Taky typický. Moje matka si taky myslela, že budu nesnášet to, co nesnáší ona. Drobounký příklad: nikdy mi nechtěla kupovat griliášové vlnky, protože jsou prý hnusné. Moje byly nejoblíbenější, ale vždycky jsem si musela vzít jiné.
Moje matka (která mě mimochodem nevychovala – to s radostí přenechala své matce) si začala „mateřskou roli“ užívat až v době, kdy mi bylo 19 a už rok jsem byla na vš – začala mi kecat do všeho, omezila mi finance na minimum, nařizovala mi, že víkendy musím trávit doma (za účelem domácích prací a prací na baráku – ona přitom nedělala skoro nic) a oblékat jsem se musela tak, jak chtěla ona – dneska bych ji bez váhání dala k soudu a žádala bych přiměřené výživné, tenkrát jsem to vyřešila tak, že jsem si sbalila potřebné věci a odstěhovala se na koleje. Peníze jsem si vydělávala na brigádách – noční přes víkend v pekárně apod., prázdniny jsem trávila na brigádách s ubytováním. Udělala jsem dobře a nelituju toho – bohužel se dneska musím o ni starat – naštěstí má dost vlastních peněz – takže obstarávám jen to, co musím. Do života už mi dávno nekecá, protože jsem se naučila o sobě mlčet za všech okolností – ale pomlouvá mě u příbuzných a známých – to je ale bohužel její problém – soudný člověk si názor udělá sám…
Komentáře jsou uzavřeny.
Protože je článek již staršího data, není tak možné přidat žádný další komentář.
Taky typický. Moje matka si taky myslela, že budu nesnášet to, co nesnáší ona. Drobounký příklad: nikdy mi nechtěla kupovat griliášové vlnky, protože jsou prý hnusné. Moje byly nejoblíbenější, ale vždycky jsem si musela vzít jiné.
Moje matka (která mě mimochodem nevychovala – to s radostí přenechala své matce) si začala „mateřskou roli“ užívat až v době, kdy mi bylo 19 a už rok jsem byla na vš – začala mi kecat do všeho, omezila mi finance na minimum, nařizovala mi, že víkendy musím trávit doma (za účelem domácích prací a prací na baráku – ona přitom nedělala skoro nic) a oblékat jsem se musela tak, jak chtěla ona – dneska bych ji bez váhání dala k soudu a žádala bych přiměřené výživné, tenkrát jsem to vyřešila tak, že jsem si sbalila potřebné věci a odstěhovala se na koleje. Peníze jsem si vydělávala na brigádách – noční přes víkend v pekárně apod., prázdniny jsem trávila na brigádách s ubytováním. Udělala jsem dobře a nelituju toho – bohužel se dneska musím o ni starat – naštěstí má dost vlastních peněz – takže obstarávám jen to, co musím. Do života už mi dávno nekecá, protože jsem se naučila o sobě mlčet za všech okolností – ale pomlouvá mě u příbuzných a známých – to je ale bohužel její problém – soudný člověk si názor udělá sám…