Zatímco některá vězení poskytují zločincům komfort a relativní klid, Černý delfín v Rusku nabízí nepředstavitelně drsné podmínky. Toto neoficiálně pojmenované vězení, známé svou krutostí, se stalo pro mnohé trestance peklem na zemi.
Existují vězení, kde je trest spíše jako nucená dovolená, kde si zločinci odpykají svůj trest v klidu a za úplatky dokonce v luxusu. Avšak jedno z těchto zařízení, ruské vězení, je na opačném konci spektra a je známé svou tvrdostí. Black dolphin. Z ní není úniku a jediným způsobem, jak se z ní dostat, je smrt.
Černý delfín, oficiálně známý jako Federální věznice č. 6, se nachází v Sol-Iletsku v Orenburské oblasti v Rusku, nedaleko hranic s Kazachstánem. Jedná se o jedno z nejstarších vězeňských zařízení v zemi, založené kolem roku 1700. Zmínky o prvních odsouzených na doživotí a nucené práce pocházejí z roku 1745. Od 1. listopadu 2000 slouží jako domov pro zločince nejhrubšího kalibru: pedofilové, sérioví vrazi, kanibalové, maniaci a teroristé.
zdroj:pixabay.com
Venezuelská věznice jako ráj: Večírky a přístup ke zbraním
Ve venezuelských vězeňských zařízeních se konají večírky a vězni mají k dispozici zbraně. V Černém delfínovi, známém jako nejbrutálnější věznice, jsou podmínky drsné. Vězni jsou umístěni v jednotlivých ocelových celách, oddělených nejen jednou, ale hned trojitou bariérou. Mají k dispozici prostor asi půl metru čtverečního na pohyb. Celý den jsou sledováni kamerami a detektory pohybu a světla. Jsou vězněni 24 hodin denně, během kterých nesmějí sedět nebo ležet. Spát musí za světla a bez možnosti přikrytí hlavy. Každou čtvrť hodiny prochází kolem cely vězeňská stráž a jednou denně jsou vyvedeni na krátkou procházku v ocelové kleci. Dostávají čtyřikrát denně talíř polévky a chléb. Jediným spojením se světem je rádiový přijímač.
zdroj:pixabay.com
Při každém přesunu do cely nebo z ní jsou vězňům zavázané oči a drží je v hlubokém předklonu, mají spoutané ruce za zády a jsou doprovázeni několika dozorci a štěkajícím německým ovčákem. To je záměrné opatření, které má zabránit vězňům v získání informací o uspořádání věznice a v plánování útěku nebo útoku na eskortu. Dozorci neberou vězně jako lidské bytosti a nejeví k nim žádný soucit či slitování.
Poslední statistiky ukazují, že v tomto federálním zařízení vykonává trest 700 odsouzenců, kteří společně spáchali 3 500 vražd, což představuje průměr pěti obětí na jednoho vězně. Mezi nimi je i jeden z nejznámějších ruských vrahů, kanibal Vladimir Nikolajev. Během jedné rvačky s dalším opilcem ho zabil a následně rozřezal a část snědl. Psychologové tvrdí, že v prvním roce odsouzení si vězni zvykají na nové podmínky. V dalších třech letech se stávají jakousi „robotickou“ verzí sebe samých, kteří bez váhání poslouchají rozkazy a reagují pouze „ano, pane“. Ti, kteří se nedokáží přizpůsobit, rychle chátrají fyzicky i psychicky, a postupně se stávají živými mrtvolami, umírajícími pomalu za živa.
