Už od dětství jsem si sama na sobě začala všímat, že nemám nikoho ráda. Ani mámu ani tátu, prostě nikoho z rodiny ani kamarádů. Nikdy jsem nepoznala, jaké to je mít o někoho strach. Prostě vždy myslím jen na...
Už od dětství jsem si sama na sobě začala všímat, že nemám nikoho ráda. Ani mámu ani tátu, prostě nikoho z rodiny ani kamarádů. Nikdy jsem nepoznala, jaké to je mít o někoho strach. Prostě vždy myslím jen na sebe a na nikoho jiného. Okolí to ale o mně moc neví, snažím se přetvařovat.
Doma jsem to neměla lehké, už v osmnácti jsem odešla do svého bytu
Doma to bylo někdy opravdu peklo. Jelikož mi na nikom nezáleželo, tak jsem se podle toho i chovala. Vše mě jen obtěžovalo a byla jsem drzá. Když jsem po našich něco chtěla, tak jsem se musela třeba 14 dnů držet na uzdě a schválně jim pochlebovat.
Většinou jsem dosáhla svého, ale pak jsem byla sama na sebe naštvaná, že jsem to takhle dělala. Někdy mě to samotnou štve, ale prostě jsem taková. Když s někým potřebuji v práci vycházet, tak se snažím přetvařovat a vést normální rozhovor s tím, že se o druhého zajímám. V hlavě už si však vždy říkám, jen ať už ten rozhovor je za mnou, že mě to vůbec nezajímá.
Byla jsem i u doktora, ale také mi to nepomohlo
Jednou jsem se rozhodla tento problém jít konzultovat s odborníkem. Po hodině vyprávění z něj vypadlo v podstatě jen to, že to takto někdo prostě má a musím se s tím naučit žít.
Vzala jsem si jeho rady k srdci a přestala jsem na to myslet a brala jsem to prostě tak, že taková jsem a není žádná možnost, jak to změnit. Nejlépe mi je, když se se zavřou dveře mého bytu a já tam jsem sama a nikoho nevidím.
Teď je ale vše jinak a já čekám dítě
I když nemám nikoho ráda a vcelku mě nezajímá mé okolí, tak i já jsem po fyzické stránce normální žena a mám své potřeby. Potřebovala jsem někoho uhnat do postele a vybrala jsem si k tomu kolegu z práce.
Jednou za čas to na mě přijde, tak to vyřeším nějakou rychlovkou a vcelku je mi vždy jedno, s kým to zrovna je. Byl to kolega z práce, který to bral stejně jako já. Prostě jednorázová akce. O tři měsíce později jsem však zjistila, že jsem těhotná. Absolutně nevím, co si s tím počít, protože nedokážu říct, jestli budu mít ráda své dítě.
