S přítelem žijeme ve společné domácnosti už sedmým rokem. Nejprve jsme byli bezdětní a nyní jsou to dva roky, co máme dítě. Pro mě je rodina v životě to nejhlavnější a vždy se snažím, aby byl přítel i malá dcerka spokojení....
S přítelem žijeme ve společné domácnosti už sedmým rokem. Nejprve jsme byli bezdětní a nyní jsou to dva roky, co máme dítě. Pro mě je rodina v životě to nejhlavnější a vždy se snažím, aby byl přítel i malá dcerka spokojení. Proč však mi přítel moji starost o něj nevrací?
Vybírat dárky je pro mě radost
Řekla bych, že jsem starostlivá a na prvním místě je u mě vždy rodina. Nedělám nic však z donucení, ale proto, že mě to prostě baví. Asi nejraději dávám dárky. Je to moje zábava vymýšlet, co by se komu hodilo. I svému příteli vybírám dárek k narozeninám a na Vánoce vždy s ohledem na jeho zájmy a koníčky.
Však mi to obvykle zabere také spoustu času, není to zrovna jednoduché vybrat správně. Z obdarování mám opravdovou radost. Když vidím, že se tomu druhému rozzáří oči překvapením, jsem spokojená. Letos jsem byla zvědavá, co od přítele dostanu k narozeninám já. Většinou mi dává krásnou kytici růží a nějakou drobnost.
I já ovšem dárky ráda dostávám
Těšila jsem se, že si můj narozeninový den užijeme společně. Připravila jsem dobrou večeři, koupila víno a čekala na přítele, až se vrátí z práce. Byla jsem dost nemile překvapená, že přišel se zpožděním. Prý musel něco nutně dodělat. A hned se sháněl po jídle. O gratulaci nepadla ani zmínka. Dokonce tentokrát nepřišel s kyticí. Jako by na mé narozeniny zapomněl.
Docela mě to rozesmutnilo. Ale dávala jsem tomu ještě šanci. Možná mě chce jen napínat a má pro mě nějaké překvapení. Přítel snědl večeři a šel se dívat na televizi. Ani se nedivil, že dnes byla ve slavnostním duchu. Já jsem se pustila do nádobí, naskládala jsem ho do myčky a věnovala se dceři, kterou jsem musela připravit k večernímu spaní.
Proč na mě zapomněl?
Nakonec mi přítel popřál jen tak mezi řečí těsně před spaním. Ani ruku mi nepodal a o puse se mi mohlo jen zdát. Dárek jsem od něho nedostala žádný. Ještě mi řekl, že mi pak něco koupí. A hned se otočil a usnul.
Byla jsem smutná, ale docela jsem chápala, že toho měl asi dnes hodně. O to více jsem se těšila, co mi jako dárek vybere později. Jenže měsíc už uběhl a dárek pro mě nikde. Dost mě přítelovo chování mrzí. Zvláště když vím, že svým rodičům a kamarádům nikdy nezapomene nic koupit. Nevím, kde dělám chybu, že mu za to já nestojím.
