aktivní od dob předkolumbovských civilizací a má širokou historii erupcí. V posledních letech byla aktivita sopky výrazná a erupce jsou poměrně časté. Popocatépetl se nachází poblíž velkých měst, jako je Ciudad de Mexico. Erupce mohou mít velký dopad na tuto oblast.

Popocatepetl, zdroj:Pixabay.com

Vesuv, Itálie

Vesuv se nachází poblíž Neapole v Itálii a je aktivní sopkou, která měla velký dopad na lidskou historii. Erupce sopky způsobily zánik měst Pompeje a Herculaneum v roce 79 n. l. Vesuv je stále aktivní a i když byla poslední erupce v roce 1944, odborníci se obávají, že další erupce mohou přijít kdykoliv.

Stromboli, Itálie

Stromboli je aktivní sopka, která se nachází na stejnojmenném ostrově v Tyrrhenském moři v Itálii. Tato sopka je známá svými pravidelnými erupcemi, které jsou často doprovázeny výbuchy a proudy lávy. Stromboli se nachází v turisticky oblíbené oblasti a i když jsou erupce obvykle menší, mohou představovat nebezpečí pro návštěvníky.

Kilauea, Havaj

Kilauea se nachází na Havaji a erupce jsou poměrně časté. V posledních letech však Kilauea zažila velkou erupci v roce 2018. Zničila mnoho domů a způsobila evakuaci tisíců lidí. Kilauea má také unikátní lávové jevy, jako jsou lávové fontány a lávové jezírka, což přitahuje turisty z celého světa.

Kilauea, zdroj:Pixabay.com

Eyjafjallajökull, Island

Eyjafjallajökull je sopka, která se nachází na Islandu a byla známá po celém světě po erupci v roce 2010. Erupce způsobila mnoho problémů v Evropě kvůli výraznému množství sopečného popela, který způsobil zrušení letů a uzavření mnoha letišť. Eyjafjallajökull je stále aktivní sopkou a odborníci se obávají, že další erupce mohou přijít kdykoliv.

Merapi, Indonésie

Merapi se nachází na ostrově Jáva v Indonésii a je jednou z nejaktivnějších sopek v této oblasti. Tato sopka má velký význam pro místní obyvatele a je považována za svatou sopku. Merapi má v posledních desetiletích často erupce a v roce 2010 erupce způsobila evakuaci tisíců lidí a způsobila mnoho škod.

Mount Etna, Itálie

Mount Etna se nachází na Sicílii v Itálii a je jednou z nejaktivnějších sopek v Evropě. Tato sopka má unikátní geologické charakteristiky, včetně lávových proudů a sopečných výbuchů. Erupce Mount Etna jsou poměrně časté a mohou mít vliv na blízké oblasti.

Etna, zdroj:Pixabay.com

Mauna Loa, Havaj

Mauna Loa se nachází na Havaji a je jednou z největších sopek na světě. Tato sopka je stále aktivní a erupce jsou poměrně časté. Mauna Loa má také vliv na klima v oblasti a je sledována geology a vědci z celého světa.

To je pouze několik málo sopek z těch aktivních na celém světě. Erupce jsou přirozeným jevem, mohou mít ale velký dopad na životy a majetek lidí. Proto je důležité sledovat jejich aktivity a chránit se před nebezpečím.

The post Nejaktivnější sopky na zemi appeared first on Top Stories.

Většina odborníků se shoduje na tom, že pyramidy v Egyptě sloužily jako hrobky pro faraony a jejich rodiny. Tyto hrobky byly navrženy tak, aby faraonovi umožnily pokojné a bezpečné cestování do posmrtného života, což byl důležitý aspekt víry v té době. Faraoni byli většinou pohřbeni s mnoha bohatstvími a darovanými předměty, aby jim pomohli v posmrtném životě.
Nicméně existují i jiné teorie o tom, jak byly pyramidy v Egyptě používány. Někteří badatelé se domnívají, že pyramidy sloužily jako energetické centrum nebo jako observatoře pro sledování hvězd. Tyto teorie jsou však méně uznávané a většina odborníků se stále drží teorie o hrobkách.

Co se týče spojitosti s pyramidami v Belgii, jedná se o méně známé pyramidy, které byly postaveny v 19. století. Tyto pyramidy se nacházejí v obci Walem, nedaleko města Lutych. Stavbu těchto pyramid inicioval guvernér belgické provincie, který se inspiroval egyptskými pyramidami. Tyto stavby nejsou však tak velké a monumentální jako egyptské pyramidy.

Pyramidy v Belgii jsou zřejmě používány jako hrobky pro členy rodiny belgického šlechtice, který je nechal postavit. Tyto stavby však nemají žádnou spojitost s egyptskými pyramidami, kromě inspirace pro jejich vzhled.

zdroj:Pixabay.com

Pyramidy jako energetická centra

Teorie o pyramidách jako energetických centrech se týká především velkých pyramid v Egyptě, zejména pyramidy v Gíze. Podle této teorie byly pyramidy navrženy tak, aby fungovaly jako obrovské energetické generátory, které byly schopny shromažďovat a zesilovat kosmickou energii, která proudila skrze zemský povrch.
Podle této teorie byly pyramidy navrženy tak, aby odpovídaly přesně měřítku Země, což znamená, že velikost a proporce pyramid byly vypočítány na základě geometrických vztahů Země, včetně rozměrů a polohy Země vůči Slunci a ostatním planetám v našem slunečním systému.

zdroj:Pixabay.com

V pyramidách se shromažďovala kosmická energie, která vstupovala do pyramidy skrze vrchol a proudila směrem dolů, kde byla absorbována pyramidou a rozdělována do okolí. Tuto energii lze využít k léčení, meditaci a zvyšování vědomí.
Existuje mnoho způsobů, jak měřit energii, která se shromažďuje v pyramidách, včetně teploty, elektrického náboje a magnetických polí. Výzkumníci v minulosti používali tyto metody k měření energie v pyramidách a byli schopni zaznamenat významné změny.

Nicméně většina vědců se stále drží teorie, že pyramidy byly stavěny jako hrobky pro faraony a jejich rodiny, a že nebyly určeny jako energetická centra. Mnoho lidí však stále věří v teorii o pyramidách jako energetických centrech a používají je jako nástroj pro meditaci a léčení.

The post Sloužily pyramidy skutečně pouze jako hrobka? appeared first on Top Stories.

The post Vesmír a jeho temná stránka appeared first on Top Stories.

The post Je kosatka tak milá, jak vypadá? appeared first on Top Stories.

Jedním z nejznámějších pokusů na lidech byl tzv. Experiment tuskegee syfilis. Tento pokus byl prováděn v letech 1932 až 1972 na amerických černošských mužích, kteří trpěli syfilis. Tyto muže nebyli léčeni, aby vědci mohli sledovat přirozený průběh onemocnění. Tento experiment byl velmi kontroverzní a byl zastaven až poté, co se o něm dozvěděla veřejnost.

Kontroverzním pokusem byl tzv. Stanfordský vězeňský experiment. Tento pokus byl prováděn v roce 1971 na Stanfordské univerzitě a měl za úkol studovat vztah mezi vězni a dozorci. Studenti byli rozděleni na skupinu vězňů a skupinu dozorců a umístěni do vězeňského prostředí. Experiment se však brzy změnil v hrůznou realitu, když dozorci začali mučit a týrat vězně. Experiment byl nakonec ukončen poté, co se o něm dozvěděla veřejnost.

zdroj:Pixabay.com

Děsivým pokusem na lidech byl tzv. experiment na dvojčatech, který byl proveden během druhé světové války nacisty. Tento experiment se zaměřoval na studium genetiky a měl za úkol zjistit, zda jsou dvojčata geneticky identická.  Nacisté však dvojčata zabíjeli, aby mohli provést srovnávací studie na jejich orgánech a často tkáních. Kromě toho prováděli nacisté také další hrůzné pokusy, jako například pokusy s plynnými komorami a experimenty na vězních v koncentračních táborech.

zdroj:Pixabay.com

Dalším pokusem byly pokusy na elektrifikaci, které byly prováděny na vězních v Sovětském svazu v 30. letech. Tyto pokusy byly prováděny s cílem zvýšit výkon elektřiny, ale věznice byly vystaveny velmi vysokým napětím, což způsobilo mnoho smrtelných úrazů.

Dalším známým pokusem na lidech byly pokusy na lidský plodech, které byly prováděny v 60. a 70. letech v USA. Tyto pokusy byly prováděny na nelegálně provedených potratech, kde byly odebrány a poté vystaveny různým chemikáliím a záření. Tyto pokusy vedly k mnoha vrozeným vadám a smrti mnoha novorozenců.

zdroj:Pixabay.com

Tyto hrůzné pokusy na lidech připomínají, jak důležité je respektovat lidská práva a důstojnost. Tyto pokusy ukazují, jak vědci a politici mohou zneužít moc, aby prováděli hrůzné experimenty na nevinných lidech. Je důležité se poučit z minulosti a zajistit, aby se takové hrůzné experimenty již nikdy neopakovaly.

The post Děsivé pokusy na lidech appeared first on Top Stories.

V létě 2022 byly v okrese Khaastaakh v ruské Verchojanské oblasti objeveny pozůstatky vyhynulého druhu bizona. Tvor byl tak bezvadně zachován v sibiřském permafrostu, že někteří vědci věří, že se jim ho podaří naklonovat.
Bizon byl poslán do knihovny Mammoth Museum Library na Severovýchodní federální univerzitě (NEFU) v Jakutsku, kde vědci provedli pitvu, aby o něm zjistili více.
Přestože vědci neměli kompletní pozůstatky bizona – měli pouze jeho hlavu, přední končetiny a část hrudníku – dokázali provést testy, aby určili jeho věk. „Předběžně můžeme říci, že se jedná o mladého jedince ve věku 1,5 až 2 roky,“ vysvětlil v prohlášení Maxim Cheprasov, vedoucí Muzea mamutů NEFU. Odborníci se domnívají, že tvor zemřel asi před 8 000 lety.

Během pitvy bizona odborníci extrahovali různé tkáně pro různé druhy testování. Tým doufá, že se stane partnerem korejských vědců při provádění dalšího buněčného výzkumu. Díky výsledkům studie budou vědci schopni lépe porozumět aspektům životního stylu starověkého bizona, jako jsou jeho zvyky a strava.

Podle Centra pro přírodní historii Kennetha S. Norrise žil bizon v době, která byla těžká pro velká zvířata. Na konci epochy pleistocénu, která trvala asi před 2 580 000 až 11 700 lety, došlo k náhlému vymření megafauny, což způsobilo kolaps potravního řetězce. Mnoho masivních savců, jako jsou mamuti a mastodonti, během této doby vyhynulo. Pozdní pleistocén také zaznamenal masivní změnu klimatu. Starověcí bizoni, kteří přežili tyto časy, se museli přizpůsobit nebezpečnému dynamickému prostředí, aby nadále přežili.

zdroj:Pixabay.com

Objev tohoto zachovalého bizona na Sibiři může nabídnout více vodítek, jak tento druh v tehdejších podmínkách žil. Zachovalý bizon měl ještě mozek, který vědci odebrali k testování.

Vědci mají hlavní zájem porozumět více o životním stylu bizonů, ale zvažují také další využití ostatků. Vzhledem k tomu, jak dobře zmrzlá půda zachovala tkáně bizona, jsou někteří výzkumníci přesvědčeni, že by mohli použít technologii DNA ke klonování zvířete. „Pracujeme s unikátním nálezem, který by mohl být v budoucnu klonován díky vybraným materiálům,“ řekl Hwang Woo Sok, profesor NEFU a ředitel SAE Biotechnology Research Foundation, podle Interesting Engineering.

zdroj:Pixabay.com

Klonování je obtížný proces i u živých zvířat, takže pokus o klonování zvířete, které bylo zmraženo po tisíce let, představuje pro výzkumný tým jedinečnou výzvu. „Aby bylo klonování možné, musíme najít neporušené chromozomy. Zatím je ale i v těch nejlepších vzorcích každý chromozom fragmentován na miliony kusů,“ řekl pro Live Science paleogenetik Love Dalén, který se na výzkumu nepodílí. „Podle mého názoru je pravděpodobnější, že si můžete hodit mincí a padne vám hlava tisíckrát za sebou, než že najdete neporušený chromozom z exempláře starého tisíce let.“

Jen čas ukáže, zda vědci dokážou dokázat zdánlivě nemožné. Zatím se prostě radují, že se přiblížili o krok blíže k pochopení přirozené historie této planety.

The post Bude možné naklonovat bizona, který zemřel před 8000 lety? appeared first on Top Stories.

Pro ty, kteří věří v ley lines, je koncept docela jednoduchý. Ley lines jsou linie, které se křižují po celé zeměkouli, které jsou poseté monumenty a přírodními krajinnými prvky a nesou s sebou tok nadpřirozené energie. Podél těchto linií, v místech, kde se protínají, jsou kapsy koncentrované energie, které mohou určití jedinci využít.

Proč jsou k tomuto tvrzení někteří lidé skeptičtí?

Watkins podpořil existenci svých ley lines poukazováním na to, že mnoho památek po celém světě může být zdánlivě spojeno přímkou. Například od jižního cípu Irska až po Isreal vede přímka, která spojuje sedm různých krajinných prvků nesoucích jméno „Michael“ nebo nějakou jeho formu.

Tajuplnost ley lines se prohlubuje, když se odhalujeme, co spojují. Podél ley lines leží Velké pyramidy v Gíze, Chichen Itza a Stonehenge, všechny divy světa, které dodnes archeology překvapují. Možná by jejich přítomnost na ley liniích, poblíž takzvaných energetických kapes, mohla vysvětlit jejich počátky, které odporovaly zákonům tehdejší architektury.

Mapa zobrazující St. Michaels Ley Line

zdroj:commons.wikimedia.org

Ačkoli jsou čáry příležitostně geograficky přesné, existence těchto linií byla zpochybňována téměř od chvíle, kdy Watkins provedl své pozorování. Badatel Paul Devereux tvrdil, že je tento koncept falešný a že neexistují žádné podložené důkazy o jeho existenci. A že zmínka o nich v okultní knize je jediným důvodem, proč lidé v tuto teorii věří.

Devereux také tvrdil, že ley lines se mohly shodou okolností překrývat s důležitými památkami. Čáry, které Watkins nakreslil na svou mapu, by se daly snadno vysvětlit jako náhodné zarovnání, tvrdil. Jeff Belanger, autor knihy Paranormal Encounters: A Look at the Evidence, která pojednává o nadpřirozeném významu ley lines, souhlasil. Poukázal na to, že skutečnost, že tento koncept lze použít k popisu čáry libovolné délky nebo umístění, snižuje jeho platnost, a tvrdil, že není dostatečně konkrétní a průkazná k použití.

Mnoho lidí si pro vyvrácení teorie už nakreslilo své vlastní čáry, aby dokázalo, jak náhodné mohou být. Spojují vše – od pizzerie přes kina až po kostely na mapách.

Bez ohledu na jejich důvěryhodnost koncept ley lines uchvacoval fanoušky nadpřirozena a sci-fi už léta. Často se objevují jako vysvětlení pro paranormální události nebo jako vysvětlení pro fantastické památky ve sci-fi filmech nebo románech.

The post Linie plné nadpřirozena údajně spojují vesmír prostřednictvím monumentů a krajinných prvků appeared first on Top Stories.

Černobylská katastrofa

Katastrofa v Černobylu se stala 26. dubna 1986 v reaktoru č. 4 v jaderné elektrárně Černobyl ve městě Pripjať v tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice.

Výbuch doprovázený požárem během noční směny uvolnil do vzduchu obrovské množství radioaktivních částic. K nehodě přispěla kombinace konstrukčních problémů, chyb obsluhy a nedostatku bezpečnostních opatření.

zdroj:Pixabay.com

Vojáci po této události dostali mimo jiné pokyn zabít všechna zatoulaná zvířata z důvodu zastavení šíření radiace a následné mutace. Tento pokyn však nešlo splnit zcela a navíc sem, do opuštěných oblastí,  v následujících letech přicházeli  další toulaví psi.

Zmutovaní psi z Černobylu

Studie prováděná od roku 2017 se zabývá tím, jak byli tito toulaví psi ovlivněni radiací a jaké zdravotní důsledky na ně tato dlouhotrvající radiace po generace měla.

DNA získaná z divokých psů žijících v blízkosti elektrárny ukazuje, že jde o potomky psů, kteří byli buď přítomni v době katastrofy, nebo se zatoulali do oblasti krátce poté. Jedná se o první genetický výzkum jakéhokoli velkého savce v oblasti kolem Černobylu.

Studie, která byla zveřejněna 3. března v Science Advances, je první fází většího projektu, který má zjistit, jak se psi přizpůsobili, aby dokázali přežít a prospívat v jednom z nejradioaktivnějších prostředí na planetě. Zjištění by mělo výzkumníkům pomoci lépe porozumět dopadu dlouhodobé radiační expozice na lidskou DNA a zdraví.

zdroj:Pixabay.com

Spoluautor Timothy Mousseau, evoluční ekolog z University of South Carolina v Kolumbii, se v roce 2017 zúčastnil dobrovolnické mise s cílem poskytnout veterinární péči stovkám toulavých psů žijících v uzavřené zóně, oblasti o rozloze 2 600 kilometrů čtverečních kolem elektrárny.

