Také jsem zažila něco podobného při narození druhého dítěte, syna. Porod byl překotný už u prvního dítěte, dcerky, před dvěma roky, tak jsem měla starost, a jak jsem cítila počínající porod, zavolala jsem si sanitku. Manžel byl doma, ale nemínil se nechat vyrušovat, protože tak jako před dvěma roky bylo v TV právě mistrovství světa v hokeji. Starost jsem měla hlavně o dvouletou dcerku, protože manžel se o ni neuměl postarat a moje maminka mi řekla, že si nebude kazit volné květnové dny, když může jet na chalupu. Druhý den se jí ujala sestra mé babičky. Když sanitka přijela konečně asi po 40ti minutách asi kolem 22 hodin, byl porod v plném proudu a já jsem se s posádkou sanitky potýkala, že na odjezd je pozdě. Oni si ale netroufali na porod doma a za každou cenu mě naložili na nosítka a hodili na mně župan. Nesli mě po schodech hlavou dolu a já myslela, že ve mně vybuchne bomba. Štěstí bylo, že byla noc, silnice prázdné a porodnice nedaleko. Když mě předali s nosítky výtahem na porodnickém oddělení, jen jsem slyšela „ale fofrem!“ Nakonec všechno dobře dopadlo, syn byl krásné zdravé 4kg dítě. S tím volem jsem se v dospělosti svých dětí rozvedla a bylo to jedno z nejšťastnějších rozhodnutí v mém životě. S dcerou a synem mám krásný vztah, jsme si vzájemně velkou oporou a radostí.
Komentáře jsou uzavřeny.
Protože je článek již staršího data, není tak možné přidat žádný další komentář.
Také jsem zažila něco podobného při narození druhého dítěte, syna. Porod byl překotný už u prvního dítěte, dcerky, před dvěma roky, tak jsem měla starost, a jak jsem cítila počínající porod, zavolala jsem si sanitku. Manžel byl doma, ale nemínil se nechat vyrušovat, protože tak jako před dvěma roky bylo v TV právě mistrovství světa v hokeji. Starost jsem měla hlavně o dvouletou dcerku, protože manžel se o ni neuměl postarat a moje maminka mi řekla, že si nebude kazit volné květnové dny, když může jet na chalupu. Druhý den se jí ujala sestra mé babičky. Když sanitka přijela konečně asi po 40ti minutách asi kolem 22 hodin, byl porod v plném proudu a já jsem se s posádkou sanitky potýkala, že na odjezd je pozdě. Oni si ale netroufali na porod doma a za každou cenu mě naložili na nosítka a hodili na mně župan. Nesli mě po schodech hlavou dolu a já myslela, že ve mně vybuchne bomba. Štěstí bylo, že byla noc, silnice prázdné a porodnice nedaleko. Když mě předali s nosítky výtahem na porodnickém oddělení, jen jsem slyšela „ale fofrem!“ Nakonec všechno dobře dopadlo, syn byl krásné zdravé 4kg dítě. S tím volem jsem se v dospělosti svých dětí rozvedla a bylo to jedno z nejšťastnějších rozhodnutí v mém životě. S dcerou a synem mám krásný vztah, jsme si vzájemně velkou oporou a radostí.