17 komentářů

  1. Když si nabrnkneš ženu s dětmi, měl by jsi je přijmout. Pokud se na to necítíš, jdi vod toho. Je vidět, že jsi sebestředný netolerantní a v sobě neusazený chlap.

  2. To jsem zažila taky,měla jsem chlapa s jedním dítětem ve své péči,měl tehdy 3 roky(jeho syn).neustále chtěl být se mnou,chtěl si pořád na něco hrát a mně to vůbec nebavilo,trpěla jsem a tak po 3 letech jsem ho raději opustila,neměla bych na to nervy.

  3. Pokud uvažuješ nad tím aby děti někam dala tak asi nejseš pro ní ten pravej , bud jí ber z dětma nebo tiše odejdi.

  4. zdravím Vás Radku. Je asi naprosto normální, že Vaše Lucie by si přála pro své děti také fungujícího, i když ne vlastního, otce. Přesto si myslím, že to dělá nějak nešikovně a měla by to dělat vše citlivěji vůči Vám tak, aby se to pouto mezi Vámi a jejími dětmi mohlo časem vytvořit. Neměl byste mít pocit, že tam jste více do jejího plánu a méně podle Vašich přání a potřeb. Moje vlastní zkušenost je, že když se dokážu ozvat, často jsem mile překvapena z reakce. Většinou se totiž dozvím, že dané osobě vůbec nedošlo, jak mě může být a upřímně lituje. Zároveň je možné, že prostě děti ještě v životě mít nechcete.

  5. Patriku, připadáte mi jako nafrněný, sebestředný kluk. Ne chlap, protože správný chlap, který si najde partnerku s dětmi, je přijme. Nepíšu to jen tak, abych vás kritizovala – sama jsem se ve 28 letech dala dohromady s mužem se dvěma dcerami. Dneska už jsem prababička a mám z dětí radost. Chce to je toleranci a rozumný přístup. Když to nedokážete překousnout, dejte Lucii možnost najít sobě i dětem vstřícného kamaráda.

  6. Tím jsem si také prošel.
    Neustálé boje s vyženěným synem.
    Vlastní otec gemblér, syna od dvou let neviděl, atd. Já syna vychovával od jeho čerstvých pěti let. Puberta byla tuplem exkluzivní a každý den jsem si balil pomyslně kufry. Dnes mu je téměř 21 a celé si to tak nějak sedlo samo.
    Vycházíme spolu perfektně a rozhodně musím říct, že se vyplatilo přiložit ruku k dílu i jako nevlastní otec.
    Mimochodem mám i vlastní dceru (20 let) a věřte, že to často nebylo o nic lepší.
    Nebyl jsem stvořen pro výchovu dětí, ale i tak jsem dělal, co šlo.
    Ať už vlastní, či nevlastní, vždy budou vzdorovat a je na nás, jak se s tím popereme. Děti se na nás a od nás učí vše do života, proto jestli víte, že Lucie za to stojí, přijměte i její závazky.
    Nezáleží, jestli jsou vlastní, či nevlastní.
    Nikdy ani domácí zvíře není vlastní, přesto ho považujeme za právoplatného člena rodiny a nedáme na něj dopustit!
    Pakliže opravdu cítíte, že to nedáte, raději odejděte. Dětská psychika je velmi křehká a bez opory se prostě neobejde, obzvláště v případě svých vzorů (rodičů).

  7. Asi nikdo nemůže chtít po člověku, který se blíží do středního věku, aby plně nahradil v rodině nové partnerky chybějícího otce jejím dětem. A asi taky nikdo nemůže chtít po jejích dětech, aby v novém partnerovi toho tátu našly. Nedivím se ani Patrikovi, ale ani těm dětem.

  8. Pane, pochlapte se a řekněte přítelkyni pravdu. Chováte se jak malý parchant, ať všichni udělají něco, abych já byl šťastný,. Vy nejen nejste zralý na děti, ale ještě jste ani nedospel.