Mousseau a jeho kolegové odebrali v průběhu tří let vzorky krve od zhruba 300 psů žijících v okolí elektrárny a obývajících převážně opuštěné město Černobyl.
Výsledky studie překvapivě ukázaly, že většina psů byla ve skutečnosti přímo z Černobylu, což znamená, že práce vojáků nebyla úplně důsledná nebo se psi velmi dobře skrývali. Psi žijící jen pár kilometrů odtud měli velmi odlišnou genetiku než ti přímo z Černobylu.

Pro vědce je obtížné pochopit, které genetické mutace byly způsobeny zářením a které byly způsobeny jinými faktory, jako je křížení mezi příbuznými.

The post Zmutovaní psi toulající se po Černobylu appeared first on Top Stories.

zdroj:Pixabay.com

Na druhou stranu, Freud se nezajímal o sebepoznání tak jako Jung, ale byl více vědecky orientovaný a soustředil se na řešení některých velkých společenských problémů, jako je ženská hysterie, na kterou brzy narazil, stejně jako Jung na rozšířený alkoholismus mezi lidmi. muži. Freud měl mnoho nápadů, na kterých pracoval, a byl velmi praktický, pokud šlo o otázku, jak se postavit tlaku. Kokain a amfetaminy byly ve Freudových lékařských kruzích hojně používány a on se netajil tím, že je bral především na noční studium, práci a překonání paralyzujícího strachu z veřejného vystupování.

Pokud jde o drogy, je těžké říct, kdo je viník, kdo je zodpovědný za vznik závislosti. Většina drog z 19. a 20. století je nyní nelegální a byla nahrazena novými. Některé jsou přírodní jako je THC a jiné syntetické, jako cokoli, co získáte na předpis nejen vy, ale i vaše děti, které dnes mohou být součástí trhu s drogovými produkty.

Není to tak dávno, co byli hlavním cílem drogového trhu rodiče a ženy v domácnosti. Od Velké hospodářské krize přes devadesátá léta, po poslední desetiletí, byly amfetaminy a metamfetaminy jedinými malými pomocníky matek.

Denní rutina ženy v domácnosti v 50. letech 20. století

Rodičovství je těžké. Je dost těžké být lidskou bytostí a k tomu být plně zodpovědná za jiný život, a je dost těžké být matkou, a k tomu být vzornou ženou v domácnosti a věrnou milenkou vašeho manžela. Podle výzkumu Vintage Housewife vypadaly každodenní úkoly typické hospodyňky na předměstí ze střední třídy v 50. letech minulého století takto:
Vstát, vzbudit děti. Odhrnout závěsy a otevřít okna. Občerstvit se. Udělat snídani pro děti a manžela. Připravit svačiny. Uklidit po snídani. Zvládnout 10minutovou cvičební rutinu. Osprchovat se, učesat se, stihnout make-up a obléknout se. Pak přijde na řadu úklid. Postupně sbírat věci, které nejsou na svém místě a rozmístit je zpět tam, kam patří. Utřít prach, načechrat polštáře a zalít květiny. Ustlat postele. Pověsit oblečení, které se povaluje všude možně, špinavé oblečení hodit do koše na špinavé prádlo. Vyměnit použité ručníky, doplnit toaletní papír a mýdlo (je-li potřeba) a umýt umyvadlo a vanu.
Vymyslet jídelníček na další den, sepsat potraviny, které je potřeba nakupit. Vyřídit pochůzky, jako je nakupování, dobrovolnictví, chození na poštu, úřady. Po příchodu z venku začít vařit.
Po celodenním kolotoči připravit večeři. Osvěžit se, než se váš manžel vrátí z práce. Pokud jsou denní šaty obyčejné, obléct se do něčeho slavnostnějšího. Uklidit stůl a umýt nádobí. V případě potřeby zabalit manželovi oběd na další den. A pak už si jen užít večer plný relaxace.

Je zvláštní, že péče o děti není nikde v rozvrhu uvedena. Nesvědčí to ovšem o jejím nedostatku, ale je to jedna z těch neviditelných činností, které ženy dělají.
Další neviditelnou činností je vyzařování lásky, radosti a soucitu po celý den a celou noc.

zdroj:Pixabay.com

A pokud nestíháte, vezměte si schválenou pilulku

Amfetamin byl poprvé syntetizován v Německu v roce 1887 rumunským chemikem Lazărem Edeleanu a používán Freudem, který si jeho vysokou účinnost nechal pro sebe. V roce 1933 se amfetamin poprvé dostal na trh v inhalátoru zvaném Benzedrin a používal se k léčbě astmatu. Brzy následovaly benzedrinové tablety, původně schválené pro léčbu mírné deprese.

Amfetamin byl štědře distribuován vojákům druhé světové války. A když se vrátili domů, ženy opustily továrny a také se vrátily domů, aby se postaraly o nově vznikající společnost a její neuvěřitelné nároky. A protože na každý problém existuje řešení, nová společnost vynalezla kouzelnou pilulku, aby udržela své depresivní, vyčerpané a nemotivované ženy v krysím závodě. Stimulanty nejen udržovaly zoufalé hospodyňky veselé, soustředěné a produktivní, ale také potlačovaly hlad a přibližovaly jejich tělesné proporce modelkám z časopisu.

Po mnoho let bylo užívání amfetaminu tolerováno a dokonce podporováno úřady. Vlády několika zemí, včetně zemí Sovětského svazu, experimentovaly s podáváním amfetaminů továrním dělníkům v naději, že je učiní produktivnějšími. Z dlouhodobého hlediska to bylo neúspěšné.

zdroj:Pixabay.com

V 50. a 60. letech 20. století farmaceutický průmysl v USA vyráběl obrovské množství amfetaminů a společnosti naléhaly na lékaře, aby jejich produkty předepisovali depresivním ženám v domácnosti a lidem s nadváhou.

Počínaje 70. lety vedla kritika reklamních praktik farmaceutických společností společně s rozsáhlým předepisováním těchto léků lékaři k přísnému omezení lékařského použití těchto léků a začaly se používat léky jiné.

Dnes lze amfetaminy předepsat jen na několik onemocnění, jedním z nejkontroverznějších je hyperaktivita u malých dětí. Doufejme, že brzy opustíme tuto nebezpečnou praxi.

The post Malý pomocník hospodyněk 20. stol. – aneb tajná zbraň proti přílišnému tlaku appeared first on Top Stories.

Lydii Fairchildové bylo 26 let, byla nezaměstnaná a právě se rozešla s otcem svých dětí, když požádala o státní podporu ve státě Washington – proces, který vyžadoval testy otcovství i mateřství. Celá rodina musela poskytnout vzorky DNA ve formě výtěrů z tváří, aby prokázala své biologické vazby. Když byl k dispozici výsledek mateřského testu, sociální služba zavolala Fairchildové a požádala ji, aby se urychleně dostavila do jejich kanceláře.

Sociální pracovnice a právní zástupce konfrontovali Fairchildovou s důkazy DNA, že její děti s ní nejsou biologicky příbuzné a že se dopouští sociálního podvodu tím, že lže o vazbách ke svým dětem. Lydia byla šokovaná a vyděšená. Zavolala svým rodičům, kteří byli vždy součástí jejího života, a zavolala svému porodníkovi, za pomoci kterého porodila všechny své děti.

Právní bitva proti všem

Stát podal žalobu na Fairchildovou, která byla v té době těhotná se svým třetím dítětem, protože analýza DNA neprokázala žádnou shodu mezi její DNA a DNA jejích dětí, i když mezi dětmi a jejich otcem Jamiem byla jasná shoda. Úřad generálního prokurátora státu Washington převzal případ Fairchild pro podezření z podvodu v oblasti sociálních dávek. Následně obžaloba nařídila rodině podstoupit tři oddělené testy DNA z výtěru z tváří, aby vyloučila laboratorní chyby. Pokaždé ale výsledky ukázaly, že Fairchildová nebyla biologickou matkou svých dvou dětí.

Přestože byla schopna předložit fotografie, na kterých je se svými dětmi, a také prohlášení její rodiny, obžaloba stále věřila, že lže, protože americké soudy v té době uznávaly důkazy DNA jako neomylné. Obvinili ji proto z podvodu, že své děti uvedla jako své vlastní v žádosti o sociální dávky a pohrozili jí testem na detektoru lži.

Soudce doporučil Fairchildové, aby si sehnala právníka, ale všichni odmítli s odůvodněním, že nikdy nevyhrají spor proti důkazům DNA. Těhotná Fairchildová byla z možných následků bezradná, ale nemohla teď ustoupit a o své děti přijít, a tak se u soudu dál zastupovala a přinesla fotky z průběhu svých dvou předchozích těhotenství a snímky, na kterých je s dětmi jako s kojenci.

V tomto okamžiku Fairchildové zbývalo jen několik dní od porodu svého dalšího dítěte, když soud navrhl, aby byly její dvě děti umístěny do oddělených dětských domovů. Fairchildová požádala soud, aby případ odložil do porodu třetího dítěte a aby ihned po porodu bylo testováno jejich DNA. Soudce souhlasil a nařídil, aby byl u porodu přítomen soudní vykonavatel.

Když o dva týdny později přišly výsledky, mezi matkou a jejím dítětem opět nebyla žádná genetická shoda. Přestože se soudní vykonavatel zúčastnil porodu a sledoval, jak lékaři odebírají krev Fairchildové i dítěti, aby provedli testy DNA, soudce si stál za svým prohlášením, že Fairchildová nějakým způsobem o těhotenstvích lhala.

Právník Alan Tindell, kterého tento podivný případ zaujal, však souhlasil, že ji bude zastupovat.

zdroj:Pixabay.com

Případ Karen Keeganové přináší do tohoto případu světlo

Tindell ji nejprve důkladně vyzpovídal, aby se ujistil, že její děti nejsou od sestry nebo bratra. Dokonce se jí zeptal, jestli je neunesla. Poté, co byl přesvědčen jejími neoblomnými odpověďmi, začal zkoumat důkazy proti ní, když narazil na nedávný článek publikovaný v New England Journal of Medicine, „Disputed Maternity Leading to Identification of Tetragametic Chimerism“, který popisoval případ Karen Keeganové, ženy, která potřebovala transplantaci ledviny, ale jejíž DNA se shodovala pouze s jedním z jejích dětí, které byly testovány jako možní dárci ledvin.

Vědci navrhli jako možné vysvětlení chimérismus. Poté, co obdrželi grant od National Institutes of Health na další studium Keeganové a její rodiny, zjistili, že Keegan měla ve svém těle dvě různé sady DNA vzniklé fúzí dvou nezávisle oplodněných vajíček ve velmi raném stádiu vývoje, známého jako chimérismus. Výsledky výzkumu byly zveřejněny ve stejném roce, kdy začalo vyšetřování Fairchildové – 2002.

Tento důkaz byl pro případ Fairchildové zásadní a soud povolil další testování DNA Fairchildové. Soudem určení laboratorní technici začali odebírat vzorky vlasů, tváří, kůže a krve, ale všechny vzorky vykazovaly stejnou linii DNA. Teprve když odebrali vzorek z děložního čípku, našli druhou linii DNA, která se shodovala s linií jejích dětí. Soud případ zamítl a uznal, že se mýlil.

Tento případ byl jednou z prvních veřejných zpráv o chimérismu a byl použit jako příklad v pozdějších diskusích o platnosti a spolehlivosti důkazů DNA v soudních případech ve Spojených státech.

zdroj:Pixabay.com

Co je to lidská chiméra?

Chiméry jsou organismy, které mají ve svém těle dvě různé sady DNA, tj. genetický materiál, který obsahuje pokyny pro vývoj a funkci organismu. Většina organismů má pouze jednu sadu DNA, která je identická a přítomná v každé buňce v těle organismu. Organismus přijímá asi polovinu své DNA ze zárodečných buněk svých rodičů, tj. jejich spermií a vajíček, které přenášejí DNA od rodičů na potomky. V lidské reprodukci se spermie normálně spojí s vajíčkem, což má za následek oplodněné vajíčko, které se může vyvinout v plod.

Někdy však vaječníky, orgány v ženském těle, které produkují vajíčka, uvolňují více než jedno vajíčko najednou, což je fenomén známý jako hyperovulace. V takových případech mohou dvě různé spermie oplodnit dvě různá vajíčka, která se uvolňují během hyperovulace. Výsledkem jsou dvě geneticky odlišná oplozená vajíčka, která se mohou vyvinout v dvojčata.

zdroj:Pixabay.com

V některých případech však mohou tato dvě oplodněná vajíčka splynout v raném stádiu vývoje, což má za následek vznik chiméry dvou geneticky odlišných buněčných linií. Výsledkem je, že chiméra nemá v celém těle buňky s identickou DNA, ale DNA v různých částech jejího těla je odlišná, takže například DNA v její krvi není stejná jako DNA v jejích slinách.

Zdokumentované případy chimérismu u lidí jako Fairchildová a Keeganová jsou vzácné a skutečná míra výskytu není známa. Někteří výzkumníci spekulují, že chimérismus u lidí je stejně běžný jako dvojčata, jejichž výskyt se neustále zvyšuje díky rostoucímu používání technologií asistované reprodukce a léčby plodnosti.

The post Kvůli své vzácné DNA málem přišla o své děti appeared first on Top Stories.

Vědci, historici a psychologové se zabývali tím, jak jsme jako lidé vyvíjeli svou inteligenci v minulosti, kdy moderní vzdělání neexistovalo. Jediný způsob, jak se lidstvo může vyvíjet, je přizpůsobit se novým výzvám a změnám na základě toho, co přináší životní prostředí. Postupem času klasický lov způsobil, že zdroje potravy v některých regionech byly vzácnější, a proto museli lidé najít nové způsoby, jak lovit různá zvířata jako zdroje potravy.

Kreativní přizpůsobivost

Novou konceptuální teorii, která byla kritizována jako trochu bizarní, ale zdá se být spolehlivá, publikoval na začátku roku 2021 Hod Orkibi z Fakulty sociální péče a zdravotnických věd na univerzitě v Haifě v Izraeli. Tato teorie se jmenuje  Creative Adaptability  a snaží se měřit způsob, jakým  se lidé dokázali přizpůsobit v rámci svého inteligenčního koeficientu v dobách krize.

Autor teorie se na nedávnou pandemii dívá hlavně jako na krizi, aby teorii otestoval. A upřímně řečeno, výsledky jsou zajímavé. Někteří historici a vědci se také zabývali touto teorií a spojovali ji s lidstvem obecně a minulými krizemi, kterým lidstvo čelilo, a způsobem, jakým vyvinuli svou inteligenci směrem k přežití v dobách krizí.

Nejde jen o pandemie nebo epidemie, ale o zemětřesení, doby ledové, tornáda a jakékoli přírodní katastrofy, které se v historii odehrály. Vezmeme-li například  způsob, jakým naši předkové žili v jeskyních, aby se vyhnuli chladnému počasí a chránili se před nebezpečím venku, vidíme, že se kreativně přizpůsobovali.

Teorie vnímá především  kreativní adaptabilitu v době krize jako kognitivně-behaviorálně-emocionální schopnost reagovat na stresové situace. Když si mozek uvědomí, že před námi je riziko, pocítíte dvě korelující emoce, stres a strach. V tu chvíli se zapne mechanismus přežití, který nutí mozek hledat nové způsoby, jak takovou krizi překonat, a tak se mozek kreativními způsoby přizpůsobuje situaci.

zdroj:pixabay.com

Inteligence k přežití

Když byli Homosapiens poraženi Neatherdaly kvůli obrovskému rozdílu v síle, stali se kreativními přizpůsobením vojenské taktiky slabostem Neeatherdalů. Neatherdalové byli dobří pouze v boji na blízko, a proto luk a šíp posunuly šance na vítězství směrem k Homosapinům, druhu, který přežil, protože přemýšlel.

Nejde ale jen o kreativitu, ale i o využití okolního prostředí a všech zdrojů, které nabízí. Když zvířata nebo plodiny zahynuly v důsledku různých přírodních katastrof, lidstvo se přizpůsobilo a migrovalo jinam. Toto je důležitý krok ve vývoji intelektu, protože si jako lidé musíme někdy uvědomit porážku, ustoupit a znovu budovat, abychom přežili. Ne vždy zvítězí hrubá síla a věřím, že právě tehdy jsme si my lidstvo uvědomili, že nejsme schopni přímo bojovat s přírodními katastrofami, jsme schopni se pouze přizpůsobit, abychom přežili.

Pokud se podíváme na největší pandemii na světě, kterou byla černá smrt (epidemie moru), platila stejná odpověď jako v tomto současném scénáři. Většina lidí, kteří přežili, byli ti, kteří se jednoduše izolovali od ostatních, dokud se situace neuklidnila. Pochopili, že nemají schopnosti ani lékařské znalosti k boji s takovou nemocí, takže čekali a poté, co znovu vybudovali svou rozpadlou společnost, se připravili na budoucí pandemie.

Jiné druhy se nepřizpůsobily, a proto se nebyly schopné vyvinout – vyhynuly

Když se podíváme na některé z dávnějších katastrof, kdy naši předkové žili s různými humanoidními druhy, vidíme, že některé z nich nepřežily. To je způsobeno mnoha faktory, jak bylo popsáno výše, a jedním z nich jsou přírodní katastrofy a neschopnost některých druhů se přizpůsobit.

