Byl jsem už delší dobu vdovec, který se musel umět postarat o svého devítiletého syna. Přiznám se, že žena mi velmi chyběla. Jenže jsem to nechtěl řešit letmými známostmi. Rozhodl jsem se, že vyzkouším internetovou seznamku. Zalovil jsem na...
Byl jsem už delší dobu vdovec, který se musel umět postarat o svého devítiletého syna. Přiznám se, že žena mi velmi chyběla. Jenže jsem to nechtěl řešit letmými známostmi. Rozhodl jsem se, že vyzkouším internetovou seznamku.
Zalovil jsem na internetové seznamce
Podal jsem si zde inzerát a dostal několik odpovědí. Z nich se mi nejvíce líbila od ženy, která se jmenovala Romana. Podle jejího psaní jsem poznal, že se jí nevede příliš dobře. Rozcházela se právě s přítelem, se kterým měla dvouletou holčičku. Jejich vztah byl plný násilí a ona to chtěla ukončit. Jenže neměla kam jít.
Znali jsme se asi čtyři měsíce, z toho jsme se dva měsíce vídali osobně, když jsem jí navrhl, aby se nastěhovala ke mně domů. Romana to s díky přijala.
Začali jsme spolu bydlet
Vím, že to byl unáhlený krok, ale tenkrát mi to tak nepřipadalo. Romana se jevila jako rozumně uvažující žena, jež je v nesnázích. Zpočátku nám to klapalo. Ona byla doma na rodičovské dovolené, starala se o svoji dcerku a přibrala si i péči o mého syna. Byl jsem spokojený a myslel si, že i Romana to cítí podobně. Jenže postupně se začalo všechno kazit.
Romana vařila doma přes týden nepravidelně, ani úklidu moc nedala. Omlouvala to tím, že se věnovala svojí dcerce – byly na pískovišti, nebo se šly projít dolů k řece, u které jsme na sídlišti bydleli.
Pak přišla s tím, že by si ráda k rodičovskému příspěvku přivydělala nějakou korunu navíc. Měl jsem dojem, že to nebylo potřeba. Moje výplata byla docela hezká a vystačila pro nás oba i děti.
Osobně bych byl raději, kdyby se věnovala domácnosti, minimálně tedy po tu dobu, co byla její dcera ještě batoletem. Romana kývla hlavou, že souhlasí a o její práci jsme se dále nebavili.
Vztah na bodu mrazu
Jednou jsem přišel domů z práce o něco dříve a našel tam jen svého devítiletého syna a Romaninu dcerku. Zeptal jsem se, kde je Romana. Prý šla do práce, odpověděl mi syn.
Odešla hned, jak syn přišel ze školy domů. Navíc se mi syn svěřil, že to nebylo poprvé, co holčičku hlídal, zatímco Romana byla pryč. Večer jsem na Romanu uhodil, že takto to přece nejde dělat, aby nechávala svou dceru v péči mého syna a odešla pryč.
Tenkrát jsme se poprvé hodně pohádali. Prý byla v práci, kterou si našla, a tu si vzít nenechá. Nechce být na nikom finančně závislá. Řekl jsem Romaně, ať si tedy najde pro dceru profesionální hlídání, když chce chodit do práce.
Od té doby je ale náš vztah na bodu mrazu. Romana nadále chodí do práce a její dcera nastoupila do školky. O domácnost se Romana příliš nestará. Vlastně se stará jen o sebe a své dítě.
Bydlí sice v mém bytě, ale na nájem mi nedává, nevaří, nepere a neuklízí. A já nemám sílu ji vyhodit na ulici. Jenže takový nefunkční vztah jsem si nepředstavoval. Ani můj syn z toho není dvakrát nadšený.