  9. Tak ty jsi dobrý sobeček. Buď se trochu snaž, nebo se na to vykašli úplně a nech Lucii, ať si najde někoho, kdo si bude vážit jí i jejích dětí.

  10. Takový vztah nemá smysl. Přece si Patrik nemůže myslet, že kvůli němu Lucie “odloží” své děti. Měli by se rozejít, pokud Patrik nedokáže po dvou letech najít vztah nejen ke své přítelkyni, ale i jejím dětem.

  11. Pěkně sobecký parchant, strčit děti prarodičům nebo otci který je ani nechce jen aby si mohl užívat klidného života. Doporučuji to takhle říct mamince těch dětí a své přítelkyni. Asi by letěl, že by schody nestačil počítat, protože je velmi pravděpodobné že by se tak choval i k vlastním dětem!

  12. Co si o tom myslím? Ty děti před pánem asi do šuplíku neschovala, když si s ní začínal… Nějak se mi úplně nechce věřit tomu, že by o sobě předtím netušil, že roli táty nejspíš nezvládne. Spíš mi připadá, že tu ženu chtěl za každou cenu a nad dětmi moc nezapřemýšlel, což je ale pochopitelně špatně. A nebude to lepší ani dobré, když po 2 letech na to kouká takhle. Vypadá to, že na začátku prostě oba vzájemně přehlídli to co neměli a nedali si moc na čas. Anebo taky pán zahrál kvalitní divadlo, že děti nejsou překážka.
    Myslím si, že do budoucna jim to nemůže a nebude fungovat.

  13. Nechci být vulgární, proto nemohu říci, co si o pisateli myslím. Věděl do čeho jde, ale teď nejlépe udělá, když zmizí. Přítelkyni i dětem bude lépe.

    1. Skoro každý druhý je stejný sobec. A je jedno, zda je to otec, nebo posléze nový partner. Všichni si myslí, že ženská bude skákat jen kolem něj, a pak čumí, když tomu tak není. Protože obstarat malé dítě vyžaduje úsilí, čas a trpělivost. A páníčkům se nelíbí, že baba neskáče kolem nich. Nechápou, že malé dítě si samo neuváří, neoblekne, nevykoupe. Tak v tom začnou šťourat a stresovat babu. Pak časem prasknou do bot, bez ohledu na to, zda ublížili nebo ne. Jim je to však jedno. Sobci! Sobcům je vždy jedno, zda ublížili či ne. Hlavně že nikdo neublížil jim. To by rozdychavali hůř. Chudáčkové malý!
      Pan spratek by si zasloužil jednu do nosu. A všem jemu podobným bych dala taky jednu mezi oči. Tatínkové či partneři … Bez rozdílů!!!
      Pá. Jak si může dovolit pomýšlet nad tím, že ona by se vzdala děti??? On by to udělal? Pochybuji! Kdyby byl ve stejné pozici, hnal by takovou babu až za humna!

  14. Ó jak je snadné odsoudit pisatele, že? Přímo to k tomu vybízí, sám si namaloval terč na čelo a střelte. On je tam ale malý háček. Pán mluví o sobě, ale jaksi ne moc o partnerce. Copak maminka učinila proto, aby se z nich stala rodina? Ono asi nestačí děti a partnera vyšoupnout na mráz a sžijte se. Vytvořit z nich tým je její práce, to za ní nikdo neudělá. Děti jsou malé a ne každý je od prvního okamžiku úžasný táta. Musí makat oba, on musí chtít, to je fakt, ale na tahu je ona, ona k nim má nejblíž a ona mu tu cestu k nim musí trochu ušlapat. Třeba společné akce ve čtyřech, aby bylo na co navázat. Třeba to dělá, třeba jen vázne komunikace, my nevíme, ale přesto se silně zdráhám pisatele odstřelit, chyba bývá někde uprostřed.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.