Naši předkové přežili díky vývoji a uvědomění si nutného přesunu. Když má sopka vybuchnout, je čas odejít do bezpečné vzdálenosti. Někteří se vyvinuli ještě rychleji a uvědomili si už to, že je špatný nápad žít vedle sopky.  Neatherdalové nebyli tak inteligentní. Mnoho historiků věří, že to je to, co vedlo k jejich vyhynutí.

zdroj:pixabay.com

Celkově vzato, když jsme čelili katastrofě, přizpůsobili jsme se. A to je to, co definuje teorii kreativní adaptability v rámci dávné historie a událostí, které se staly. Pokud se podíváme na jednoho člověka v moderní době obecně, vidíme, že z psychologického hlediska musí čelit výzvám, aby se mohl vyvíjet. Tyto výzvy, stejně jako přírodní katastrofy, přinášejí pocit strachu a stresu a lze je překonat přizpůsobením se novým způsobem práce nebo života.

Přírodní katastrofy se objevují neustále, některé jsou menší a některé větší, ale s každou z nich věříme, že jako lidé se stáváme inteligentnějšími a že posouváme hranice kreativní adaptability.

The post Přírodní katastrofy zvyšují lidskou inteligenci appeared first on Top Stories.

Za každým sériovým vrahem stojí rodina, která jej vychovala. Pro Jeffreyho Dahmera – který v letech 1978 až 1991 zabil 17 mladých mužů a chlapců – byli touto rodinou jeho otec Lionel Dahmer a matka Joyce. Jeffreyho rodičů byl Lionel ten, kdo více mluvil o svém nechvalně známém synovi. Napsal knihu Příběh otce a poskytl několik rozhovorů. Lionel také otevřeně spekuloval o tom, co z Jeffreyho udělalo vraha.

Kdo je tedy Lionel Dahmer? Jaký byl jeho vztah s Jeffreym? A jak reagoval na odhalení, že jeho syn je sériový vrah?

Lionel Dahmer se narodil 29. července 1936 ve West Allis ve státě Wisconsin a většinu svého života prožil v mírumilovné temnotě. Byl povoláním chemik a jak uvádí Women’s Health, později se vrátil do školy, aby získal magisterský titul a Ph.D.

Během své cesty potkal a oženil se s Joyce Flintovou, se kterou měl dva syny, Jeffreyho, narozeného v roce 1960, a Davida, narozeného v roce 1966. Přestože Lionel byl po většinu Jeffreyho dětství nepřítomen, protože si dělal doktorát. Vyvíjel ale značné úsilí, aby se svému prvorozenému synovi věnoval.

Otce a syna nejvíce spojila zvláštní činnost: bělení zvířecích kostí od hlodavců, které našli mrtvé pod svým domem. Pro Lionela to nebylo nic jiného než vědecká zvědavost. Ale pro Jeffreyho Dahmera se zdá, že mrtvá zvířata zanechala trvalý dojem.

Lionel a Joyce skutečně netušili, že Jeffrey má zálibu ve sbírání mtrvol. Jak později řekli Larrymu Kingovi během rozhovoru pro CNN, Jeffrey jim nikdy neřekl, že své dny trávil hledáním mrtvých zvířat, když mu bylo mezi 12 a 14 lety. Měli ho tichého malého chlapce.

„Jediná zvláštnost, kterou jsem viděl, byla plachost a neochota zapojit se do sociálních interakcí, a tak.“ vysvětlil Lionel Dahmer během rozhovoru s Oprah Winfrey v roce 1994 .

Jeffrey Dahmer, zdroj:wikipedie.org

Lionel a Joyce měli své vlastní problémy, které museli řešit. Jejich vztah se během Jeffreyho dětství nevyvíjel dobře, což vedlo v roce 1978 k rozvodu tak hořkému, že jeden druhého obvinil z „extrémní krutosti a hrubého zanedbávání povinností“. Podle sousedů byla do domu často volána policie.
Měsíc před jejich rozvodem zabil Jeffrey Dahmer svou první oběť, Stevena Hickse, v domě své rodiny v Bath Township, Ohio.

Vražedné řádění a zatčení Jeffreyho Dahmera.

Během následujících 13 let Jeffrey Dahmer zabil dalších 16 lidí. Všechny jeho oběti byli mladí lidé ve věku 14 až 33 let, většina gayů, a nebo menšin. Jeffrey je často potkával v barech nebo nočních klubech a pak je lákal do svého bytu se slibem, že jim zaplatí za nahé fotky.

Jeffrey Dahmer své oběti nejen vraždil. Měl také sex s jejich mrtvolami, některé pak rozřezal a jiné kanibalizoval. V několika případech Jeffrey také experimentoval s naléváním kyseliny chlorovodíkové do děr, které jim vyvrtal do hlavy. Doufal, že se jim to znemožní bránit se.

Ačkoli Lionel Dahmer neměl ponětí, co jeho syn dělá, cítil, že s Jeffreym je něco hluboce v nepořádku. Poté, co byl Jeffrey v roce 1989 zatčen za sexuální napadení druhého stupně, Lionel v napsal soudci a prosil ho, aby zasáhl. „Upřímně doufám, že byste mohl nějakým způsobem zasáhnout, abyste pomohli mému synovi, kterého velmi miluji a pro kterého chci lepší život. Cítím však, že to může být naše poslední šance něco trvale změnit a že klíčem můžete být vy.“
“ Zažil jsem extrémně frustrující období, kdy jsem se snažil naléhat na zahájení nějakého typu léčby mého syna,“ vysvětlil Lionel Dahmer.

„Poslední šance“ byla ale promarněna. Jeffrey pokračoval v zabíjení. V roce 1991 jeho vražedné řádění skončilo, když se potenciální oběti Tracy Edwardsové podařilo uprchnout a informovat policii.

Jak Lionel Dahmer nadále podporoval svého syna?

Lionel Dahmer slyšel o zločinech svého syna poprvé po Jeffreyho zatčení. Jak napsal v Příběhu otce, Lionel byl po této zprávě v šoku a nechtěl tomu uvěřit. „Nebylo mi řečeno, co bylo řečeno ostatním matkám a otcům, že jejich synové byli mrtví rukou vraha,“ vyprávěl později Lionel ve své knize. „Místo toho mi bylo řečeno, že můj syn byl ten, kdo zavraždil jejich syny.“

Ale rozhodl se stát po boku svého syna.

„Od jeho zatčení jsme se velmi sblížili,“ řekl Lionel Dahmer Oprah Winfrey v roce 1994. „Svého syna stále miluji. Vždycky za ním budu stát – vždycky jsem to dělal.”

Jeffrey Dahmer | zdroj: Profimedia

Stál po boku svého syna během soudního procesu, v průběhu kterého byl Jeffrey odsouzen k 15 doživotním trestům, a nadále Jeffreyho navštěvoval, i když byl za mřížemi. Mezitím se Lionel Dahmer snažil přijít na to, co se v Jeffreyho dětství tak pokazilo, že to z něj udělalo vraha.

Lionel Dahmer zápasí s vědomím, že vychoval zabijáka.

Po Jeffreyho odsouzení se Lionel Dahmer pokusil aplikovat vědeckou metodu na život a zločiny svého syna. „Zvažoval jsem všechny možné věci,“ řekl Oprah Winfreyové. „Bylo to genetické? Byly to možná léky, které byly matkou užívány v době prvního trimestru? Byl to důsledek, nyní populárního tématu, mediálního násilí?

Přemýšlel nad řadou různých možností. Jeffrey měl ve 4 letech bolestivou operaci kýly, která zřejmě změnila jeho osobnost. Joyce Dahmer měla těžké těhotenství a během těhotenství s Jeffreym jí byly předepsány různé léky. A sám Lionel byl nepřítomným a citově vzdáleným otcem – mohlo to mít vliv?

Nebo to možná bylo něco genetického, tikající časovaná bomba hluboko v Jeffreyho DNA, kterou on nebo jeho žena nevědomky předali svým dětem.

Lionel Dahmer, zdroj: today.com

Kde je dnes Lionel Dahmer?

Navzdory nezodpovězeným otázkám Lionel Dahmer svého syna nadále podporoval. Women’s Health uvádí, že Lionel volal Jeffreymu každý týden a navštěvoval ho jednou za měsíc. A když Jeffreyho v roce 1994 zabil spoluvězeň, Lionel nad jeho smrtí hluboce truchlil. „Když jsem zjistil, že Jeff byl zavražděn, bylo to prostě zničující,“ řekl podle TODAY . „Velmi vážně mě to zasáhlo.“

Od té doby se Lionel Dahmer z velké části držel stranou pozornosti. Kromě toho, že se Lionel bojoval se svou bývalou manželkou o Jeffreyho ostatky, které chtěl nechat zpopelnit a ona je chtěla nechat výzkumu (vyhrál Lionel), se Lionel držel pro sebe.

Lionel Dahmer prý stále žije a žije v Ohiu. Zda někdy rozluštil záhadu života svého syna, není známo, ale jedna věc je jistá – otec Jeffreyho Dahmera se nikdy nezřekl jeho ani jeho nechvalně známého jména.

The post Milující otec, který netušil, že vychovává sériového vraha appeared first on Top Stories.

Kocovina může stát víc než jen vaši peněženku.

Každý z nás už se ani někdy probudil s takovou kocovinou, kdy jsme si ani nepamatovali, kdy a jak jsme se dostali domů. Nejen, že taková kocovina poznamená vaši peněženku, ale už jste někdy kvůli kocovině omlouvali z práce? Nejste sami. A pokud do práce jdete s kocovinou, odráží se od toho vaše pracovní výkony. To pak stojí peníze vašeho zaměstnavatele. Může to také zvýšit riziko nehody, protože vaše reflexy mohou být zpomalené a váš úsudek může být ne příliš dobrý. Mnoho lidí již kvůli nočnímu barovému dýchánku přišlo o práci.

Karbonizace zhoršuje kocovinu.

Pokud milujete bublinkové nápoje, je pravděpodobné, že zažíváte horší kocoviny než ti, co bublinky vynechávají. Díky sycení oxidem uhličitým se alkohol rychleji vstřebává do krevního oběhu, což zvyšuje obsah alkoholu v krvi. Vaše tělo se tak musí více snažit, aby alkohol odbouralo, což může mít za následek mnohem horší kocovinu, než jste očekávali. Pokud vás následující den čekají důležité povinnosti a přece jen máte potřebu se večer předtím napít něčeho dobrého, vynechte raději bublinky.

Kouření škodí zdraví. A nahrává kocovině.

Pokud jste po proflámované noci našli prázdnou krabičku cigaret, pravděpodobně máte vražednou kocovinu. Cigarety produkují do těla chemickou látku zvanou acetaldehyd, která může za vaši horší kocovinu. Takže, když kouříte a pijete, dáváte tělu zabrat hned dvojnásobně. Kouření může také způsobit, že budete pít více, aby vám cigareta více chutnala.

zdroj: pixabay.com

Tmavé likéry způsobují špatnou kocovinu.

Slyšeli jste někdy, že pití červeného vína způsobuje bolehlav? No, za touto teorií je věda. Tmavší alkohol, jako je červené víno, whisky a rum, mají vyšší množství kongenerů, které jsou zodpovědné za příznaky kocoviny. Kongenery jsou vedlejší produkty fermentačního procesu, ke kterému dochází při výrobě alkoholu. Takže, pokud je u vás příšerná kocovina klasikou, vyměňte bourbon za vodku.

Kocovinu ovlivňuje genetika.

Závažnost kocoviny závisí na tom, jak vaše tělo metabolizuje alkohol a v tom hrají roli vaše geny. Existují geny, které jsou zodpovědné za odbourávání alkoholu a váš přítel, který nikdy nemá kocovinu, je pravděpodobně má v lepší kondici. Mnoho Asiatů například neprodukuje dostatek potřebného enzymu, což může mít za následek horší kocovinu.

Můžete pociťovat abstinenční příznaky.

Špatné příznaky kocoviny mohou být také příznaky z vysazení alkoholu. Tyto příznaky mohou zahrnovat třes, pocení, citlivost na světlo atd. Někteří naznačují, že kocovina je mírný typ abstinence alkoholu. Vaše tělo tvrdě pracuje na tom, aby toxiny dostalo ven a vrátilo vás do vašeho přirozeného stavu. Je také důležité si uvědomit, že pokud se u vás tyto příznaky objeví, neměli byste pokračovat v pití. Metoda vyprošťováků je dočasná bandáž, která může později vše zhoršit!

Ženy mohou mít horší kocovinu.

Pokud jde o kocovinu, ženy to mohou mít horší než muži. Je to způsobeno obsahem vody v našem těle. Všichni jsme slyšeli, že lidské tělo tvoří kolem 80 % voda, ale u mužů a žen je to rozdíl. Ženy mají obvykle méně vody v těle a více tuku. Ženy také mívají nižší hmotnost než muži, takže se snáze intoxikují. Dámy, nepřehánějte to a nesnažte se s muži držet tempo.

Pomoci mohou doplňky.

Může být možné zmírnit příznaky kocoviny pomocí doplňků. Je ale důležité mít na paměti, že existuje omezený výzkum na toto téma, ale některé studie ukázaly, že určité doplňky mohou pomoci.

Opuncie

Opuncie je kaktus, který pochází z Latinské Ameriky. Má vysoký obsah antioxidantů, vlákniny a karotenoidů. Výzkumy ukazují, že její vlastnosti mohou pomoci při kocovině.

Ženšen 

Výzkum také ukázal, že ženšen může pomoci zmírnit příznaky kocoviny. Aktivní složka ženšenu, ginsenosidy, má protizánětlivé vlastnosti, které mohou pomoci i při kocovině. Studie ukázala, že užívání červeného ženšenu může pomoci metabolismu s odbouráním alkoholu a zmírnit příznaky kocoviny. Na trhu je spousta pilulek na kocovinu, které obsahují obě tyto složky a ještě mnohem víc.

Kocovina a zánět jdou ruku v ruce.

Něco, na co mnoho lidí nemyslí, když dojde na kocovinu, je zánět. Alkohol uvolňuje cytokiny, což jsou zánětlivé molekuly, které mohou způsobit zkázu v játrech. Cytokiny jsou zodpovědné za to, že se vám při kocovině dělá špatně. Při konzumaci velkého množství alkoholu můžete zaznamenat zánět.

Bolí vás hlava, protože váš mozek má žízeň.

Není žádnou novinkou, že kocovina způsobuje dehydrataci. Co může být novinkou je, že pití alkoholu dehydratuje váš mozek. Alkohol může potlačit hormon, který pomáhá vašemu tělu zadržovat vodu. Bez něj ztrácíte více vody, většinou z mozku. To je důvod, proč se obvykle probouzíte s bolestivou bolestí hlavy po jedné noci, která měla příliš mnoho.

Zamyšlení na konec

Pointa je, že kocovina není legrace. Když se nad tím trochu zamyslíte a budete se řídit některými pravidly, může vám být příště o trochu lépe. Bavte se a pijte zodpovědně a nejlépe vůbec!

The post Kocovina a fakta appeared first on Top Stories.

Historie pásů cudnosti

Během středověku se pásy cudnosti staly běžnějšími a používaly je vyšší třídy k omezení sexuální aktivity svých manželek a dcer. Pásy cudnosti se někdy používaly k tomu, aby ženy neměly mimomanželské poměry nebo nebyly znásilněny.

Pásy cudnosti používali  také Evropané a Američané v 18. a 19. století k omezení sexuálního chování žen, které byly považovány za duševně nemocné či jinak postižené. Předpokládalo se, že tyto ženy nejsou schopny ovládat své vlastní sexuální choutky a musí tak být chráněny před sebou samými.

zdroj: pixabay.com

Pásy cudnosti nosily podle všeobecného přesvědčení nejprve mladé dívky, aby se udržely „čisté“. Pásy si představujeme je jako kovové spodní prádlo s visacími zámky, které ženy používaly, aby se udržely v bezpečí až do svatby.

Další zmínky o pásu se datují k 11. a 13. století, kdy rytíři a křižáci nutili své manželky a dcery nosit pásy cudnosti, aby si zachovali důstojnost, zatímco byli ve válce.
Pás byl považován za symbol ochrany a také za tvrdý nástroj pro vynucení věrnosti. Předpokládalo se, že pás znesnadní vdaným ženám hledání jiných sexuálních partnerů a učiní je méně zranitelnými. Všeobecně mělo jeho nošení zamezit případným znásilněním.

Podle některých zdrojů byly pásy cudnosti v Evropě moderní po celé 16. a 17. století, kde se většinou nosily spíše pro ozdobu než pro výše zmíněné důvody. Při nošení umožňoval uživatelkám močit, vylučovat a dokonce i menstruovat, aniž by ho musely sundávat.

Dle knihy Bellifortis, z roku 1405, k použití pásu cudnosti skutečně došlo. Kniha obsahuje návrhy pásů cudnosti, ale také válečná zařízení a mučící předměty. Kromě Bellifortis existují další odkazy spekulující o používání pásů cudnosti, většinou teologické.

Mýtus nebo pravda?

V průběhu let bylo doloženo několik argumentů, které zpochybnily či přímo  vyvrátily existenci pásů cudnosti. Dostupné informace jsou matoucí a stále není jasné, zda byly pásy použity k udržení cudnosti, zabránění nevěře nebo k jinému účelu.

Některé zdroje tvrdí, že použití pásu cudnosti byl imaginární, vymyšlený příběh, který přežil až do období renesance a raného novověku.

V Atlas Obscura Sarah Laskow zdůrazňuje, že pásy cudnosti neexistovaly, protože neexistují žádná vyobrazení ani jiné důkazy o jejich skutečném použití v minulosti – kromě několika fyzických exemplářů. Většina vyobrazení jsou omezené literární prezentace s převážně satirickým odkazem zobrazujících muže, kteří si dávají opasky na své ženy.

zdroj: pixabay.com

Mnoho děl zobrazujících použití pásů je kreslených a vtipných. Na některých vyobrazeních drží manželky duplikáty klíčů od pásu cudnosti, zatímco jejich milenci v tichosti čekají, až jejich manželé půjdou do války.

