Když jsem byl mladý, tak jsem se chtěl stát pilotem. Bohužel mi to moje zdravotní omezení nedovoluje, a tak jsem chtěl, aby v mém snu pokračoval syn. Už od mala jsem mu kupoval hodně letadýlek a tato tematika ho...
Když jsem byl mladý, tak jsem se chtěl stát pilotem. Bohužel mi to moje zdravotní omezení nedovoluje, a tak jsem chtěl, aby v mém snu pokračoval syn. Už od mala jsem mu kupoval hodně letadýlek a tato tematika ho hodně bavila. Dokonce jsem s ním chodil na soutěže v amatérských závodech po domácku vyrobených letadel na dálkové ovládání.
Když se mu podařilo získat místo pilota, tak jsem byl opravdu nadšený
Stejně jako byl nadšený z nového pracovního místa můj syn, tak jsem byl i já. Jediný, kdo to nesl špatně, byla moje žena. Od začátku měla o syna obrovský strach a nechtěla, aby létal. Syn si ale stál za rozhodnutím, které udělal, a začal létat po celém světě.
Ze začátku se vždy ve volnu vracel domů a vykládal nám, co na cestě zažil a nezažil. Bohužel pro nás ho životní cesta zavedla k jinému zahraničnímu zaměstnavateli, u kterého teď létá jako pilot pravidelně.
Díky tomu se k nám teď skoro nedostane. Vidíme ho prakticky jen na Vánoce a o letních prázdninách.
Moje žena je smutná a vyčítá to právě mně
Několikrát mi moje žena vyčetla, že za synův odchod do zahraničí mohu já. Kdybych ho prý nenaváděl k letadlům, tak by žil u nás. Několikrát jsem ji vysvětloval, že ve 30 letech má syn svou hlavu a rozhodně by už asi nechtěl bydlet u rodičů.
Nevím, jak to mám manželce vysvětlit, ale ani synovi se to nepodařilo. Snaží se jí často volat a posílat zprávy, ale i tak se z mé ženy stává zahořklá žena, která je na všechny nepříjemná.
Už několikrát jsem přemýšlel navrhnout ženě, že se odstěhujeme do země, ve které syn bydlí. Zatím jsem se k tomu však neodhodlal.
Mám totiž strach za syna, pokud bychom bydleli blízko, aby ho vůbec nechala žít vlastní život a nesnažila se mu do něj moc mluvit. Přece jenom se při své náročné práci musí také věnovat svým dětem a manželce.
