Jednou jsem opravdu spěchala domů a přiznávám, že jsem nejela zrovna podle předpisů. Byla jsem kousek před vesnicí, kde bydlím, a najednou se ozvala velká rána. Nedívala jsem se na křižovatce a nedala jsem přednost autu, které jelo po...
Jednou jsem opravdu spěchala domů a přiznávám, že jsem nejela zrovna podle předpisů. Byla jsem kousek před vesnicí, kde bydlím, a najednou se ozvala velká rána. Nedívala jsem se na křižovatce a nedala jsem přednost autu, které jelo po hlavní silnici.
Velká rána a chvilka ticha, která mi připadala nekonečná
Auto, které do mého auta narazilo, se trefilo přímo do místa spolujezdce. Byla jsem strašně ráda, že se mnou zrovna nikdo necestoval. Díky tomu se mi nic nestalo a odnesla jsem to jen s velkým šokem a pár odřeninami.
Když jsem se probrala, tak u mého auta stál muž, který se na mě nedíval zrovna moc hezky. Byl to řidič auta, které do mě narazilo. Prvně se staral o to, jestli jsem v pořádku. Když mi pomohl z auta ven, tak se hned ptal, jestli jsem ho neviděla, že jsem mu vjela přímo do cesty.
Bylo mi opravdu hodně trapně a pořád jsem se omlouvala
Několikrát jsem se omluvila, že jsem to neudělala schválně. Když potom muž vychladl, tak došlo k dohodě, že se zavolá policie, protože měl drahé auto, takže škoda byla velká.
Policie byla úplně v pohodě, vše se sepsalo a pak jsem si jen zařídila odtah mého rozbitého auta k sobě domů. Celý den jsem z toho byla špatná, ale byla jsem ráda, že se nikomu nic nestalo.
Další den jsem měla dohodnutou schůzku s pánem, kterému jsem vjela do cesty
Sešla jsem se s ním v kavárně, kde jsem musela vyplnit papíry pro pojišťovnu. Myslela jsem si, že to tím končí, ale nějak se nám spolu dobře povídalo. Byl velice milý, a tak jsem tam s ním seděla skoro do noci.
Další den mi napsal, jestli neskočíme na oběd a od té doby jsme v podstatě pořád spolu. Po roce přišla svatba, a teď čekáme naše první společné dítě. Na nehodu vzpomínáme jen v dobrém a jsme nakonec rádi, že všechno dopadlo dobře.