Jiní historici a akademici se domnívají, že pás cudnosti ve středověku neexistoval, ale byl produktem společenské nespravedlnosti vůči ženám v 18.–19. století.

Existuje velká pravděpodobnost, že mnoho analogií mezi původem pásu cudnosti a jeho současným vnímáním vedlo ke konstrukci různých mýtů, které se nikdy nestaly.

Mezi několika dírami v historii pásu cudnosti je zvláštní pozornost věnována skutečnosti, že je iracionální a nemožné, aby byl pás navržený tak, aby zakazoval vaginální a anální průnik, přesto umožňoval močení a vylučování.

The post Pás cudnosti – pravda nebo mýtus? appeared first on Top Stories.

Barvy krve

Mnoho lidí předpokládá, že všechna krev je červená, ale ve skutečnosti existuje mnoho různých barev, Co způsobuje neobvyklé odstíny? Barva krve závisí na řadě faktorů, jako je množství kyslíku přítomného v krevním řečišti a také typ hemoglobinu použitého k jeho transportu. Například oxyhemoglobin (červená) je to, co krvi dodává klasický červený odstín, zatímco kyanomethemoglobin (modrá) a methemoglobin (hnědá) jsou zodpovědné za jiné odstíny. Navíc hraje důležitou roli při určování barvy krve také  hladina pH v těle.

Další faktory, jako je strava a vystavení organismu toxinům, mohou také ovlivnit barvu krve. V některých případech může mít na barvu vliv také věk. Věk totiž určuje, kolik kyslíku je přítomno v krevním řečišti, což vede ke změnám barvy v průběhu času. Existují organismy, jejichž barvy krve jsou velmi neobvyklé a vymykají se – od plazů a obojživelníků až po bezobratlé a hmyz.

zdroj:pixabay.com

Jak rozlišujeme různé barvy krve?

Rozlišení krevních barev může být komplikovaný proces. Zahrnuje pochopení toho, jak přítomnost nebo nepřítomnost určitých enzymů, proteinů a dalších molekul může barvu ovlivnit.

Pro lidskou populaci existují dva hlavní typy krevních barev:
s hemoglobinem a bez hemoglobinu. Hemoglobin je sloučenina přenášející kyslík nacházející se v červených krvinkách a je zodpovědná za jejich charakteristickou červenou barvu. Bez hemoglobinu má pak krev řadu různých barev – od fialové po modrou, žlutou a zelenou.

Kromě toho, že jsou barvy lidské krve rozlišovány podle přítomnosti nebo nepřítomnosti sloučenin přenášejících kyslík v krvi, mohou být také rozlišovány podle jejich optických vlastností, jako je odstín, jas a intenzita barvy. Například odstín pleti člověka může ovlivnit odstín jeho krev; někdo s tmavou kůží může mít tmavší žíly kvůli vyšším hladinám melaninu.

Pokud jde o zvířata, barva jejich krve je založena především na přítomnosti nebo nepřítomnosti sloučenin přenášejících kyslík v těle. Různé živočišné  druhy budou obsahovat různá množství a typy těchto sloučenin v závislosti na tom, kde žijí – například někteří mořští živočichové, jako jsou medúzy, nepotřebují tolik hemoglobinu, protože absorbují kyslík z vody kolem nich. Strava však také hraje roli při určování barvy krve zvířete – druhy, které se živí rostlinami, mohou místo červené produkovat nažloutlé nebo nazelenalé tekutiny.

Rozlišování různých typů barev krve vyžaduje pochopení složitých biologických procesů a faktorů prostředí, které určují, co vidíme.

Jaké barvy jsou nejčastější a jaké vzácnější?

Krev, která proudí našimi žilami, má typicky hluboký, bohatý červený odstín. I když je to nejběžnější barva krve pro lidi a savce, není to jediná barva. Jsou zvířata jejichž krev má daleko k tradiční červené. Od fialové po modrou a dokonce i žlutou a zelenou.

Co tedy určuje barvu krve organismu? Obecně řečeno, přítomnost nebo nepřítomnost určitých enzymů, proteinů a dalších molekul může hrát roli v odstínu krve. K jeho jedinečnému zbarvení může přispět i hladina pH organismu. Strava a faktory prostředí, jako je znečištění, mohou být také faktory při určování konkrétního odstínu červené.

U lidí je hemoglobin zodpovědný za klasický červený odstín – hemoglobin váže molekuly kyslíku, které jim propůjčují jejich výrazné zbarvení. U některých zvířat jsou však proteiny obsahující měď zodpovědné za to, že jejich krvi dává zvláštní barvu – často modrou nebo zelenou. Tyto molekuly mědi vážou kyslík stejně jako hemoglobin, ale díky svému chemickému složení jim propůjčují zcela jiný odstín.

O plazech, jako jsou ještěrky, hadi, želvy a aligátoři, je známo, že mají modrou nebo zelenou krev  a to kvůli jejich vysoké míře bílkovin obsahujících měď v krevním řečišti. Obojživelníci jako žáby také obsahují tyto speciální proteiny, které jim dávají řadu zajímavých odstínů od žluté po oranžovou v závislosti na druhu a podmínkách prostředí. Dokonce i bezobratlí, jako jsou měkkýši, byli nalezeni s modře nebo fialově zbarvenou krví díky podobnému molekulárnímu složení!

Hmyz může mít také zajímavou barvu krve – mnoho druhů má tmavě modrou nebo fialovou barvu, zatímco jiné mohou vykazovat odstíny růžové nebo hnědé v závislosti na stravě nebo podmínkách prostředí, ve kterých se nacházejí! Je opravdu úžasné, jak velká rozmanitost existuje mezi tvory, pokud jde o něco tak zásadního, jako je barva jejich vlastní krve!

Bez ohledu na to, jaký je váš oblíbený odstín – ať už je to klasická lidská červená nebo něco exotičtějšího, jako je modrá nebo zelená – jedna věc je jasná: Všechny tyto barvy jsou fascinující! Když se na tyto různé odstíny podíváme blíže, získáme větší přehled o tom, proč tyto organismy vypadají tak, jak vypadají, a pomůže nám to ještě více ocenit neuvěřitelnou biodiverzitu naší planety!

zdroj:pixabay.com

Co způsobuje neobvyklé zbarvení krve?

Příčiny neobvyklého zbarvení krve nejsou vždy jednoznačné a mohou být kombinací genetických a environmentálních faktorů, ale také nemocí. Mutace v genech odpovědných za produkci pigmentu mohou mít za následek různé odstíny červené nebo dokonce modré či zelené v závislosti na typu mutace. Strava je také klíčovým faktorem při udávání barvy krve organismu; zvířata, která jedí určité rostliny nebo hmyz, mohou mít žlutozelenou nebo dokonce fialovou barvu krve.

Toxiny přítomné v životním prostředí mohou také vést ke změnám barvy krve organismu. Například je známo, že některé druhy ryb, které žijí ve znečištěné vodě, mají jasně zbarvenou krev kvůli toxinům, jako jsou těžké kovy, které se v jejich tělech časem nahromadily. Navíc některá onemocnění, jako je srpkovitá anémie a talasémie, mohou vést k tomu, že jedinec bude mít tmavší nebo světlejší barvu krve než obvykle.

V některých případech je příčina neobvyklé barvy krve neznámá. Může to být proto, že se zvíře v průběhu času přizpůsobilo svému prostředí a vyvinulo se u něj jedinečný rys – jako je zeleno-modrá barva krve – nebo to může být jednoduše genetická mutace bez jiné příčiny. Ať tak či onak, tyto záhadné případy je vždy zajímavé pozorovat a studovat.

Příčiny neobvyklé barvy krve jsou fascinující a rozmanité – od genetických mutací po stravu a faktory životního prostředí – a ukazují nám, jak rozmanitý život na Zemi skutečně je!

zdroj:pixabay.com

Organismy s netradičními barvami krve jsou úžasným příkladem toho, jak evoluce funguje. U plazů, obojživelníků a některých bezobratlých se vyvinul hemocyanin, typ hemoglobinu, který místo železa obsahuje měď, což má za následek modrozelenou krev. Žížaly se vyvinuly tak, že obsahují v krvi zelenožlutý pigment, zatímco skarabeus má díky biliverdinu žlutozelený odstín.

Chobotnice a krabi mají modrou krev, ale jejich barva je odvozena od různých proteinů. Hemocyanin chobotnic je účinnější než hemoglobin při přenášení kyslíku po celém těle a umožňuje jim přežít v chladných hlubokých vodách s nízkou koncentrací kyslíku. Na druhé straně hemokyanin krabů vrápenců obsahuje atomy mědi i zinku, což mu dává modrý odstín.

Odlišné odstíny krve těchto organismů nám pomohou pochopit to, jak se v průběhu času přizpůsobily svému prostředí, a také nám mohou nabídnout pohled na to, jak se těla jiných druhů liší od našeho vlastního, pokud jde o transport kyslíku v těle. Tyto znalosti zase mohou pomoci rozšířit naše chápání naší vlastní fyziologie a fyziologie jiných organismů obývajících planetu.

The post Neuvěřitelné barvy krve, o kterých jste neměli tušení appeared first on Top Stories.

Pravěký člověk jedl jakousi kaši ze směsi vody a obilí. Od tohoto zbýval k vytvoření chleba jediný krok – pečení. Tak pravděpodobně vznikl první chléb – z pokusu, náhody. Od prvního pečeného chleba vede k dnešnímu sofistikovanému chlebu dlouhá cesta.

Vývoj chleba měl tři důležité fáze.

1. Kvašení

Tento proces způsobuje, že chléb kyne a stává se pak nadýchaným. Starověký chléb nebyl kváskový a byl plochý jako orientální pita, indický naan nebo středoamerická tortilla.

První kváskový chléb byl pravděpodobně nehoda. Člověk zjistil, že proces kvašení mění strukturu těsta a výsledkem je provzdušněný a lehký chléb. Komerční výroba kvasnic pak pochází ze starověkého Egypta z doby kolem roku 300 př. n. l.

2. Rafinovaná mouka

V pravěku byla pšenice tlouknuta kamenem. Vynalézavější proces získání mouky vymysleli obyvatelé Mezopotámie kolem roku 800 př. n. l. Vznikly primitivní mlýny, které byly základem pro dnešní způsob výroby mouky. Tato mouka byla bělejší, jemnější a dokonce se stala symbolem vyššího postavení. Ten, kdo měl bělejší a jemnější mouku, měl ušlechtilejší chléb.

zdroj: pixabay.com

3. Mechanické krájení

Před stovkou let se chléb, bagety či ciabatta prodávali po velkých celých kusech, aby si je lidé doma krájeli sami. V roce 1917 ale vytvořil klenotník Otto Rohwedder první mechanický kráječ na chleba. Zpočátku ale nebyly firmy přesvědčené, že by hospodyňky měly zájem o nákup již nakrájeného chleba. A tak našel tento vynález své místo v pekařství až v roce 1928. Nápad na prodej krájeného chleba se nakonec ukázal jako skvělý. Za další dva roky se prodalo krájeného chleba 90% z celkového počtu prodaného chleba.

zdroj: pixabay.com

Tento vývoj vedl k dnešní představě moderní společnosti o ideálním chlebu – bílá barva, křupavá kůrka, nadýchaný vnitřek a nakrájený na stejné plátky.

V posledních letech bylo ale prokázáno, že bílý chléb není příliš zdravý (kvůli nadměrné rafinaci zrna), a rozšířila se konzumace chleba celozrnného. Hlavně v západních zemích.

Dnes se tedy situace obrátila. Dříve byl bílý chléb symbol bohatých a chudí jedli černý chléb. Dnes dává vyšší a střední třída přednost chlebu tmavému, celozrnnému.

The post Jak se vyvíjela výroba jedné z nejstarších potravin? appeared first on Top Stories.

Hyperthymesie

Tento stav v podstatě nemá negativní vlivy. Má pouze jeden na první pohled pozitivní. Umožňuje postiženému zapamatovat si každý den svého života, a to s přesnými detaily.

Pro jedince, kteří nemají příliš šťastný život, to ale může být spíš prokletí. Na zemi je touto nemocí postiženo pouze 61 lidí. Studie ukazují, že si tito lidé mohou pamatovat celé stránky knih, které četli před lety. Dalo by se mluvit o fotografické, možná dokonce videografické paměti.

zdroj: pixabay.com

Vrozená analgezie

Lidé narozeni s tímto vzácným onemocněním necítí žádnou bolest. To, co se na první pohled zdá býti výhodou se ale na druhý pohled jeví nejen jako nevýhoda, ale dokonce velký problém. Cítit bolest je přirozenost, která má signalizovat, že něco v těle není v pořádku. Pokud nejsme schopni bolest cítit, znamená to, že nejsme schopni registrovat varovné signály našeho těla, které mohou poukazovat na rané příznaky selhávajících orgánů nebo růst nádorů.

Bolest nás také včas upozorní, že se přepínáme a že jsou hranice, které bychom neměli překračovat, protože bychom si mohli trvale ublížit. Lidé s tímto postižením musí často podstupovat preventivní lékařské prohlídky, aby se ujistili, že jsou v pořádku.

Savantův syndrom

Tento vzácný stav převládá u pacientů s autismem a Aspergerovým syndromem. Tito lidé jsou extrémně talentovaní v mnoha směrech. jejich silná stránka může být matematika nebo umění. Mají schopnost rychle vypočítat složité příklady nebo odhadnout přesný den v týdnu z náhodného data.

Např. Stephen Wiltshire, který se s tímto postižením narodil, dokázal nakreslit mapu Londýna po pouhém jednom letu nad městem.

Přestože mají tito lidé neuvěřitelné schopnosti v několika málo směrech, v běžném životě to nemají jednoduché, protože většina z nich není schopna správně mluvit nebo se pohybovat.

Hypotyreóza

Štítná žláza postiženého člověka neprodukuje dostatečné množství hormonů, které pomáhají regulovat teplotu a metabolismus. Tělesné procesy pak mají tendence se zpomalit až do bodu, kdy se úplně zastaví, aniž by změnu teploty pociťovaly. Tento stav může nemocnému pomoci odolat extrémně nízkým teplotám.

Příkladem je Wim Hof, který dokázal vydržet 2 hodiny ponořený v zamrzlém jezeře a v krátkých kalhotách a tričku vylezl na Mont Blanc při -30 stupních Celsia.

Stejně jako předchozí onemocnění může i hypotyreóza vedoucí k hypotermii představovat velký problém. V určitých případech může tělo zabít, aniž bychom vlastně věděli proč.

zdroj: pixabay.com

Urbach-Wiethe syndrom

Tato nemoc způsobuje, že člověk, který jí trpí, nemá absolutně žádný strach. Za žádných okolností není mysl postiženého schopna strach vyvolat.
Zaznamenáno je asi 300 případů lidí trpící touto nemocí. Ve Spojených státech bylo mnoho takto postižených lidí testováno. Různými metodami se experti snažili v lidech vyvolat pocit strachu. Jednalo se například o pokládání hadů a pavouků, promítání hororových filmů, únosy do strašidelných domů nebo na jiná děsivá místa. Nic nezafungovalo. Někteří z těchto lidí dokonce uvádějí, že ve svém životě zažili opravdu hrozné události (např. noční napadení nožem), které by zdravého člověka psychicky poznamenali, ale ani v tuto chvíli nepocítili žádný druh strachu.

Ačkoli se tato nemoc opět jeví jako nesporná výhoda, není tomu tak. Když mysl není schopna produkovat strach, tělo nemůže přejít do nouzového režimu nebo režimu přežití a to může být nemocnému člověku osudným.

Všechny tyto nemoci a s nimi spojené stavy nám ukazují, že je ještě spousta věcí, které o lidském těle nevíme a kterým nerozumíme.

The post 5 nemocí, které sebou přináší neuvěřitelné schopnosti appeared first on Top Stories.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Příběh Noaha Walla
Noah Wall se narodil v říjnu 2008 se vzácným onemocněním zvaným kolpocefalie, což je vrozená abnormalita charakterizovaná nedostatečným vývojem mozkové kůry. Tento velmi neobvyklý stav postihuje přibližně 1 ze 7 500 novorozenců a může způsobit vážné tělesné a duševní postižení. Když se Noe narodil, jeho rodičům bylo řečeno, že nikdy nebude chodit, mluvit a nebude se o sebe schopen sám postarat.
Navzdory diagnóze se Noahovi rodiče nikdy nevzdali naděje a dělali vše pro to, aby mohl jejich syn žít ten nejlepší možný život. Od chvíle, kdy se Noah narodil, mu rodina poskytovala podporu, povzbuzení a zázemí. Tvrdě pracovali, aby zajistili nejlepší lékařskou péči a nepřestávají hledat nové způsoby, jak mu pomoci dosáhnout kvalitního života.
Svým odhodláním Noah ve svých 12 letech ohromil každého, kdo se s ním setkal. Chodí, mluví a navštěvuje školu – něco, co dle původní prognózy lékařů nemělo být vůbec možné.

Příčiny kolpocefalie
Kolpocefalie je vzácná vrozená abnormalita způsobená malformací corpus callosum. Zatímco přesná příčina této malformace není známa, výzkum naznačuje, že může souviset s genetickými nebo environmentálními faktory. V některých případech může být tento stav způsoben infekcí během těhotenství nebo cukrovkou matky a předčasným porodem. Vzácně může být kolpocefalie způsobena traumatem mozku nebo nádorovým onemocněním.

