V den jeho osmnáctin se nevrátil domů

Nikdy jsem ho pořádně nikam nepouštěla, pokud neměl dle mého názoru dobrý doprovod. Teď si to zpětně docela dost vyčítám, protože asi trpěl tím, že nemohl chodit s kamarády ven. Manžel mě vždy podporoval, ale v den jeho osmnáctin mu chtěl dát pokoj.

Když měl Robert osmnácté narozeniny, tak jsem si myslela, že uděláme klasickou rodinou oslavu. On měl však úplně jiné plány a chtěl vyrazit s kamarády. Já byla proti, ale manžel ho pustil s tím, aby se ozval, kdy se vrátí.

Čekala jsem na něj až do páté hodiny ranní, ale nepřišel

Nechtěla jsem se s tím smířit a na syna jsem čekala až do páté hodiny ranní. Nepřišel a já jsem mezitím usnula na sedačce u televize. Když nebyl doma ani na oběd, tak jsem měla opravdu strach a začala jsem obvolávat jeho kamarády.

Chtěla jsem jít dokonce i na policii, ale manžel mě ujišťoval, že někde vyspává kocovinu. Vrátil se až v devět večer zelený jako vodník a bylo mu strašně zle. Rovnou zapadl do pokoje, kde proležel dva dny.

Týden byl klid, ale pak to vše začalo

Doufala jsem, že mu tento zážitek s alkoholem stačil a bude klid. Za týden však poslal sms zprávu, že dnes nepřijde a spí u kamaráda. Vrátil se další den ve stejném stavu, ale tentokrát zase večer odešel. V podstatě začal chodit každý den pryč a domů se chodil jen osprchovat, najíst a vyspat.

Vydržela jsem to přesně rok a pak se ozvala s tím, že nejsem žádný hotel, který bude využívat jen na to nejnutnější. Řekla jsem mu, aby si zkusil skutečný život, jak se o sebe postará sám. Ve zlosti jsem mu také řekla, ať se přidá klidně rovnou k bezdomovcům, se kterými může popíjet celý den.

Myslela jsem, že se mu to v hlavě urovná a buď si zařídí práci s vlastním bydlením, anebo se vrátí domů s tím, že se polepší. Ale po mém proslovu si zabalil cestovní tašku a od té doby žije na ulici.

K nám už vůbec nechodí a když ho náhodou potkám, tak odvrátí zrak. Tohle bych do svého dítěte nikdy neřekla a strašně se za to stydím. Přemýšlím zpětně a říkám si, kde se to všechno pokazilo.

The post Marie (59): Vyhodila jsem syna na ulici, aby si vyzkoušel skutečný život. Už se domů nevrátil appeared first on Top Stories.

Ve 26 letech jsem se kompletně zbavil své závislosti

Bral jsem drogy od 20 let a 6 let jsem žil jako bezdomovec, který měl každý den jasný úkol. Sehnat peníze a koupit si za ně drogy.

Moje tělo nepotřebovalo moc jíst ani pít, hlavní bylo do sebe dostat dávku, abych se cítil dobře. I když jsem byl odpadem společnosti, tak jsem vždy dbal na čistotu a sterilitu všech nástrojů. Na tohle se totiž na ulici velice často umírá, protože lidé si tak přenáší nemoci.

Ke drogám jsem se dostal díky svému staršímu bratrovi, který pro mě byl vzorem. Ten se bohužel jednoho dne předávkoval a já tak zůstal na ulici sám. I díky jeho smrti jsem se odhodlal drogy zahodit a začít žít normální život.

Na ulici jsem našel přítelkyni

Opravdu není snadné se jen tak z ulice zvednout a sehnat si pronájem a slušnou práci, která by vás dokázala uživit. Já jsem navíc ještě na ulici potkal svou přítelkyni.

Moc fajn, krásná a chytrá holka, bohužel je v tom až po uši. Když jsem ji poznal, tak brala jen velmi málo, protože neměla dostatek peněz.

Já si našel byt a vzal ji k sobě. Časem si našla práci, která není úplně špatně placená, to jí ale bohužel otevřelo cestu k tomu brát drogy ve větším množství.

Čas od času se stane, že se vrátí domů až za tři dny a není schopná mi říct, kde byla. Někdy o ni mám opravdu velký strach a chodím po ulicích Prahy a hledám ji.

Snažím se jí vysvětlit, že drogy k životu opravdu nepotřebuje

Když zrovna není pod parou, tak se jí snažím vysvětlit, že život bez drog je daleko lepší. Snažím se ji umluvit na naše společné miminko, ale jen pod podmínkou, že bude minimálně dva roky čistá. To na ni zatím zabírá nejvíc, protože by dítě opravdu chtěla.

Problémem je, že jí to vždy vydrží třeba měsíc nebo dva, ale potom do toho zase vlítne. Za každý čistý den si dělá křížek do kalendáře a každý týden spolu oslavíme dobrou večeří.

Ale je to těžké, sám to znám. Jakmile do toho spadnete, tak velice záleží na psychické odolnosti člověka, zda se vůbec a jak rychle z toho dokáže vyhrabat. Mnoho lidí to nezvládne, proto je nejlepší s drogami vůbec nezačínat.

The post Jiří (29): Život s drogově závislou přítelkyní je opravdu těžký. Věřím, že ji dokážu změnit appeared first on Top Stories.