Ahoj. To tak většinou bývá. Jsem již starší ročník. Již na vojně jsem měl takovou zkušenost. Jak se odcházelo do civilu, tak se všechno začalo měnit. A další život podobně. Od cizích skoro nic. Jenom mám pěknou rodinu, na kterou je spolehnutí.
Pomocnou ruku nejspolehlivěji najdeš na konci svého ramene, je to smutné, ale výjimek moc není. Podobně dopadl snaživý kolega v práci. Ochotně zaskočil a udělal co bylo potřeba, když nebyl nikdo on spolehlivě vykonal. Tak si na něj všichni zvykli a nakládali mu stále více, až jednou už nemohl vyhovět požadavku nad rámec svých povinností. A bylo zle, okamžitě byl sankcionován za neochotu, nekorektní vztah k firmě, prostě zatracen na věčné časy.
Svatá pravda už jsem taky přestal ostatním pomáhat protože až na jednoho kamaráda najednou nikdo neměl čas . Všichni strašně vytížení a jak odezněla hrozba mi pomáhat už se zase začali ozývat kdy bude nějaké posezení , nemáš náhodou chvilku v sobotu atd.
Komentáře jsou uzavřeny.
Protože je článek již staršího data, není tak možné přidat žádný další komentář.
Ahoj. To tak většinou bývá. Jsem již starší ročník. Již na vojně jsem měl takovou zkušenost. Jak se odcházelo do civilu, tak se všechno začalo měnit. A další život podobně. Od cizích skoro nic. Jenom mám pěknou rodinu, na kterou je spolehnutí.
Pomocnou ruku nejspolehlivěji najdeš na konci svého ramene, je to smutné, ale výjimek moc není. Podobně dopadl snaživý kolega v práci. Ochotně zaskočil a udělal co bylo potřeba, když nebyl nikdo on spolehlivě vykonal. Tak si na něj všichni zvykli a nakládali mu stále více, až jednou už nemohl vyhovět požadavku nad rámec svých povinností. A bylo zle, okamžitě byl sankcionován za neochotu, nekorektní vztah k firmě, prostě zatracen na věčné časy.
Svatá pravda už jsem taky přestal ostatním pomáhat protože až na jednoho kamaráda najednou nikdo neměl čas . Všichni strašně vytížení a jak odezněla hrozba mi pomáhat už se zase začali ozývat kdy bude nějaké posezení , nemáš náhodou chvilku v sobotu atd.