Bez ohledu na příčinu představuje Colpocephaly mnoho problémů pro rodiny a jejich blízké. Nedostatečný vývoj v mozkové kůře může vést k fyzickým poruchám, např. zpoždění motoriky, mentální postižení a zrakové deficity. Důsledkem toho lidé s kolpocefalií často vyžadují celoživotní zdravotní péči a neustálou podporu od svých rodin.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Noemova operace a následný vývoj
Noemova operace byla složitá, vyžadovala zručnost a odbornost lékařského týmu. Operace měla pomoci Noemovu mozku se správně vyvíjet a snížit poškození. Zahrnovala vytvoření otvoru v Noahově lebce, spojení dvou částí mozku, které předtím nebyly propojeny, a následné uzavření lebky. Operace byla úspěšná a od té doby Noah udělal pozoruhodné pokroky. Nyní může sám chodit, mluvit a také se o sebe každodenně starat.

Noahova rodina založila nadaci, která má zvýšit povědomí o kolpocefalii a poskytnout podporu rodinám postižených touto poruchou. Nadace spolupracuje se zdravotníky na rozšiřování znalostí o kolpocefalii a také na poskytování finanční pomoci rodinám, které potřebují pomoc s náklady souvisejícími s péčí o děti s tímto onemocněním. Umožňují tak dalším dětem přístup k lékařské péči, která jim může změnit život k lepšímu.

Prognóza kolpocefalie
Včasná diagnostika a léčba je nezbytná pro dosažení nejlepších možných výsledů. V závislosti na závažnosti a rozsahu poškození mozku se prognóza dítěte může značně lišit. Obecně platí, že pacienti s mírnými formami kolpocefalie mají dobrou prognózu, přičemž mnoho z nich dosáhlo vývojových milníků. V závažnějších případech však může dojít k významnému zpoždění ve vývoji a dalším zdravotním problémům, jako jsou záchvaty, zhoršení zraku a ztráta sluchu.

Při včasné léčbě v raném dětství jsou vyhlídky o mnoho lepší. Intervenční terapie, jako je fyzikální terapie, logopedie a pracovní terapie, mohou pomoci dosáhnout milníků, které by jinak nebyly dosažitelné. Včasná diagnóza umožňuje rodičům najít pomoc odborníků, kteří se specializují na péči o děti s neurologickými onemocněními.

Ačkoli zatím neexistují žádné léky nebo léčba, které by byly prokazatelně účinné pro všechny případy kolpocefalie, existuje několik způsobů, jak mohou rodiče pomoci svým dětem dosáhnout jejich plného potenciálu:
-Zajištění láskyplného prostředí: Domácí prostředí dítěte má důležitý vliv na jeho vývoj. Poskytování bezpečného a bezpečného domácího prostředí, kde se vaše dítě cítí podporováno, je zásadní pro to, aby mohlo dosáhnout rozvojových cílů.
-Podpora nezávislosti: Je nutné poskytnout dítěti příležitosti k rozvoji dovedností, které mu umožní, aby se časem stalo více samostatným. To může zahrnovat činnosti jako je vaření nebo úklid. Takové činnosti učí základním dovednostem sebeobsluhy a zároveň poskytují pozitivní motivaci, když jsou úspěšně dokončené.
-Vyhledat specialisty: Oslovení odborníků, kteří se specializují na léčbu pacientů s neurologickými poruchami, je způsob, jak můžete svému dítěti pomoci dosáhnout jeho plného potenciálu.

Organizace, které podporují děti s kolpocefalii
Existuje mnoho organizací, které poskytují pomoc. Např. Colpocephaly Foundation byla založena v roce 2003 jako první organizace svého druhu a od té doby poskytuje emocionální i finanční podporu rodinám postižených Colpocephaly. Další takovou organizací je charitativní nadace Joshua Wall Foundation. Miracle Brain Foundation je pak organizace, která poskytuje informace, zdroje a podporu lidem postiženým kolpocefalií.
National Organization for Rare Disorders (NORD) je organizace na podporu pacientů, která se věnuje zvyšování povědomí o vzácných onemocněních včetně kolpocefalie. NORD úzce spolupracuje s vládními agenturami, poskytovateli zdravotní péče a výzkumnými pracovníky. Vytvářejí také programy, které pomáhají jednotlivcům postiženým vzácnými onemocněními najít podpůrné skupiny, klinické studie a další zdroje, které mohou potřebovat.
A nakonec Friends of Noah Wall – skupina rodičů, vychovatelů a zdravotníků, kteří nadšeně pomáhají dětem s kolpocefalií, aby dosáhly kvalitního života. Tato organizace nabízí vzdělávací akce pro rodiny s cílem dozvědět se více o této nemoci. Zprostředkovávají také iniciativy pro získávání finančních prostředků rodinám, které potřebují finanční pomoc.
Tyto organizace neocenitelně přispěly ke zlepšení života lidí postižených kolpocefalií poskytnutím nezbytností jako je finanční pomoc nebo psychická podpora. Díky nim mohou pacienti i jejich rodiny získat kvalitní péči, která jim pomůže na cestě ke zkvalitnění životní úrovně.

The post Příběh Noaha Walla, chlapce, který nikdy neměl chodit appeared first on Top Stories.

Stereotypy o životě na ulici

Bohužel, mnoho lidí vnímá ty, kteří se ocitnou na ulici, jako podlidi, kteří jsou zodpovědní za znečištění města a bezdomovce, kteří žijí z místního podpůrného systému. To je velmi zavádějící stereotyp, protože život na ulici může být velmi nebezpečný a skličující. Mladé dívky jsou často nejzranitelnější ve společnosti a potenciálně jsou vystaveny obrovským rizikům, včetně obchodování s lidmi, násilí a přístupu k drogám a lékům. Bezdomovství je často spojeno s vyčerpáním a vyhořením, protože vyžaduje dlouhodobou oběť zmírnit všechny následky, které přináší.

Nedostatek potravin a zdravotní péče

Mnoho z nich žije na okraji chudoby a nemají dostatek finančních prostředků na to, aby si mohly dovolit nákup potravin a lékařskou péči. Také mají obtížný přístup ke kvalitním a cenově dostupným potravinám, jako jsou celozrnné obiloviny, zdravé tuky, bílkoviny a vitamíny. Nedostatek zdravotní péče je pro ně dalším zdrojem nebezpečí, protože mnoho z nich trpí zdravotními problémy, včetně HIV, tuberkulózy a malnutrice. Obtížné je pro ně i dostat se k potřebné lékařské péči. Mnohé nemají ani peníze na dopravu, aby se dostaly do nemocnice nebo do lékařského centra. Musí spoléhat na veřejnou dopravu nebo spoléhat na pomoc od neziskových organizací, které se starají o tyto dívky.

Boj s úzkostí a izolací

V současnosti se stále častěji setkáváme s mladými dívkami, které žijí na ulici. Boj s úzkostí a izolací obvykle netrvá jen několik dní, ale může to být i delší doba, kdy se dívky snaží získat zpět svou sebedůvěru a zapojit se zpět do společnosti. Nejdůležitější je poskytnout zúčastněným dívkám potřebnou pomoc a podporu, aby se mohly vrátit do běžného života.

Jedním ze způsobů, jak pomoci těmto dívkám, je poskytnout jim odbornou podporu v podobě terapie, aby se mohly otevřeně vyjádřit a probrat své problémy. Také je důležité, aby se dívky dostaly do kontaktu s lidskou komunitou a účastnily se veřejných akcí, kde se mohou pokusit obnovit sociální vazby. Dívky by měly mít také přístup k finančním zdrojům, aby mohly získat potřebnou pomoc bez ohledu na jejich situaci.

Dopad na vzdělání a kariéru

Protože jsou vystaveny tomuto těžkému životu, často zůstávají bez vzdělání a nemají žádné základní dovednosti, které by jim pomohly získat lepší pracovní místo. Často jsou nuceni vstoupit do extrémně nízkopříjmových prací, které jim neumožňují hledat další možnosti.

Vzhledem ke stresu, kterým jsou vystaveny, se mladé dívky na ulici často nedokáží plně věnovat vzdělávání. Mnoho z nich nemá možnost docházet do školy, což znamená, že jejich schopnosti a dovednosti nejsou rozvíjeny a ony nejsou schopny ucházet se o lepší pozice. To také znamená, že mladé dívky jsou často nuceny pracovat tvrději a získat méně odměny než ostatní.

Riziko domácího násilí

U dívek na ulici může být domácí násilí často způsobeno jejich partnerskými vztahy. Partner může být násilníkem během vztahu, což zahrnuje fyzickou, sexuální, finanční nebo psychickou újmu. Násilník často využívá údajnou lásku a důvěru, kterou mezi sebou mají, aby ji ovládal. Z toho důvodu mohou mladé dívky často být vystaveny finančnímu zneužívání a násilí, aniž by měly možnost vyhledat pomoc.

Navíc mohou mladé dívky žijící na ulici často být oběťmi domácího násilí ze strany členů rodiny nebo jiných lidí, se kterými se v jejich životě objeví. Fyzické, sexuální a psychické napadání ze strany členů rodiny může způsobit, že se dívka cítí bezmocná a nemůže se jim postavit. Navíc mladé dívky bez domova mohou mít obtížnou zkušenost nalézt pochopení a bezpečí, které jim může nabídnout rodina. Může to být důvod, proč mladé dívky žijící na ulici mohou být vystaveny riziku domácího násilí.

Nízké sebevědomí a sociální bariéry

Mezi tyto podmínky patří nízké sebevědomí a sociální bariéry, což je často příčinou nízkého sebehodnocení. Nízké sebevědomí je obecně způsobeno nedostatkem přijetí a podpory ze strany okolí, která by mohla pomoci dívkám pocítit větší sebeúctu a důvěru ve své vlastní schopnosti.

Sociální bariéry jsou často jen dalším faktorem, který může vést k pocitu nízkého sebevědomí. Tyto bariéry zahrnují i diskriminaci ze strany veřejnosti, která mohou tyto mladé dívky odradit od hledání vzdělání a pracovních příležitostí. Tyto bariéry jsou obzvlášť silné v oblastech, kde je nedostatek informací o možnostech a právech žen.

Chybějící podpora pro mladé dívky

Odmítnutí jejich rodinou a nedostatek podpory ze strany státu je staví do velmi složité situace. Jak se vyrovnávají s těžkými podmínkami, které jim byly v životě vnuceny?

Státy a komunity by měly více investovat do podpory mladým dívkám. Měly by mít dostupnou kvalitní vzdělávací možnosti, přístup k zdravotní péči a dostupné sociální služby. Kromě toho, uvedení systému podpory mladým dívkám by mělo zahrnovat větší důraz na prevenci domácího násilí a zajištění dostupných pracovních míst. S takovou podporou by mladé dívky mohly snáze překonávat překážky, se kterými se běžně setkávají na ulicích.

Dlouhodobé důsledky života na ulici

Jednou z nejzávažnějších komplikací může být vystavení rizikům šíření AIDS a jiných sexuálně přenosných chorob, stejně jako konzumace látek, které mohou mít nebezpečné následky pro zdraví. Dalším důsledkem je nedostatek bezpečného přístřeší, který činí lidi na ulici vystavenými hrozbám fyzického násilí, zranění, špatného zdraví a nedostatku základních potřeb jako vody, jídla a léků. Život na ulici má také dlouhodobé psychologické a sociální následky, včetně odcizení, deprese, úzkosti, vyčerpání, únavy, vystavení šikaně a vystavení šíření infekčních chorob. Někteří lidé žijící na ulici se navíc mohou stát oběťmi drogových a alkoholických závislostí, což může vést k dalšímu zhoršení jejich už tak těžké situace.

The post Těžký život mladých lidí na ulici appeared first on Top Stories.

Virtuální realita a sexuální zkušenosti
Je to nejnovější způsob, jak se seznámit s novou osobou, bez ohledu na to, zda žijete vedle sebe, nebo tisíce kilometrů daleko. S využitím virtuální reality mohou lidé vstoupit do jedinečných prostředí a sdílet intimní okamžiky, které jsou dokonale simulované.

Také lidé, kteří mají strach z reálného kontaktu mohou využít virtuální realitu k seznámení a vytváření nových zkušeností. Existuje spousta aplikací, které umožňují využít virtuální realitu pro simulaci sexuálních rituálů, jako je například 3D porno nebo erotické hry. Také existují aplikace, které umožňují lidem podnikat virtuální sexuální dobrodružství ve formě interaktivního filmu.

Představivost jako klíč k větší intimitě
Představivost je důležitým aspektem pro větší intimitu ve virtuální realitě. Umožňuje lidem poskytnout ve svých zkušenostech zcela novou úroveň zapojení a hlubší vnímání ostatních. Pro lidi, kteří se rozhodnou prožít sexuální zážitky ve virtuální realitě, může představivost poskytnout zcela nový způsob interakce.

Virtuální sex umožňuje lidem vytvářet a prožívat si své vlastní fantazie, bez ohledu na to, jak se to liší od jejich skutečného života. Umožňuje jim vyjádřit si své touhy a potřeby v prostředí, ve kterém se cítí v bezpečí. Může to být skvělý způsob, jak se spojit s druhými lidmi a umožnit jim získat zcela nový zážitek. Když se lidé učí, jak využívat svou představivost ve virtuálním prostředí, mohou se naučit vytvářet a prožívat větší intimitu s lidmi, se kterými se spojí.

Úskalí v podobě technologických omezení
Prvním úskalím je obecně špatná kvalita obrazu a zvuku. Zažívání sexuálních zážitků ve virtuální realitě si vyžaduje vysoce kvalitní obraz a zvuk, aby bylo zajištěno, aby uživatelé mohli plně ocenit zážitek. Druhým problémem je hardware, který mohou uživatelé mít k dispozici. Některé zařízení pro virtuální realitu jsou poměrně drahá, a tak mohou uživatelé ve výsledku omezovat, aby je mohli používat. Důležitou otázkou je, jak se s těmito technologickými omezeními vyrovnat, aby bylo zajištěno, že zážitek ve virtuální realitě bude co nejpříjemnější. Vývojáři musí pracovat na zlepšení všech aspektů, aby se minimalizovala technologická omezení a uživatelé mohli plně využívat virtuální sexuální zážitky.

Obavy o ochranu osobních údajů
V poslední době se stále více začíná využívat technologie virtuální reality pro uspokojování sexuálních potřeb. Uživatelé mohou využívat virtuálních herních prostorů k setkávání se se svými partnery a provádění sexuálních aktivit. I když to může vypadat lákavě, existují obavy o ochranu osobních údajů tyto platformy.

Z důvodu ochrany osobních údajů uživatelů by měly virtuální realitní platformy poskytovat dostatečnou ochranu. Uživatelé by měli být upozorněni na to, že mohou být vystaveni nebezpečím, pokud neochrání své osobní informace. Kromě toho by měly být vydávány pokyny týkající se toho, jak si uživatelé mohou zvýšit svou online bezpečnost. Tyto opatření zahrnují také pravidelné aktualizace softwaru a šifrování dat.

Sex ve virtuální realitě a „neustálá přístupnost
Seznam virtuálních sexuálních technologií, které jsou dostupné pro zážitek z virtuální reality, se neustále rozšiřuje. Uživatelé mohou nyní sdílet a hrát sexuální hry, interaktivní erotické příběhy a dokonce mohou získat virtuální zkušenosti, jako například přímý přenos obrazu. Neustálá přístupnost virtuální reality umožňuje lidem, aby se cítili pohodlně, ať už jejich prožitek vyžaduje jednotlivce, skupinu nebo dokonce virtuálního partnera.

Noví uživatelé budou vždy mít na výběr z řady aktivit, které jim mohou dopřát skutečnou sexuální zkušenost ve virtuální realitě. Uživatelé mohou získat zkušenosti s sexem ve virtuální realitě bez ohledu na to, kde se právě nacházejí. Nová technologie umožňuje lidem, aby cítili, jako by se přenesli do jiného prostředí, aniž by museli někam cestovat. To je bezpochyby přínosem pro mnoho nových uživatelů, protože jim umožňuje zažít nové zážitky.

Etika virtuálního sexuálního chování
Etika virtuálního sexuálního chování je důležitým aspektem sexuálních zkušeností ve virtuální realitě. Eticky správný sex ve virtuální realitě je založen na čestnosti, respektu a bezpečnosti. Virtuální svět má odlišná pravidla a normy a je důležité je dodržovat, když se účastníte sexuálních aktivit.

Je důležité, aby se všichni účastníci sexuálního chování ve virtuální realitě vždy cítili komfortně a bezpečně. Je zásadní respektovat osobní prostor a soukromí ostatních. Všichni účastníci by také měli mít jasnou představu o tom, co je a není dovoleno, a měli by se zdržet násilí a nerespektování pravidel. Také by se mělo vyhnout využívání sexuálního chování k manipulaci nebo vydírání.

The post Zkušenosti se sexem ve virtuální realitě appeared first on Top Stories.

Ale přes všechnu svou emocionální a historickou sílu Morseovy obrázky také představují otázku: Jak to sakra udělal?

„Musíte si uvědomit,“ řekl, „že raketa musela v jistém smyslu projít kamerou.“ Muselo to projít zorným polem kamery. Trvalo mi dva roky, než jsem přiměl NASA, aby souhlasila s tím, že mi dovolí udělat tento snímek. Nyní měla RCA v té době smlouvu na fotoaparát na Cape Canaveral a ke startovací plošině měla připevněnou ocelovou krabici s optickým sklem. Vyjednali jsme s nimi dohodu a já jsem byl schopen vložit mojí kameru Nikon s asi 30 nebo 40 stopami filmu do krabice a díval se přes sklo. Kamera byla zapojena do odpočítávání startu a kolem minus čtyř sekund začala kamera snímat něco kolem deseti snímků za sekundu.

„Bylo to pravděpodobně méně než hodinu po startu, když jsme jeli výtahem zpět nahoru na odpalovací věž a získali kameru a film z vnitřku té ocelové krabice.“

Kromě sekvence startu tato galerie obsahuje také fotografii manželky Neila Armstronga Jan se syny Erikem a Markem, jak sledují start Apolla 11 z paluby člunu, který jim pronajal časopis LIFE. Scéna, jak ji zachytil Vernon Merritt III z LIFE, je tichou připomínkou toho, že mise na Měsíc nebyla jen epickou veřejnou podívanou. Bylo to také lidské dobrodružství, které sdíleli astronauti a jejich nejbližší.

The post Apollo 11: Jak vznikl tento ikonický snímek? appeared first on Top Stories.

Začněme tím, že by se vše odehrávalo velmi rychle. Pokud by mimozemšťané měli vyspělou technologii, mohli by být schopni zničit naše obranné systémy bez ohledu na to, jak silné jsou.

V prvních hodinách by většina lidí v České republice nevěděla, co se děje. Vláda by okamžitě vyhlásila nouzový stav a vyzvala obyvatele k udržování klidu a rozumnému chování. Vojáci by byli posláni na obranu hranic, ale pokud by se mimozemšťané objevili v blízkosti velkých měst, mohlo by být již pozdě.

Pokud by mimozemšťané použili nebezpečné zbraně, jako jsou atomové bomby, dopad by byl katastrofální. Lidé by hledali útočiště a snažili se chránit své rodiny, ale mnozí by pravděpodobně zahynuli v prvních dnech. Záleželo by na tom, jakou strategii by mimozemšťané zvolili. Pokud by chtěli zničit celou planetu, mohli by použít mnoho různých způsobů.

V případě, že by mimozemšťané přistáli v České republice a chtěli se usídlit, situace by byla ještě složitější. Lidé by museli najít způsob, jak s mimozemšťany spolupracovat. Ti by měli pravděpodobně odlišné způsoby myšlení a způsob života. Kromě toho by se lidé museli naučit novým technologiím a způsobům výroby, což by mohlo vést k velké změně v hospodářství a celkovému způsobu života.

Celkově by útok mimozemšťanů na naši planetu vyvolal obrovskou paniku. Mnoho lidí by se snažilo opustit města a hledat úkryt v horských oblastech, kde by byli méně náchylní k útokům. Avšak, pokud by mimozemšťané měli technologii, aby zasáhli i tyto oblasti, lidé by se museli spoléhat na pomoc od armády a obranných systémů.

Armáda by pravděpodobně nasadila všechny své zbraně a technologie, včetně stíhaček, dělostřelectva a raketových systémů, aby se s mimozemšťany utkala. Nicméně, proti mimozemským technologiím by to mohlo být marné.

Pokud by mimozemšťané chtěli ovládnout celou planetu, pravděpodobně by zničili hlavní města a důležitá průmyslová centra. Toto by způsobilo chaos a ztrátu civilních životů. Hlavním cílem by pravděpodobně byla kontrola nad našimi zdroji, jako jsou voda a nerostné suroviny.

Celkově by byly následky mimozemské invaze nevyčíslitelné a situace by byla velmi kritická. Nicméně, možná by mimozemšťané měli jiný záměr a nechtěli by nás zničit, ale pouze kontaktovat a navázat s námi komunikaci. V takovém případě by se situace pravděpodobně vyvinula v podobě mírových jednání a spolupráce.

The post Jak by to vypadalo, kdyby naši planetu napadli mimozemšťané. První hodiny v Česku po útoku appeared first on Top Stories.

Jedním z nejznámějších českých jídel je bezpochyby svíčková na smetaně. Tento pokrm se skládá z hovězího masa, zeleniny a koření, a je podáván s knedlíky a brusinkovou omáčkou. Zahraniční návštěvníci ho často popisují jako chutné a syté jídlo, které je vhodné na zimu.

Dalším oblíbeným českým jídlem je guláš. Tento druh hovězího masa, dušený s cibulí a paprikou, je také obvykle podáván s knedlíky. Cizinci často popisují guláš jako silně kořeněné jídlo, které jim chutná, ale může být pro ně příliš těžké na trávení.

Knedlíky jsou samy o sobě často předmětem diskuse. Zatímco mnoho Čechů miluje jejich hustou a lepkavou konzistenci, mnoho cizinců si stěžuje na jejich nadýchanost a těžkost. Nicméně, někteří zahraniční návštěvníci si je oblíbili, zejména v kombinaci s omáčkou.

Jedním z nejkontroverznějších českých jídel je nakládaný hermelín, tedy sýr nakládaný v oleji s kořením. Někteří cizinci ho milují pro jeho silnou chuť a výraznou vůni, zatímco jiní ho považují za příliš kořeněný a těžký.

Mezi další oblíbená česká jídla patří smažený sýr, vepřo knedlo zelo (jídlo s vepřovým masem, knedlíky a kyselým zelím) a rajská omáčka s knedlíky. Všechny tyto pokrmy mají své nadšence mezi zahraničními návštěvníky, ale také své kritiky.

The post Jak chutnají cizincům česká jídla? Guláš nebo vepřo knedlo zelo appeared first on Top Stories.

„Ještě v roce 2018 byl Gródek úplně neznámý, byl březen a nikdo tu nebyl, a tak jsme tu strávili pár hodin. Po třech letech, opět na jaře, jsme přijeli v pondělí, protože je známo, že o víkendu a hlavně v neděli je těžké najít místo na místní slavné lávce. Auto jsme zastavili poblíž kruhového objezdu a šli pěšky po asfaltové cestě. Z kruhového objezdu k nádrži je to něco málo přes kilometr, většinou je cesta asfaltová, jen v lomu vjíždíme na zpevněnou. I tam to bez problémů zvládnou nafukovací kolečka dětského kočárku, trochu hůře se pojede s malými kolečky.“ Takto autenticky popisuje výlet do polského Chorvatska či polských Malediv mladá polská rodina ve svém blogu na Polske Szlaki.pl.

Zpívající ptáci, strmé útesy, azurová a čistá voda. Zní to jako exotická cesta do zahraničí. Víc se nemůžete mýlit! Nejenom na jaře je park Gródek nejkrásnější. Je to ideální místo pro rodinný výlet či dovolenou.

Slezské vojvodství je jeden ze šestnácti vyšších územních samosprávných celků Polska zřízených při správní reformě v roce 1998. Nachází se na jihu země u hranic s Českou republikou a Slovenskem. Hlavním městem jsou Katovice.

Kochat se je zde snadné

Turisté z celého Polska i ze zahraničí sem přijíždějí na výlety. Jsou uchváceni atmosférou tohoto místa. Park Gródek byl oslavován jako polské Chorvatsko a polské Maledivy. Všichni jsou ohromeni strmými útesy nad azurovou vodou.

Vydří nádrž

„Cestou míjíme potápěčskou základnu nad větší přehradou Gródek, známou také jako Bagry, protože bagry jsou zde zatopené a jsou lákadlem pro potápěče. Vyhneme se odbočce k základně a půjdeme po značkách vedoucích k Vydří nádrži, pak na chvíli vstoupíme do lesa a po chvíli dojdeme na vyhlídku. Těch je v parku Gródek spousta. Za vyhlídkou můžete jít rovně k dalšímu bodu se schody, nebo odbočit vlevo k vodní nádrži, vedle altánku jsou přístřešky s lavičkami a pomníkem vydry,“ popisuje ve svém blogu procházku mladá rodina s dítětem.

The post Polské Maledivy: tip na dovolenou hodinu od Ostravy appeared first on Top Stories.

Holčička začala chodit do školky, bylo pro ni těžké zvyknout si na nové prostředí a doma se proměnila v malé klubíčko vzteku, které se dokáže hádat i kvůli úplným maličkostem.

Matka dostala od školky radu, aby se obrátila na dětského psychologa. Dal jí několik užitečných rad, z nichž některé byly nejen jednoduché, ale také velmi účinné.

Podle vašeho psychologa musí dítě pochopit, že respektujete jeho pocity. Za tímto účelem mu položte jednu otázku. Nezapomeňte, že tato metoda funguje u dětí od 5 let.

Během samotného záchvatu vzteku nebo před ním se podívejte dítěti do očí a klidným hlasem se ho zeptejte: „Je to velký problém, střední problém nebo malý problém?“.

Dítě začne přemýšlet o tom, co se s námi děje. To je vše, začne se velmi rychle uklidňovat. Dali jste mu otázku, teď musí odpovědět. Pak se zamyslete nad tím, jak problém vyřešíte. Nejčastěji jsou to samy děti, kdo vám poradí, kde byste měli hledat řešení.

Malý problém se řeší snadněji a rychleji. Průměrné problémy se nevyřeší tak rychle, takže musíte pochopit, že některé věci vyžadují čas. Byl to velký problém? Berte to vážně (i když to berete jako maličkost)! Tomuto problému budete muset věnovat více času.

Poté, co je vše vyřešeno, poblahopřejte dítěti k tomu, že dokázalo najít řešení daného problému. Vaše pochvala nakonec celou situaci vyřeší.

Podívejme se na konkrétní případ: vaše dítě dostane záchvat vzteku, protože chce svou oblíbenou hračku – plyšového medvídka, který je právě v pračce.

Jakmile začne trucovat, zeptejte se ho: „Je to velký, střední nebo malý problém?“ Předpokládejme, že řekne „malý“. Už víte, že malé problémy se řeší snadno.

Požádejte dítě, aby navrhlo řešení. Možná o tom bude přemýšlet, ale nakonec dojde k závěru, že si musí pořídit jinou plyšovou hračku, protože jich má na výběr tolik.

Hysterie skončila, ale zároveň nikdy nezačala. Nakonec dítěti řekněte: „Jsem rád/radostná, že jsi tento problém dokázal/a vyřešit sám/sama.“

Jedná se o účinnou a téměř univerzální metodu a věříme, že pomůže i vám!

Jaké triky používáte ke zvládnutí dětské hysterie? Nezapomeňte využít rady naší hrdinky a podělit se o ně s ostatními.

zdroj: tinybeans.com, Titulní obrázek: Pixabay.com/geralt

The post Chcete zastavit záchvat vzteku u dítěte? Položte mu jednu otázku. Funguje v 99 % případů appeared first on Top Stories.

Tato trať byla totiž v tak hrozném stavu, že vlak v některých úsecích nemohl jet rychleji než 20 km/h. Není tedy divu, že nad vlakem mohl vyhrát i „šnek“. Muž svým kostýmem šneka maďarské dráhy dost zesměšnil a dal jim tím skutečný důvod, aby se jejich vrcholní představitelé mohli hluboce zamyslet.

Smyslem celé šnečí akce bylo ukázat absurdnosti v maďarské vlakové dopravě, jakou je nesmyslné užívání čtyřicet let starých, technicky již nevyhovujících vagónů a také na katastrofální stav tratě, kdy trasu v délce 78 kilometrů vlak ujede za dlouhou 1 hodinu a 45 minut.

Pro srovnání: U nás ujede vlak v úseku Praha – Pardubice 104 kilometrů a zvládne to za výrazně kratší dobu okolo 55 minut. Maďarské dráhy se bránily tím, že trať výrazně zpomalují opravy na třech místech.

Když se opět vrátíme do Česka a vezmeme si spojení do Pardubic z Brna, tak zde aktuálně probíhá také objížďka kvůli dlouhodobým opravám na trati. Cesta z Brna do Pardubic vychází na dlouhé 2 hodiny a 5 minut, což je jen o 20 minut déle než na inkriminovaném úseku v Maďarsku. Ovšem s tím rozdílem, že trasa Brno – Pardubice je vzdálená 151 kilometrů, což je téměř dvojnásobný úsek.

Závod se šnekem byl tedy v daný moment pro maďarské dráhy značně symbolický. Na videoklip se můžete podívat zde, zábava zaručena.

The post Muž se převlékl za šneka a dal si závod s vlakem. Nakonec vyhrál appeared first on Top Stories.

Tento postní den a následný čtyřicetidenní půst si křesťané připomínali již v počátcích křesťanství A tato vzpomínka, tento zvyk, přetrval až do současnosti. Kněz pokládá věřícím na čelo popel z ratolestí, které byly požehnány o loňské Květné neděli.

Popel má věřícím připomínat jejich pozemskou pomíjivost a pokání. Zároveň má 40denní půst věřícím připomínat Kristův 40denní půst na poušti, 40 dní, kdy se na hříšný svět snesl déšť z nebe a přišla potopa světa, 40leté putování Izraelitů, než našli zaslíbenou zemi, 40denní půst Mojžíše, kterému pak Bůh dal kamenné desky, na něž byl vyryt zákon Desatera. To bylo číslo 40 ve Zjevení proroka Eliáše na hoře Choréb věnované pokání, půstu, očištění a milosti.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Zjevení proroka Eliáše na hoře Choréb věnované pokání, půstu, očistě a milosti.Po 40 dnech půstu přichází svátek Zmrtvýchvstání Božího Syna, Ježíše Krista.

Kdyby pro nic jiného, tak už jen kvůli tomuto datu si nevěřící musí Velikonoce připomínat, protože od tohoto svátku se odvíjí i mnoho pohnutých církevních svátků, které se jich dotýkají, ať chtějí, nebo ne.

The post Popeleční středa je tady appeared first on Top Stories.

Ženy umí i na základě mých vlastních zkušeností velmi dobře sociálně manipulovat s uvažováním muže, protože ten v určitých chvílích mozek odpojí prakticky celý. Muži si prý zase zachovávají lepší prostorovou orientaci.

A přece něco nehraje. Muži trpí dle informací výše zmíněné vědkyně a psycholožky, které byly uveřejněné na webu Universitet Leiden, častěji autismem a ADHD – tedy poruchou chování. A ženy zase dle stejné studie mají více deprese. Všeobecně známým faktem je také to, že muži se dožívají nižšího věku než ženy.

Začneme tedy muže a ženy zkoumat do hloubky? Ženy považujeme za více introvertní. Za ovladatelky vnitřního života a realizátorky ohraničení vnějších projevů. Muži naopak svůj vnitřní život neradi odhalují a navenek se projevují daleko víc. Čím nás věda dále překvapí při zkoumání mozku mužů a žen? Čím jsme jiní? Dá se to zjistit psychiatricky, psychologicky, sociálně? Bude nám to ve výsledku vlastně k něčemu dobré?

Box byl třeba dlouhá léta výsadou mužů. Dnes boxují i ženy. Stalo se najednou něco s mozkem žen, že se pustily do adrenalinových a testosteronových sportů? Naopak muži budou dělat zase akvabely. Změnily se snad mozky mužů a žen, že převracejí role? Jaký to má význam pro chápání vzájemných vztahů a psychických nemocí?

Třeba tímto zkoumáním dosáhneme v budoucnu rovnosti mozků a výzkumy nás naučí, jak sjednotit rozum muže a ženy na základě psychologie a vyvarovat se různých psychických problémů. Ale třeba také z toho vzniknou další traumata, která budeme zase muset řešit. Uvidíme v dalších výzkumech.

The post Co mají ženy vědět o mužském mozku a naopak? Nebo raději nevědět appeared first on Top Stories.

I když YouTube má svá poměrně striktní pravidla pro nahrávání videí, co se jejich obsahu týká, tak pod hlavičkou vzdělávacího obsahu kolikrát narazíte na to, co byste byli neradi, aby viděly vaše děti.

Co vše lze schovat pod edukační videa

Na YouTube se zpravidla sdílí hudba, gamingová videa, dokumenty, různé návody nebo recepty. Potřebujete opravit kapající kohoutek? Podíváte se na YouTube, jak se to dělá.

Tato platforma si zakládá na tom, že do éteru nepustí něco závadného. Zdálo by se, že rodiče dětí mohou žít v klidu a nechat své potomky sledovat na YouTube to, co se jim líbí.

Ale pozor, mnoho tvůrců našlo v pravidlech trhlinu, kterou je možné je obejít. Pokud totiž své video označí jako edukativní, tak na internet v pohodě propašují i porno nebo realistické záběry z chirurgické operace.

Nevhodný obsah na YouTube

Čas od času se stane, že i na YouTube nechtěně narazíte na nevhodný obsah, jenž obsahuje erotiku nebo porno. Někteří koumáci ho dokonce umí i najít, když do vyhledávání zadají určitá slova. Je-li totiž takové video prezentováno jako edukační návod, tak ho YouTube nijak nekontroluje.

Tímto způsobem je možné se dostat k velmi „zajímavému“ obsahu, jenž by ale třeba děti sledovat vůbec neměly.

Ve hře jsou i další sociální sítě

I když je zhlédnutí erotických nebo porno videí omezeno věkem, tak většina uživatelů snad ví, jak to lze snadno obejít. Tento problém se ale netýká jen YouTube, ale i dalších sociálních sítí, jako je TikTok nebo Reddit. Lze na nich vidět popravy v přímém přenosu, vraždy, oběti nehod.

Správce sítí sice proti tomu bojují, ale jejich opatření jsou pomalá. A když už se jim podaří některé nevhodné video stáhnout, tak se brzy najde další uživatel, který na internet nahraje něco podobného.

Je proto v zájmu každého rodiče, aby kontroloval, co jeho děti na sociálních sítích sledují. Někdy by se třeba divili, k čemu všemu se mohou dostat.

The post Víte, co všechno se na YouTube schovává za vzdělávací videa? Ukrývá se tam i nevhodný obsah appeared first on Top Stories.

Nejbližší důvěrníci princezny z Walesu

Sbírka osobních dopisů Diany, princezny z Walesu, byla dlouhých dvacet pět let majetkem Susie a Tareka Kassemových, kterým byly adresovány. Dokumentují Dianiny pocity v průběhu posledních dvou let před její předčasnou smrtí.

Kassemovi, kteří žijí v Londýně, byli pro princeznu Dianu blízkými důvěrníky. Se Susie se Diana seznámila v nemocnici Royal Brompton. Dopisy se rozhodli prodat v Lay’s Auctioneers of Penzance v Cornwallu a výtěžek v řádu stovek tisíc liber věnovat na charitu.

Rozvod byl zoufalý

Diana se v dojemných dopisech zmiňuje mimo jiné o svém rozvodu s nynějším králem Karlem III.

Tento dopis je napsaný v pochmurném duchu, z něhož je patrné, jak neblaze se celá situace Diany dotýkala. O rozvodu napsala, že byl ošklivý a zoufalý.

Smutné Vánoce a přání lepších zítřků

Smutné pro Dianu byly hlavně Vánoce, které její synové strávili podle královských zvyklostí se svým otcem a prarodiči, tedy královnou Alžbětou II. a jejím manželem Phillipem.

Diana Kassemovým děkovala, že jí dovolili pobýt v době vánoční oslavy s jejich rodinou. „Byla jsem tak nadšená, že jsem byla pozvána na rodinnou událost, protože jsem se cítila jako jedna z nich,“ stojí v dopise. Zároveň poděkovala za milé dárky – květiny, meditační knihy a jasmínový olej.

Pracovnice z aukční síně v Cornwallu o Dianiných dopisem prozradila, že jsou emocionálně velmi syrové a upřímně ohromující. V dopise z Vánoc v roce 1997 princezna

Diana vyjádřila přání, aby následující rok byl pro ni mnohem lepší. S ohledem na to, co se jí přihodilo v srpnu 1997 v Paříži, je tento dopis zvláště tragický.

The post Dopisy princezny Diany napsané pár měsíců před nehodou se prodaly za enormní částku. Smutné časy před smrtí appeared first on Top Stories.

Smrt ve slunné Hurghadě

Když rodina Kramných letěla v červenci 2013 na dovolenou do vyhledávaného egyptského letoviska Hurghada, vypadalo to, že si její členové jedou užít báječné dny volna. Monika a Klárka se však zpátky do České republiky již živé nevrátily.

Na základě nepřímých důkazů, jež během složitého vyšetřování podařilo české policii zajistit, byl z obou vražd obviněn Petr Kramný, ačkoliv od samého začátku účast na smrti manželky a dcery odmítal.

28 let v Mírově

Podle závěrů soudu byly motivem činu problémy v manželství, které Monika chtěla řešit rozvodem. Kramný plánoval dvojnásobnou vraždu a sebevraždu. K tomu, aby po vraždě svých nejbližších vztáhl ruku i na sebe, však nenašel dost odvahy.

Odsouzen byl v roce 2016 k trestu 28 let ve věznici se zvýšenou ostrahou, který si měl odpykat na Mírově. V červenci 2018 podal Kramný prostřednictvím své obhájkyně Jany Rejžkové návrh o obnovu celého řízení. Na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě si musel počkat dlouhé tři roky.

Soud žádost zamítl

K vydání rozhodnutí o návrhu o obnově řízení se Krajský soud v Ostravě dostal v únoru 2023. Obhajoba se opírala o nové znalecké posudky, které prý jasně ukazovaly, že smrt manželky a dcery Petra Kramného nezpůsobil elektrický proud, jak tvrdila obžaloba.

Předsedkyně senátu krajského soudu Šárka Skalská řekla, že posudky, jejichž odbornost nezpochybňuje, nepřinášejí nic zásadního, a nelze ani hovořit o použití nové vědecké metody. Protože nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, soud vydal rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení.

Naděje umírá poslední

Petr Kramný ihned po vynesení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal stížnost, jíž se bude zabývat Vrchní soud v Olomouci. Zatímco během soudního řízení v letech 2015 a 2016 působil Kramný sebevědomě, nyní před soud přišel pohublý, prošedivělý a viditelně pokornější.

Lze jen spekulovat, jestli svým chováním chtěl na soud zapůsobit, nebo se na něm podepsal pobyt ve vězení.

The post Případ Kramný: Podle soudu zavraždil manželku i dceru elektrickým proudem. Vrah to i po letech popírá appeared first on Top Stories.

Od přehazovačky k pleši

Přestože mnoha mužům pleš opravdu sluší, je pro řadu z nich velmi nepříjemné, když o své vlasy přicházejí. Podepisuje se to na jejich sebevědomí a vede to k typickému účesu, známému jako přehazovačka, kdy s pomocí delších vlasů se vzniklá pleš překrývá

Někdy je lepší jednoduše holou hlavu přiznat, než pak v závanu větru přehazovačku rychle vracet zpátky k hlavě.

Proč muži plešatí

Plešatění u mužů je většinou dědičné. Má-li otec pleš, je pravděpodobné, že ji bude mít i syn. Obvykle se začnou vytvářet tzv. kouty nebo tonzura, které se mohou později spojit v jednu pleš od ucha k uchu. Někdy vlasová pokrývka ubývá směrem z čela dozadu a vzniká tzv. vysoké čelo.

Na vině je u androgenní alopecie dihydrotestosteron (DHT), který se tvoří z mužského pohlavního hormonu testosteronu působením enzymu 5-alfa reduktáza, a který má nepříznivý účinek na vlasový porost. Je zajímavé, že ochlupení a vousů se to netýká.

O padání vlasů prakticky rozhoduje produkce tohoto enzymu, nikoliv samotný testosteron. Proto i léčba plešatosti u mužů spočívá o omezení tvorby enzymu 5-alfa reduktáza. Vliv na ztrátu vlasů má i stres a výživa.

Za všechno může prsteníček

Vědci na Tchaj-wanu zjistili, že u mužů, jejichž ukazováček na pravé ruce je kratší než prsteníček, je zvýšené riziko mužské plešatosti.

Domnívají se, že větší prsteníček je dán vysokou expozicí testosteronu u miminka v děloze matky, což může zmenšovat vlasové folikuly. Muži vlivem dědičnosti začínají obvykle plešatět ve věku okolo dvaceti let, přičemž ve čtyřiceti již mají na hlavě pěkné „koleno“.

Stačí se tedy podívat na dlaň adolescenta, porovnat velikost ukazováčku a prsteníčku a odhadnout, jestli bude plešatět, nebo ne.

The post Podle délky prstů na rukou je možné u mužů odhadnout, jestli budou plešatět. Otestujte se také appeared first on Top Stories.

Jedlé houby rostou po celý rok. Nyní v zimě můžeme najít například penízovku sametonohou, hlívu ústřičnou či boltcovitku bezovou (zvanou ucho Jidášovo). Všechny zmíněné druhy mají jedno společné. Vyskytují se na dřevinách listnatých stromů, které již zpravidla nejsou v dobrém stavu. Ani jedné z těchto hub nevadí mráz.

Pokud dojde k tomu, že klesne teplota pod nulu, pouze se zastaví jejich růst, který často pokračuje ještě  poté, co se oteplí. Na kvalitu plodnice to však nemá negativní vliv, jako je tomu u hub hřibovitých.

Penízovka sametonohá je zhruba 2-6 cm velká houba. Zbarvená je do oranžova a bývá mírně slizká na svém povrchu. Obvykle roste v trsech na kmenech listnatých stromů (často dubů, buků, javorů nebo bezů). V kuchyni ji lze využít zejména do asijských pokrmů (čína, nudle, polévky). Na přípravu není nijak náročná. Stačí ji 5 minut povařit.

Hlíva ústřičná je typicky dřevokazná houba. Vyskytuje se nejčastěji na dubech. Druhové jméno je odvozeno od jejího vzhledu. Plodnice připomíná ústřici. Její zbarvení je hnědobílé. I hlíva roste často v trsech. Využití nachází v lékařství i v kuchyni.

Pomáhá regulovat cholesterol v krvi, posilovat imunitu a má protizánětlivé účinky. Vhodná je pro nakládání do octa či sušení. Lze z ní uvařit výbornou dršťkovou polévku, přidává se do rizota a dalších vařených pokrmů. Vhodná je dokonce na houbové řízky.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Boltcovitka bezová (ucho Jidášovo) roste prakticky po celý rok. Nejhojněji se vyskytuje ve vlhkém prostředí, a to na kmenech či pařezech černého bezu. Jedná se o dužnatou hnědou plodnici. Jak název napovídá, podobá se lidskému uchu.

Využívá se nejčastěji v asijské kuchyni (do číny, polévek). Chuť této houby není nijak zvlášť výrazná. Je zajímavá tím, že v jídle křupe a pokrm tak dokáže ozvláštnit. Velmi vhodná je na sušení.

Tak co? Chystáte se při nejbližší příležitosti do lesa? V každém případě je nutné dát si pozor na možnou záměnu hub. Ideální je používat houbařské encyklopedie a příručky.

V případě, že si nejste jisti, zda je houba jedlá, klidně si ji vyfoťte, radujte se z jejího nálezu, ale raději ji nechte v lese.

Rozhodně nekonzumujte to, co by vám nebo vašim blízkým mohlo způsobit zdravotní potíže. Tak tedy hodně zdaru při lovení hub.

The post Sbírali jste někdy houby v zimě? Pokud ne, nejvyšší čas vydat se do lesa appeared first on Top Stories.

Profesionální mazel

Dokážete si představit, že za peníze budete někomu projevovat svou náklonnost, budete ho utěšovat, podporovat, povzbuzovat a třeba mu poskytnete i pochopení formou pohlazení?

Ano, i takové zaměstnání existuje, ovšem nepleťte si ho s prací lehkých žen. Tato profese se skutečně zaměřuje jen na osoby, kterým je úzko a zrovna po svém boku někoho, kdo je vyslechne a pohladí.

Řidiči na ledových plochách

Mezi velmi nebezpečné profese patří řídit tahače a kamiony na ledových plochách. Tato profese je pro nás Evropany neobvyklá, ovšem v Americe jako je Aljaška nebo Kanada naprosto běžná.

Pracovní podmínky jsou drsné a velmi nebezpečné, tato profese je jen pro velmi zkušené a otrlé řidiče.

Evaluátor ústního pachu

Je obecně známo, že většina přípravků na trhu je nejdříve testována, jestli dobře funguje.

To platí i pro zubní pasty, pudry, ústní vody a spreje proti zápachu z úst. Právě tehdy nastupuje někdo, kdo zkouší, zda výrobky proti zápachu z úst skutečně účinkují.

Mořská panna

Stát se mořskou pannou je snem každé malé slečny. Víte však, že si tento sen můžete v dospělosti splnit? Profesionální mořské panny vystupují na různých vodních představeních, na soukromých akcích, především na dětských oslavách.

Ačkoliv je tato profese skutečně neobvyklá, je také velmi náročná. Mořská panna musí mít totiž ráda vodu, musí umět bezchybně plavat, potápět se, a to vše samozřejmě v kostýmu mořské panny.

Dokázali byste si představit, že byste některou z profesí vykonávali? Na světě je nespočet divných profesí, které svou zvláštnost zpravidla kompenzují finanční odměnou.

The post Podivná zaměstnání ve světě. Jakou pracovní náplň má profesionální mořská panna? appeared first on Top Stories.

Takže naše jídla – rybí polévka a rýžový nákyp se podle Taste Atlasu dostaly cca do poloviny vybraného seznamu hnusů. Každý týden se však seznam mění a hnus přeskakuje jiný hnus. Možná i některá jídla mizí, protože díky této reklamě si je začali lidé objednávat. Salát indigirka z mražené ryby a s kaviárem vévodil tabulce v předchozích kolech a nyní jsou tam fermentovaní žraloci. No, nezkuste nejhnusnější jídlo, protože i takový zážitek je třeba vstřebat.

Rybí polévka z kapra se dělá různým způsobem. Například se oddělí filátka a zbytek svaří. Po svaření se přidají vnitřnosti a kousky masa. Ochucení závisí na kuchařce a jídlo je to syté a chutné. Rybí polévka bude skoro vždy mít nádech rybiny, ale to je její přednost stejně jako u blondýny blond vlasy.

Rýžový nákyp ze školních jídelen byl zvláštní s politím sirupem, kompotovanými švestkami a různě tekutou rýžovou konsistencí. Proto v jedné restauraci v Praze hosté neobjednávali nákyp, asi byli žáky takových institucí. Ale tak „dobrá“ jídla dokáží udělat i z řízků, karbanátků nebo třeba kuřat. A domácí nákyp s tvarohem, různým ovocem, správně zapečený, tak ten po nezájmu dali jako pozornost podniku. Ale žádný host nepohrdl a dokonce mnozí požadovali tento dezert znovu.

Ryba prý smrdí od hlavy. Co je však proti rybě takový rychle otevřený olomoucký tvarůžek? I romadúr nebo jiné sýry mohou mnohé odradit a chuťově pak odnesou svůj pachový šarm. Ony první ochutnávky některých jídel opravdu nemusejí být ideální. Ústřice, šneci, žabí stehýnka. Nebo krásně rozvařený sulc z prasečích nožiček a jiných podivných částí prasete – třeba uší?

A tak nezbývá než opět kulinářsky cestovat. Až budete na Islandu, zkuste Hákarl, v Rusku by bylo dobré okusit jmenovaný salát a třeba v Kambodže smaženého pavouka. Protože reklama na jídlo může být i negativní a má zřejmě ten samý nebo ještě větší úspěch. A v Čechách teď snad jako valentýnské menu bude kapří polévka a smetanový nákyp. Která žena to vydrží, tak ta vydrží všechno.

The post Nejhorší jídla na světě – zase jsme nevyhráli appeared first on Top Stories.

Na první pohled by člověk řekl, že pokladní kontroluje balení vajec kvůli tomu, zda nejsou rozbitá, což je asi jediné vysvětlení, které hned každého napadne. Není tomu tak, vysvětlení je prosté – pokladní otevírá karton s vejci, aby zjistila, zda nechce zákazník něco ukrást a v balení vajec takto něco pronést.

Krabice vajec je totiž ideální prostor k propašování jakéhokoliv drobného předmětu. Důrazně vás však upozorňujeme – nedělejte to a ani to nezkoušejte, protože jak jsme již napsali – pokladní tento prosto kontrolují a mohli byste mít kvůli takovému činu problémy s policií skrz krádež.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

I přesto se však občas stane, že se někdo pokusí v balení vajec něco pronést, aniž by za to chtěl dotyčný či dotyčná zaplatit. Někdo kupříkladu zkouší třeba zaměnit normální vejce za dražší čokoládové Kinder vajíčko.

Podle některých komentářů na internetu se však údajně stalo i to, že jistá dáma se snažila v krabičce s vejci propašovat i nová tanga.

Napište nám do diskuze ke článku o tom, zda vás tato zajímavost překvapila, či snad dokonce i pobavila?

The post Víte, proč otevírá pokladní v supermarketu balení vajec? Nekontroluje, zda jsou rozbitá appeared first on Top Stories.

Video zveřejnil uživatel vinil_26 na TikToku, který přidal do videa trefnou poznámku, že toto je v podstatě důvod toho, proč se děje, co se děje. „Začátek padoucha bývá vždy dramatický,“ napsal autor k videu.

Autor v podstatě sestříhal historické záběry šéfa Kremlu při setkání se světovými lídry a dalšími osobnostmi. Vtipné je, že se na těchto záběrech pokouší Putin svému protějšku podat ruku, podaní ruky ale nikdy není opětováno. Košem mu dal i lídr KLDR Kim Čong-un. A to už je silná káva pro někoho s egem Vladimira Putina.

@vinil_26 the beginning of a villain always has to be dramatic #putin #russia #ukraine #fyp ♬ original sound – iamthtguy

Video má nyní na TikToku přes tři miliony zhlédnutí a je šířeno i na dalších platformách.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Některým lidem je Putina v komentářích líto, jde však o nadsázku. „Ten fakt, že je mi ho líto a ráda bych ho objala, ukazuje, že úroveň mé empatie dosáhla bizarní výše,“ píše například jedna z nich. „Jediné, co kdy chtěl, bylo podání ruky… a Ukrajina,“ komentuje zase další.

Vtipných komentářů bylo více. „Když se s tebou zachází jako s padouchem, staneš se padouchem. Chtěl být pouze milován,“ zavtipkoval jiný uživatel. „Stejný osud jako Joker,“ okomentoval další vtipálek.

The post Nikdo si s ním nechtěl podat ruku, dokonce ani Kim Čong-un. Tohle video by Putin neviděl rád appeared first on Top Stories.

Snad nejslavnější pořad z dílny České televize Otázky Václava Moravce zažil svou první povedenou parodii již v rámci legendární České sody, kdy parta kolem Milana Šteindlera a Petra Čtvrtníčka přejmenovala pořad na Otázky Václava Hlodavce.

Pořad se později objevil například i v satirickém videu, které reflektovalo prezidentský souboj Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga.

Nová parodie pořadu s názvem Podvazky Václava Moravce reaguje na aktuální témata. Hostem satirického pořadu je fiktivní ukrajinský vicepremiér Petr Fiala, který se gesty náramně podobá skutečnému českému Petru Fialovi. Došlo i na pověstné signály, a to hned z několika zdrojů.

V satirickém pořadu vystupuje i filozof, laureát, teolog a prelát Tomáš Ďáblík, což je zřejmě odkazem na katolického kněze a teologa Tomáše Halíka, který se často vyjadřuje k nejrůznějším společenským tématům.

Na dolní liště probíhají novinky jako v klasickém vysílání. Nečekejte však převratné informace. „Vysvětlit se dá vše, ale rozhodně ne všem,“ píše se například v jedné ze satirických novinek.

Na videoklip s parodií se poté můžete podívat zde. Zábava zaručena.

The post Slavný pořad České televize se dočkal své parodie. Podvazky Václava Moravce appeared first on Top Stories.

Jedenáct minut dlouhá nahrávka, která byla pořízena 14. dubna roku 1906, ukazuje cestu po i dnes velmi rušné Market Street v americkém San Franciscu. Pořízena byla z přední části lanové tramvaje. A jak v tomto městě probíhal život na začátku 19. století?

Na dobové nahrávce lze vidět kromě koňských povozů a pro město pověstných lanových tramvají už i poměrně velký počet aut, které si přejíždějí, jak se jim zachce. Pravidla silničního provozu, jak je známe ze současnosti, jako by ani neexistovala. Dnešní optikou by se to dalo popsat jako naprostý chaos. Při tehdejších rychlostech vozů to však zase tak zásadní problém nebyl.

I v tehdejší kapitalistické Americe je možné již vidět výrazné poutače a reklamy na okolních budovách. Zajímavostí je v záběru také Monument dne přijetí, který byl postaven 9 let před nahrávkou a na Market Street stojí dodnes.

Na první pohled to v roce 1906 v San Franciscu vypadá na podobně rušný život jako v kterémkoliv městě současnosti. Slušně jsou však oblečeni všichni bez výjimek – smokingy, šaty, klobouky – neexistuje tak, že by někdo vyčníval, což má své nepopsatelné kouzlo.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

V určitý moment dokonce jeden mladík stojící na zádní části auta zamává do kamery. Jaká asi byla jeho budoucnost? Kdyby tento mladík ještě žil, bylo by mu téměř 130 let, což je prakticky nereálné.

Přeneste se na chvíli do roku 1906 a vychutnejte si tuto dobu plnými barvami, jak kdyby šlo o nedávno pořízenou nahrávku. Udělá to na vás dojem, jako kdybyste cestovali do minulosti.

Zajímavostí také je, že videonahrávka byla pořízena pouhé čtyři dny před ničivým zemětřesením, které San Francisco tehdy potkalo a při kterém přišlo o život více než tři tisíce lidí. Dost možná i někdo na videu. Život byl před 116 lety nevyzpytatelný stejně, jako je i dnes.

The post Jak žili lidé v roce 1906? Podívejte na kolorované záběry ze San Francisca a přeneste se do minulosti appeared first on Top Stories.

A o tom je i první příspěvek. „Paninko, máte to jako nový,“ naráží delniq na „elegantní“ opravu domu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený delniq (@delniq)

Další příspěvek poukazuje na neodbornou stavbu překladu. „Paninko, kde vám to padalo na hlavu?“ rýpne si delniq. Někde se také zřejmě staví od oka, nebo? „Paninko, ty cihly už takhle přišly,“ vysvětluje delniq u fotky s viditelně křivě postavenou zdí.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Opravdu hrozivě vypadá řešení odpadu umyvadla, které ústí u nohou. Koho mohlo takové řešení vůbec napadnout? „Paninko, jinak to nešlo,“ má jasno delniq. Silikonem se také mnohdy dvakrát nešetří, o čemž svědčí zase další ukázka. „Paninko, jsem koukal, že vy toho silikonu ráda víc,“ rýpne si delniq.

Mnohokrát se v nešvarech objevuje montážní pěna. „Paninko, pěna v rukách odborníka je jako…“ nadhodil u jednoho mistrovského díla k dokončení věty delniq. „Je jako šlehačkový dort od mistra cukráře,“ vystihuje dokonale jeden z uživatelů v komentářích.

Ani bazén s terasou vyrobený z obyčejné vany očividně není pro některé odborníky překážkou. „Paninko, bazén s terasou hotovej, můžete začít napouštět vodu a relaxovat,“ píše delniq k originálnímu řešení.

A mohli bychom pokračovat až do skonání světa. Na obrázky řemeslnických masakrů reaguje na profilu aktivně řada skutečných řemeslníků, kteří se baví amatérstvím zhotovitelů. Satirický účet si vysloužil už přes 35 tisíc sledujících. Nebude tomu dlouho trvat a z dělníka se stane influencer.

The post Dělník na internetu poukazuje na přešlapy řemeslníků. Montážní pěna všude, kam se podíváš appeared first on Top Stories.

Vtipálci však mají jasno. Podívejte na následující twitterový příspěvek.

Jakže bude vypadat vojenská přehlídka v Moskvě 9. května? Třeba takto … https://t.co/jgcMnDxhJF

— Martin (@Qope87) April 18, 2022

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Videoklip, který se šíři na Twitteru, vystihuje naprosto dokonale ruské jednání na Ukrajině. Jsou zde vidět pochodující vojáci s vlajkou, na které je vyobrazen poloviční hákový kříž z písmene Z, což odráží propagandistický symbol ruské armády.

Dále je zde vidět pochodující armáda s televizory, koberci, vysavači namísto zbraní. Na tancích zase jedou pračky, sporáky a ledničky. Svou kořist si vezou i ruské vrtulníky. Tohle vyobrazení zase odráží zprávy o rabování ze strany ruských vojáků v ukrajinských domácnostech, kteří svůj lup následně zasílali domů do Ruska.

Po boku Putina nechybí ve vizi vtipálku ani věrný přítel Lukašenko. V závěru přelétají nad moskevskou přehlídkou stíhačky s modro-žlutými ukrajinskými barvami. Vše zakončuje výbuch v narážce na nespolehlivou ruskou techniku.

The post Vtipálci ukázali, jak asi bude letos vypadat vojenská přehlídka v Moskvě appeared first on Top Stories.

Zatímco předešlá hitovka byla zpívaným dopisem Putinovi s prosbou o vyrovnání kurzu rublu proti dolaru, tato je věnována přímo velkému vůdci. „Okouzlená, uhranutá, nemůžu na tebe zapomenout,“ zpívá například Mashala v písní Můj Putine, kterou vydala v roce 2015.

Při poslechu této písně by jeden nabyl dojmu, že je zpěvačka do Putina zamilovaná. To bohužel potvrdit nemůžeme.

Vzdělávací program Člověka v tísni JSNS pak nabízí vysvětlení, že jde o ruskou propagandu. „Zpěvačka, která si říká Mashany May, vystupuje v dvojroli: jako ztělesnění Ruska v bílo-modro-červených šatech a jako symbol Ukrajiny v žluto-modrých barvách. Namísto svalů svého prezidenta explicitně obdivuje obsazení Krymu a skrze zvolenou symboliku vybízí zuboženou Ukrajinu k následování Putina a připojení se k Rusku,“ uvádí JSNS k písni na svém Youtube kanálu.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Refrén „Jsi Putin. Vždyť jsi Putin. Chci být jen s tebou. Volám za tebou, můj Putine! Můj milý Putine,“ však zní vyloženě bizarně. Ale proti gustu. Třeba má tento hit v Rusku své posluchače. Ovšem těžko říct, jak na tom člověk musí být špatně, aby poslouchal něco takového.

Na videoklip s písní se poté můžete podívat zde. I tentokrát zábava zaručena.

The post Zpěvačka, která pobavila oslavou rublu, má i další hudební skvosty. Například píseň Můj Putine appeared first on Top Stories.

Jelikož je vhledem k současné situaci Ukrajina řešena v mnoha diskuzích, objevuje se často u diskutujících zkratka UK, kterou dotyční myslí Ukrajinu. To je ale špatně, protože Ukrajina má mezinárodní značku UA.

A stejnou chybu udělala i senátorka Miroslava Němcová. „Nikdo nedělá pro bezpečí Evropy víc než nyní UK,“ napsala ve svém twitterovém příspěvku v souvislosti s Ukrajinou.

Rakousko: Ukrajina by se neměla stát členem EU ani v budoucnosti. Přeskočila by kandidátské země, “které si už celou řadu věcí odpracovaly.” To je ostudné. Nikdo nedělá pro bezpečí Evropy víc než nyní UK. Bojuje proti Putinovi, aby Vídeň mohla v klidu chodit na Sachertorte.

— Miroslava Němcová (@Nemcova_Mirka) April 24, 2022

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Zkratka UK je ovšem značkou pro United Kingdom, což je v překladu Spojené království neboli Velká Británie. Uvádět tedy UK a hovořit přitom o Ukrajincích, je nesmysl. Bohužel si tohle neuvědomuje více lidí, kteří poté chybují.

Proto vás upozorňujeme, abyste v takto zásadní věci nechybovali. Mohli byste se tím dopustit nechtěného faux pas, které může být v dnešní době vnímáno citlivě. Věříme, že byl pro vás článek z tohoto pohledu naučný.

The post Senátorka si spletla Ukrajinu s Velkou Británií. Tuto chybu ale dělá hodně Čechů appeared first on Top Stories.

V dopise svému šéfovi alias Vladimiru Vladimiroviči píše prostřednictvím písně o srovnání rublu na úroveň dolaru. „Zřekněme se šéfe této cizácké valuty a zůstane nám pouze rubl,“ vysílá zpěvačka svá slova směrem k Putinovi.

Text „Tak pojďme šéfe, vyřešíme to spolu. Uděláme z ruského rublu zlatou valutu. A ‚zelené papírky‘ posbíráme a vrátíme zpět na recyklaci papíru,“ zní potom v kontextu dnešní reality jako slušná střela do vlastní nohy.

Refrén už jen dokresluje bizarnost celé písně. „Platím za dolar jeden rubl, a ani kopějku navíc. Chci dolar za jeden rubl a i to je moc,“ zpívá nadšeně zpěvačka nehledě ani na tehdejší realitu.

Vzhledem k současné situaci, kdy jsou na Rusko uvaleny ze strany západních zemí masivní ekonomické sankce a rubl se pohybuje na hodnotě okolo 0,013 dolarů, zní text písně zpěvačky Mashany vyloženě směšně.

Za posledních 20 let bylo Rusko nejblíže vyrovnání se hodnotě dolaru v roce 2008, kdy byl dolar slabý třeba i vůči české koruně, i tak činila hodnota rublu tehdy 0,042 dolarů, což je daleko vzdálené od kurzu 1 ku 1.

Válčení šéfa však očividně zpěvaččině snu zrovna dvakrát neprospívá. Na videoklip s písní se poté můžete podívat zde. Zábava zaručena. A kdyby vám to nestačilo, tak podívejte i na její druhý hit s názvem Můj Putine.

The post Internet baví ruská zpěvačka. Ve svém videu oslavuje rubl jako zlato appeared first on Top Stories.

Majitelé britského baru Raglan Road Irish Bar vyjádřili svůj názor na ruského prezidenta vskutku originálně. Snímek z pánských toalet a podobiznou Putina umístil bar na svůj Instagram. „Vladimir Putin na pánských záchodech,“ napsal hrdě bar na svém Instagramu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Raglan Road Irish Bar (@raglanroadbar)

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Podle webu Ladbible návštěvníci podniku do té doby močili na podobiznu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.

U příspěvku je k vidění mnoho souhlasných komentářů. „Jak to jen říct? Správný člověk na správném místě, že?“ napsala například jedna žena. „Skvělý nápad, jen je škoda, že nemá otevřenou pusu. Skvělá práce,“ píše jiný uživatel.

Jiní by byli i radikálnější. „Dejte ho i do záchodové mísy,“ vyzývá jeden z mužů. Komentáře ukazují, že nápad zabodoval, a tak zřejmě bar nouzi o nové návštěvníky mít nebude. A možná dojde posléze i na ty mísy.

The post Bar umístil do pisoárů fotku Putina, návštěvníci ho tak mohou pomočit. Do té doby močili na jiného prezidenta appeared first on Top Stories.

Poté, co začala Česká pošta v souvislosti s válkou na Ukrajině dostávat upozornění zákazníků na zásilky s písmenem Z, vydala prohlášení, aby předešla veškerým nedorozuměním. Písmeno Z totiž také bohužel používá ruská armáda na invazních tancích a stalo se i symbolem ruské propagandy.

Ve svém prohlášení Česká pošta popisuje, že modré nálepky s písmenem Z na zásilce značí, že zásilka byla podána po rozhodné době a bude doručována až druhý den po podání, nikoli den následující.

Spala jsem 18 hodin denně a nikdo mi nevěřil: Skrytá nemoc, která mi vzala roky života

Lidé si mysleli, že jsem líná....

Pošta uvádí, že dalším případem, kdy se zákazníci mohou s písmenem Z v rámci poštovních služeb setkat, je známka, která je určená pro zaplacení poštovného pro dopisy nebo pohlednice, které putují do mimoevropských zemí. Jako příklad je uvedena tato známka T. G. Masaryka v Izraeli.

The post Česká pošta vysvětluje písmeno Z na svých zásilkách. Nemá to nic společného s Ruskem a jeho invazí na Ukrajinu appeared first on Top Stories.

Nutno podotknout, že ve srovnání se současnou rapovou tvorbu, která srší jednu vulgaritu za druhou a představitelé se předhánějí v tom, čí život je luxusnější, šlo v podání Genzera o takový milý a naivní rap, který může potěšit i starší publikum.

Ovšem nejednoho fanouška překvapí, že populární Geňa nejen rapuje a skvěle tancuje, ale zároveň má i vypracované tělo a je štíhlý jako proutek. To vytváří také úsměvný kontrast se současností.

Rapové vystoupení, ve kterém Richard Genzer rapuje o tom, že skáče jako klokan, se datuje do roku 1990, kdy vystupoval po boku taneční skupiny Uno, ke které se přidal krátce po studiích.

Když pomineme bláznivý text, tak se jedná o vskutku dobré vystoupení plné povedené choreografie a skvělých tanečních prvků. Kromě tohoto vystoupení má Richard Genzer se skupinou Uno ještě jeden klip, ve kterém rapuje i tančí.

The post Richard Genzer rapoval a byl štíhlý jako proutek. Ukazuje to video z 90. let appeared first on Top Stories.

Pár se podělil o svůj životní příběh v pořadu This Morning poté, co byla Debbi Wood v několika britských médiích označena za nejžárlivější manželku ve Velké Británii.

Žena z Leicestershire má totiž chorobný strach z toho, že se její muž Steven kouká po jiných děvčatech, a tak jej pro jistotu každý den testuje na detektoru lži. Zakazuje mu také dívat se na televizi, pokud je v ní atraktivní žena.

Debbie zastává názor, že pokud je někdo ve vztahu, měl by mít oči jen pro toho druhého. Odborníci poukazují na to, že žena trpí takzvanou chorobnou žárlivostí, která se nazývá Othellův syndrom.

Podle psychologa Tomáše Nováka vzniká u Othellova syndromu žárlivost bezdůvodně, kdy žárlivec žárlí kvůli něčemu, co se vlastně ani nestalo. „Příčinou je údajně nízké množství určité chemické látky hormonálního původu v krvi. Jde o látku, která v mozku kontroluje emočně podbarvené pocity, např. prožitky bolesti, radosti či deprese, jakož i úzkostného neklidu,“ popsal psycholog pro server Vitalia důvody vzniku nemoci.

Žena si získala pozornost médií poté, co se s manželem objevila v britském dokumentu s počeštěným názvem Mizivá tučná šance na práci, ve kterém se obézní lidé snaží najít zaměstnání.

The post Když žárlivost nezná mezí. Britka vyžaduje po svém manželovi každý den test na detektoru lži appeared first on Top Stories.

Jako kreslíř zde vystupuje Gil Zamora, který od roku 1995 do roku 2011 pracoval pro FBI. Forenzní specialista namaloval různým ženám dva portréty. V prvním případě kreslí podle toho, jak se ženy samy vnímají. Ve druhém, jak je vnímá osoba, která je předtím potkala.

Experiment probíhal tak, že ženy seděly za plentou a odpovídaly kreslíři na otázky jako například, jaké máte vlasy, bradu či nejvýraznější rys. Kresba portrétu probíhala pouze na základě jejich vlastních odpovědí, aniž by kreslíř ženy jak před kreslením, tak i po něm viděl.

Následně vždy přišla jiná osoba, která měla ženu popsat svými slovy. Kreslíř na základě toho poté zhotovil druhý portrét stejné ženy.

Oba portréty vypadaly ve výsledku odlišně. Ženy, které popisovaly samy sebe, totiž vnímaly své nedokonalosti daleko více než osoba druhá. Portrét, který vznikl na základě popisu jiné osoby, tak vypadal většinou lépe, přitom šlo pochopitelně o stejnou ženu.

Na celý experiment se můžete podívat níže. Některé ženy výsledek i dojal.

The post Kreslíř namaloval ženám dva různé portréty. Jak vidí samy sebe a jak je vidí někdo jiný. Výsledek překvapí appeared first on Top Stories.